Heleno - vodila si domů kohokoliv z ulice. To může znamenat leccos. Osobně to právě já moc dobře vím. A také, proč by mí rodiče měli vědět, že "si vodím domů kohokoliv z ulice"? Mám povinnost se jim zpovídat? Je to můj život.

heleno, já ty mé rodiče chráním a myslím, že se nenajde někdo... Pro jistotu jsem totiž od nich tak daleko, že nás dělí státní hranice.

Vlaďko, možná jsi přehlédla mimo jiné mou větu - To, co píšu, je v první řadě o mně.
Tvé psaní mi rezonuje, protože je v něm hodně o mně, co díky tobě vidím.
Nenapadlo mě, že by sis to vzala natolik osobně, že máš pocit, že píšu, abys vypadala jako tele.
Teď se zase asi naštveš, víš, ale to tam vidíš ty, že se cítíš jako tele. Za to já opravdu nemůžu.
Vlastně vidím hodně sebe před 7 lety. Má maminka říkávala - jestli se některá (z dcer) rozvedete, to bude naše smrt. Ke všem mým trápením s domem, nesplacenou hypotékou, dětmi na školách, bez peněz, po odchodu mého BM, ne proto, že odešel, ale JAK odešel, že se choval jako mizera, jsem se děsila hrůzou, jak já mamince probůh sdělím, že ode mě odešel a že budu mít cejch rozvedená. Protože ona to za cejch považuje a tolik let mi to vtloukala do hlavy, až se to i pro mě stalo cejchem. Jéžiši, jak já byla blbá. Jak mně se ulevilo, když jsem si uvědomila, že za svůj život zodpovídám jenom sama sobě a nikomu jinému. A že nenesu odpovědnost vůči mým rodičům za to, že se mi můj život jaksi zrovna nepovedl a že nemusím na  hřbetě nést to, že oni se trápí, že já jsem rozvedená. To je jejich, ne mé. Ale hodně mě i tohle naučilo. Kdyby taková životní situace potkala mé děti, budu jim oporou, ale k čemu se tím příliš trápit? Komu bych tím pomohla? Co bych tím, že se trápím, změnila? Nic. A co by řekli lidi, jak říká má maminka? No a co, probůh? Ať si říkají, co chtějí.  Dospělý člověk by měl dokázat rozlišit, co je jeho, a co ne.
Opravdu KAŽDÉMU oponuju? Podívej se, kolik je na babinetu příspěvků. Kdybych KAŽDÉMU oponovala, to bych opravdu nestíhala.
I tady mi rezonuje, že nemám ráda přehánění a snažím se nepřehánět.

Nebylo mým úmyslem se tě jakkoliv dotknout.

helenu jako bernou minci neberu, protože možná v tom, co píše o rodičích, je možná příčina toho, že je stále v nevyhovujícím manželství. Protože co by řekli rodiče, lidi, jejich děti, chudinky by se (podle heleny) musely postarat ony a blábláblá. Samé výmluvy. Samé maskování toho, že kdyby ONA chtěla, tak by už dávno odešla. Ale je v tom vztahu proto, že ONA CHCE. Vše ostatní jsou výmluvy.

Upravil(a) majkafa (3. 4. 2012 9:14)

Že nejsem radostná při čtení některých příspěvku? Nejsem, ale jsem za ně vděčná. Protože právě tyto příspěvky mi nastavují zrcadlo, právě u těchhle přemýšlím, proč mě iritují, co je v tom mé a co si potřebuju vyřešit.

Vlaďka napsal(a):

Majko - ty to celé vždycky otočíš tak, jak to chápeš ty. Já to psaní chápu jinak. Dobře, neumím to napsat tak, jak to myslím a k tomu tvoje chápání - z toho nikdy nevyjde to, co jsem chtěla říct. Helena to pochopila, jelikož je starší než my - aspoň myslím - a já nejsem, opravdu nejsem závislá na rodičích, ale mám k nim nějakou úctu a proto se taky (nejen kvůli sobě) snažím chovat tak, abych jim nepřivodila infarkt špatnými zprávami.
Proč bych děti zatratila, já bych je nezatratila ani kdyby si synové přivedly domů manžely , to už mám vypodřádané, ale rozhodně bych z toho neměla radost a bylo by mi to asi líto.
Myslíš, že mému manželovi není líto, že jeho první syn sedí v base na x let za krádeže, drogy atd.?
Syn k nemu nemá zodpovědnost, ale přesto je to tátovi líto.
Píšeš to tady tak, abych vypadala jo tele, nebo máš z toho radost, když s tebou někdo diskutuje a nesouhlasí s tím co píšeš, nebo proč to děláš, že každému oponuješ? Psala jsem, že se holt neumím pořádně vymáčknout, tak už dál psát nebudu. To téma je už někde jinde.

Já si  myslím že se umíš moc dobře vymáčknout , nevědomky na sebe všechno řekneš a pak se schováváš za to, že se údajně špatně vyjadřuješ.
Rodičům je přesně houby do toho, jestli jsem rozvedená, nebo jestli kradu .

Navíc vždycky platí , jaká matka taká Katka, děti většinou kopírují naše chování, takže když já budu problematická , budou i ony. Takže se rodiče nemůžou divit , že se dítě nevyvedlo , dyt je to jejich obraz .
To mě dycky fascinuje , když někdo říká, syn se mi nevyvedl. Jak nevyvedl, jakýho jsem vychoval,  takovýho mám .
Proč moje děti nekradou a nefetujou ? Že bych měla štěstí ?

Upravil(a) novavila (3. 4. 2012 9:47)

Rodičům je přesně houby do toho, jestli jsem rozvedená, nebo jestli kradu
Taky přístup - a má jim být taky "přesně houby do toho", když se jim po rozvodu nasáčkuješ s děckama do jejich bytu, případně když budeš okrádat je?
Takže se rodiče nemůžou divit , že se dítě nevyvedlo , dyt je to jejich obraz
Ale běž... sama víš, že nemáš pravdu.

Upravil(a) helena (3. 4. 2012 9:52)

helena napsal(a):

Rodičům je přesně houby do toho, jestli jsem rozvedená, nebo jestli kradu
Taky přístup - a má jim být taky "přesně houby do toho", když se jim po rozvodu nasáčkuješ s děckama do jejich bytu, případně když budeš okrádat je?
Takže se rodiče nemůžou divit , že se dítě nevyvedlo , dyt je to jejich obraz
Ale běž... sama víš, že nemáš pravdu.

My přece nemluvíme o případu, kdy se "nasáčkuji s děckama do jejich bytu, případně okrádám je", a ty to dobře víš, heleno.
V případě tebou popsaném do toho samozřejmě rodičům něco je. A taky můžou zabránit tomu, abych se jim s děckama nasáčkovala do bytu, že?

Vlaďka napsal(a):

Majko - malá holčička - no dobrá, každý nemůže být dokonalý. Prostě neumím napsat to, co si myslím tak, aby to tobě připadalo dokonalé a mě vzhledem k tobě neprůstřelné.
Žiju tak, jak žiju.  Odpovídám sama sobě, ale neříkej mi, že by nebylo rodičům líto, kdybych třeba někoho okradla, tloukla doma děti, rozvedla se a vodila si domů kohokoliv z ulice nebo nevím jaké další příklady ještě uvést.Jistě, že by to bylo všechno na moji zodpovědnost, ale to mě rodiče neučili a nehodlám to dělat. Pozor, nikdy neříkej nikdy, já vím, ale vědomě takové věci určitě neplánuju
A co se týče té přírody - nemyslím, že je to bůh. Bůh (ten název) je pro mě prostě nepřijatelný, ale nehodlám se o tom s nikým přít. Něco musí existovat a držet řád věcí, ale nevím co a jak a kde a ani mě to nijak netrápí. Nejsem založená tímhle směrem a boží existence nebo neexistence není ústředním bodem mého žití a myšlení. Možná za to škončím v pekle, je-li nějaké, ale prostě tak to mám - zatím.

a ty v tvém věku , musíš žít, tak jak tě učili rodiče? Není to na tobě , určit si , jak se chovat, co je PRO MĚ přijatelné a co není?

Vlaďka napsal(a):

Majko - malá holčička - no dobrá, každý nemůže být dokonalý. Prostě neumím napsat to, co si myslím tak, aby to tobě připadalo dokonalé a mě vzhledem k tobě neprůstřelné.
Žiju tak, jak žiju.  Odpovídám sama sobě, ale neříkej mi, že by nebylo rodičům líto, kdybych třeba někoho okradla, tloukla doma děti, rozvedla se a vodila si domů kohokoliv z ulice nebo nevím jaké další příklady ještě uvést.
Jistě, že by to bylo všechno na moji zodpovědnost, ale to mě rodiče neučili a nehodlám to dělat. Pozor, nikdy neříkej nikdy, já vím, ale vědomě takové věci určitě neplánuju
A co se týče té přírody - nemyslím, že je to bůh. Bůh (ten název) je pro mě prostě nepřijatelný, ale nehodlám se o tom s nikým přít. Něco musí existovat a držet řád věcí, ale nevím co a jak a kde a ani mě to nijak netrápí. Nejsem založená tímhle směrem a boží existence nebo neexistence není ústředním bodem mého žití a myšlení. Možná za to škončím v pekle, je-li nějaké, ale prostě tak to mám - zatím.

Mně skoro přijde, že lidi co nerozumí Bohu, nerozumí životu celkově .
Protože jinak nechápu, jak může někdo do 60 let řešit, jestli to co udělá,  by se líbilo rodičům,   jako když byl malé dítě .

helena napsal(a):

[Aha - takže vy rozlišujete, jestli potomek okrádá rodiče nebo takzvaně "cizí lidi"...

A taky můžou zabránit tomu, abych se jim s děckama nasáčkovala do bytu, že?
Samozřejmě. Nakonec jim taky může bejt fuk kde jejich rozvedený potomek s děckama skončí...

Ale houby, nepřekrucuj, heleno.
Když okrádám rodiče, oprávněně to vadí jim a když cizí lidi, tak zase cizím. Ale rodičům dospělého člověka není nic do mého života, tudíž ani do okrádání cizích lidí. Za to si své následky ponesu já sám.
A když jsou mí rodiče nedospělí, tak halt se trápí tím, co nemohou změnit, jejich věc. Za to já odpovědnost nenesu.
A ano, rodičům může "bejt fuk, kde jejich rozvedený potomek s děckama skončí". Oni už za jeho život odpovědnost nenesou a ty moc dobře víš, že to tak je.
A jestli nevíš, tak jsi také ještě nedospěla k vlastní zodpovědnosti za své vlastní činy a rozlišování, co je tvé a co ti (řešit) nepřísluší.
A nepiš VY, když jsem to psala já sama za sebe.
Nebo jsi mi vykala? Já jsem tu sama za sebe a snažím se hlídat, abych nepsala paušálně, ale pouze sama za sebe.

Upravil(a) majkafa (3. 4. 2012 10:50)

helena napsal(a):

proč bys neměla radost? protože tě to takhle rodiče neučili ? a co kdyby synové byli takto štastní? 
Nevím, proč by se neradovala konkrétně Vlaďka - ale myslím, že ne kvůli tomu, co nás doma naučili. Spíš třeba proto, že v podobném případě mizí možnost být babička, mít vnoučata, určitý "pokračování rodu" nebo jak to nazvat. Jasně že (skoro) každá máma bude šťastná, když budou šťastný její děcka - ale to se přece nevylučuje s určitou lítostí, že je o něco ochuzenější.

No, to není zrovna "správný" důvod. Protože babičkou není spousta žen, kterých děti nejsou homosexuální. Z prostého důvodu, že nemůžou mít vlastní děti. A babičkou lze být i tak. Je spousta dětí, kteří zase nemají rodiče...

Ale rodičům dospělého člověka není nic do mého života, tudíž ani do okrádání cizích lidí. Za to si své následky ponesu já sám.
Pleteš dohromady dvě různý věci - vlastní odpovědnost a pocity rodičů. Nebo máš dojem, že jen "rodiče nedospělí... se trápí tím, co nemohou změnit"? Že "dospělý rodič" má hroší kůži a je mu (mělo by mu být) jedno, že si dítě pos*alo život a on může jen bezmocně přihlížet?
A nepiš VY, když jsem to psala já sama za sebe.
Aha - "My přece nemluvíme o případu" - takže plural maiestaticus

je to jen sobecký pohled na život mého potomka a moje představa , jak by to mělo být
Sobecký pohled by to byl v okamžiku, kdy bych mu něco vyčítala nebo nedejbože bránila a podobně vyváděla. Ale přestože partnera přijmu a jsem spokojená, protože moje dítě je spokojené, pořád ještě můžu cítit lítost. A to i v případě, že si racionálně uvědomuju, že jsou i jiné možnosti a ani hetero páry pokaždé neporodí.

Upravil(a) helena (3. 4. 2012 11:06)

helena napsal(a):

Pleteš dohromady dvě různý věci - vlastní odpovědnost a pocity rodičů. Nebo máš dojem, že jen "rodiče nedospělí... se trápí tím, co nemohou změnit"? Že "dospělý rodič" má hroší kůži a je mu (mělo by mu být) jedno, že si dítě pos*alo život a on může jen bezmocně přihlížet?

heleno, ty v tom vidíš hroší kůži a bezmocnost. Ono to ale může být i jinak, víš?
Vidím ve tvém psaní, jak za tebe mluví tvé podvědomí. Jak se tvé psaní odvíjí od toho, že jsi v nevyhovujícím svazku, i kdyby čert na koze jezdil. Jen abys nedejbůh nemusela nést svou vlastní zodpovědnost za svá vlastní - byť pro jiné negativní - rozhodnutí. Děláš svému muži medvědí službu. Jen to nechceš vidět. I tak to totiž může být, co myslíš?

Jo, a nevím, co je plural majesticus a je mi to celkem jedno.

Upravil(a) majkafa (3. 4. 2012 11:05)