|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
lupina montana napsal(a):
Selima napsal(a):
A keď mi niekto zneužije malé dieťa? Komu mám poďakovať? A za čo...?
Keď a ak sa spamätáš, potom za to, že ti táto drastická situácia ukázala niečo, čo by si bez nej nebola schopná uvidieť.....predpokladám, na základe skúseností s inými "neodpustiteľnými" situáciami.
Souhlas. Moje osobní a rodinná situace mi ukázala, jak vypadá Zlo.
Ten člověk, co se postaral o naše problémy, si předtím nežil nijak špatně, ale neměl to, co měl ten druhý. Tak vyvinul veškeré úsilí, aby to získal bez ohledu na to, že tomu druhému způsobí takové ztráty, které mu diametrálně změní život. Navíc ještě toho druhého odvrhl a nazval problémovým.
Tak strašně jsem se snažila mu odpustit a dosáhnout svého vnitřního klidu, že jsem jeho vinu natáhla do sebe a sama sebe jsem pořádně potýrala. Jednala jsem se sebou jak s tím nejhorším zrádcem, co celou svou rodinu hodil do propasti.. Mám neřádovi děkovat, že mi umožnil potkat se se Zlem? Vždyť on mi to nijak neumožnil, on mi to prostě vnutil.
Především potřebuji odpustit sama sobě, že jsem mu naletěla a ztratila jsem ostražitost. Pokud ale někomu za něco poděkuji, pak jedině pánubohu neboli Absolutnímu Dobru, že mi naznačil směr, jak se z propasti dostat a svým nejbližším, že mi poskytli spoustu podpory. Ale tomu člověku, který byl Zlem vedený a Zlo kolem sebe šířil, za nic děkovat nebudu a v téhle chvíli je mi proti mysli i to, že bych mu kdy měla odpustit. Měl tisíc možností si uvědomit, co dělá a svoji akci zastavit, ale jeho chtíč byl jak hnací motor.
Myslím si, že podobně je to i tím malým zneužitým dítětem. V tom je taky jenom Zlo a chtíč. Násilník vytvořil konkrétní situaci a druhým ji vnutil. Postavil je před hotovou věc a oni teď musí najít sílu, aby to překonali. Zlu se děkovat nedá.
Není tady
Sindy napsal(a):
lupina montana napsal(a):
Selima napsal(a):
A keď mi niekto zneužije malé dieťa? Komu mám poďakovať? A za čo...?
Keď a ak sa spamätáš, potom za to, že ti táto drastická situácia ukázala niečo, čo by si bez nej nebola schopná uvidieť.....predpokladám, na základe skúseností s inými "neodpustiteľnými" situáciami.
Souhlas. Moje osobní a rodinná situace mi ukázala, jak vypadá Zlo.
Ten člověk, co se postaral o naše problémy, si předtím nežil nijak špatně, ale neměl to, co měl ten druhý. Tak vyvinul veškeré úsilí, aby to získal bez ohledu na to, že tomu druhému způsobí takové ztráty, které mu diametrálně změní život. Navíc ještě toho druhého odvrhl a nazval problémovým.
Tak strašně jsem se snažila mu odpustit a dosáhnout svého vnitřního klidu, že jsem jeho vinu natáhla do sebe a sama sebe jsem pořádně potýrala. Jednala jsem se sebou jak s tím nejhorším zrádcem, co celou svou rodinu hodil do propasti.. Mám neřádovi děkovat, že mi umožnil potkat se se Zlem? Vždyť on mi to nijak neumožnil, on mi to prostě vnutil.
Především potřebuji odpustit sama sobě, že jsem mu naletěla a ztratila jsem ostražitost. Pokud ale někomu za něco poděkuji, pak jedině pánubohu neboli Absolutnímu Dobru, že mi naznačil směr, jak se z propasti dostat a svým nejbližším, že mi poskytli spoustu podpory. Ale tomu člověku, který byl Zlem vedený a Zlo kolem sebe šířil, za nic děkovat nebudu a v téhle chvíli je mi proti mysli i to, že bych mu kdy měla odpustit. Měl tisíc možností si uvědomit, co dělá a svoji akci zastavit, ale jeho chtíč byl jak hnací motor.
Myslím si, že podobně je to i tím malým zneužitým dítětem. V tom je taky jenom Zlo a chtíč. Násilník vytvořil konkrétní situaci a druhým ji vnutil. Postavil je před hotovou věc a oni teď musí najít sílu, aby to překonali. Zlu se děkovat nedá.
to ti ale nevnutil on, to sis " udělala " sama.
Až pochopíš ten rozdíl a přijmeš (JEN) svůj podíl odpovědnosti , pak teprve budeš schopna odpustit.
Není tady
Sindy napsal(a):
lupina montana napsal(a):
Selima napsal(a):
A keď mi niekto zneužije malé dieťa? Komu mám poďakovať? A za čo...?
Keď a ak sa spamätáš, potom za to, že ti táto drastická situácia ukázala niečo, čo by si bez nej nebola schopná uvidieť.....predpokladám, na základe skúseností s inými "neodpustiteľnými" situáciami.
Souhlas. Moje osobní a rodinná situace mi ukázala, jak vypadá Zlo.
Ten člověk, co se postaral o naše problémy, si předtím nežil nijak špatně, ale neměl to, co měl ten druhý. Tak vyvinul veškeré úsilí, aby to získal bez ohledu na to, že tomu druhému způsobí takové ztráty, které mu diametrálně změní život. Navíc ještě toho druhého odvrhl a nazval problémovým.
Tak strašně jsem se snažila mu odpustit a dosáhnout svého vnitřního klidu, že jsem jeho vinu natáhla do sebe a sama sebe jsem pořádně potýrala. Jednala jsem se sebou jak s tím nejhorším zrádcem, co celou svou rodinu hodil do propasti.. Mám neřádovi děkovat, že mi umožnil potkat se se Zlem? Vždyť on mi to nijak neumožnil, on mi to prostě vnutil.
Především potřebuji odpustit sama sobě, že jsem mu naletěla a ztratila jsem ostražitost. Pokud ale někomu za něco poděkuji, pak jedině pánubohu neboli Absolutnímu Dobru, že mi naznačil směr, jak se z propasti dostat a svým nejbližším, že mi poskytli spoustu podpory. Ale tomu člověku, který byl Zlem vedený a Zlo kolem sebe šířil, za nic děkovat nebudu a v téhle chvíli je mi proti mysli i to, že bych mu kdy měla odpustit. Měl tisíc možností si uvědomit, co dělá a svoji akci zastavit, ale jeho chtíč byl jak hnací motor.
Myslím si, že podobně je to i tím malým zneužitým dítětem. V tom je taky jenom Zlo a chtíč. Násilník vytvořil konkrétní situaci a druhým ji vnutil. Postavil je před hotovou věc a oni teď musí najít sílu, aby to překonali. Zlu se děkovat nedá.
to po tobě nikdo nechce. Ale to Zlo tě naučilo poznat a najít Dobro, přijmout podporu od rodiny , najít (opět) svojí ostražitost...
Není tady
agewa napsal(a):
Sindy napsal(a):
Myslím si, že podobně je to i tím malým zneužitým dítětem. V tom je taky jenom Zlo a chtíč. Násilník vytvořil konkrétní situaci a druhým ji vnutil. Postavil je před hotovou věc a oni teď musí najít sílu, aby to překonali. Zlu se děkovat nedá.
to po tobě nikdo nechce. Ale to Zlo tě naučilo poznat a najít Dobro, přijmout podporu od rodiny , najít (opět) svojí ostražitost...
Nene, tak to není. Zlo mě nenaučilo poznat a najít Dobro, to jsem už dávno předtím znala. Zlo se vplížilo a podkopalo mi podlahu. Nebyla jsem v situaci, kdy bych se mohla bránit nebo něčeho zachytit, nemohla jsem nic jiného, než spadnout. A bylo to jedině Dobro, co se zasloužilo, že jsem při pádu nikoho nepoškodila a nikoho nestrhla s sebou.
(Vyjadřuji se sice v první osobě, ale mluvím za celou moji rodinu)
Upravil(a) Sindy (28. 8. 2012 16:08)
Není tady
Není tady
agewa napsal(a):
Sindy napsal(a):
Tak strašně jsem se snažila mu odpustit a dosáhnout svého vnitřního klidu, že jsem jeho vinu natáhla do sebe a sama sebe jsem pořádně potýrala. Jednala jsem se sebou jak s tím nejhorším zrádcem, co celou svou rodinu hodil do propasti.. Mám neřádovi děkovat, že mi umožnil potkat se se Zlem? Vždyť on mi to nijak neumožnil, on mi to prostě vnutil.
.to ti ale nevnutil on, to sis " udělala " sama.
Až pochopíš ten rozdíl a přijmeš (JEN) svůj podíl odpovědnosti , pak teprve budeš schopna odpustit.
Napsala jsem, že mi vnutil potkat se se Zlem, nikoli že mi vnutil, abych na sebe vzala vinu.
To jsem si opravdu udělala sama.
Není tady
Sindy - ani jedno ani druhé.
Vždyt záleží na tobě, jestli si něco vnutit dáš nebo nedáš
Není tady
dusička napsal(a):
Sindy - ani jedno ani druhé.
Vždyt záleží na tobě, jestli si něco vnutit dáš nebo nedáš
S tím nesouhlasím. Pokud někdo rozhodne za tebe ve stylu "o nás bez nás" a postaví tě před hotovou věc,
už nemáš možnost volby. Ať to přijmeš nebo odmítneš, vyjde to na stejno - neboli pro tebe pokaždé špatně.
To máš, jako když ti někdo podává pistoli a říká - zastřel se. Když se nezastřelíš sama, zastřelím tě já.
A pokud tu pistoli obrátíš proti mně, zastřelí tě tamhletem.
Líp už to slovo "vnutit" popsat neumím.
Není tady
Sindy napsal(a):
dusička napsal(a):
Sindy - ani jedno ani druhé.
Vždyt záleží na tobě, jestli si něco vnutit dáš nebo nedášS tím nesouhlasím. Pokud někdo rozhodne za tebe ve stylu "o nás bez nás" a postaví tě před hotovou věc,
už nemáš možnost volby. Ať to přijmeš nebo odmítneš, vyjde to na stejno - neboli pro tebe pokaždé špatně.
To máš, jako když ti někdo podává pistoli a říká - zastřel se. Když se nezastřelíš sama, zastřelím tě já.
A pokud tu pistoli obrátíš proti mně, zastřelí tě tamhletem.
Líp už to slovo "vnutit" popsat neumím.
Máš možnost volby. Jak se k tomu postavíš. Ty to uvidíš jako vnucení zla, někdo jiný to uvidí jako životní lekci, poučení, možnost poznání sama sebe v neobvyklé situaci...
Myslím si, že až to, co se stalo, přijmeš, že tak to prostě je, a nebudeš se tomu i po té, co je to už zřejmě za tebou, stavět na odpor, protestovat, vnímat, že ti to někdo vnutil, až budeš cítit, že tak to prostě je, až potom odpustíš. Sama sobě.
I tvůj příklad s pistoli může člověk přijmout různě.
Sindy napsal(a):
Souhlas. Moje osobní a rodinná situace mi ukázala, jak vypadá Zlo.
Ten člověk, co se postaral o naše problémy, si předtím nežil nijak špatně, ale neměl to, co měl ten druhý. Tak vyvinul veškeré úsilí, aby to získal bez ohledu na to, že tomu druhému způsobí takové ztráty, které mu diametrálně změní život. Navíc ještě toho druhého odvrhl a nazval problémovým.
Tak strašně jsem se snažila mu odpustit a dosáhnout svého vnitřního klidu, že jsem jeho vinu natáhla do sebe a sama sebe jsem pořádně potýrala. Jednala jsem se sebou jak s tím nejhorším zrádcem, co celou svou rodinu hodil do propasti.. Mám neřádovi děkovat, že mi umožnil potkat se se Zlem? Vždyť on mi to nijak neumožnil, on mi to prostě vnutil.
Především potřebuji odpustit sama sobě, že jsem mu naletěla a ztratila jsem ostražitost. Pokud ale někomu za něco poděkuji, pak jedině pánubohu neboli Absolutnímu Dobru, že mi naznačil směr, jak se z propasti dostat a svým nejbližším, že mi poskytli spoustu podpory. Ale tomu člověku, který byl Zlem vedený a Zlo kolem sebe šířil, za nic děkovat nebudu a v téhle chvíli je mi proti mysli i to, že bych mu kdy měla odpustit. Měl tisíc možností si uvědomit, co dělá a svoji akci zastavit, ale jeho chtíč byl jak hnací motor.
Myslím si, že podobně je to i tím malým zneužitým dítětem. V tom je taky jenom Zlo a chtíč. Násilník vytvořil konkrétní situaci a druhým ji vnutil. Postavil je před hotovou věc a oni teď musí najít sílu, aby to překonali. Zlu se děkovat nedá.
V tomhle to je, podle mého názoru. Nech plynout. Přestaň se TAK STRAŠNĚ SNAŽIT.
Co se stalo, už nezměníš.
PŘIJMI TO.
Upravil(a) majkafa (28. 8. 2012 18:10)
Víš, jsou určité událsti, které ovlivnit neumíme. Jsou zlé, o tom žádná, ale nezáleží tak na tom, že jsme potkali ZLO, ale na tom, jak jsme se zachovali, jak se něco naučili či poučili a obrátili ve svoje dobro. Zlo nikdo neodpáře. Ale cesta je cíl, cesta......
Pro tebe možní řešení, bylo to zlé, nikdo to nepopírá, udělala jsi chybu. Ale navrátíš se k tomu dobru, když si tu chybu budeš vyčítat a nebo když si odpustíš, poučíš se, něco se naučíš a zachováš se v souladu se svým svědomím? Tohle určitě není chyba, tohle je dobro, náruč do které se můžeme všichni vrátit.
Není tady
Sindy napsal(a):
Zlu se děkovat nedá.
Dá, je to jen o pohledu úhlu 
.....tak jim odpusť, neboť oni nevědí, co činí 
A co bys udělala s tou pistolí?
Není tady
lupina montana napsal(a):
Sindy napsal(a):
Zlu se děkovat nedá.
Dá, je to jen o pohledu úhlu
A co bys udělala s tou pistolí?
Jo jo,úhel pohledu....někdy dobrý ten úhel zkusit z pohledu zlosyna....ale neee se v tom utopit!!
Von si to ten zlosyn sám vyžere...mám bohaté zkušenosti..
Není tady
Majko, abych na sobě mohla vůbec začít pracovat, potřebuji prožitou situaci pochopit až do její podstaty. Po dlouhých měsících tápání se mi konečně podařilo dojít k tomu nezbytnému AHA a teď už se to bude jenom zlepšovat :-)
Pavlo, když si tak štrachám ve svém svědomí, od cesty k dobru jsem se nijak zásadně neodklonila, jen jsem si ji nepředstavitelně zkomplikovala. Ono to je dost náročné na energii, když se jeden občas zastaví a sám sebe brutálně zmrská. Ale zaplaťbůh, už mi to došlo, že takhle to dál nejde a že se toho návyku musím zbavit.
Není tady
lupina montana napsal(a):
Sindy napsal(a):
Zlu se děkovat nedá.
Dá, je to jen o pohledu úhlu
A co bys udělala s tou pistolí?
No jo ... ale odpuštění a poděkování nestavím na jednu linku. K odpuštění možná někdy dojdu, ale poděkování už je něco navíc, to považuji za projev úcty. K neřádovi žádnou úctu necítím.
Pistole bych se ani nedotkla.
Není tady
Sindy napsal(a):
No jo ... ale odpuštění a poděkování nestavím na jednu linku. K odpuštění možná někdy dojdu, ale poděkování už je něco navíc, to považuji za projev úcty. K neřádovi žádnou úctu necítím.
Pistole bych se ani nedotkla.
A k sobě?
majkafa napsal(a):
Sindy napsal(a):
No jo ... ale odpuštění a poděkování nestavím na jednu linku. K odpuštění možná někdy dojdu, ale poděkování už je něco navíc, to považuji za projev úcty. K neřádovi žádnou úctu necítím.
Pistole bych se ani nedotkla.A k sobě?
Jakou to má souvislost?
Není tady
Souvisí to s odpuštěním a poděkováním.
Majko, polož prosím svoji otázku tak, abych jí porozuměla. Nechápu, jakou má souvislost úcta k sobě s úctou k neřádovi.
Není tady
Sindy, napsala jsem to proto, abys přemýšlela a ne abys mi odpověděla.
Naše psycholožka nám říkala - já vám to nemohu říct, musíte si na to přijít sami.
Teprve pak to má cenu a posune nás to dál.
Napsala jsem to proto, abys přemýšlela, jestli k sobě úctu cítíš. Napsalas, že poděkování považuješ za projev úcty. Můžeš poděkovat sobě, jestli k sobě úctu cítíš? Nebo ji k sobě necítíš?
majkafa napsal(a):
Sindy, napsala jsem to proto, abys přemýšlela a ne abys mi odpověděla.
Naše psycholožka nám říkala - já vám to nemohu říct, musíte si na to přijít sami.
Teprve pak to má cenu a posune nás to dál.
Napsala jsem to proto, abys přemýšlela, jestli k sobě úctu cítíš. Napsalas, že poděkování považuješ za projev úcty. Můžeš poděkovat sobě, jestli k sobě úctu cítíš? Nebo ji k sobě necítíš?
Majko, pokládáš mi otázku přesně v době, kdy si hledám cestu, jak se vyhrabat ze sebeobviňování, najít rovnováhu a zase se mít ráda. V tomhle stavu zcela postrádám pocit, že bych si za cokoli měla děkovat..
A mimochodem - tu otázku považuji za dost manipulativní. Ať už byla položena z jakéhokoli důvodu.
Upravil(a) Sindy (28. 8. 2012 22:34)
Není tady
Sindy napsal(a):
Pistole bych se ani nedotkla.
To by totiž bylo zajímavý zkoumat, jak by se kdo zachoval v takový situaci
Majka zřejmě myslela fakt, že kdokoli ti zkříží cestu (a to jakkoli) dělá to proto, že máte něco společného - tak, nebo onak.
Nicméně souhlasím s tím, že jedno po druhém a nemusí člověk sežrat všechnu kaši naráz, neboť by se z toho poblil, žejo 
Není tady
Sindy napsal(a):
majkafa napsal(a):
Sindy, napsala jsem to proto, abys přemýšlela a ne abys mi odpověděla.
Naše psycholožka nám říkala - já vám to nemohu říct, musíte si na to přijít sami.
Teprve pak to má cenu a posune nás to dál.
Napsala jsem to proto, abys přemýšlela, jestli k sobě úctu cítíš. Napsalas, že poděkování považuješ za projev úcty. Můžeš poděkovat sobě, jestli k sobě úctu cítíš? Nebo ji k sobě necítíš?Majko, pokládáš mi otázku přesně v době, kdy si hledám cestu, jak se vyhrabat ze sebeobviňování, najít rovnováhu a zase se mít ráda. V tomhle stavu zcela postrádám pocit, že bych si za cokoli měla děkovat..
A mimochodem - tu otázku považuji za dost manipulativní. Ať už byla položena z jakéhokoli důvodu.
Sindy...tohle je opravdu citlivé téma...a ty přemýšlíš...myslím,že máš opravdu ještě hodně času na to,abys mohla jít vědomě do děkování..
....chápu tě,nehroť to,vyzuř se a buď v klidu....,na ledacos,včetně zloby máš zatím přehršel nároku!!
Není tady
Sindy napsal(a):
Majko, abych na sobě mohla vůbec začít pracovat, potřebuji prožitou situaci pochopit až do její podstaty. Po dlouhých měsících tápání se mi konečně podařilo dojít k tomu nezbytnému AHA a teď už se to bude jenom zlepšovat :-)
Pavlo, když si tak štrachám ve svém svědomí, od cesty k dobru jsem se nijak zásadně neodklonila, jen jsem si ji nepředstavitelně zkomplikovala. Ono to je dost náročné na energii, když se jeden občas zastaví a sám sebe brutálně zmrská. Ale zaplaťbůh, už mi to došlo, že takhle to dál nejde a že se toho návyku musím zbavit.
Sindy - nemusíš. Nemusíš se snažit to pochopit.
Není tady
lupina montana napsal(a):
Sindy napsal(a):
Zlu se děkovat nedá.
Dá, je to jen o pohledu úhlu
A co bys udělala s tou pistolí?
Sindy - napíšu případ,který mě ted napadl, o kterým jsem nemohla rozhodovat,protože mě to postavilo před hotovou věc.¨
Porouchala se mi auto a tak musím jezdit autobusem.
Byla jsem naštvaná, autem pohodlnost, dýl spát,sjet na nákup.
A když jsem změnila úhel pohledu. A řekla jsem si, že něco zlý je k něčemu dobrý.
Na každé věci "špatné" "zlé" se dá najít i to dobré.
A) ranní a odpolední procházka 13 minut od zastávky - pohyb, aspon si budu udržovat kondičku a štíhlou postavu
b) můžu si každý měsíc nakoupit hadříky když nebudu dávat za benzin
c) budu v kontaktu se známými, pokecám na zastávce, v buse
d) začnu konečně číst - v autobuse dost času.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
