|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Vlaďka napsal(a):
Nevím, co ví Bůh, jelikož jsem zarytý ateista
A-teista, nebo a-křesťan?
Není tady
Majko, ty vždycky chytneš to pravé z celého textu 
Já vždycky něco plácnu rychleji než přemýšlím a pak se mi to takhle odněkud vrátí.
Ale já očekávám v podstatě to nejhorší, v základu jsem spíš pesimista, ale víš jak to je - víra tvá tě uzdraví - takže ač ateista - nějaká víra tam asi uvnitř bude.
Není tady
lupina montana napsal(a):
Vlaďka napsal(a):
Nevím, co ví Bůh, jelikož jsem zarytý ateista
A-teista, nebo a-křesťan?
A-teista - nemám nic proti nějaké konkrétní víře. Jen mi prostě nikdo žádnou víru nepředal a já ji sama nenašla. Asi ani nehledala.
Není tady
lupi, myslím, že nikdo z nás nikdy a tady s plným vědomím říkám nikdy, NENÍ připraven na nejhorší.
Neboť - co to je - nejhorší?
lupina montana napsal(a):
Zklamaná napsal(a):
lupina montana napsal(a):
Při vší úctě ke tvé nezlomné osobě mám leckdy dojem, že se slepýmu snažím vyložit, že mouka, sníh a peří jsou bílý
tak já bych je neviděla všechny bíle - každá ta bílá má jiný odstín
dokonce i ty mouka má jiný, když je hladká, když je polohrubá a když je hrubá...
no a o pěří ani nemluvě
Já říkala JAKO vysvětlovat, Xénuš.
prostě, když ti budu vysvětlovat rozdíl mezi energií dubu, modřínu a vrby, tak mě taky smeteš
Jinými slovy - to, že ty něco nevidíš neznamená nutně, že to neexistuje
Nesmetu - proč bych to dělala - vnímat energii stromů je neškodné, naopak blahodárné 
kupříkladu na mě se lepí energie vlašského ořechu - věříš? Ostatně les je samo o sobě dost velký kus energie, proto tam také dost často zajdu. Ale když to vezmu "po mém" cítím se tam dobře, protože je tam klid, ticho (pokud se to dá nazvat tichem) a jaksi se mi tam lépe přemýšlí - určitě ode mě neusklyšíš něco na ten způsob, že mi stromy předávají energii, či bych si to měla dokonce vizualizovat...jak ke mě proudí. Prostě stručně - cítím se dobře a to je pro mě barometr. Možná, kdybych na to šla vědecky, možná by se tam i nějaká energie naměřila - ale zas tak do atomů to nerozebírám.
Ale nechoď na mě s tím, že elfové, že skřítkové, že bubáci....až mi ho teda posadíš před nos, možná změním názor - šňápeš? Řekla bych, že lidé utíkají k pohádkám proto, aby se odpoutali od reality, neboť si nedokáží udělat z reality právě tu pohádku.
Není tady
No, ptala jsem se víceméně na to, jestli vnímáš existenci něčeho, jako dejme tomu vesmírný řád, tanec vesmíru, něčeho, co nás přesahuje daleko a daleko?
Protože já jo a taky mně to nikdo neučil a ani jsem nehledala - se našlo samo
Není tady
Zklamaná napsal(a):
Ale nechoď na mě s tím, že elfové, že skřítkové, že bubáci....až mi ho teda posadíš před nos, možná změním názor - šňápeš? Řekla bych, že lidé utíkají k pohádkám proto, aby se odpoutali od reality, neboť si nedokáží udělat z reality právě tu pohádku.
Jenže na elfa šlápnoout nelze Já ti můžu strčit pod nos jedině labský rusálky, jinýho jsem neviděla - ale asi jsem jen nebyla dost pozorná.
Lidé se ovšem Xénuš neutíkají K pohádkám.....pohádky jsou tresť, výcuc, esence. Taková prvotřídní hovězí polívka z velmi hmotnýho kusu hovězího s kostí, mrkve, celeru a jiné zeleniny, až přes méně hmotnou sypanou papriku.
A vzniklá zlatavá průhledná éterická tekutina - toť pohádka
Jakž známo, nejlepší posilovač na světě.
Není tady
Nevím, opravdu nevím. Nikdy jsem o tom nijak hluboce nepřemýšlela. Prostě pro mě Bůj jako persona je něco jako pro Zklamču elf
Ale na druhou stranu, někde něco být musí, co řídí běh věcí. Ale představovat si pod nějaku jednou osobou semi prostě příčí. Taťka inklinuje k Tibetu, k nilskému kříži (či jak se to jmenuje - ten kříž s kapkou nahoře) - to jsem nevzdělanec, co? Mamka podle mě nemá vztah k náboženství taky nijak kladný. No a já se tím prostě asi nezabývám.
Tak jak to píšeš ty - vesmírný řád - to jo, to jsem ochotná přijmout, ale zatím to ke mně nějak nedorazilo v přijatelné formě.
Asi končím rozpravu, chcípe mi notes - musím ho jít napojit.
Není tady
I život může být pohádka. Právě ji žiju. 
Vlaďko, Bůh není persona.
Nilský kříž je Ankh. Egyptští bohové jím vdechovali život do úst člověka.
Upravil(a) majkafa (2. 4. 2012 23:14)
Ale to já vím, zase jsme u problému mého vyjadřování. Prostě Bůh jako jeden vládce, rádce, pozorovatel nebo nevím co - to u mě prostě neprojde.
Není tady
Vlaďka napsal(a):
Ale to já vím, zase jsme u problému mého vyjadřování. Prostě Bůh jako jeden vládce, rádce, pozorovatel nebo nevím co - to u mě prostě neprojde.
Jenže to, co tady píšeš, není Bůh. 
Což takhle příroda? To už je přijatelnější?
Btw Bohu je úplně jedno,co u tebe projde nebo neprojde. On si stejně bude. Tak, jak chce.
Ale furt mi nějak neladí to, cos psala - abys nedělala ostudu svým rodičům. Ty nejsi ještě v sobě dospělá. I když věkem už ano. Myslela jsem si, že ti je tak nějak, jako mně.
Upravil(a) majkafa (2. 4. 2012 23:19)
lupina montana napsal(a):
Zklamaná napsal(a):
Ale nechoď na mě s tím, že elfové, že skřítkové, že bubáci....až mi ho teda posadíš před nos, možná změním názor - šňápeš? Řekla bych, že lidé utíkají k pohádkám proto, aby se odpoutali od reality, neboť si nedokáží udělat z reality právě tu pohádku.
Jenže na elfa šlápnoout nelze
Lidé se ovšem Xénuš neutíkají K pohádkám.....pohádky jsou tresť, výcuc, esence. Taková prvotřídní hovězí polívka z velmi hmotnýho kusu hovězího s kostí, mrkve, celeru a jiné zeleniny, až přes méně hmotnou sypanou papriku.
A vzniklá zlatavá průhledná éterická tekutina - toť pohádka
Jakž známo, nejlepší posilovač na světě.
no mě se zdá, že lidi hodně utíkají k pohádkám a ona je pak ta realita válcuje...
no tak to já radějc místo hovězího kus slepice....čímž si mě navnadila na zítřejší vývar, no a než bych právě teď šla šmejdit po lednici, zalezu na kutě a zkouknu Čáryfuka
Není tady
Vlaďka napsal(a):
Nevím, opravdu nevím. Nikdy jsem o tom nijak hluboce nepřemýšlela. Prostě pro mě Bůj jako persona je něco jako pro Zklamču elf
Ale na druhou stranu, někde něco být musí, co řídí běh věcí. Ale představovat si pod nějaku jednou osobou semi prostě příčí. Tak jak to píšeš ty - vesmírný řád - to jo, to jsem ochotná přijmout, ale zatím to ke mně nějak nedorazilo v přijatelné formě.
.
No tak osobu rozhodně ne a dokonce já si ani nepředstavuju, že by to něco přímo řídilo vesmír. Pracovně tomu říkám bůh proto, že je to slovo, který dokáže mít neutrální zvuk - pro sebe to nazývám spíš Matka duší. Pocitově je mi to nejblíž. Nemyslím samozřejmě svoji mámu, nebo tak - ale princip.
Já ten klučenčí triumvirát taky nezkousnu, ačkoliv něco jako svatá trojice evidentně existuje, ať už je to cokoli.
Není tady
Zklamaná napsal(a):
....čímž si mě navnadila na zítřejší vývar, no a než bych právě teď šla šmejdit po lednici, zalezu na kutě a zkouknu Čáryfuka
To vypadá na výtečné vyhlídky 
Není tady
Majko, jsem dospělá, je mi 42 a jsem dospělá i v sobě. To prostě nebyla dobře poskládaná slova. Mám trochu problém s tím, hodit myšlenky do písmenek. Ostudu rodičům - to bylo myšleno spíš tak, že mě něco učili, vzala jsem si to k srdci a chovám se podle toho a někdy taky ne, ale doufám, že se nechovám tak špatně, aby jim to třeba mohlo být líto. Nevím jak to napsat líp.
Není tady
Jessika na můj příspěvek na začátku vlákna kulí oči, protože nepochopila.
Vzhledem k tomu, že všichni vždy děláme vše nejlépe, jak v tu chvíli umíme, protože kdybychom to uměli lépe, tak bychom to tak udělali, přijde mi její odsudek unáhlený a přehnaný. Zvláště to - čtu, slyším, vidím - jedna paní povídala.
A na můj dotaz - jestli ty jsi Jessiko "čistá", jestli ty žádná svinstva neděláš, jsi neodpověděla. Tak jak to je konkrétně s těmi tvými "svinstvi"? Píšu to úmyslně v uvozovkách, protože - co to vlastně je? Tak například mně "svinstvo" mého BM přineslo krásný život, o jakém se mi ani nesnilo, a osvobodilo nás oba z našeho dobrovolného zajetí svazku dvou lidí, kteří k sobě patřili jen na chvilku, aby dovedly své děti k dospělosti, a pak už měli jít dál každý svou cestou.
A já jsem za to "svinstvo" vděčná. I dnes, na Shirley Valentine, jsem si opětovně uvědomila, že jsem zase našla sama sebe a že jsem to zase já, jaká jsem pod nánosem domnělých křivd, nesebevědomí, chudinkovství a sebelítosti, jak jsem se sama před sebou za ty roky zamaskovala. Že svůj život zase žiju a ne jenom prožívám.
Upravil(a) majkafa (2. 4. 2012 23:30)
Vlaďka napsal(a):
Majko, jsem dospělá, je mi 42 a jsem dospělá i v sobě. To prostě nebyla dobře poskládaná slova. Mám trochu problém s tím, hodit myšlenky do písmenek. Ostudu rodičům - to bylo myšleno spíš tak, že mě něco učili, vzala jsem si to k srdci a chovám se podle toho a někdy taky ne, ale doufám, že se nechovám tak špatně, aby jim to třeba mohlo být líto. Nevím jak to napsat líp.
Však říkám, malá holčička. My nejsme zodpovědni našim rodičům a oni zase nám. Jsme zodpovědni jen sami sobě. Jo, ty rodinné vzorce. Někdy je totiž totálně špatně, co nás rodiče učili, i když - bůh ví, že a jaký to mělo význam.
Kvůli zodpovědnosti rodičům..Každý je odpovědný sám sobě. Každý den děláme rozhodnutí,a předevší zůstanou na nás. A jinak představovat si Boha jen jako personu je fakt zcestný,i když třeba pojem trojjedinost Boží hodně lidí mate. A když se odvoláváte na tu přírodu-máte pocit,že to je skutečně Bůh..?
Není tady
lupina montana napsal(a):
Vlaďko, držela bych se Messnerova "očekávej nejlepší a připravuj se na nejhorší"
Myslíš ReinholdaJ To je můj idol. Také jsem lezl po skalách.
Není tady
Majko - malá holčička - no dobrá, každý nemůže být dokonalý. Prostě neumím napsat to, co si myslím tak, aby to tobě připadalo dokonalé a mě vzhledem k tobě neprůstřelné.
Žiju tak, jak žiju. Odpovídám sama sobě, ale neříkej mi, že by nebylo rodičům líto, kdybych třeba někoho okradla, tloukla doma děti, rozvedla se a vodila si domů kohokoliv z ulice nebo nevím jaké další příklady ještě uvést.
Jistě, že by to bylo všechno na moji zodpovědnost, ale to mě rodiče neučili a nehodlám to dělat. Pozor, nikdy neříkej nikdy, já vím, ale vědomě takové věci určitě neplánuju
A co se týče té přírody - nemyslím, že je to bůh. Bůh (ten název) je pro mě prostě nepřijatelný, ale nehodlám se o tom s nikým přít. Něco musí existovat a držet řád věcí, ale nevím co a jak a kde a ani mě to nijak netrápí. Nejsem založená tímhle směrem a boží existence nebo neexistence není ústředním bodem mého žití a myšlení. Možná za to škončím v pekle, je-li nějaké, ale prostě tak to mám - zatím.
Upravil(a) Vlaďka (3. 4. 2012 7:30)
Není tady
Ziki napsal(a):
Kvůli zodpovědnosti rodičům..Každý je odpovědný sám sobě. Každý den děláme rozhodnutí,a předevší zůstanou na nás. A jinak představovat si Boha jen jako personu je fakt zcestný,i když třeba pojem trojjedinost Boží hodně lidí mate. A když se odvoláváte na tu přírodu-máte pocit,že to je skutečně Bůh..?
Já nevím. Tomu někomu, něčemu, o čem si myslím, že je, že způsobuje "věci mezi nebem a zemí", říkám pracovně Bůh. Ale někomu vyhovuje příroda, nebo je to podvědomí? Vesmírný objednávkový servis? Prostě je to takové nějaké kouzlo, krásné, když v něj věříme, protože ono pak funguje. Funguje i když nevěříme, ale spíš negativně. Co vysíláme, to se nám vrací.
Prostě Bůh.
Vlaďka napsal(a):
Majko - malá holčička - no dobrá, každý nemůže být dokonalý. Prostě neumím napsat to, co si myslím tak, aby to tobě připadalo dokonalé a mě vzhledem k tobě neprůstřelné.
Žiju tak, jak žiju. Odpovídám sama sobě, ale neříkej mi, že by nebylo rodičům líto, kdybych třeba někoho okradla, tloukla doma děti, rozvedla se a vodila si domů kohokoliv z ulice nebo nevím jaké další příklady ještě uvést.
Jistě, že by to bylo všechno na moji zodpovědnost, ale to mě rodiče neučili a nehodlám to dělat. Pozor, nikdy neříkej nikdy, já vím, ale vědomě takové věci určitě neplánuju
A co se týče té přírody - nemyslím, že je to bůh. Bůh (ten název) je pro mě prostě nepřijatelný, ale nehodlám se o tom s nikým přít. Něco musí existovat a držet řád věcí, ale nevím co a jak a kde a ani mě to nijak netrápí. Nejsem založená tímhle směrem a boží existence nebo neexistence není ústředním bodem mého žití a myšlení. Možná za to škončím v pekle, je-li nějaké, ale prostě tak to mám - zatím.
Jooo, tak rozvedla se.
Tobě by bylo fajn, kdyby ti tvá maminka říkala, že jsi neschopná a k ničemu, když se s tebou tvůj muž rozvedl? A fakt by ses cítila odpovědná jim a hlavně aby oni byli spokojeni, tak bys setrvala třeba v nešťastném svazku? Tobě by jako dceři nebylo líto, že tě opustil tvůj muž a tví rodiče ti nejsou oporou, ale odsoudí tě?
Tvá zmínka o rozvodu se mě hodně dotýká. Vzhledem k chování mé maminky při mém rozvodu. Ty bys své děti také zatratila, kdyby se rozvedly? Zklamaly by tě tím? Nebo bys byla skutečná máma a stála při nich v dobrém i zlém? hm.
Nijak tvé psaní nehodnotím. Dokonalé nedokonalé. Ale překvapuje mě, že ve svém věku tolik visíš na rodičích. Oni náš život nežijí. A oni jsou také lidé, jako my a také nejsou dokonalí. A ne vše, co nás učili, je to pravé ořechové. Nerozumím, proč se tolik dovoláváš toho, co tě učili nebo neučili? Když dospějeme, jsme tady už sami za sebe. Obzvláště, když jsme dospělí už víc než polovinu svého života, když je ti 42.
To, co píšu, je v první řadě o mně. Přemýšlím nad svým vztahem k rodičům a jejich ke mně. Jak jsem konečně po mém rozvodu dospěla. A proč mě ještě pořád trochu zabolí slova mé maminky, která poslouchám celý život, jak jsem nemehlo, neschopná a k ničemu. Přece jenom taková slova zabolí i ve skoro padesáti a asi proti nim ještě nejsem dost obrněná a lhostejná. Že nejsou o mně ale o ní. Protože já nejsem neschopná a k ničemu.
Upravil(a) majkafa (3. 4. 2012 7:55)
Ty bys své děti také zatratila, kdyby se rozvedly?
Z mnoha příkladů, které Vlaďka uvedla, sis vyzobla jen ten jeden. Jistě, týká se tě... ale je to jen příklad chování dítěte, které může rodičům být líto. Krom toho celý výrok zní "rozvedla se a vodila si domů kohokoliv z ulice" - což je přece jen rozdíl oproti "rozvodu prostému", řekněme
Myslím, že už se to tu kdysi probíralo - rozvod potomka můžou rodiče brát, byť iracionálně, jako svoje selhání, chybu ve výchově a podobně - ale neumějí nebo nechtějí (si) to přiznat, takže svoji frustraci přesměrujou na dítě.
Když dospějeme, jsme tady už sami za sebe.
Jistě... ale to přece neznamená, že svým chováním budeme/můžeme rodiče zraňovat. Takové dospělé dítě je například trestně odpovědné, takže si "samo za sebe" půjde sednout do basy... ale jeho rodičům to pravděpodobně ublíží. Stejně jako jim ublíží, když "samo za sebe" bude rozhodovat o tom, zda a jak se vnoučata ne/budou s prarodiči vídat.
Upravil(a) helena (3. 4. 2012 8:05)
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
