Egó je prostě a obyčejně jen "já", nebo tedy označení faktu, že vím, že jsem. A v psychologickém pohledu na tři struktury psýché - rodič, dospělý, dítě - je to ten dopělý - tak ho i já chápu.

Ale mně se ho nechce číst...myslela jsem, že mi to řekneš stručněji, jak to vypadá, když je někdo realizovaný. myslím, jak se to pozná - když žije i když umře.

No, nevím jak jsi na to přišla? Slyším pořád "realizovaný sem, realizovaný tam" ale co si pod tím představit? Tak jsem si vytvořila nějakou představu, ale myslela jsem si, že ty o tom víš něco konkrétnějšího
Navíc, co se myslí tím na Cestě? Na cestě je každej...tak jestli se tím myslí člověk, který se sebou pracuje vědomě? A na jakém stupni?

Vějířovka napsal(a):

lupina montana napsal(a):

No, nevím jak jsi na to přišla? Slyším pořád "realizovaný sem, realizovaný tam" ale co si pod tím představit? Tak jsem si vytvořila nějakou představu, ale myslela jsem si, že ty o tom víš něco konkrétnějšího
Navíc, co se myslí tím na Cestě? Na cestě je každej...tak jestli se tím myslí člověk, který se sebou pracuje vědomě? A na jakém stupni?

Mně připadá, že ty toho víš hodně , a že jsi citlivá, že spoustu věcí sama vnímáš, tak se chci zeptat, neděláš si země legraci, když chceš, abych ti odpovídala?
Já o tom vím to, co čtu a čemu uvěřím, protože to pociťuji jako pravdu. Nějak člověk musí začít.ˇ
O mystické cestě mluví Meiring (nevím, jestli to píšu správně), Jung a pro mě hlavně Květoslav Minařík. Nechce se mi věřit, že jsi o něm nevěděla.
Na začátku je třeba se rozhodnout pro to, že přijmeš morální zásady, které jsou předepsány, pak pokračuješ v soustřeďování a pozorování všeho dění. Takhle to ale nemá význam popisovat, je lepší si přečíst Přímou stezku, tak to máš vše podrobně popsané.
Mně připadá, že postupně zvyšuješ tím soustřeďováním frekvenci a dostáváš se do vyšších čaker, v těch vnímáš jiné věci, než v běžném životě, ujasňuješ si kdo jsi ...
asi to píšu blbě, fakt je lepší si to přečíst.

přiznávám se, řže ho taky neznám.
mám pocit, že přijmout morální zásady by mělo vyjít ze mě, ne že by mi měl někdo předepisovat jaké jsou. Pořád si totiž myslím, že tyto zásady se můžou člověk od člověka lišit ( jasně mohou být i stejné, ale není to jaksi podmínkou)

Rozhodně si z tebe nedělám legraci
Junga jsem četla dost, ale mystickou cestu si nějak neuvědomuju, asi jsme se v jeho díle minuly
A jinak.....no, já nejsem tak nějak stavěná na žádnýho guru, nejlíp mně sedne, na co si přijdu sama, i když samozřejmě mě leckdy leccos nakopne. Ale převzít něčí učení, to není pro mně....jednou mě chytlo nadšení pro Ram Dase a řekla jsem si, že to by byla cesta! A pak se mi zdál sen, jak je zima a já jdu a jdu a jdu takovou tou rozhamtanou, zamrzlou, obtížně schůdnou cestou a dojdu tam, odkud jsem vyšla tak mě nadšení přešlo ajnscvaj.
Nadto zastávám názor, že každý jsme originál a jako takovému je nám jíti i originální cestou, a že zvyšovat vibrace lze různě.
Nevím, jestli bych někdy vůbec chtěla být "realizovaná" a jestli případně budu mít na výběr - já si to představuju jako stav, kdy už tě život ve hmotě nemá čemu naučit. Mně na tom hlavně zajímalo, jestli se to dá na někom poznat, nebo jestli se to vůbec dá poznat.....že je někdo jakoby na konci učení.
Á, k Meyrinkovi (myslíš toho spisovatele, jo?) tak o tom pořád básnila kamarádka, jak zachytil ducha Prahy a mystik a tak podobně - tak jsem si přečetla pár povídek a musím se přiznat, že mě nijak nezasáhly a nakonec mě jedna tak naprdla, že s Meyrinkem mám utrum
Teď mě napadá k tomu názvu Přímá stezka jedna věc: já často zabloudím a dlouho mě to švalo, že právě nedovedu přímo z bodu á do bodu bé......než mi došlo, že právě ta zabloudění měla často největší kouzlo, největší poznání - teď nemyslím jen fyzicky.
Než mi prostě došlo, že cesta má být tím cílem aspoň pro mně a aspoň teď.

agewa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

lupina montana napsal(a):

No, nevím jak jsi na to přišla? Slyším pořád "realizovaný sem, realizovaný tam" ale co si pod tím představit? Tak jsem si vytvořila nějakou představu, ale myslela jsem si, že ty o tom víš něco konkrétnějšího
Navíc, co se myslí tím na Cestě? Na cestě je každej...tak jestli se tím myslí člověk, který se sebou pracuje vědomě? A na jakém stupni?

Mně připadá, že ty toho víš hodně , a že jsi citlivá, že spoustu věcí sama vnímáš, tak se chci zeptat, neděláš si země legraci, když chceš, abych ti odpovídala?
Já o tom vím to, co čtu a čemu uvěřím, protože to pociťuji jako pravdu. Nějak člověk musí začít.ˇ
O mystické cestě mluví Meiring (nevím, jestli to píšu správně), Jung a pro mě hlavně Květoslav Minařík. Nechce se mi věřit, že jsi o něm nevěděla.
Na začátku je třeba se rozhodnout pro to, že přijmeš morální zásady, které jsou předepsány, pak pokračuješ v soustřeďování a pozorování všeho dění. Takhle to ale nemá význam popisovat, je lepší si přečíst Přímou stezku, tak to máš vše podrobně popsané.
Mně připadá, že postupně zvyšuješ tím soustřeďováním frekvenci a dostáváš se do vyšších čaker, v těch vnímáš jiné věci, než v běžném životě, ujasňuješ si kdo jsi ...
asi to píšu blbě, fakt je lepší si to přečíst.

přiznávám se, řže ho taky neznám.
mám pocit, že přijmout morální zásady by mělo vyjít ze mě, ne že by mi měl někdo předepisovat jaké jsou. Pořád si totiž myslím, že tyto zásady se můžou člověk od člověka lišit ( jasně mohou být i stejné, ale není to jaksi podmínkou)

samozřejmě, že to rozhodnutí vyjde ze mě, ani není nutné přijmout ty zásady, které se tam píšou, je to spíš pro tebe pro inspiraci.

Taky konkrétně Minaříka neznám.Na první pohled asi na člověku není poznat že se "realizoval",že došel k cíli cesty.Ale na druhou stranu,proč taky,důležité je to hlavně pro něj. Možná by to mohlo být poznat z toho jak jedná,nebo odpovídá.

Vějířovka napsal(a):

lupina montana napsal(a):

No, nevím jak jsi na to přišla? Slyším pořád "realizovaný sem, realizovaný tam" ale co si pod tím představit? Tak jsem si vytvořila nějakou představu, ale myslela jsem si, že ty o tom víš něco konkrétnějšího
Navíc, co se myslí tím na Cestě? Na cestě je každej...tak jestli se tím myslí člověk, který se sebou pracuje vědomě? A na jakém stupni?

Mně připadá, že ty toho víš hodně , a že jsi citlivá, že spoustu věcí sama vnímáš, tak se chci zeptat, neděláš si země legraci, když chceš, abych ti odpovídala?
Já o tom vím to, co čtu a čemu uvěřím, protože to pociťuji jako pravdu. Nějak člověk musí začít.ˇ
O mystické cestě mluví Meiring (nevím, jestli to píšu správně), Jung a pro mě hlavně Květoslav Minařík. Nechce se mi věřit, že jsi o něm nevěděla.
Na začátku je třeba se rozhodnout pro to, že přijmeš morální zásady, které jsou předepsány, pak pokračuješ v soustřeďování a pozorování všeho dění. Takhle to ale nemá význam popisovat, je lepší si přečíst Přímou stezku, tak to máš vše podrobně popsané.
Mně připadá, že postupně zvyšuješ tím soustřeďováním frekvenci a dostáváš se do vyšších čaker, v těch vnímáš jiné věci, než v běžném životě, ujasňuješ si kdo jsi ...
asi to píšu blbě, fakt je lepší si to přečíst.

Morální zásady, které jsou předepsány    to miluju, když někdo něco předepisuje.

Jinak ego mi pomáhá existovat v tomhle hmotném světě. A záleží na uvědomění si sebe sama jak se tomu egu poddám a nechám je jím ovládat.... to si myslím je taky takové měřítko toho jak daleko jsme na SVÉ cestě. Schválně to zdůrazňuji, protože každý jí má jinou a jedinečnou. Někdo potřebuje dostat pořádně po čuni až tak, že prodělá třebas těžkou nemoc a někdo si zvesela našlapuje jako víla na paloučku a " jde mu to samo" .... spíš bych řekla ne učení jako napojení.

To, co píše Johana, vnímám jako nesopělé ego, to, co mi nedovolí uvědomit si vlastní Já.
Uvrhá mne do lpění, závislostí a strachů.

pomněnka napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

lupina montana napsal(a):

No, nevím jak jsi na to přišla? Slyším pořád "realizovaný sem, realizovaný tam" ale co si pod tím představit? Tak jsem si vytvořila nějakou představu, ale myslela jsem si, že ty o tom víš něco konkrétnějšího
Navíc, co se myslí tím na Cestě? Na cestě je každej...tak jestli se tím myslí člověk, který se sebou pracuje vědomě? A na jakém stupni?

Mně připadá, že ty toho víš hodně , a že jsi citlivá, že spoustu věcí sama vnímáš, tak se chci zeptat, neděláš si země legraci, když chceš, abych ti odpovídala?
Já o tom vím to, co čtu a čemu uvěřím, protože to pociťuji jako pravdu. Nějak člověk musí začít.ˇ
O mystické cestě mluví Meiring (nevím, jestli to píšu správně), Jung a pro mě hlavně Květoslav Minařík. Nechce se mi věřit, že jsi o něm nevěděla.
Na začátku je třeba se rozhodnout pro to, že přijmeš morální zásady, které jsou předepsány, pak pokračuješ v soustřeďování a pozorování všeho dění. Takhle to ale nemá význam popisovat, je lepší si přečíst Přímou stezku, tak to máš vše podrobně popsané.
Mně připadá, že postupně zvyšuješ tím soustřeďováním frekvenci a dostáváš se do vyšších čaker, v těch vnímáš jiné věci, než v běžném životě, ujasňuješ si kdo jsi ...
asi to píšu blbě, fakt je lepší si to přečíst.

Morální zásady, které jsou předepsány  http://www.postsmile.net/img/20/2007.gif  to miluju, když někdo něco předepisuje.

Vždyť máš svobodnou vůli. Nikdo ti nic nepředepisuje, radí ti jen ti, co určitou cestou prošli. Pokud tou cestou nechceš jít, tak tě to ani nemůže zajímat. A pokud tou cestou chceš jít a myslíš si, že žádnou radu nepotřebuješ, tak je to také tvoje volba.

Johana50 napsal(a):

Koukám, že se duchovní příjemně probudilo z norování a je tu velmi zajímavé téma.
Co se týká toho jak vypadá člověk a jeho fyzicko-duchovní přebývání  na této zemi, mě byly nejbližší pro pochopení knihy E. Tooleho Moc přítomného okamžiku a Nová Země.
Srozumitelný výklad co je Ego- mysl- emocionální tělo a jak fungují. Ego je jednoduše popsáno jako míra ztotožnění  se s okolním materiálním světem a rolemi , které v něm zaujímáme. Čím víc sám sebe člověk ztotožňuje například se svou kariérou já jsem matka, já jsem učitel/ka nebo já žiju v dobré čtvrti, s tím co vlastní  a podobně... tím větší je jeho Ego. Zkušenostmi a postupným zbavováním se iluzí v průběhu životů se ego zmenšuje  ve prospěch zvyšující schopnosti milovat a propojit se s celým stvořením. V konečné fázi pak většinou zůstane jen nějaký pozůstatek z Ega, který je schopen udržet  nás v hrubohmotných vibracích. U osvícených to může být třeba jen ta poslední malá ,neškodná touha po obdivu nebo nějaká drobná "neřest".
To je moje ryze osobní představa o tom jak to funguje, která je mi názorově  i osobně prožitou zkušenotí blízká.
Na druhou stranu jsem četla i knihy (např. Poselství z Prahy) , které je připisováno O. Stolařovi, jednomu z velkých mystických učitelů  ještě z dob totalitních. V  této knize je návod , tak zvaná "cesta mystická, tzv. mystická smrt" jak se zbavit ega, tento praktický, podrobný  návod jak se stát mystikem  mi velmi připomínal zasvěcovací rituály z dob starého Egypta, tak jak je vybraní kněží  podstupovali v pyramidách. Ovšem  tehdy i z rizikem fyzické smrti nedokonale připravených adeptů.
Na tenhle zůsob nějak ucelený názor nemám. Nebylo to nic jednoduchého , jak si matně vzpomínám. ( je to už delší dobu, co jsem knihu měla v ruce). Samozřejmě je to cesta jen pro někoho , stejně tak jako ve starověku.

Takto bych to také cítila.

lupina montana napsal(a):

Rozhodně si z tebe nedělám legraci
Junga jsem četla dost, ale mystickou cestu si nějak neuvědomuju, asi jsme se v jeho díle minuly
A jinak.....no, já nejsem tak nějak stavěná na žádnýho guru, nejlíp mně sedne, na co si přijdu sama, i když samozřejmě mě leckdy leccos nakopne. Ale převzít něčí učení, to není pro mně....jednou mě chytlo nadšení pro Ram Dase a řekla jsem si, že to by byla cesta! A pak se mi zdál sen, jak je zima a já jdu a jdu a jdu takovou tou rozhamtanou, zamrzlou, obtížně schůdnou cestou a dojdu tam, odkud jsem vyšla tak mě nadšení přešlo ajnscvaj.
Nadto zastávám názor, že každý jsme originál a jako takovému je nám jíti i originální cestou, a že zvyšovat vibrace lze různě.
Nevím, jestli bych někdy vůbec chtěla být "realizovaná" a jestli případně budu mít na výběr - já si to představuju jako stav, kdy už tě život ve hmotě nemá čemu naučit. Mně na tom hlavně zajímalo, jestli se to dá na někom poznat, nebo jestli se to vůbec dá poznat.....že je někdo jakoby na konci učení.
Á, k Meyrinkovi (myslíš toho spisovatele, jo?) tak o tom pořád básnila kamarádka, jak zachytil ducha Prahy a mystik a tak podobně - tak jsem si přečetla pár povídek a musím se přiznat, že mě nijak nezasáhly a nakonec mě jedna tak naprdla, že s Meyrinkem mám utrum
Teď mě napadá k tomu názvu Přímá stezka jedna věc: já často zabloudím a dlouho mě to švalo, že právě nedovedu přímo z bodu á do bodu bé......než mi došlo, že právě ta zabloudění měla často největší kouzlo, největší poznání - teď nemyslím jen fyzicky.
Než mi prostě došlo, že cesta má být tím cílem aspoň pro mně a aspoň teď.

Pokud nejsi stavěná na žádného guru a chceš jít svobodně, pak je právě Minařík pro tebe zajímavý. On šel cestou také sám a nebyl zatížen ani žádnými náboženskými představami. Doporučuje vlastní praxi, vlastní cestu, kterou kontroluje rozumem.