No....když se povede, tak je to jako když se ti povede rozvázat zašmodrchaný uzel
Člověku se uleví, svalstvo tak nějak povolí v tenzi šutr v žaludku se rozpustí.....
Energie teče a ježaté se uhladí a podle toho poznám, jestli se povedlo

Myslím si, že schopnost odpouštět souvisí s pokorou.

já bych  sem netahala žádnou církev.

Odpuštění...vnímám jako oproštění od utrpení..
Je to jedna z nejtěžších výzev v životě....souhlasím s tím,že úplně nejtěžší je odpustit sama sobě..
Makám na tom,ale furt se to vrací....

Od-pusť mi, od-pusť mu/jí, od-pusť sobě…. To je takové „pusť to“, „nedrž to“. Odpuštění je zbavení se jistého blbého pocitu. Ten vznikl jako následek porušení nějakého pravidla, překročení nějakého zákona,  tabu….nebo nesplnění očekávání….ať už porušil, překročil,nesplnil…někdo druhý nebo člověk sám.  Odpuštění předchází nějaká „vina“. Když se pokusíme sledovat „vinu“, dojdeme ke stanovení právě těch pravidel, mantinelů, zákonů.  Ty jsou buď vyšší – Boží  nebo světské – stanovené lidmi. Ty, co jsou Boží – tam je asi celkem jedno, jestli odpouštíme nebo ne, protože to přísluší Jemu. Nebo přírodě, jak kdo chce. Ty, co jsou světské, jsou k přezkoumání na základě vlastního svědomí. Člověk, který své svědomí používá, stejně většinu světských pravidel nepotřebuje, ba naopak, jsou mu mnohdy na obtíž. Pandora se zabývá vztahy, spec. chlácholení ženských zklamaných nevěrou, tak předpokládám, že se na to odpuštění ptá taky v tom kontextu, dám teda příklad – když se věrnost nebude pokládat za pravidlo Boží – ((jakože jím opravdu není – monogamii, ze které se vyklubalo ono jeden muž jedna žena spolu navždy – tedy věrnost a běda ji porušit, ustanovili židé v Mohuči před 1000 lety (?? kdyžtak mě oprav) pro židy žijící v Evropě a to  jakože na zkoušku na 1000 let. (Nevíte někdo, proč to převzali aj všeci ostatní?  Kurňa, nevypršelo to už?!? )) - tak nevznikne ani problém porušení nějakého zákona, způsobení špatnosti a zrady a nedostaví se zklamání a blbý pocit a potřeba něco ne/odpouštět.    Předtím ti lidi tak úzkostliví asi nebyli v té otázce partnerské věry/nevěry.  Však po celou historii se potvrzuje, jak chlapi jsou polygamní a ženy polyandrické. Vyjma teda toho období akutní zamilovanosti a erotické fascinace partnerem.   Takže – nebudeme-li manželskou nevěru považovat za překročení nějakého Vyššího pravidla, nedostaví se vina partnerova ni blbý pocit zklamání partnerky a není co odpouštět   A takhle to jde udělat i s mnoha jinými „vinami“.   Rozpouštění paradigmat je velké dobrodružství

Když miluji, není co odpouštět.
Maximálně opravdu jenom sobě, že jsem něco neunesla.
Odpustit svému egouškovi, když mi našeptává, co ten druhý si KE MNĚ dovolil!
A není to proto, že jsem mu to "dovolila" já? Že jsem sobě "dovolila", aby mě to zasáhlo?

Mjako, když miluješ, není co řešit

haiel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

.....
Nažďár, Draku! No, tohle bych církvi křesťanské ale připsala k dobru -  odpuštění jako institut Přidělení odpuštění zástupcem vyšší moci. Mně to přijde hodně přínosný, protože odpustit si naše viny, ať už imaginární nebo ne, to je hodně vyšší dívčí. Takovej oslí můstek i kdyby to bylo jen pár růženců se mi zdá užitečnej.

Hoj, Vlku   Ty máš pravdu -  zástupcem vyšší moci - jako nástroj přesvědčení o tom, že odpuštění je nejen možné, ale i žádoucí a že z toho ve finále může člověk i mít radost. Opora ve víře, když se člověk necítí dost silný.... jo, je to tak   Od toho by duchovní měli být.

No jo zvířata...ale,jak to má udělat bezvěrec,kterej k tomu tak nějak nebyl vychovanej a moc tomu nerozumí...a navíc je naježenej na ty pindy o Bohu...nicméně by vlastně nějakou víru,naději potřeboval?....Von to má chudák těžší,když teda nechce přehrávat...

Jo a to i v případě, že nějakou tu víru by jedna měla - ale nemá tu zpovědnici.
A teď si vem, jak to maj machometáni respektive machometánky: zpovědnice nikde, ženská varianta Boží moci taky nikde......

majkafa napsal(a):

já bych  sem netahala žádnou církev.

Myslím, že Ziki nemluvila o církvi, ale o křestanské víře jako takové. A ta je naprosto vyjímečná právě tím, že přinesla odpuštění. Pokud vím, žádná jiná víra ho neobsahuje.

Héééé

haiel napsal(a):

Od-pusť mi, od-pusť mu/jí, od-pusť sobě…. To je takové „pusť to“, „nedrž to“. Odpuštění je zbavení se jistého blbého pocitu. Ten vznikl jako následek porušení nějakého pravidla, překročení nějakého zákona,  tabu….nebo nesplnění očekávání….ať už porušil, překročil,nesplnil…někdo druhý nebo člověk sám.  Odpuštění předchází nějaká „vina“. Když se pokusíme sledovat „vinu“, dojdeme ke stanovení právě těch pravidel, mantinelů, zákonů.  Ty jsou buď vyšší – Boží  nebo světské – stanovené lidmi. Ty, co jsou Boží – tam je asi celkem jedno, jestli odpouštíme nebo ne, protože to přísluší Jemu. Nebo přírodě, jak kdo chce. Ty, co jsou světské, jsou k přezkoumání na základě vlastního svědomí. Člověk, který své svědomí používá, stejně většinu světských pravidel nepotřebuje, ba naopak, jsou mu mnohdy na obtíž. Pandora se zabývá vztahy, spec. chlácholení ženských zklamaných nevěrou, tak předpokládám, že se na to odpuštění ptá taky v tom kontextu, dám teda příklad – když se věrnost nebude pokládat za pravidlo Boží – ((jakože jím opravdu není – monogamii, ze které se vyklubalo ono jeden muž jedna žena spolu navždy – tedy věrnost a běda ji porušit, ustanovili židé v Mohuči před 1000 lety (?? kdyžtak mě oprav) pro židy žijící v Evropě a to  jakože na zkoušku na 1000 let. (Nevíte někdo, proč to převzali aj všeci ostatní?  Kurňa, nevypršelo to už?!? )) - tak nevznikne ani problém porušení nějakého zákona, způsobení špatnosti a zrady a nedostaví se zklamání a blbý pocit a potřeba něco ne/odpouštět.    Předtím ti lidi tak úzkostliví asi nebyli v té otázce partnerské věry/nevěry.  Však po celou historii se potvrzuje, jak chlapi jsou polygamní a ženy polyandrické. Vyjma teda toho období akutní zamilovanosti a erotické fascinace partnerem.   Takže – nebudeme-li manželskou nevěru považovat za překročení nějakého Vyššího pravidla, nedostaví se vina partnerova ni blbý pocit zklamání partnerky a není co odpouštět   A takhle to jde udělat i s mnoha jinými „vinami“.   Rozpouštění paradigmat je velké dobrodružství

Hééézkýýýý :
Chvíli jsem sice přemýšlela nad tím "chlácholením", ale nakonec proč ne. Áno aj
Tvůj exelentní příspěvek sice rozběsní některé strážce pseudomorálky, ale ti, kteří už dávno pochopili, že skutečná morálka a pravidla spolužití nejsou v hlavě, ale v srdci, ti vědí, o čem mluvíš a jistě souhlasí

(Jasně, že to už dávno vypršelo, ale to víš, zvyk je železná košile a klece, do kterých se sami zavřeme svou blbostí, ty se otvárají nejhůř )

Prostředí a rodinu si vlastně sama vybíráš, protože přesně tak to potřebuješ pro svůj další růst.
Hezký
Já bych řekla,že s odpouštěním nemám problém u druhých,akorát mám tedy problém odpustit sama sobě - jde to jen na chvilku, ale jsem jak na kolotoči, mám na sebe vztek, který mám chvilku zpracovaný,chvilku ne.

Upravil(a) dusička (26. 4. 2012 10:52)