Sindy napsal(a):

Majko, abych na sobě mohla vůbec začít pracovat, potřebuji prožitou situaci pochopit až do její podstaty. Po dlouhých měsících tápání se mi  konečně podařilo dojít k tomu nezbytnému AHA a teď už se to bude jenom zlepšovat :-)

Pavlo, když si tak štrachám ve svém svědomí, od cesty k dobru jsem se nijak zásadně neodklonila, jen jsem si ji nepředstavitelně zkomplikovala. Ono to je dost náročné na energii, když se jeden občas zastaví a sám sebe brutálně zmrská. Ale zaplaťbůh, už mi to došlo, že takhle to dál nejde a že se toho návyku musím zbavit.

jenže to se ti nikdy nepovede. pořád budeš vnímat situaci ze svého pohledu, ze své reality. Takže i "podstata " bude jiná, než když tu samou situaci bude rpzebírat někdo jiný.

lupina montana napsal(a):

dusička napsal(a):

Sindy - nemusíš. Nemusíš se snažit to pochopit.

Někdo jo, Duši. Já taky potřebuju pochopit, vidět souvislosti, uvidět smysl, třebaže "jen" ze svého úhle. Pak to jde - bez toho tma
Teda jestlis to myslela takhle, jakože komplexně to člověk stejně nikdy úplně nepobere, protože to by se musel Zapůjčovat do všech účastníků Nicméně, najít tam v tom své místo, svou roli a tak podobně je pro mně třeba důležitý, takže chápu, že pro jiného taky může být....

Lupi - já jsem od přírody zvědavá ženská a "baví" mě zkoumat jádro věci.
Psala jsem to kvůli tomu,že někdy fakt něco nepoberu a zůstává mi hlava stát, a že to vlastně asi tak má být.A odpustit si,že tomu nevidím dovnitř.

Upravil(a) dusička (29. 8. 2012 11:01)

lupina montana napsal(a):

dusička napsal(a):

Sindy - nemusíš. Nemusíš se snažit to pochopit.

Někdo jo, Duši. Já taky potřebuju pochopit, vidět souvislosti, uvidět smysl, třebaže "jen" ze svého úhle. Pak to jde - bez toho tma
Teda jestlis to myslela takhle, jakože komplexně to člověk stejně nikdy úplně nepobere, protože to by se musel Zapůjčovat do všech účastníků Nicméně, najít tam v tom své místo, svou roli a tak podobně je pro mně třeba důležitý, takže chápu, že pro jiného taky může být....

Taky jsem patřila do skupiny lidí co chtějí za každou cenu všemu přijít na kloub. Pochopit všechno abych měla klid v duši. Všechno hezky zaškatulkované a setříděné. Ale čím dál častěji se nachytávám, že si prostě řeknu... nechám to koňovi a pustím to. Ovšem je opravdu moc těžké to pustit, když se tě to emotivně hodně týká... to pak člověk nejdřív hledá ty chyby u sebe... co mohl a co měl udělat aby.... Takže Sindy chápu, i když jsem to tu všechno nečetla na nevím přesně vocode, ale to je fuk. Jde především o odpuštění, páč z našeho pohledu si myslíme, že nám bylo ublíženo. Ano my si to jen myslíme, my se domníváme... docela zábavné je podívat se na sebe a tu situaci takhle ze shora bez emocí a znovu si to promítnout jako nezaujatý divák. To pak taky někdy vidíme jak si v té ublíženecké roli hezky lebedíme a chceme si jí ještě nechat potvrdit od přihlížejících diváků. A máme před sebou závoj lítosti, smutku a "nespravedlnosti, která je kolikrát tak hustě utkán, že vybřednout je někdy opravdu moc a moc těžké.

Jako třebas ty hrozné povodně 2002. Taky plno slz, smutku a beznaděje. No a s odstupem času.... jak se třebas Karlín krásně zmohl a ruku na srdce, bylo by to tam teď tak hezké, kdyby nebylo povodní?

majkafa napsal(a):

Před šesti lety jsem vnímala, že a jakým způsobem ode mě odešel můj manžel, taky, nazvěme to jako zlo. Včetně toho, co následovalo, těžká deprese, pokus o sebevraždu, 7 týdnů na psychiatrii, jak to těžce nesly děti, (ne odchod, ale jak se u něj choval), prodej a vyklizení domu,...
Dnes už to vidím jinak.
Jsem mu vděčná, že odešel. V našem vztahu už dávno scházela láska. Jestli tam někdy byla.

Tak k takovému pocitu bych se taky chtěla dostat, fakt že jo. Zjevně to opravdu chce svůj čas ...

dusička napsal(a):

lupina montana napsal(a):

dusička napsal(a):

Sindy - nemusíš. Nemusíš se snažit to pochopit.

Někdo jo, Duši. Já taky potřebuju pochopit, vidět souvislosti, uvidět smysl, třebaže "jen" ze svého úhle. Pak to jde - bez toho tma
Teda jestlis to myslela takhle, jakože komplexně to člověk stejně nikdy úplně nepobere, protože to by se musel Zapůjčovat do všech účastníků Nicméně, najít tam v tom své místo, svou roli a tak podobně je pro mně třeba důležitý, takže chápu, že pro jiného taky může být....

Lupi - já jsem od přírody zvědavá ženská a "baví" mě zkoumat jádro věci.
Psala jsem to kvůli tomu,že někdy fakt něco nepoberu a zůstává mi hlava stát, a že to vlastně asi tak má být.A odpustit si,že tomu nevidím dovnitř.

Souhlasím. Komplexně tu situaci nepoberu nikdy, protože především vůbec nevím, co jí předcházelo a kdy začala. V nejmenším se mi nechce pátrat po všech detailech a rovnou si to odpouštím :-)

Jen počkej, zajíci! Nahlásím to OSA

Sindy napsal(a):

agewa napsal(a):

Sindy napsal(a):

Majko, abych na sobě mohla vůbec začít pracovat, potřebuji prožitou situaci pochopit až do její podstaty. Po dlouhých měsících tápání se mi  konečně podařilo dojít k tomu nezbytnému AHA a teď už se to bude jenom zlepšovat :-)

Pavlo, když si tak štrachám ve svém svědomí, od cesty k dobru jsem se nijak zásadně neodklonila, jen jsem si ji nepředstavitelně zkomplikovala. Ono to je dost náročné na energii, když se jeden občas zastaví a sám sebe brutálně zmrská. Ale zaplaťbůh, už mi to došlo, že takhle to dál nejde a že se toho návyku musím zbavit.

jenže to se ti nikdy nepovede. pořád budeš vnímat situaci ze svého pohledu, ze své reality. Takže i "podstata " bude jiná, než když tu samou situaci bude rpzebírat někdo jiný.

Ano, to vím. Jenže dostat se k podstatě pro mě neznamená pochopit situaci z různých úhlů pohledu, ale právě jenom z toho svého. Zjednodušit si to až do těch nejzákladnějších kategorií - dobro, zlo, pravda, lež. Je to jakési utřídění, které mi pomůže se "tam někde" najít, Teprve až když se najdu, mohu si začít dávat věci do souvislostí a postupně se na ně začít dívat z různých úhlů.

Rozumím, že tento postup poznávání sama sebe může jinému člověku připadat nesprávný anebo pošetilý. Ale každý z nás se do vlastního nitra dostáváme takovým způsobem, jaký nám nejvíc vyhovuje :-)

jenže tyhle kategorie nebo spíš "věci" které do nich řadíme jsou značně a mnouhdy příliš sebjektivní a to dokonce i v čase ( jednou ta samá věc pro tebe může znamenat pravdu, podruhé totéž je lež a to dokonce jen díky tvému posunutí vnímání - např)

Agewo, já bych na nějakou "objektivitu" zcela rezignovala...když víš, že hmota se mění podle toho, jestli se na ni někdo kouká, nebo nekouká? Asi bude ta slavná objektivita spíš souhrnem subjektivit, než čím jiným.
Protože to, co se tak nazývá, je maximálně tak jistej emoční odstup - tu větší, tu menší. Někdy je to dobře, jindy ne - a myslím si, že naučit se to rozeznávat je jedna z nejlepších věcí, co se můžeme naučit Teda, rozeznávat, kdy je to dobře a kdy ne.

pomněnka napsal(a):

..... poznání, že nebyl takovej blb, jak si o sobě myslel ....

Já ti nevím proč je to pro lidi tak důležité. Bojí se, že jsou hloupí, nebo že si o nich ti druzí myslí, že jsou hloupí? Si naopak myslím, že připuštění si toho faktu, že jsem někdy blbá, omylná a chybující je to co tě od tohoto lpění oprostí a povznese. No co? Tak jsem udělala chybu, ale vezmu si z ní poučení. A že jsem to či ono nevěděla.... no ale právě teď jsem o to chytřejší .......

Blb se vyznačuje omezenými rozlišovacími schopnostmi, což ho vede k tomu, že situace nevyhodnocuje rozumově, ale pocitově. V nejvyšším stupni blbství - to znamená při absenci rozlišovacích schopností - blb už ani nepozná, že je blb.

Proto je velice důležité dojít k poznání, že blb nejsem, z čehož logicky vyplývá, že rozlišovací schopnosti mám.

Upravil(a) Sindy (31. 8. 2012 9:06)

Víš Sindy, to, že nejsem blb každý vyrovnaný člověk to o sobě moc dobře ví a nepotřebuje si to dokazovat přes druhé. Blb to o sobě neví a taky se tak chová Sem tady psala spíš o lidech, kteří si to pořád potřebují dokazovat, nepřipustí si svou omylnost a pokud se stane chyba, tak stoprocentně za to může někdo jiný atp.... prostě musí být za každou cenu dokonalí v očích těch druhých a to je pro ně to nejdůležitější.

Lupi, jasně... to není o co stát... já zas popisovala ten druhý extrém.

Ale to už jsme trochu odbočily

jéééé, výborné téma. Blbství. Dnes jsem dělala toho aktivního blbce, co je horší než třídní nepřítel, a mám oprávněně dojem, že všem lezu na nervy. Chi.

Sindy napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Zase na druhou stranu určitou přiměřenou dávku blbství je dlužno si péodržet, protože pocitový rozlišení je jednak stejně důležitý, jako racionální a druhak postihuje jiný spektrum

Postupně, vlku, postupně ... nemůžu do všeho vlítnout tak naráz. Prozatím jsem ráda, že mi rozlišovací schopnosti opět naskočily, ale tak dobré to zas není, abych poznala, jaká dávka blbství je pro mě přiměřená

Přiměřená dávka blbství je ta, co zrovna je. Je odvislá od osoby a času. Stejně jako nezachytíš unikající okamžik, nezachytíš přiměřenou dávku blbství, už už po ní saháš - a změnila se ti před očima.