14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Nitriel napsal(a):
.... Tak jak mu můu odpustit?!?!?
Můe. Pokud bude chtít.
Jestli nechce, tak neodpoutěj.
Tvoje volba, tvůj ivot.
Není tady
sahleb,
s tebou se nebavím a tvoje mindráky mně nezajímají. Dr se raději tématu.
Nitriel,
porada s právníkem je moudrý počin.
Jsi velmi namylená, pokud si dovoluje soudit někoho, v jeho, jak říkají indiáni, mokasínech jsi neula ani metr. On nikomu ivot neničí, takovu moc má jen nad svým vlastním ivotem a s tím točí teda pěkně. Pokud ovem přiznává, e má moc i nad tvým, jsi mnohem míň ne on.
Uvědom si to.
Pokud jde o jeho "přítelkyni" - v téhle souvislosti mi to slovo ale vůbec nesedí - nejen e ji můe odpustit, ale ty ji konec konců ani nemá CO odpoutět. Ta ena je asi dost zoufalá, kdy se chová tak, jak píe. A pokud se tak chová, aby tebe nebo matku natvala či zranila, je zoufalá VELMI.
Být na tvém místě, neříkala bych NIKDY. Neví, co ti ivot přinese, jaké zkouky připraví....
Zná ten film "Bohové musí být ílení"?
Nejen e jsou, ale také jsou velmi potměilí...řekne NIKDY, kdesi se hned ozve CHA CHÁÁÁ....a u v tom jede
Dávej na sebe pozor.
Není tady
Nitriel napsal(a):
První bych si chtěla ověřit u mého kamaráda (výborný právník) jestli je moné něco vysoudit... Nechtěla bych to rozpoutat a pak prohrát...
A to s tím e nejsem lepí jak můj otec... nejsem sice nijak namylená, ale jsem mnohem víc ne ten pr*vít, protoe já nikomu nezničila ivot a děkuji bohu e nemám jeho geny.... A nikdy bych neopustila rodinu jen kvůli svobodě. Jeho rodina je teď jeho přítelkyně, auto a motorka, o které se stará bilionkrát víc ne kdy o mě s mamkou.. A vyrovnat se s tím nedokáu, nato mu odpustit... Nejen e on nás bombarduje těmahle kecama o tom jak on je ve a mi nic, jako kdyby byl ná král a my poddaní, navíc ta jeho přítelkyně hraje na dvě strany... Před ním si hraje na hodnou, říká mu jak k ní mohu kdykoliv dojet, lyovat a blá, blá.... a na druhou stranu nám posílá výhruné SMSky, jednou i MMS pouité vloky a to nejhorí, e ty svoje faldy vystavuje na erotických fotkách, kdy jí vidím a do aludku, ty nám pole mailem s názvem "těrbinka" .... Tak jak mu můu odpustit?!?!?
Nitriel, neříkej nikdy. Nebo tě Bůh prozkouí. A nepovyuj se. ivot přináí věci, které bys ani nevymyslela.
A chová se stejně, jako oni. Přečti si po sobě tohle,cos napsala. To je vztek, téměř nenávist. Zavři za nimi dveře. Kvůli sobě.
Daniela M napsal(a):
Zlatíčko, začnu zcela jiného soudku. Otec je sebevědomí dcery. Kdyby toto otcové věděli, určitě by se jinak chovali v rámci své rodiny ke svým dcerám. I kdy jsi adaptovaná, buď astná, e jsi tento vztah směla zaít! Zkus si vzít ze veho jen to pozitivní, to ostatní ti kodí. Neměli bychom vědomě kodit sami sobě.
Jinak. Je mnoho dívek-dcer, které svého otce vůbec nezaily, ale otec s nimi vdy byl i v jeho nepřítomnosti. Vztah matky a otce je zcela jiná záleitost, respektuj jej.
Měli bychom být astní, za to, co jsme proili a pochopit i ostatní, proč se ve děje jinak, ne bychom chtěli právě my.
Není tady
novavila napsal(a):
Je straně smutný , kdy je někdo tak starej jako ty Saleb a vůbec není moudrej , to je finito .
Kdybys aspoň mlčela, ale ty to jetě křičí do světa .
Tedy Nov, ty jsi "vostrá"
Asi se to od tebe budu zase muset zpět naučit - říkat věci na "plná ústa"
Má dar vyhmátnout podstatu věci - řekne nahlas, co já si jen myslím - a je koda, e nad tím ostatní tak málo přemýlejí.
Dík za vechny "lehy" směrem ke mně. Hodně mi daly. Dr se
Není tady
Nitriel,
je vidět,e je to pro tebe hodně bolestné...aby nebylo pro 18ti letou holku..
Jediné,co ti můu k tomu napsat,je to,aby sis nebrala na svá bedra to,co ti nepřináleí...
Mamka jistě situaci zvládne a věř tomu,e moná lépe ne si myslí...
Pokud se chce soudit kvůli svým právům,ok...pokud z pomsty neee,nedělej to
Nic ti to nepřinese a jetě tě to energeticky vysaje..
Svého otce a jeho novou se sna neřeit...podle toho,co píe,je to úplně marný a vyčerpávající počin...
Představ si je jako indiány na válečné stezce,pomalované ohnivými barvami...tam oni jsou právě teď a oba.....pokud se pomaluje taky,jsi ztracená..
Zkus zůstat bílá...tak,jak na to má ve svých 18ti nárok...
Není tady
JJ, novavila je ve skvělém rozpoloení. Hodně se z jejich příspěvků učím. Je v nich spousta moudrého.
Revliba napsal(a):
Představ si je jako indiány na válečné stezce,pomalované ohnivými barvami...tam oni jsou právě teď a oba.....pokud se pomaluje taky,jsi ztracená..
Zkus zůstat bílá...tak,jak na to má ve svých 18ti nárok...
Rev,
to jsi řekla moc hezky
Není tady
Kdy tak nad tím přemýlím Majkafo, tak má pravdu, je to vztek... Zavřela bych za ním dveře, ale je ho tolik, navíc kadý den přibývá. Proč myslí, e se chovám jako oni? Já jsem jim nic neudělala, i mamce jsem radila aby na to nijak nereagovala a nijak jim neubliuju. Snaila jsem se ho pochopit, ale člověku moc nepřidá kdy vidí vude kolem sebe astné rodiny. Je mi jasné e ne v kadé rodině to klape, ale proč zrovna moje se musí takhle rozpadnout? Kdyby mi otec řekl, e má přítelkyni, ale e já jsem stále jeho dcera,má mě rád a pomůe nám, tak bych to moná brala jinak, ale svou neochotou, sobeckostí a nenávistí si to jen zhoruje. Jeho těí kdy se nám nevede. Neřeknu vám proč, ale cítím to tak..
Jednou jsem mu volala a ptala se, proč nemůeme být normální. Proč se nemůeme bavit, tu a tam by dojel atd, a taky jsem mu řekla e jeho přítelkyni nemůu za těchhle okolností přijmout. No a on se zase začal hádat e ji neznám, tak a ji nesoudím a tak. Řekla jsem mu, e kdyby jsem ho neměla ráda tak se mu nesnaím pomoct aby otevřel oči... Nechci ho zpět domů, po tom vem bych s ním ít asi nesnesla a mamka taky ne. Kdy u nemůe být můj otec, a je aspoň kamarád, ne protivník na ivot a na smrt. Chtěla bych mu toho tolik říct, ale nemůu, protoe vechno obrací proti mě, nebo mamce...
Já vím e to co píu moná nezní dobře, ale tak to cítím... Také proto sem píu. Potřebuji radu a vechno co mi napíete si vezmu k srdci...
Není tady
Nitriel, proč si osobuje otevřít tvému otci oči? Ty nejsi Bůh.
A proč se rozpadla tvá rodina?
Nu a proč ne?
Má se taky rozpadla, kdy mě opustil po 20 letech manelství můj mu. Taky jsem si tenkrát říkala - proč právě já?
Ale proč vlastně ne? Bůh určitě ví, co je pro nás dobré a já mu věřím. Po 6 letech vím, e to bylo správné, protoe jsem se nedokázala změnit a najít sebe sama po dobrém. Tak jsem musela dostat ránu.
Nitriel napsal(a):
Kdy tak nad tím přemýlím Majkafo, tak má pravdu, je to vztek... Zavřela bych za ním dveře, ale je ho tolik, navíc kadý den přibývá. Proč myslí, e se chovám jako oni? Já jsem jim nic neudělala, i mamce jsem radila aby na to nijak nereagovala a nijak jim neubliuju. Snaila jsem se ho pochopit, ale člověku moc nepřidá kdy vidí vude kolem sebe astné rodiny. Je mi jasné e ne v kadé rodině to klape, ale proč zrovna moje se musí takhle rozpadnout? Kdyby mi otec řekl, e má přítelkyni, ale e já jsem stále jeho dcera,má mě rád a pomůe nám, tak bych to moná brala jinak, ale svou neochotou, sobeckostí a nenávistí si to jen zhoruje. Jeho těí kdy se nám nevede. Neřeknu vám proč, ale cítím to tak..
Jednou jsem mu volala a ptala se, proč nemůeme být normální. Proč se nemůeme bavit, tu a tam by dojel atd, a taky jsem mu řekla e jeho přítelkyni nemůu za těchhle okolností přijmout. No a on se zase začal hádat e ji neznám, tak a ji nesoudím a tak. Řekla jsem mu, e kdyby jsem ho neměla ráda tak se mu nesnaím pomoct aby otevřel oči... Nechci ho zpět domů, po tom vem bych s ním ít asi nesnesla a mamka taky ne. Kdy u nemůe být můj otec, a je aspoň kamarád, ne protivník na ivot a na smrt. Chtěla bych mu toho tolik říct, ale nemůu, protoe vechno obrací proti mě, nebo mamce...
Já vím e to co píu moná nezní dobře, ale tak to cítím... Také proto sem píu. Potřebuji radu a vechno co mi napíete si vezmu k srdci...
Nitriel,
zní to dobře
Píe o tom, co cítí a na to má právo, to je v pořádku.
Nejspí cítí velkou bolest a smutek nad ztrátou zázemí, důvěry, bezpečí... to vechno s otcem nejspí teď odchází, ztrácí půdu pod nohama a chce být silná....
Jene to nejsi.
Ani nemůe být.
Nemůe zachránit to, co se mezi otcem a matkou pokazilo.
Píe, e bys mu toho chtěla tolik říci..... proč bys nemohla? Jen to zkus jinak. Nechtěj mu "otvírat oči". Vůbec nemluv o jeho "přítelkyni". Protoe kdy to udělá, staví ji mezi sebe a otce. Nutí ho, aby si vybral. A ten tlak on neunese. Chová se pak tak, jak se chová.
A jsi to TY, kdo mu k tomu dává monost.
Ubliujete jeden druhému a on v tom má asi víc zkueností ne ty.
Ve svém ivotě se u nejspí víckrát "pomaloval válečnými barvami", proto je tam, kde je.
Tuhle hru s ním nehrej, zkus stanovit vlastní pravidla - já a ty - nikoho jiného mezi vás nepoutěj.
Ani jeho "přítelkyni", ale ani svoji matku, protoe to je zase mezi nimi.
Není tady
Majkafa : A stará se aspoň nějak o tebe? Popř. děti?
Nejsem Bůh, nikdo z nás jím není a nemá rozhodovat o jiných, to vím. Já jsem jen myslela e mu třeba otevřu oči. Byla jsem bláhová.
Jetě jedna otázka... Tu a tam, tak jednou za měsíc, se mi otec ozve, ale já nevím jestli mu to mám brát.. Na jednu stranu řekl e kdy budu hodná (tzn. lozit mu do zadku ) tak mi koupí auto, na druhou je mi zle jen co ho slyím... Radila jsem se s mamkou, ale ona řekne e jsem dospělá a je na mě co udělám. Ale co kdy nevím ani já sama co dělat?
Není tady
Pandorraa: Řekla bych mu toho hodně, ale jak u jsem psala - obrátí to proti mě. Měla jsem jednou problém s mamkou ohledně důvěry, něco jsem pak otci řekla (u si ale nepamatuju co přesně to bylo) a on si tam domyslel pár dost hnusných věcí a zavolal to mamce... Mamka pak nevěděla komu věřit a bylo mezi námi dost dlouho dusno.
Připadám si jak na tenkém ledu...
Není tady
Ne, nestará. Nechci, aby se staral o mě. Proč taky? Mám svůj ivot a on svůj a novou rodinu.
Nezajímá se o nae děti. Jene děti jsou dospělé a to u je mezi nimi. To si musí oni sami, najít k sobě zase cestu. Já tady jenom jsem pro nae děti, kdy mě potřebují.
Zdravím Tě Nitriel.
Předevím drím palce, abyste to nakonec s maminkou obě zdárně překonaly. A třeba jednou dokázali najít i odputění pro otce. To je ale asi daleká cesta.
Vyjádřím se k soudům, tam jsem více kovaná. Chce-li řeit věc soudně, tak ze své pozice můe pouze podat návrh na přiznání výivného pro Tvou osobu, a to v případě, e si sama nevydělává a jetě studuje. Ve věci vypořádání společného jmění manelů Tvé maminky a otce nebo výivného pro Tvou matku sama vyvolat spor nemůe. Odborně řečeno, nejsi v této věci aktivně legitimována a soud alobu Tebou podanou neprojedná a návrh zamítne. Toté platí o návrhu na rozvod.
No bude-li chtít vymáhat výivné na svou osobu a bude chtít dokázat, e Tvůj otec má vyí příjem, ne skutečně přiznává, tak doporučuju v návrhu upozornit na viditelný majetek, který Tvůj otec vlastní nebo uívá, popř. který uívá jeho společnost - firma. To znamená, je-li na společnost napsané drahé auto, které uívá k osobním účelům, popř. více aut, jezdí-li na dovolené do zahraničí, má-li nějakou nemovitost atd. atd. Kdy na to v písemném návrhu upozorní, soud se bude v té věci dotazovat a následně bude provádět důkazy - lustrace katastru nemovitostí a tak.
Jen pro úplnost, co jsem se setkala s rozvedenými enami - myslím takovéto těké rozvody (netvrdím, e se jedná o obecné pravidlo samozřejmě), tak se jim po rozvodu hodně ulevilo. Kdy zjistili, e je ve skončeno a u nemají s tímto bývalým partnerem nic společného, byly bezprostředně potom smutné, ale časem jim opravdu odlehlo.
Toliko za mě. Moc se dr, a je brzo co nejlíp.
Není tady
Nitriel, tvá maminka je podle toho, co píe, moudrá ena. Ale ty taky, na svůj věk. Netrap se tím, e má třeba nedobré mylenky. Činy jsou důleité. A ve tvé situaci jsou takové mylenky pochopitelné. I kdy to zní jako klié, přebolí to.
Nitriel napsal(a):
Pandorraa: Řekla bych mu toho hodně, ale jak u jsem psala - obrátí to proti mě. Měla jsem jednou problém s mamkou ohledně důvěry, něco jsem pak otci řekla (u si ale nepamatuju co přesně to bylo) a on si tam domyslel pár dost hnusných věcí a zavolal to mamce... Mamka pak nevěděla komu věřit a bylo mezi námi dost dlouho dusno.
Připadám si jak na tenkém ledu...
Ale ty JSI na tenkém ledě.
I to je ivot.
Těko teď můe řeit s otcem to, co drhne mezi tebou a matkou. Pochopitelně, e on to neustojí a neustojí to ani mamka. Oba hledají "munici" v té bitvě, kterou spolu vedou, kde se dá. To je běné, pokud dva lidé nejsou moudří a pro vlastní ukřivdění zapomenou, e jsou i rodiči.
A ty u nejsi tak malá, abys jim musela tu "munici", která jak říká, nakonec skončí na tvé hlavě, dodávat.
Zkus to takhle:
KDY TY............................
CÍTÍM SE............................
PROTOE.............................
Psychologie tomu říká technika 5ti slov a vtip je v tom, e druhého z ničeho NEOBVIŇUJE, ale stále jen mluví o SVÝCH vlastních POCITECH spojených s jeho jednáním. Nu a těch se nedá diskutovat, protoe ty nevycházejí z HLAVY = ROZUMU, ale ze SRDCE. A nikdo nemůe CÍTIT to, co ty. Na druhou stranu moudrý člověk můe ale ocenit, e mu dá svou důvěru a svěří se. Take i on můe reagovat SRDCEM. A v něm není místo pro egoizmus a nenávist, tam je jen láska.
Podívej, člověk buď reaguje PRIMITIVNĚ - kdy ty na mně takhle, tak já ti to spočítám - a nebo MOUDŘE - proč se to děje a proč právě mně, jak já to mohu změnit, jak já mohu zeměnit sama sebe, aby se mi to nedělo, co je to ve mně patně, e přitahuji tyhle situace, ap.
Ta první reakce je v jeho přirozenosti, tomu druhíému se musí učit, k tomu prostě časem dospěje.
Ty má velkou anci se to naučit právě teď.
A co víc, můe to maučit i své rodiče.
A e na to má, o tom není pochyb, protoe oni sami si tě vybrali.
Je to těké a nebude to hned. Ale můe to zvládnout, kdy se tak rozhodne.
Jene to v sobě nesmí nic dusit.
Protoe v tom síla není.
To je jen oddalování řeení problémů, strkání hlavy do písku a iluze, e kdy sama sebe potlačím, těm druhým pomohu. To je ale velý omyl.
Pomáhat druhým můe jen svobodný a astný člověk, nikoliv otrok svých vlastních potlačovaných emocí.
Není tady
Nitriel, té jsem rozvedená a mám dceru o 2 roky starí, ne jsi ty. Vlastně jsem ti chtěla napsat něco podobného, jako Revliva, ale ona to napsala tak krásně, e k tomu není co dodat.
Tak snad jen toto: Jsi dcera obou těch lidí a pořídili si tě z lásky ... a já dnes v podstatě vím, jakými peripetiemi si asi museli projít, ne si tě mohli odvézt domů. Pokud toto ustáli, nevzdali to a počkali si na tebe a pokud jste měli takové vztahy, jaké jsi tu popsala, tak to pouto tam mezi vámi je a bio-nebio v tom nehraje ádnou roli. To je jedna věc.
Druhá věc je, e otcové obecně dost neradi platí alimenty, kdy mají dojem, e je jejich děti po odchodu nechtějí vidět a nekomunikují s nimi ... Ono to toti dost bolí, kdy tě tvé dítě najednou nechce ... on se přece rozeel s tvou matkou, ale ne s tebou ... a z tvých reakcí je moná trochu zmatený, moná i trochu uraený, protoe tobě přece nechtěl ublíit a ve svých očích ani neublíil ... moná toto by byl námět na hovor mezi vámi, který by ale měl směřovat k vyjasnění situace a navázání kontaktu (nikoliv k výčitkám!). Hlavně si uvědom, e znovunavázání kontaktu s otcem není nějaká zrada matky - je to běné a ádoucí. Má dva rodiče, ne jednoho.
A poslední věc, kterou bych ti chtěla říct - ve chvíli, kdy moje dcera odmaturovala, dohodli jsme se s ní i s jejím otcem, e od této chvíle bude zasílat alimenty na její účet a ona si s nimi bude nakládat dle svého uváení. A osvědčilo se to - tatínek teď platí včas a dokonce víc. Z mého pohledu je to blbůstka, ale přitom to moc pomohlo - asi má konečně jistotu, e ty peníze opravdu dostává ten, komu jsou určeny. Tak jsem ti chtěla poradit, aby ses s tvým otcem zkusila nejprve dohodnout ty sama - je jedno, jestli pak ty peníze předá mamce, nebo si po dohodě část ponechá jako kapesné, to u mu vykládat nemusí ... ale pro tvého otce bude moná takové řeení daleko schůdnějí, ne jakákoliv jiná dohoda s tvojí maminkou.
Teď má jetě anci vae vztahy nějak narovnat, ale soudy někdy zničí i ty poslední nitky a to by, myslím, byla dost koda.
Upravil(a) Mía Kulička (4. 4. 2012 10:37)
Není tady
Nitriel napsal(a):
Kdy tak nad tím přemýlím Majkafo, tak má pravdu, je to vztek... Zavřela bych za ním dveře, ale je ho tolik, navíc kadý den přibývá. Proč myslí, e se chovám jako oni? Já jsem jim nic neudělala, i mamce jsem radila aby na to nijak nereagovala a nijak jim neubliuju. Snaila jsem se ho pochopit, ale člověku moc nepřidá kdy vidí vude kolem sebe astné rodiny. Je mi jasné e ne v kadé rodině to klape, ale proč zrovna moje se musí takhle rozpadnout? Kdyby mi otec řekl, e má přítelkyni, ale e já jsem stále jeho dcera,má mě rád a pomůe nám, tak bych to moná brala jinak, ale svou neochotou, sobeckostí a nenávistí si to jen zhoruje. Jeho těí kdy se nám nevede. Neřeknu vám proč, ale cítím to tak..
Jednou jsem mu volala a ptala se, proč nemůeme být normální. Proč se nemůeme bavit, tu a tam by dojel atd, a taky jsem mu řekla e jeho přítelkyni nemůu za těchhle okolností přijmout. No a on se zase začal hádat e ji neznám, tak a ji nesoudím a tak. Řekla jsem mu, e kdyby jsem ho neměla ráda tak se mu nesnaím pomoct aby otevřel oči... Nechci ho zpět domů, po tom vem bych s ním ít asi nesnesla a mamka taky ne. Kdy u nemůe být můj otec, a je aspoň kamarád, ne protivník na ivot a na smrt. Chtěla bych mu toho tolik říct, ale nemůu, protoe vechno obrací proti mě, nebo mamce...
Já vím e to co píu moná nezní dobře, ale tak to cítím... Také proto sem píu. Potřebuji radu a vechno co mi napíete si vezmu k srdci...
a vimla sis, e kdy píe o něm, tak pouívá stejná slova jako pro sebe?
Tys přistoupila na válku a taky se tak chová. Jen tě překvapuje, e ten druhý dělá toté.
Píe , e jsi s ním chtěla mluvit, ale pak zase, e mu nezvedá telefony.e u vlastně ho domů nechce , ale jeho nový ivot ( přítelkyni) nejsi schopna akceptovat.
Přestan bojovat. tepve pak uvidí cestu , jak dál.
Není tady
Nitriel. ja mám jednodcuhú otázku: Vie vôbec, ČO CHCE%S? Teraz mylsím v súvislosti s otcom... Jeho peniaze, alebo jeho podporu a kamarátstvo; to, aby sa k vám vrátil, alebo to, aby s au nikdy nevrátil a nepočula si o ňom, okrem laimentov...
Skús prís na to, čo chce (TY, nie mama) - podža mňa ani v tom nemá celkom jasno. A POTOM SA PODźA TOHO ALE AJ SPRÁVAJ. Skús mu to napsía, poveda, da najavo... a uvidí, čo sa bude dia. Mono otec nebude schopný zareagova, mono zareaguje blbo (z tvojho pohžadu), ale aspoň si bude môc poveda, e TY si urobila, čo bolo v tvojich silách. Zatiaž ho skôr od seba odháňa. Nie e by som nechápala, prečo to robí, ale bolí a to podža mňa ete viac ako jeho.
Není tady
Bolí mě to, jen člověka s utrem místo srdce by to nebolelo... Já ho mám svým způsobem ráda, ale mnohem víc teď cítím zklamání, bolest, lítost... Co bych chtěla? Chtěla bych s ním být zadobře, znám několik kamarádů, kteří mají rozvedené rodiče, ale kdykoliv chtějí, můou za tím druhým dojet, spát u něj, popovídat si. To já nemůu... Nikdy není doma, celý den a noc je s ní, mě odstrkuje a říká e stejně by jsem se u něj nudila. Po tom vem čím jsem si prola, bych ho doma u mít nemohla, to vím jistě... kadý den by mi ty hrůzy připomínal... Ale já po něm nechci nic straného... Jen aby byl můj kamarád, kdy nezvládá být otcem, trávit se mnou aspoň pět minut týdně (co ani to on nezvládá), moct mu říct cokoliv.... Stručně řečeno - kdyby byl on, i jeho přítelkyně normální, tak bych neměla takové problémy...
Není tady
Nitriel napsal(a):
Bolí mě to, jen člověka s utrem místo srdce by to nebolelo... Já ho mám svým způsobem ráda, ale mnohem víc teď cítím zklamání, bolest, lítost... Co bych chtěla? Chtěla bych s ním být zadobře, znám několik kamarádů, kteří mají rozvedené rodiče, ale kdykoliv chtějí, můou za tím druhým dojet, spát u něj, popovídat si. To já nemůu... Nikdy není doma, celý den a noc je s ní, mě odstrkuje a říká e stejně by jsem se u něj nudila. Po tom vem čím jsem si prola, bych ho doma u mít nemohla, to vím jistě... kadý den by mi ty hrůzy připomínal... Ale já po něm nechci nic straného... Jen aby byl můj kamarád, kdy nezvládá být otcem, trávit se mnou aspoň pět minut týdně (co ani to on nezvládá), moct mu říct cokoliv.... Stručně řečeno - kdyby byl on, i jeho přítelkyně normální, tak bych neměla takové problémy...
popovídat si - při tom mu nebere telefon -je mi zle jen co ho slyím...
dává si podmínky - taky jsem mu řekla e jeho přítelkyni nemůu za těchhle okolností přijmout, Já jsem jen myslela e mu třeba otevřu oči
Není tady
Nitiriel, řekla bych, e ty sama pořádně neví, co vlastně chce. e to vůbec nemá v hlavě srovnané. On není tvůj partner, - viz tvé Nikdy není doma, celý den a noc je s ní, To je snad normální, kdy je to jeho partnerka. Ty jsi jeho dcera a ne partnerka. To je zase jiný vztah.
Co to přesně je - být s ním zadobře? To je velmi neurčité.
Nitriel, má v tom vem zmatek, snad ti pomáhá vypsat se a svoje slova si znova přečíst, podívat s na to, co v nich vidí ostatní.
Ono je to tak, e kdy se sejdou dva ublíení,mohou se ze strachu k sobě chovat velmi agresivně. Snaí se ho pochopit, ale věřím tomu e svýma dneníma očima pod vlivem svých dneních zkueností to není moné.
Ujasni si v hlavě to, co opravdu chce a co bys reálně mohla dosáhnout. Pak přemýlej, jakým způsobem by to mohlo nastat. A pak se podívej na své emoce, zda-li jsou s tím vím plánem v souladu. A zda-li tvé emoce vlastně nebrání tomu, aby sis nechala ubliovat. Tvé emoce jsou klíč. Tvé pocity jsou klíč k tvému jednání...
Není tady
Nitriel napsal(a):
Stručně řečeno - kdyby byl on, i jeho přítelkyně normální, tak bych neměla takové problémy...
Stručně řečeno - měla, jen s někým jiným.
Připomíná mi manela, kdy jsem navrhla, e bychom potřebovali manelskou poradnu: jakou prej poradnu? On si svoje problémy dokáe řeit sám! Poměrně klidně jsem mu odtuila, e to nevypadá, e by si je dokázal vyřeit sám - on na to, e to nejsou JEHO problémy.....e kdybych byla normální, on by ádný problémy neměl
Take asi tak.
Není tady