Často se dozvídáme, že si policie vyžádala změnu zákona (jak je to vůbec možné, ono už tu neplatí, že veškerá moc patří lidu?), požaduje změnu zákona, uvítala změnu zákona, navrhla změnu zákona, kritizovala změnu zákona, komentuje dokonce v médiích i výroky soudů. Je to naprosto skandální, policie má jednat na v rámci zákonů vzniklých demokratickým procesem a ne je spoluvytvářet. To je znakem policejních států. Policie ve spolupráci s vnitrem připravuje změny zákonů, které kontinuálně v zhruba tříletém cyklu přinášejí neustálé prohlubování pravomocí policie, například ohledně vstupování do obydlí, odposlechů, omezování osobních práv a podobně. Nikdy od roku 2001 se nikdy nestalo, že by policie o nějaké pravomoci přišla, ale někdy se stane, že těch pravomocí nedostane tolik, kolik by chtěla. Problém je, že poslanci nezvedají ruce pro tyto zákony dostatečně ochotně, například Langerovu "reformu policie" (rozumějme: posílení pravomocí policie) rozcupovali celkem silně. Nyní je zde něco, co přiměje poslance zvedat packu jako hadrové panáky. Zatím se policii podařilo požádat o vydání šesti poslanců, ale kdykoli může být na řadě další, další, další. Při rozsahu a obsahu současného práva a množství nejrůznějších existujících regulací vzniklých domácím legislativním procesem a adoptováním práva evropského nadstátu, složitosti příslušné administrativy a "lobbování" na všech úrovních si totiž mnoho z nich vůbec nemůže být jistých, že už nejsou jednou nohou v kriminálu. A to dokonce i těch nemálo z nich, kteří nekradou.

http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2012061702