Když matka sama vychová syna a vychová ho dobře (až do jeho dospělého věku) - lze vůbec hovořit o tom, že by tato matka mužům nerozuměla? - Pokud je jen trochu vnímavá, pak má docela dobrou šanci (když syn odchází z domova) porozumět synovi a tím pádem porozumět i ostatním mužům...
A to je dost dobré východisko pro poznání odlišností, ne? Myslím, že taková žena má nakonec přece jen docela velkou a dobrou šanci na pěkný a naplňující vztah s nějakým mužem - i přes ty existující odlišnosti. A tak by to měla zkusit... - Anebo ne?

Proč se ptát, zda-li jsou muži tak odlišní od žen? - Zní to jako fňukání...
Lepší je nefňukat a brát muže takové, jací jsou.
Nevzdávat se (jim), nevydávat se jim v šanc - ale na druhé straně nechodit ani proti zdi.
A hlavně - myslet vždy na (svá) zadní vrátka. 
Nikdy nikdo nemůže za nikoho dát ruku do ohně.
A taky: když vás ten druhý nemá tak úplně jisté(ho), tak si vás i více považuje.
A jestli ne - tak takový vztah asi ani nemá cenu.

Vachu napsal(a):

Když matka sama vychová syna a vychová ho dobře (až do jeho dospělého věku) - lze vůbec hovořit o tom, že by tato matka mužům nerozuměla? - Pokud je jen trochu vnímavá, pak má docela dobrou šanci (když syn odchází z domova) porozumět synovi a tím pádem porozumět i ostatním mužům...
A to je dost dobré východisko pro poznání odlišností, ne? Myslím, že taková žena má nakonec přece jen docela velkou a dobrou šanci na pěkný a naplňující vztah s nějakým mužem - i přes ty existující odlišnosti. A tak by to měla zkusit... - Anebo ne?

Proč se ptát, zda-li jsou muži tak odlišní od žen? - Zní to jako fňukání...
Lepší je nefňukat a brát muže takové, jací jsou.
Nevzdávat se (jim), nevydávat se jim v šanc - ale na druhé straně nechodit ani proti zdi.
A hlavně - myslet vždy na (svá) zadní vrátka. 
Nikdy nikdo nemůže za nikoho dát ruku do ohně.
A taky: když vás ten druhý nemá tak úplně jisté(ho), tak si vás i více považuje.
A jestli ne - tak takový vztah asi ani nemá cenu.

aha. Nejdřív si pořídit syna, vychovat a pak teprve si najít partnera .

agewa napsal(a):

aha. Nejdřív si pořídit syna, vychovat ho a pak teprve si najít partnera .

No, jestli ta žena nemá dostatek tolerance, tak ROZHODNĚ ...

Možná to jako fňukání vypadá,ale je to spíš takové to bloumání když má člověk depku.
Vachu já muže beru takový jací sou,ale neustále se divim(jen potichu se divim).
Nahlas to nemá cenu.Stejnak by se nic moc nenadělalo.
Jsou pěkné knížky od "ALLAN A BARBARA PEASEOVI-Proč muži lžou a ženy pláčou a druhá proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách"
Budu si je muset opět přečíst, abych si připoměla proč sou ty rozdíly.Některé věci tam jsou pěkně popsané a i některé situace stejné a pak ten pohled z mužské stránky je fakt dobrej.

Upravil(a) Poměnka69 (11. 5. 2012 9:27)

lupina montana napsal(a):

Teď mám na mysli sebejistotu a sebedůveru, která je u mužů snad už genetická, za ta tisíceletí panování nade všemi Tedy alespoň sebejistota určitě.
Ženy se to teprve učí. Ale naučí, o tom nepochybuju, a to rychle.
Popravdě, nějaká jinakost tam asi bude; brácha se nade mnou jednou rozčílil, že jsem strašně nesrozumitelná a zbytečně komplikovaná a já jsem to nesla velice těžce, protože jsem chtěla být srozumitelná (bůhvíproč, asi z nedostatku sebedůvěry ) než mi došlo, že se ženami mám nějaký potíže ve srozumitelnosti opravdu velice zřídka - že se to týká výhradně mužů.
Myslím si taky, že máme rozdílný priority, a že je to tak vpořádku - ale že k těm prioritám, potažmo k nám jako takovým máme mít respekt a snažit se jim porozumět, pokud nám to nejde samo.

S tou srozumitelností (a tvým bratrem) Lupino - asi, že jsem žena , mimořádně ti rozumím. Jeden čas jsem chodila k psychoterapeutce, narazily jsme na to, že problémy s "muži mého života" (tedy těmi, s nimiž nutně musím interagovat a zároveň se zde přinejmenším předpokládají emoce) spočívají v nedorozumění, v tom, že já to prožívám jako neschopnost se dorozumět, já rozumím, že oni mi dávají najevo, že jsem nesrozumitelná. Dost mě to trápilo, až mně došlo, že "chyby" jsou na straně vysílače i přijímače, že se můžu snahou přetrhnout, a že se také nezřídka děje, že má nemohoucnost nevyplývá z neschopnosti mojí, ale neochoty, nechuti protějšku. Pak jsem si řekla, klid kočičko, jsi ženská, a není nutné, aby ti kdejakej každej chlap furt rozuměl. Chce-li, ať také trochu tříbí ducha. Není nutno být neustále simplexní až na dřeň ženství. Bezohlednou snahou o okamžitou srozumitelnost ztrácíš na své úplnosti. A jak jsem si řekla, tak činím.
Za pozoruhodné považuji, že muži svou odlišnost od žen nijak zvlášť neřeší. Snad jen pár vtipných bonmotů. Zato poměrně rádi sepisují dílka, proč a jak se lišíme, jež jsou určena pro ženy, které je také houfně kupují a dozvídají se z nich, jaké vlastně jsou, a jak se liší. Pak se ty zajímající se ženy snaží narvat do kategorií stanovených osvícenými muži psychology - psychiatry, všestranně honěnými po všech možných patologiích, a těmto kategoriím zúplna vyhovět.

Upravil(a) Bramborka (11. 5. 2012 11:49)

Bramborka napsal(a):

. Bezohlednou snahou o okamžitou srozumitelnost ztrácíš na své úplnosti.

Kurňa, to jsem potřebovala slyšet!
Blackie, tak to vidíš - tady máš dvě ženy, který se snažily, až se málem usnažily (o tu srozumitelnost) a též prd od prdu pošel....
Možná by mužům stačilo na plný perdy si uvědomit, že "co muži čest a sláva, to ženě láska a krása"?
A ženám taky.
Nejhorší, co můžeš ženě udělat je, chovat se k ní, jako k úhlavnímu nepříteli; my potřebujem jako sůl nejen vědět, ale vnímat všemi póry, že jsme v mužově životě to nejdůležitější, a že co dělá dělá proto, aby nám to mohl složit k nohám. Pak jsme schopny vidět ve vás rytíře.
A ještě se potřebujeme cítit s vámi v bezpečí (viz "nepřítel) ať už to znamená pro každého cokoli
No....akoát, že tohle všechno stejně nezaručí nikomu šťastněj vztah, protože nás má pánbožko všelijakých Ale možná je docela dobrý přečíst si Pět jazyků lásky, pokud jsou oba ochotni. Třeba je to jen nedorozumění ve vyjadřování té lásky.

Ne až takový - údajně cca pětina žen má spíše chlapský uvažování a obráceně.

lupina montana napsal(a):

Ne až takový - údajně cca pětina žen má spíše chlapský uvažování a obráceně.

Nejzakladnejsi omyl  a chyba je,ze nekdo nekdy rozhodl, jak se chova sptravne muz a jak se spravne chvoa zena. A ze takove a takove zvazovani JE zenske.  Tohle proste neberu. LIDI uvazuji ruzne.

http://www.cetros.cz/rozdilmo.htm
A ne, opravdu není každý racionální, Sahleb - respektive někdo je víc a někdo méně
Všimla sis aspoň, že zatímco muži na zátěžovou situaci reagují daleko častěji křikem, tak ženy ne? Naopak, reagujou často pláčem?
Nebo že ženy jsou mnohem častěji schopny mluvit dvě až čtyři najednou a přitom se skutečně poslouchají a vědí, co která řekla? Že na rozdíl od chlapů dokážou přerušit hovor a navázat třeba po hodině přesně tam, kde přestaly?
Nebo že muži naproti tomu těžko snášejí přerušování hovoru? Že ženy daleko nejvíce zajímají vztahy, kdežto muže spíše práce a výkony?
Neboli, že "co muži čest a sláva, to ženě láska a krása"?
Ne VŠICHNI.....většinou, vesměs.

JInak takove ty klise, ze zeny nemaji rady blkuetooth
To není klišé... to je vtip, víš...
Nejzakladnejsi omyl  a chyba je,ze nekdo nekdy rozhodl, jak se chova sptravne muz a jak se spravne chvoa zena.
S reklamací se obrať na matku přírodu
Jen se obávám, že ona to jako chybu vidět nebude.

Jsme rozdílní, muži a ženy, muži se liší navzájem stejně tak ženy. Zpravidla se ženy chovají nějak, chlapi nějak, ale není to pravidlo. Otázkou je, do jaké míry je to vliv hormonů, zejména těch pohlavních, do jaké míry výchovou atd. Všechny tyto vlivy mohou mít podstatný vliv právě na chování mužů a žen. Ony ty hormony budou jisté predispozice pro ten a onen typ chování, ale až výchova buď tyto predispozice podpoří a nebo umenší. Zajímalo by mě, do jaké míry právě ta výchova a vliv společnosti na chování mužů a žen má. Do jaké míry by si holčička vybrala na hraní autíčko než typickou panenku? Nicméně toto jsou faktory řekněme "hmotné", které jsme získali tady na Zemi v téhle dimenzi. Naše nehmotná podstata je však bezpohlavní (obojpohlavní). Myslím si, že tyto rozdíly tady na zemi není tak těžké, chce to jen trochu snahy přestat uvažovat ve svých zaběhnutých (naučených) kolejích. Já obecně nemám problém chápat ženy, že se chovají, jak se chovají, protože prostě vím, že ne všichni musí být stejní a jsem si vědom oněch faktorů, které jsem uvedl. Tohleto podle mě není problém.

Jessika napsal(a):

Tak tedy tě péro, Lupišu.
Dle tvého příspěvku jsem muž

P.S.
na oplátku k tvému času 22:22 jsem si s příspěvkem chtěla počkat ... až za chvilku mi došlo, že 6:66 prostě nedám

Ani jsem si nevšimla, panečku
Kidně můžeš být, Jess - údajně je skutečně pětina žen s víceméně mužským myšlením a naopak, už jsem to zmínila. Mám takovou kamarádku, měří metr padesát a má čtyřicet kilo i s postelí - a reaguje jako chlap. Čímž tedy trošku mate ale zvyknout se dá.
Samozřejmě asi záleží i na způsobu života - moje švagrová celoživotně někomu v práci velí, takže třeba nemá takovou normální ženskou potíž s prosazením se, ani vůči supermužskému osazenstvu
A jednou jsme vedli právě s ní a sbráchou naprosto typickou debatu: brácha se rozčiloval, že ona mu neustále skáče do řeči a co že je to za způsoby a my obě jsme se mu pokoušely vysvětlit, že se nejedná o zhůvěřilost (Sahleb, mrkej, máš typickou situaci mužskoženského nedorozumění!) alébrž o běžný typ ženské konverzace. Vysvětlovaly jsme mu to tak nějak souběžně, lehce se u toho doplňujíce a jak on to poslouchal, tak pak řekl, že si myslí, že už to trochu chápe