14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Já u nevím, ale připadám si jako blbec
Snaím se dívat na ivot s humorem, mezi známýma platím spí za drobného cynika, anglický humor to je moje. Ale dost mi vadí, e mně vechno dojme. Stačí maličkosti třeba se dívám na videoklip, kde na začátku píe kluk své holce umřela mi máma
A teď vidím, jak to ta holka čte
A mně se naenou slzy do očí a stáhne si mi hrdlo
. No trapas. Já jsem takovej doják, e mně dostane i smrt zvířátka v kresleném filmu. Bylo to jetě horí, kdysi jsem ani nemohla vidět projet sanitku říkala jsem si a brzo dojedou
tak to u se zlepilo. Přece jenom se zaslzenýma očima se blbě řídí
Zajímavý je, e kdy mi někdo sdělí, e mu třeba umřela babička, tak celkem normálně dokáu reagovat, nějakou to rozumnou útěchu vypotím. Ale kdy se mně někdo jiný na to potom zeptá, tak při tom sdělení u pláču. No nejsem já k politování?
Máte podobné pocity? Akceptujete je nebo se jim bráníte? Jak?
Není tady
Mi připadá, e jsi naprosto normální ... My kynici jsme v podstatě citlivky největí
Není tady
Mía Kulička napsal(a):
Mi připadá, e jsi naprosto normální ... My kynici jsme v podstatě citlivky největí
Jess, já jsem to takhle mívala docela dlouho, a styděla jsem se za to, e jsem fňukna a jo - taky jsem byla větí cynik.
Postupně se ukázalo, e jsou tím vinny starý a velice hluboký smutky, tak ty kdy se mi podařilo větím dílem odstranit, u tolik nepláču u veho monýho, i kdy mě pořád leccos dojímá - ale to u je spí typem temperamentu
Není tady
Taky mně napadlo, e je to spí něčím "nevyřeeným" z minula... jeslti já nebyla v minulým ivotě plačka
Ale to u je spí na vlákno duchniček.
Není tady
No tak já to neměla z minulých ivotů ale pěkně z tohoto - úplně to stačilo. On to věinou člověk zasune pěkně do kouta, kde na to nemůe ani očkem pohlédnout a pak to zase musí dolovat.....mně se třeba při jedné terapii stalo, e vyplavalo trauma, o kterém jsem vůbec netuila, e to BYLO trauma - probulila jsem půl hodiny ale straně, nadávala jako dladič a zlikvidovala terapeutce celou katuli kapesníků
Není tady
Mi se "nenahrnou" slzy do očí - já hlasitě vzlykám a nezadritelně vyju, syn se mnou odmítal chodit do kina os sedmi let:))) Té jsem kynikem...
Není tady
vitto
Já jsem prořvala cestu k vlaku z Avataru a cestu k vlaku i vlakem dlouhou 34 km z filmu Bathory. Jetě e byl večer a tma a ve vlaku nebylo moc lidí, ale bylo mi to úplně jedno. Nelo to zastavit.
Já jsem včera brečela, kdy mi odvezli moje milovaný autíčko, u bylo tak na doití, ale měla jsem ho ráda, moc. Obrečela jsem ho. Dojímá mě spousta věcí, za ty slzy se stydím, málokdo to chápe.
Není tady
Modroočka napsal(a):
Já jsem včera brečela, kdy mi odvezli moje milovaný autíčko, u bylo tak na doití, ale měla jsem ho ráda, moc. Obrečela jsem ho. Dojímá mě spousta věcí, za ty slzy se stydím, málokdo to chápe.
Jsme jenom lidé a máme vichni citlivou dui, jen někteří mají masku necitlivosti, kdy dávají najevo kamennou tvář a chlad v dui. Čím lepí maska, tím větí zranitelnost a stud za svojí citlivost, která se právě někdy můe projevit následně a krutostí. Proto nestyďme se za slzy, pláč, je to přirozené a uvolňuje se zde negativní energie.
Není tady
film bathory se mi taky moc líbil, ale e bych to ořvala, to zas ne
Není tady
Modroočka napsal(a):
Já jsem včera brečela, kdy mi odvezli moje milovaný autíčko, u bylo tak na doití, ale měla jsem ho ráda, moc. Obrečela jsem ho. Dojímá mě spousta věcí, za ty slzy se stydím, málokdo to chápe.
Ani neví, jak ti rozumím. Svoje první auto, které putovalo k ekologické likvidaci, jsem taky obrečela. S druhým jsem jela na rozlučkovou jízdu.
Kdy jsem byla mladí, bulila jsem u kde čeho, ale ivot ze mě udělal drsoně, take u filmů nebrečím, ale reálné události mě jetě pořád dojímají, někdy i k slzám.
Upravil(a) Ketyket (1. 6. 2012 18:43)
Není tady
ví, on pláč nemusí být jen vdycky o emocích a o tom, jak tě to dojalo. Můe to být také výraz agrese, nespokojenosti či pocit nespravedlnosti, který tento výlev můe provázet. Neschopnost bojovat a nebo čelit dané situaci.
Není tady
majkafa napsal(a):
vitto
Já jsem prořvala cestu k vlaku z Avataru a cestu k vlaku i vlakem dlouhou 34 km z filmu Bathory. Jetě e byl večer a tma a ve vlaku nebylo moc lidí, ale bylo mi to úplně jedno. Nelo to zastavit.
Jo, to já taky a jetě kdy jsem viděla prvně Amadea Ale specielně u Avataru mám dojem, e byly veliký emoce tak nějak veobecně, celosvětově - myslím, e Cameron uhodil na napjatou strunu lidstva jako takovýho.
Není tady
No nevim... teda... Avatar mě v prní třetině bavil, ve druhé pekelně nudil a ve třetí tolik mrozčiloval, e jsem odela z kina... Ale zase musím přiznat, e u úplně blbého Armagedonu budu brečet pokadé Naposledy jsem se úplně zhroutila u II/2 Game of Thrones )
Není tady
Mě Avatar té moc nenadchnul. Připadalo mi to jako dalí verze Pocahontas. Ale brečím pravidelně u Vesničky mé střediskové, kdy tam Otík bojuje s panelákovými vymoenostmi, pak taky brečím u Ostře sledovaných vlaků nad Neckářem a u Slavností sněenek nad Hanzlíkem ... a úplně mě dostala Příli hlučná samota. Jo a taky slzím u Jak jsem potkal vai matku, Teorie velkého třesku a podobných záleitostí ... ale to z jiných důvodů ...
Hru o trůny miluje céra
Upravil(a) Mía Kulička (2. 6. 2012 16:42)
Není tady
já avatar viděla 2x, podruhé kvůli synovi a nepochopila jsem ten humbuk kolem něj. nepřiel mi jako nic extra, kdy ho do smrti neuvidím, bude mi to jedno. to jsou jiný filmy, na který se vdycky ráda kouknu
Není tady
Já dnes viděla video, kde řidiči autobusu vletěl skrz okno kus auta, smrtelně ho to zranilo a ten řidič přesto zabrzdil, chvíli se válel v bolestech a pak vstal, řekl lidem, a nevystupují, e je to nebezpečné. A pak prý v nemocnici zemřel. Taky jsem to obrečela, byl to pro mě ok
Není tady
Avatar byl tak aktivistický, e od poloviny jsem čekala, kdy ti modří začnou zakládat odbory Ale taky mám přátele, kteří na tom filmu byli několikrát a uneeni Já zase můu dvakrát ročně vidět Pretty Woman, to nemou moc remcat.... A na konci brečím pokadé! "Princezno Vivianeeee...."
Není tady
Avatar byl tak krásný. Film z jiné dimenze. Film, který se vymyká. Doufám, e nadcházející Věk Vodnáře nás přivede k takovému ití.
Plakala jsem po jeho shlédnutí, kdy mi zase naplno dolo, jak ničíme nai Zemi. A jak jsme na sebe zlí.
Kusy Madisonských mostů jsem dodnes pořádně neviděla, protoe pokadé brečím. I při čtení této kníky.
A Pán Prstenů - Slzavé údolí.
teda majkafo, ty tu dělá tvrďačku a při tom brečí pomalu i u reklamy.
Není tady
No a? Proto, e ty sis mě zařadila mezi tvrďačky, nemusí to tak být. Jsem, jaká jsem. Moná by ses měla zamyslet třeba nad mým avatarem. Moná bys neměla katulkovat lidi. Zvlá ty, co zná jenom podle písmenek.
boe majkafo, dejchej. to byla jen poznámka. mě je tvůj avatar ví kde. navíc mě zase a tak nezajímá, jestli se v reálu dojímá nad kde čím, ale jak se projevuje tady, protoe tady s tebou přijdu do styku, ne v reálu (natěstí). kdes přila na katulkování ?
Není tady
Taky mně někdy dojmou věci,které ostatní nechávají v klidu ale funguje to i naopak. A taky u mně záleí na momentální náladě a psychickém stavu. Dojímají mně často staří lidé, moná proto,e mně vychovávala babička. Loni mi umřela a od tý doby je to jetě o něco citlivějí Chvíle,kdy člověk cítí u sebe nebo jiných bezmoc. Pak jsou to třeba zvířata a někdy i animáky. Vzpomínám, jak jsem s téměř plnoletou neteří koukala poprvé na animovaný WAll-E. Hnaly se mi slzy do očí a nelo to potlačit. Snaila jsem se to nenápadně zamaskovat,ale neteř se otočila,koukla na mně a znechuceně řekla: co jééé, ty brečí ?!
Není tady