Vilemíno, díky . Jak se daří tobě?

Ohledně dětí - když nechceš, tak fakt nemá smysl se do nich nutit. Mě je 27 a co jsem se svým současným přítelem, začínám mít poslední dobou divné sklony - těším se na naší svatbu a děti mi občas přijdou i hodně roztomilé. Dříve zcela nevídané myšlenky . Když vidím, že je kamarádka nadšená a těší se, jsem nadšená s ní, ale sama se do toho nijak neženu. Buď to u tebe přijde nebo ne. Nemá smysl se tím trápit.

Mimochodem, fantasy žánr taky nemusím. I když uznávám literární kvalitu Pána prstenů (knihy), tak k těm fantazijním postavám prostě nedokážu mít vztah a proto mě děj nezaujme a nic z něj v podstatě nemám. Tak to máme asi podobně.

Konikleci, mám teď mírný propad. Tak nějak nevidím smysl života. Dnes to na mě extra dolehlo. Zítra jedeme s našima do Maďarska do termálů, tak snad mi tam bude dobře a načerpám tam sílu. Je to tam velmi odpočinkové, děti téměř žádné, lázně, kam jezdíme, nejsou koncipovány jako aquapark, je tam hodně Čechů, pak tam jezdí Slováci a Rakušáci, Maďarů tam moc není.

Andreo, ta známá nepřehání, znám ji více jak 15 let, mamka ji zná velice dobře. Známá je realistika, nedělá ze sebe chudinku a nesnaží se být zajímavá. Nakonec se jí tam pak přiznali, že spousta ženských při tom zákroku omdlívá.
Spousta doktorů ti řekne, že to nebude bolet, ale skutečnost je jiná. Zářným příkladem jsou bezbolestné vrtačky. Před 3 lety jsme celá rodina měnili zubařku. Otcovi na první návštěvě vrtala zuby, nadšeně vylítl z ordinace, prý tam má zubařka bezbolestné vrtačky, že při vrtání chladí a díky tomu to vůbec nebolí. Tak jsem tam vlezla, zubařka mi našla jeden kaz. Vrtání bolelo jak čert, zubařka se cítila dotčeně, že cukám, prý to nemůže bolet. Další příklad. ORL, zánět dutin. Doktorka si mně posvítila do nosu jakou jejich speciální baterkou. Doktorka mě ujistila, že to v žádném případě nebude bolet. Samozřejmě, že to bolelo. Jsem extrém, vím, že mám nízký práh bolesti, ale vadí mi na tom to, že mi to doktoři nevěří, že mně to bolí.
Ještě k tomu porodu. Já v životě nebyla hospitalizovaná v nemocnici, poprvé mi brali krev až v 22 letech (to mi skoro nikdo nechce věřit, ale skutečně to tak bylo), kdy nebylo zbití, neb mi byla pořád tak strašná zima (nakonec nic nezjistili, štítnou žlázu mám v pořádku). Nic mi nikdy nešili, byla jsem velmi opatrné dítě. Kam mě naši posadili či postavili, tam mě pak našli. Můj největší zákrok bylo vytržení dolních osmiček, dělali mi to minulý rok u Svaté Anny. V lokální anestezii. Na personál si nemůžu stěžovat. Opíchli mi dáseň a v mžiku se mi udělalo tak strašně špatně, začalo mně hučet v uších, neomdlela jsem, ale nechybělo k tomu málo. Museli čtvrt hodiny počkat, až se mi udělá trochu líp. Ránu mi pak zašili. Asi čtyři dny jsem byla na Ibalginech, horor to nebyl, ale bolelo to dost. V tomto případě mi otec nevěřil, že mě to bolí. No a na závěr perlička. V souvislosti s mojí extrémní zimomřivostí, kdy jsem seděla nabalená v místnosti, kde se topilo, měla jsem na sobě troje ponožky a pořád mi byla šílená zima na nohy, mě poslala internistka na pletysmografii (vyšetření prokrvenosti cév) ke Svaté Anně. Po ujištění, že namočím ruce na 10 minut do studené vody, jsem si říkala, tak to bude v pohodě. Do ordinace jsem vešla s naprostým klidem, doktor mi dal "kolíčky" na prsty na rukách (nejprve se vyšetří cévy při pokojové teplotě), poté jsem si sedla do křesla, ruce dala do 10 stupňové vody. Po půl minutě jsem měla pocit, že se mi dělá špatně, nevěnovala jsem tomu pozornost, špatně mi pořád víc a víc, ruce jsem vyndala z nádob a málem omdlela, měla jsem už mžitky před očima, hučelo mi v uších. Prý to byl šok organismu, že se to občas někomu stane. Nedovedu si ale představit, jak já taková slabota bych zvládla porod. Vždyť mně se udělá špatně i při odběru krve. Když občas čtu ty porodní příběhy, tak mi běhá mráz po zádech.

Vilemino po tom co si napsala radci deti nemej.Ty nechapes jak se nekdo muze tesit na miminko,ja zase nechapu jak nekdo nemuze chtit vlastni dite.Ja dite chtela mozna od 16 let.Muj sen byl mit holcicku a povedlo se.Jen jedenkrat v zivote jsem na sebe byla pysna a to,ze se me narodila dcera.
Shodou okolnosti se me dneska zdal sen,ze jsem vychovavala miminko holcicku moji dcery,ktere ona nechtela.Pro me to byl krasny sen.Sny o miminkach se me zdaji casto.
Mit miminko nespavce je opravdu vycerpavajici.Ja takhle mela sveho syna ktery spal pres den a v noci spal tak 2 hodiny a rval jakmile se zhaslo.Byla jsem nevyspala,spat pres den s nim jsem nemohla,protoze on spal jen venku v kocarku v postylce spat nechtel.
Uz v porodnici jsem s toho nespavce byla tak unavena,ze jsem pres den usnula a musela me vzbudit kolegine,ze me breci dite ja,uz ho proste vycerpanim neslysela.
Ale i pres to vsechno jsem byla rada,ze mam sve vlastni dite.Krev mou a meho manzela.

Vilemína napsal(a):

Nová vílo, když máš na světě děcko, už ti nic jiného nezbyde, než se o něho postarat. Prostě musíš.

Jsem o 3 roky 2 měsíce a 5 dní starší než můj bratr. Jako mimino jsem byla nespáč (vlastně až do 15 let jsem strašně málo spala). Brácha byl ale extrém. Budil se i 20 krát za noc. Oba jsme byli chtění a plánovaní, přesto na to období mamka nevzpomíná ráda. Byla prý tak strašně unavená, v noci se skoro vůbec nevyspala, ráno musela normálně fungovat - brácha opět nespal, já vyžadovala pozornost (do školky jsem nemohla chodit, když byla mamka s bráchou na mateřské), takže neexistovalo, že by si mamka přes den zdřímla. Babička tehdá ještě chodila do práce, tak nemohla mamce přes týden pomoct.
Nejvíc mě fascinují matky, které si v těhotenství myslí, že jejich dítě bude celou noc krásně spát. Je to tak naivní! Já jsem zase druhý extrém, připravuju si ty nejhorší scénáře.

Ty si to prostě objednáváš. Vysíláš svou objednávku do vesmíru a pak se divíš, když ji dostaneš.
Já jsem věděla, že budu mít úžasně spavé, a hodné děti  a splnilo se mi to

Shirley Valentine se Simonou Stašovou. Viděla jsem to dnes podruhé, zase super.
A radost mi udělalo, že v květnu hrají členové Divadla v Dlouhé u nás Soudné sestry. Jupí
A že půjdeme s mým milým hledat kešky.

Vilemína napsal(a):

aprill napsal(a):

Ty si to prostě objednáváš. Vysíláš svou objednávku do vesmíru a pak se divíš, když ji dostaneš.
Já jsem věděla, že budu mít úžasně spavé, a hodné děti  a splnilo se mi to

Moje mamka se na nás těšila, nepředstavovala si ty nejhorší scénáře. Měla hodné, ale nespavé děti.
Jinak na podobné teorie nevěřím. Kupř. já jsem třeba věděla, že budu v 30 letech ještě nepolíbená panna, a není tomu tak (je mi 25 let). V únoru jsem byla přesvědčena, že neudělám jednu důležitou zkoušku, nakonec jsem ji udělala. A tak bych mohla pokračovat dál.

Víš vono je to v životě vždycky jinak než si naplánujeme Vil....vždycky .

Ale tvoje maminka měla ošklivou rodinnou zátěž , máte tam ty nemoce a to jak bratr nespal, byly už první signály toho, že nebude v pořádku .
Pro tebe neplatí to, co pro ostatní lidi, to riziko tam je a v kombinaci , kdy ty tak silně cítíš , že ne, by bylo skutečně lepší to rovnou Tonymu říct .
Je to strašná situace, chápu to a citím s tebou .

Kiaro, neboj, chovám se v tomto ohledu velmi zodpovědně! A s Tonym o tom mluvím často. Naposledy jsme na téma děti vedli debatu v neděli. V mém okolí jsou dvě těhotné, té jedné se hodně divím (proč, to sem radši ani nebudu psát, většina by mě odsoudila). Ta druhá těhotná (ještě to teda nemá potvrzené od doktora) je jen o dva a půl roku starší! Je to Tonyho sestra. Nevím proč, ale já si to živě začala představovat a udělalo se mi z toho trochu psychicky nevolno. Paradox je, že mně nevadí děti od deseti let (i od pěti let to jde), ráda je vzdělávám, ale mimina nesnesu. Živě si vzpomínám, jak porodila má sestřenice. Bylo mi tehdy 17, neřešila jsem dilema mít děti/nemít děti, zajímaly mě úplně jiné věci. Nejvíc mně utkvěla v paměti scéna, kdy se čtyřměsíční Evička probouzí ze spánku. Ty bezduché výrazy, co házela, to slintání, údajné povídání, což byly skřeky... Přesně v ten moment jsem si položila otázku, co ty lidi na těch miminech vidí pěkného?
Proč to všechno píšu? Chci se jen vypovídat, pomáhá mi to, když svoje myšlenky ventiluju.
Asi nechápete, proč to sem píšu. Chci se jen tak vypovídat.

Jenže u svýho dítěte bys to vnímala jinak Vilemíno , já jsem taky nikdy děti nemusela .
A když se narodily moje , bylo to největší štěstí , dodnes jsou to nejlepší ,co mám.

A moje vnoučata jsou nejkrásnější děti ze všech , všechny ostatní mimina mi přijdou ošklivý, mají takový křivý pusy a divný voči, ty svoje lidi člověk vnímá jinak.

Vilemína napsal(a):

Asi nechápete, proč to sem píšu. Chci se jen tak vypovídat.

Možná to chápu víc, než dobře.
Míno, najdi si někde na nějakém psychologickém fóru teorii Dítě/Dospělý/Rodič.

Vilemíno, já jsem o dva roky starší než ty a existenci dětí registuju až tak nějak poslední půlrok. A o biologické hodiny zdaleka nejde. Mít děti a nemít děti beru jako dvě rovnocenné možnosti. A upřímně přiznávám, že kdyby nebylo přítele, asi bych se klonila spíš k té variantě nemít. Takhle debata začala tím, že mám radost z toho, jak kvetou moje těhotné kamarádky. To ale neznamenalo, že jim to závidím . Mám radost, když vidím, že ony mají radost. Po pravdě - jsem i ráda, že mě se to ještě netýká. Pak si ty prcky na chvilku půjčím a možná mě přejdou poslední zbytky nadšení . Jiná kamarádka, která už děti má, je pro mě zase takové pozitivní znamení, že se to dá brát i s humorem a nadhledem a může to být vedle toho záhulu i legrace.

Nemá podle mě hlavně smysl, abys na sebe tlačila. Čím víc na to budeš myslet, tím větší budeš pociťovat odpor. A jak moc spěchá na děti Tony? Tlačí na tebe?

Vilemíno, já jsem taky nechápla, co je na těch miminech pěkného. Ač nejstarší ze tří jsem dlouho nebyla sto odhadnout stáří dítěte, protože mě vůbec, ale vůbec nezajímaly. Takoví mouční červi.
Pak se mi ale přihodilo, že se mi narodily OPRAVDU KRÁSNÉ děti - objektivně řečeno široko daleko nekrásnější z celé porodnice a okolí. Vůbec nechápu, jak je to možné, protože ani já, ani manžel žádné nádhery nejsme ...... No, a to pak je radost, taková krásná a nesmírně zajímavá stvoření!

Upravil(a) Bramborka (3. 4. 2012 10:32)