Agewa:
Možná jsem to špatně pochopila.  Matka řekla synovi ať jde na přijímání a on šel. Nejen proto, že si to přála matka, přál si to i on.Domnívám se, že je vírou hodně ovlivněn.
Nightmare na začátku psala, že vychovat z dítěte dobrého člověka mu nestačí, že s ním chce chodit do kostela. To samo o sobě nemusí nic zmanenat, ale může to být signál, že z dítěte chce mít věřícího člověka.

Axi,
to jsi mě dostal.Myslíš si, že dítě, pokud netráví čas v kostele, musí nutně sedět u PC či u telky? Nic jiného tě nenapadlo? No, nemá cenu se k tomu dál vyjadřovat.
Ano, věřícím lidem nedělní návštěva kostela nastaví důležitý rytmus, dokonce tak důležitý, že se vzdají všech aktivit,  při kterých by nedělní  mši nemohli absolvovat. Žádný výlet, žádná akce s rodinou, omezená dovolená s ohledem na účast na mši, žádná práce v neděli, ani v domácnosti, jen účast na mši. Tento rytmus je pro věřícího člověka tak důležitý, že když ho donutí objektivní okolnosti ho porušit, je to vážný problém. To jsi měl na mysli?
Pro věřícího tento rytmus není problém dodržovat, naopak, působí mu to radost a vnitřní uspokojení a je to pro něho pozitivní činnost. Pro nevěřícího to může být komplikace. Tak to je.

Jasně, určitý režim dítě potřebuje, ale potřebuje také vědět, že je občas možné ho podle momentální situace bez problémů porušit a nic se neděje. Režim jde nastavit i bez pravidelné návštěvy kostela.

Upravil(a) mamba (21. 4. 2012 13:50)

Axi napsal(a):

agewa napsal(a):

Axi napsal(a):

V čem je to ztráta času? Nejsem věřící, ani nechodím do kostela, ale přijde mi, že to nastavuje nějaký důležitý rytmus. Nastavuje to mysl k většímu obrazu, než je ten malý soukromý (který je určitě taky důležitý). Co že to dítě bude v tom ušetřeném čase dělat důležitějšího, pustí si telku nebo pc, hmm?

Nebio bude běhat venku se svými kamarády . Třeba se i učit, kdo ví.
Víš znám dost lidí , kteří dodržují tebou obdivovaný důležitý rytmus. Do rána kluci čučí na telku na erotiku, pak se zvednou , jdou do kostela , odříkají motlitby ( v myšlenkách zcela jinde) , nechají si dát odpustky , vyjdou ven....a ? Jen protože byli v náboženství a v tomto rytmu vychovaní ( a co by řekli sousedi, že ten náš kluk tam ráno nebyl).

... a bez toho velkého obrazu a vnitřního rytmu pak máme přesně tyhle předpojaté postoje; hledáme vždycky tu negativní stránku věci ...

jenže víš , tenhle můj postoj je pohled  zcela PRAKTICKÝ , na zcela konkrétní lidi a na jejich konkrétní jednání a chování.Mluvím o lidech, které znám, s kterými jsem o tom mluvila ,není to jen teorie , tak jak to cítím z tvé odpovědi.Takže nehledám negativní stránku, já o ní vím .

mambo,
za Axiho bych nejspíš klidně mohla mluvit, protože ho celkem dobře znám, nicméně to nebylo mluvění ZA něho, ale moje osobní poznámka k tomu, jak jsi TY JEHO slova uchopila.
Netvrdím, že se nemohu mýlit, on sám, pokud jsem ještě nakoukne, ti k tomu jistě své řekne, ale podle mého názoru se o "duchovních sférách" bavíme

Vnitřní rytmus, jak já jsem ho z Axiho slov pochopila, není žádné dogma, neporušitelný VNĚJŠÍ zákon, ale VNITŘNÍ prožitek.

Pokud jak píše agewa, někdo něco v kostele PŘEDVÁDÍ, ale ve skutečnosti ŽIJE něco jiného, pak mu právě tenhle vnitřní prožitek prostě chybí.... hraje divadlo a jen on sám ví, proč a k čemu. A nebo třeba ani neví, což má teda blbý

Na místě nightmare bych asi ani tak neřešila, zda moje děti bude otec brát s sebou do kostela, ale spíš to, PROČ je tam bude brát...
Aby byla jeho maminka spokojená a dala mu pokoj? Nu...pak má celkem pravdu a pro děti to bude ztráta času.
Aby získaly tento vnitřní prožitek a tedy další rozměr života, který ona sama nezná? Nu...pak bych tedy o ztrátě čsu raději nemluvila.

A právě tenhle rozdíl by měla nightmare sama velmi dobře poznat, pokud toho muže opravdu dobře zná a chce s ním žít

Axi napsal(a):

Dojemné, jakou my ateisté máme starost o to, aby se ostatní náhodou jednou v týdnu nestarali o svoji duši, nesdíleli se svými nejbližšími hluboké prožitky, aby kvůli tomu nezanedbávali praktické činnosti. A pokud to někdo dělá, určitě to jenom hraje, je potřeba mít se na pozoru. Jako by nás to snad nějak ohrožovalo, nebo co.

ty máš pocit, že náboženství se praktikuje jen jednou v týdnu? že víru a s ní spojené příkazy/zákazy/dogmata atd. přez týden uloží do skříně a vyndají jen v neděli?

agewa napsal(a):

Axi napsal(a):

Dojemné, jakou my ateisté máme starost o to, aby se ostatní náhodou jednou v týdnu nestarali o svoji duši, nesdíleli se svými nejbližšími hluboké prožitky, aby kvůli tomu nezanedbávali praktické činnosti. A pokud to někdo dělá, určitě to jenom hraje, je potřeba mít se na pozoru. Jako by nás to snad nějak ohrožovalo, nebo co.

ty máš pocit, že náboženství se praktikuje jen jednou v týdnu? že víru a s ní spojené příkazy/zákazy/dogmata atd. přez týden uloží do skříně a vyndají jen v neděli?

Zejména nemám pocit, že starat se o svoji duši znamená příkazy/zákazy/dogmata; mít pro tuhle starost vyhrazen jeden den v týdnu je prostředek, nikoliv cíl. Pokud nějaká kultura na tyhle věci rezignuje, pokud se toho, co desítky generací žili naši předkové bojí, nebo se tomu dokonce vysmívá, "pámbů" s ní. Proč slavíme třeba vánoce, vždyť je to vlastně naprosto iracionální, hmm?

agewa napsal(a):

novavila napsal(a):

agewa napsal(a):

.

Jinak tchýně,  která mi diriguje manžela a ještě se ohání vírou, by mi silně vadila.

to ano, jenže to se týká dítěte, které už má trochu rozum.
Do té doby ho může "ovlivnit" jak nevěřící matka, tak věřící otec či další příbuzní.
Uvědom si, že pokud budu např. vychovávaná od malička v nějaké víře , velmi špatně budu později třeba přestupovat na jinou či se jí vyhýbat. Ten vliv dětsví tam bude. A malé dítě se nedokáže bránit.

Jo tak to se pleteš, já jsem vnučku v necelých třech letech dotáhla na mši , abych jí ukázala tu krásu,kostel a zpěvy .......ona byla asi 10 minut uplně zticha (v duchu jsem jásala , jak se chytla a cítí to jako já... ) a pak mi povídá, jestli jdeme do tý kucárny ? (cukrárny)
Příště už do kostela nechtěla, neumím si představit, jak bych takový dítě donutila tam chodit, to by museli rodiče násilím.
Myslím. že sposuta lidí vychovávaných v takové víře, si naopak vytvoří odpor , zvlášť když vidí, že ve škole děti do kostela nemusí . Lepší je podle mně nenásilně, občas tam zajít , občas na´tuknout téma a on se sám třeba chytí jednou až bude velkej.

Za sebe můžu říct, že pocházím z takové rodiny.Otec ateista, matka z dost přísně věřící rodiny.Pro moji babičku z matčiny strany už bylo samo o sobě zatracujícím hříchem nejít do kostela. Naštěstí jsme to měli k matčiným rodičům na venkov  dost daleko, takže se návštěvy konaly tak jednou do měsíce.
Chodila jsem do náboženství, což bylo moje první setkávání s Biblí.Otec proti tomu neprotestoval s poukazem, že náboženství ještě nikomu neuškodilo. Pan páter byl velmi rozumný, žádný dogmatik, bavilo mne to. Do kostela jsem chodit nemusela, maminka na tom netrvala. Nechtěla jsem totiž chodit ani u babičky, se kterou bydleli ještě další příbuzní,rodina matčina bratra.
Ta byla sice velmi zbožná, ale v praxi porušující desatero, včetně ustanovení Miluj bližního svého.
Chovala se přímo podle hesla Po přízni řízni, žádná proklamovaná křesťanská láska.
Já sama jsem si cestu k Bohu nenašla , ani nemám potřebu, nevedla jsem k víře svoje děti s vědomím, že když budou chtít, k Bohu se obrátí a já jim v tom bránit nebudu.
Nemyslím si ale,že chodit do kostela je ztráta času.Klidně si zajdu na mši proto, že si chci vyslechnout slova moudrého faráře. Mám ráda kostely a katedrály pro jejich atmosféru, takže jejich návštěva je trvalou součástí poznávání při mých cestách.Stejně tak navštěvoval kostely můj manžel i děti.

Na tvém místě bych se rozhodovala podle toho, do jaké míry jsi ochotna akceptovat partnerovu víru a on tvoje bezvěrectví, a to i při výchově dětí. Myslím, že dogmatismus na obou stranách může dítěti jen ublížit a hlavně by nemělo být k ničemu nuceno.

Judyna napsal(a):

dusička napsal(a):

Píšeš že jste se dohodli na svatbě na radnici.
Já vidím problém v tom, že silně věřící rodiče budou chtít,aby se jejich syn ženil v kostele.

Tomu se taky divím. Pokud je z hodně věřící rodiny, tak to asi neprojde. Nebo ano, ale mohl by to být počátek zlé krve.

tak tomu jsem se taky dost podivovala

dusička napsal(a):

Mambo řekla bych, že si to srozumitelně napsala.
Ano, záleží na tom, jestli i když je věřící - tak partnerku nechá si žít po svém, nebo chce aby byla věřící jako on

Zajimave, s timto  se ztotoznuji. Muj partner je verici,modli se a chodi v nedeli do kostela, ja jdu nekdy na  msi snim. Ale verici nejsem a nemame absolutne zadny konflikt. A verici uz nikdy nebudu.

Co já znám páry, kde je jeden věřící a druhý ne a mají děti, jsou tam tak velké problémy, že skončily rozvodem. Jistěže to máme každý jinak, osobně bych takové vztahy nedoporučovala, když je každý jinde.

nightmare napsal(a):

"V kolika letech je dítě rozumné, aby se bylo schopné rozhodnout pro takovou věc"?

Až vydrží při mši sedět tiše na zadku a poslouchat (třeba), ale ta prvotní otázka by měla znít spíš "Chci mít rodinu s praktikujícím věřícím?" , protože víru nezavřeš do kostela.