Pitunie a jak se k tomu staví on? Probralas to s ním? Nebo o tom neví?

Rozhodla bych se nejdříve sama za sebe, jestli se dítěte dokážu vzdát? Pokud ano, budu si to vyčítat? Je dítě to, co mi v životě chybí? Dokážu si představit, že mi bude padesát a dítě bude v pubertě? Dokážu se o něj postarat i sama? Mám někoho kdo mi s miminkem pomůže nebo kdo by se o něj postaral v případě, že by se mi něco stalo?Dokáže se pro dítě vzdát rozjeté kariéry? . . . víc už mě nenapadá.

Společné děti nemáme ani jsme neplánovali... hlavně finanční stránka i další důvody byly vždy proti
Takže vy OBA to vidíte v podstatě stejně... akorát s tebou teď cvičí hormony a myšlenka "38 let a tudíž vědomí, že je to poslední šance"...
Nezaujatým pohledem to nevidím nijak růžově - přítel má muziku, ryby, kamarády... a ty jednak žárlíš na všechny jeho aktivity, jednak míváš na starosti jak svoje, tak jeho děti - jsi na to sama a po večerech budeš tuplem.
Když do toho přijde mimino, přibude práce a starostí, ubyde peněz a přítel ti (možná!) kdykoliv bude moci říct, že on se do toho zas tak nehrnul, případně že ty jsi chtěla, tak se starej.
Já ti nechci podsouvat žádnej názor, rozhodnutí je jen a jen vaše, možná ve finále tvoje (když ho ukecáš nebo si "dupneš") - ale napiš si (fakt napiš - abys to viděla černý na bílým) sloupeček pro a sloupeček proti a rozmejšlej.
Jen by mě zajímalo, jestli výrok "Musela jsem vysadit HA ze zdravotních důvodů a nechtěně jsem otěhotněla." znamená "využití poslední šance" - ne vyloženě snahu o dítě, ale "co kdyby to vyšlo" - nebo jen prostou nezodpovědnost.

majkafa napsal(a):

Můj názor?
Už jsi těhotná a dítě tady je. Není o čem diskutovat. Tohle jsi měla řešit před početím. Je spousta způsobů, jak se lze i bez hormonální antikoncepce chránit před početím, jestli jste dítě skutečně nechtěli.
Pitunie, nebyl to z tvé strany kalkul?

Kalkul to rozhodně nebyl a popravdě když jsem slyšela , že někdo nechtěně otěhotněl, tak jsem si říkala, že je to blbost, že inteligentmí člověk to přeci může ovlivnit. Ano , chtěla jsem si pořídit spermicidní čípky nebo pěnu ale manžel to ( nevím proč ) nechtěl , ani kondom. S tím , že si myslí že již nemá aktivní spermie a bude si dávat ( a také dával) pozor.S bývalo manželkou se snažili o dítě poměrně dlouho. Navíc vysazení antikoncepce bylo jen dočasné, než zaberou léky na tlak...Toť něco málo na obranu.......

Heleno , to je právě ono , navíc se na miminko nějak zvlášť necítím.....ani fyzicky ...jenom ta otázka dát život - vzít život mne doslova děsí, se svými sklony k depresy si budu vyčítat že jsem těhotenství přerušila ale deprese můžu mít zrovan tak, pokud budu doma s dítětem bez peněz a bezmanžela, který bude zrovna kdoví kde.

chtěla jsem si pořídit spermicidní čípky nebo pěnu ale manžel to ( nevím proč ) nechtěl , ani kondom. S tím , že si myslí že již nemá aktivní spermie a bude si dávat ( a také dával) pozor.
Panenko Maria Podsrpenská...
se svými sklony k depresy si budu vyčítat že jsem těhotenství přerušila ale deprese můžu mít zrovan tak, pokud budu doma s dítětem bez peněz a bezmanžela
Až na to, že depresivní matka a otec věčně v háji není zrovna laskavý prostředí pro (víceméně nechtěný) mimino.

Pitunie napsal(a):

majkafa napsal(a):

Můj názor?
Už jsi těhotná a dítě tady je. Není o čem diskutovat. Tohle jsi měla řešit před početím. Je spousta způsobů, jak se lze i bez hormonální antikoncepce chránit před početím, jestli jste dítě skutečně nechtěli.
Pitunie, nebyl to z tvé strany kalkul?

Kalkul to rozhodně nebyl a popravdě když jsem slyšela , že někdo nechtěně otěhotněl, tak jsem si říkala, že je to blbost, že inteligentmí člověk to přeci může ovlivnit. Ano , chtěla jsem si pořídit spermicidní čípky nebo pěnu ale manžel to ( nevím proč ) nechtěl , ani kondom. S tím , že si myslí že již nemá aktivní spermie a bude si dávat ( a také dával) pozor.S bývalo manželkou se snažili o dítě poměrně dlouho. Navíc vysazení antikoncepce bylo jen dočasné, než zaberou léky na tlak...Toť něco málo na obranu.......

Heleno , to je právě ono , navíc se na miminko nějak zvlášť necítím.....ani fyzicky ...jenom ta otázka dát život - vzít život mne doslova děsí, se svými sklony k depresy si budu vyčítat že jsem těhotenství přerušila ale deprese můžu mít zrovan tak, pokud budu doma s dítětem bez peněz a bezmanžela, který bude zrovna kdoví kde.

já myslím, že ty rozhodnutá už jsi, jen bys chtěla,aby ti to (kdokoliv) schválil, protože se bojíš následků či pocitů viny.
Jenže tvůj život budeš žít jen ty anikdo z nás tis ním nepomůže .
Držím ti palce.

Mají spolu osmiletého chlapečka.

Ale to jsme se fakt smáli jak blázni, když nám na firemní sešlosti vykládal, že si OPRAVDU myslel, že on už V JEHO VĚKU děti mít OPRAVDU nemůže.
60 let a rozum nikde.

Fakt jste mě pobavili, ale hlavně tvůj manžel s takovými naivními názory.
Kolega říkal, že si myslel, že on už je neškodný.

Upravil(a) majkafa (10. 5. 2012 12:26)

Pitunie napsal(a):

majkafa napsal(a):

Můj názor?
Už jsi těhotná a dítě tady je. Není o čem diskutovat. Tohle jsi měla řešit před početím. Je spousta způsobů, jak se lze i bez hormonální antikoncepce chránit před početím, jestli jste dítě skutečně nechtěli.
Pitunie, nebyl to z tvé strany kalkul?

Kalkul to rozhodně nebyl a popravdě když jsem slyšela , že někdo nechtěně otěhotněl, tak jsem si říkala, že je to blbost, že inteligentmí člověk to přeci může ovlivnit. Ano , chtěla jsem si pořídit spermicidní čípky nebo pěnu ale manžel to ( nevím proč ) nechtěl , ani kondom. S tím , že si myslí že již nemá aktivní spermie a bude si dávat ( a také dával) pozor.S bývalo manželkou se snažili o dítě poměrně dlouho. Navíc vysazení antikoncepce bylo jen dočasné, než zaberou léky na tlak...Toť něco málo na obranu.......

Heleno , to je právě ono , navíc se na miminko nějak zvlášť necítím.....ani fyzicky ...jenom ta otázka dát život - vzít život mne doslova děsí, se svými sklony k depresy si budu vyčítat že jsem těhotenství přerušila ale deprese můžu mít zrovan tak, pokud budu doma s dítětem bez peněz a bezmanžela, který bude zrovna kdoví kde.

Hele Pitunie, není možné, že tvůj manžel chce dítě? Lidé často říkají chováním a tělem něco jiného, než řečí "k věci". A stejně tak je možné, že ty ho vlastně taky chceš, když jsi počala. Jenomže je možné, že se oba bojíte. Pak je otázka, zda uposlechnout "racionální" strach před tužbou těla a duše.

Pitunie napsal(a):

Kiara napsal(a):

Já si myslím, že za takový přístup si manžel zaslouží, aby si to pořádně "vyžral" a taky bych ho nechala, aby si důsledky Tvého těhotenství "vyžral" až do dna, ať už se rozhodneš jakkoliv ... I když, pravda, za důvěru v manželovy antikoncepční "schopnosti" budeš jedině a především potrestána Ty sama, Pitunie ...

Bohužel , jeho poslední vyjádření je, že nechá na mne , zda si dítě necháme " prý abych mu nic nevyčítala "

bohužel musím říct, že tvůj manžel má naprostou pravdu. At říká , kdo chce co chce je to vždy ŽENA , která se s důsledky své volby musí srovnat a je to zodpovědnost hlavně její. To ONA bude / nebude těhotná, to ONA se bude / nebude starat o dítě . A dost často je to jen ONA, kdo se o dítě stará , vychovává, živí.

jeho poslední vyjádření je, že nechá na mne , zda si dítě necháme " prý abych mu nic nevyčítala
agewa má pravdu, že rozhodnutí je z větší části na ženě... ale na druhou stranu to může bejt trochu jeho alibismus... jak už jsem psala - "ty jsi chtěla, tak se starej".
Ale myslím, že tvoje obavy "jak by přijala dcera sourozence... kolik peněz zbude naší rodině" jsou celkem oprávněné. Ty zdravotní důvody by se snad daly eliminovat, jenže ty první dva se mi zdají dost závažný... včetně toho, že bych doplnila "jak by přijaly sourozence manželovy děti".

Kiara napsal(a):

jsem neplánovaně přišla ke svému druhému dítěti.

Nojo, ale jak se ti krásně povedlo!

heleno, to není odsuzování ale konstatování.
Ty ses snad zamýšlela nad tím, co tvé první dítě, jak přijme ty další? Zamýšlet se lze, pravda, ale když dítě řekne ne, poslechneš?
To bychom měli spoustu jedináčků.
Kdyby Pitunie dítě skutečně chtěla, možná se zamyslí, ale rozhodně nebude tomu, co tomu řeknou děti, sourozenci, maminka, tatínek, sousedi,... přikládat velkou váhu.
A strach - to přece víme, má velké oči. Není dobré nechat se ovládat strachem. Strach nám zamlžuje jasnou mysl.

Btw Pitunie, kolik let je tvé dceři? Řekla bych, že na základce už není, když píšeš, že děti manžela na základce jsou a o své dceři se nezmińuješ. Takhle velká holka už má vlastní život. A jestli střídavou péči nechce, určitě se může v 18 letech rozhodnout. Takže i "strach", jak to přijme, když má střídavku a další dítě jeden domov, je poněkud krátkodobého charakteru.

Upravil(a) majkafa (10. 5. 2012 15:51)