Majko, ty vždycky chytneš to pravé z celého textu
Já vždycky něco plácnu rychleji než přemýšlím a pak se mi to takhle odněkud vrátí.
Ale já očekávám v podstatě to nejhorší, v základu jsem spíš pesimista, ale víš jak to je - víra tvá tě uzdraví - takže ač ateista - nějaká víra tam asi uvnitř bude.

lupi, myslím, že nikdo z nás nikdy a tady s plným vědomím říkám nikdy, NENÍ připraven na nejhorší.
Neboť - co to je - nejhorší?

No, ptala jsem se víceméně na to, jestli vnímáš existenci něčeho, jako dejme tomu vesmírný řád, tanec vesmíru, něčeho, co nás přesahuje daleko a daleko?
Protože já jo a taky mně to nikdo neučil a ani jsem nehledala - se našlo samo

Nevím, opravdu nevím. Nikdy jsem o tom nijak hluboce nepřemýšlela. Prostě pro mě Bůj jako persona je něco jako pro Zklamču elf
Ale na druhou stranu, někde něco být musí, co řídí běh věcí. Ale představovat si pod nějaku jednou osobou semi prostě příčí. Taťka inklinuje k Tibetu, k nilskému kříži (či jak se to jmenuje - ten kříž s kapkou nahoře) - to jsem nevzdělanec, co? Mamka podle mě nemá vztah k náboženství taky nijak kladný. No a já se tím prostě asi nezabývám.
Tak jak to píšeš ty - vesmírný řád - to jo, to jsem ochotná přijmout, ale zatím to ke mně nějak nedorazilo v přijatelné formě.
Asi končím rozpravu, chcípe mi notes - musím ho jít napojit.

Vlaďko, Bůh není persona.
Nilský kříž je Ankh. Egyptští bohové jím vdechovali život do úst člověka.

Upravil(a) majkafa (2. 4. 2012 23:14)

Vlaďka napsal(a):

Ale to já vím, zase jsme u problému mého vyjadřování. Prostě Bůh jako jeden vládce, rádce, pozorovatel nebo nevím co - to u mě prostě neprojde.

Jenže to, co tady píšeš, není Bůh. Což takhle příroda? To už je přijatelnější?
Btw Bohu je úplně jedno,co u tebe projde nebo neprojde. On si stejně bude. Tak, jak chce.

Ale furt mi nějak neladí to, cos psala - abys nedělala ostudu svým rodičům. Ty nejsi ještě v sobě dospělá. I když věkem už ano. Myslela jsem si, že ti je tak nějak, jako mně.

Upravil(a) majkafa (2. 4. 2012 23:19)

Vlaďka napsal(a):

Nevím, opravdu nevím. Nikdy jsem o tom nijak hluboce nepřemýšlela. Prostě pro mě Bůj jako persona je něco jako pro Zklamču elf
Ale na druhou stranu, někde něco být musí, co řídí běh věcí. Ale představovat si pod nějaku jednou osobou semi prostě příčí. Tak jak to píšeš ty - vesmírný řád - to jo, to jsem ochotná přijmout, ale zatím to ke mně nějak nedorazilo v přijatelné formě.
.

No tak osobu rozhodně ne a dokonce já si ani nepředstavuju, že by to něco přímo řídilo vesmír. Pracovně tomu říkám bůh proto, že je to slovo, který dokáže mít neutrální zvuk - pro sebe to nazývám spíš Matka duší. Pocitově je mi to nejblíž. Nemyslím samozřejmě svoji mámu, nebo tak - ale princip.
Já ten klučenčí triumvirát taky nezkousnu, ačkoliv něco jako svatá trojice evidentně existuje, ať už je to cokoli.

Zklamaná napsal(a):

....čímž si mě navnadila na zítřejší vývar, no a než bych právě teď šla šmejdit po lednici, zalezu na kutě a zkouknu Čáryfuka

To vypadá na výtečné vyhlídky

Jessika na můj příspěvek na začátku vlákna kulí oči, protože nepochopila.
Vzhledem k tomu, že všichni vždy děláme vše nejlépe, jak v tu chvíli umíme, protože kdybychom to uměli lépe, tak bychom to tak udělali, přijde mi její odsudek unáhlený a přehnaný. Zvláště to - čtu, slyším, vidím - jedna paní povídala.
A na můj dotaz - jestli ty jsi Jessiko "čistá", jestli ty žádná svinstva neděláš, jsi neodpověděla. Tak jak to je konkrétně s těmi tvými "svinstvi"? Píšu to úmyslně v uvozovkách, protože - co to vlastně je? Tak například mně "svinstvo" mého BM přineslo krásný život, o jakém se mi ani nesnilo, a osvobodilo nás oba z našeho dobrovolného zajetí svazku dvou lidí, kteří k sobě patřili jen na chvilku, aby dovedly své děti k dospělosti, a pak už měli jít dál každý svou cestou.
A já jsem za to "svinstvo" vděčná. I dnes, na Shirley Valentine, jsem si opětovně uvědomila, že jsem zase našla sama sebe a že jsem to zase já, jaká jsem pod nánosem domnělých křivd, nesebevědomí, chudinkovství a sebelítosti, jak jsem se sama před sebou za ty roky zamaskovala. Že svůj život zase žiju a ne jenom prožívám.

Upravil(a) majkafa (2. 4. 2012 23:30)

Kvůli zodpovědnosti rodičům..Každý je odpovědný sám sobě. Každý den děláme rozhodnutí,a předevší zůstanou na nás. A jinak představovat si Boha jen jako personu je fakt zcestný,i když třeba pojem trojjedinost Boží hodně lidí mate. A když se odvoláváte na tu přírodu-máte pocit,že to je skutečně Bůh..?

Majko - malá holčička - no dobrá, každý nemůže být dokonalý. Prostě neumím napsat to, co si myslím tak, aby to tobě připadalo dokonalé a mě vzhledem k tobě neprůstřelné.
Žiju tak, jak žiju.  Odpovídám sama sobě, ale neříkej mi, že by nebylo rodičům líto, kdybych třeba někoho okradla, tloukla doma děti, rozvedla se a vodila si domů kohokoliv z ulice nebo nevím jaké další příklady ještě uvést.
Jistě, že by to bylo všechno na moji zodpovědnost, ale to mě rodiče neučili a nehodlám to dělat. Pozor, nikdy neříkej nikdy, já vím, ale vědomě takové věci určitě neplánuju
A co se týče té přírody - nemyslím, že je to bůh. Bůh (ten název) je pro mě prostě nepřijatelný, ale nehodlám se o tom s nikým přít. Něco musí existovat a držet řád věcí, ale nevím co a jak a kde a ani mě to nijak netrápí. Nejsem založená tímhle směrem a boží existence nebo neexistence není ústředním bodem mého žití a myšlení. Možná za to škončím v pekle, je-li nějaké, ale prostě tak to mám - zatím.

Upravil(a) Vlaďka (3. 4. 2012 7:30)

Vlaďka napsal(a):

Majko - malá holčička - no dobrá, každý nemůže být dokonalý. Prostě neumím napsat to, co si myslím tak, aby to tobě připadalo dokonalé a mě vzhledem k tobě neprůstřelné.
Žiju tak, jak žiju.  Odpovídám sama sobě, ale neříkej mi, že by nebylo rodičům líto, kdybych třeba někoho okradla, tloukla doma děti, rozvedla se a vodila si domů kohokoliv z ulice nebo nevím jaké další příklady ještě uvést.
Jistě, že by to bylo všechno na moji zodpovědnost, ale to mě rodiče neučili a nehodlám to dělat. Pozor, nikdy neříkej nikdy, já vím, ale vědomě takové věci určitě neplánuju
A co se týče té přírody - nemyslím, že je to bůh. Bůh (ten název) je pro mě prostě nepřijatelný, ale nehodlám se o tom s nikým přít. Něco musí existovat a držet řád věcí, ale nevím co a jak a kde a ani mě to nijak netrápí. Nejsem založená tímhle směrem a boží existence nebo neexistence není ústředním bodem mého žití a myšlení. Možná za to škončím v pekle, je-li nějaké, ale prostě tak to mám - zatím.

Jooo, tak rozvedla se.
Tobě by bylo fajn, kdyby ti tvá maminka říkala, že jsi neschopná a k ničemu, když se s tebou tvůj muž rozvedl? A fakt by ses cítila odpovědná jim a hlavně aby oni byli spokojeni, tak bys setrvala třeba v nešťastném svazku? Tobě by jako dceři nebylo líto, že tě opustil tvůj muž a tví rodiče ti nejsou oporou, ale odsoudí tě?
Tvá zmínka o rozvodu se mě hodně dotýká. Vzhledem k chování mé maminky při mém rozvodu. Ty bys své děti také zatratila, kdyby se rozvedly? Zklamaly by tě tím? Nebo bys byla skutečná máma a stála při nich v dobrém i zlém? hm.
Nijak tvé psaní nehodnotím. Dokonalé nedokonalé. Ale překvapuje mě, že ve svém věku tolik visíš na rodičích. Oni náš život nežijí. A oni jsou také lidé, jako my a také nejsou dokonalí. A ne vše, co nás učili, je to pravé ořechové. Nerozumím, proč se tolik dovoláváš toho, co tě učili nebo neučili? Když dospějeme, jsme tady už sami za sebe. Obzvláště, když jsme dospělí už víc než polovinu svého života, když je ti 42.
To, co píšu, je v první řadě o mně. Přemýšlím nad svým vztahem k rodičům a jejich ke mně. Jak jsem konečně po mém rozvodu dospěla. A proč mě ještě pořád trochu zabolí slova mé maminky, která poslouchám celý život, jak jsem nemehlo, neschopná a k ničemu. Přece jenom taková slova zabolí i ve skoro padesáti a asi proti nim ještě nejsem dost obrněná a lhostejná. Že nejsou o mně ale o ní. Protože já nejsem neschopná a k ničemu.

Upravil(a) majkafa (3. 4. 2012 7:55)