|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Sluníčko ,to je síla.Jinak,když jdu s čubou na procházku.Těch věcí je asi víc.,Snažím se prostě dobít co nejdřív.Získat energii z čehokoli ,pokud je to možné.
Není tady
lupina montana napsal(a):
Je tam jedno místo velice překvapivý - tedy ve Hvězdě. Kupodivu mi ho musela ukázat slovenská neteř, mně, která jsem vyrostal ve Střešovicích
a sice za letohrádkem. Ono se tam moc zřejmě nechodí. Je tam dosti příkrej svah, téměř rokle a najednou skoro pralesík. Připadá mi, že tam je zbytková původní energie toho místa, dost silný je to.
V letohrádku vevnitř je myslím v prvním patře v geometrickém středu podlahy taková hvězda z dlaždic, tam prý stoupá ta zemská energie a spojuje se s tou seshora, místo je údajně léčivé. A zvenku jsou kousek od špic zdí takový jako patníky, ty mají taky jakousi funkci, snad uzemňovací či co...jo a kompas tam neukazuje na čistej sever, ale já to nezkoušela, kompasu nemaje. 
Není tady
lupina montana napsal(a):
já vím, že píšou - já jsem jen napsala svou zkušenost. Leckdo je urvanej z Kladrub, třeba - já tam nevydržela, je tam strašně silná tenze dvou pólů.
Svatá hora je skvělá, jo.....nesmí tam psi a naše čuba mi to pěkně vytmavila, že jsem ji tam nevzala
Lidi všeobecně rušej při vnímání energií, alespoň mně taky.....jo a Vyšehrad má silový místo za oltářem. chtěla jsem to vyzkoušet, ale mě vyhnali
Lupi, jaké Kladruby máš na mysli - koníčky nebo ty u Vlašimi - rehabilitační ústav?
Není tady
Víte, kde mně je kromě řeky - mezi stromy a kameny, ještě dobře? Na hřbitovech. Zdráhám se napsat, že tam získávám energii, to snad ne. Ale odpočinu si tam, je tam klid.
Není tady
lupina montana napsal(a):
Tak o tom žádná, že i
Ale protože lidi vytvářejí nesmírně silé energie, můžou to taky přemazat, přebít....a protože nás má pánbožko všelijakých, někomu dokonce jistá pochmurnost může dělat dobře
Pozorovala jsem, že lidi, co jsou jakoby utemovaní, stažení, zauzlovaní, mívají rádi silná jinová místa - teda místa se silnou a relativně čistou zemskou energií, která stoupá vzhůru a jakoby načechrává, rozvolňuje. (pěkný hřbitovy, třeba) A záleží na stavu utemovanosti, jak dlouho a jak často to dělá dobře.
A naopak, samozřejmě.
No vidíš hřbitovy já miluju, no já jsem celá zauzlovaná ......
Hele tak mi teda řekni, když má dcera úplně novej dům (2 roky ), proč se tam tak šíleně bojím, když tam spím sama ? Oni jsou tam spokojení , jsou tam dva dospělí , dvě batolata a tři kočky a bojím se jen já .(A vnučka taky když se setmí )
Ale fakt je , že já se bojím příšrně všude , když jsme s přítelem cestovali a byli někde v penzionu sami, málem jsem dycky umřela hrůzou .
Není tady
Ráda chodím do kostelů a na hřbitovy. Je tam takový klid.
Daphné napsal(a):
V letohrádku vevnitř je myslím v prvním patře v geometrickém středu podlahy taková hvězda z dlaždic, tam prý stoupá ta zemská energie a spojuje se s tou seshora, místo je údajně léčivé.
jj, Daph - ale o o tom šoupnutí nám přece říkali putující - ale možná jsi u toho ausgerechnet nebyla.
Judy, Santiniho kostel mám na mysli. Teda s těma hřbitovama - já si myslím, že trochu načechrat potřebuje v dnešní válcující době skoro každej
Novavilo, to teda bude spíš tebou, ne? 
Ty strachy. Znám jedno z neúžasnějších míst - pohan by slintal blahem, jak je to tam vyvážený (Daph ví který, může potvrdit ) a nenapadlo mě, že bych se tam měla kdy bát. Jenže je to samota v lese a když jsem tam byla jen s jednou kamarádkou, která taky normálně není žádnej přizdisráč, tak nám docela volno nebylo, a to jsme měly ssebou moji čubiznu. Asi přece jen nejsme už tak přírodní lidi - nebo právě naopak
Není tady
Tak jsem trochu popřemýšlela, když jsem četla od Lupi, že např modříny nemusí, tak mě to udivilo. Nejsem zrovna ten citlivý typ, který by cítil pozitivní či negativní energii (nebo možná ano a říkám tomu prostě jen, že mi je tam dobře či špatně),ale jednou jsem na svých cestách našla krásný kámen. Takový tmavě šedý až černý, lesklý a neobvykle těžký. Moc se mi líbil, tak jsem si ho dovezla domů, ale nemohla jsem ho doma mít. Nějak jsem se ho bála, vůbec jsem z něj neměla dobrý pocit. Dala jsem ho tedy na balkon - schovala mezi květináče, ale i tam vadil. Ale já se ho bála i vyhodit. Nakonec jsem to udělala. Ještě nikdy jsem nic tak negativního v přírodě necítila (ani tak silně pozitivního). Přitom byl tak krásný. Tak mě po čase napadlo, jelikož jsme na uranu, že ho ten kámen možná obsahoval víc, než je zdrávo. Trošku jsem hledala na netu a zřejmě to byl uraninit.
Není tady
lupina montana napsal(a):
Daphné napsal(a):
.
Novavilo, to teda bude spíš tebou, ne?
Jasně ,ale když e nad tím zamyslíš, čeho se bát ?
Když přijde tvůj čas , není čeho se bát , proč se bránit ?
To je právě to moje , jak se neumím poddat , plynout s řekou, pořád se šprajcuju a bráním , dělám věci násilím.,nejsem pokorná .
Proto ten můj kamarád nikdy neměl problémy, přitom přespává běžně v hlubokým lese u nás i na Slovensku . Protože on jde s důvěrou , s láskou a ví , že se stane jen to, co se má stát .
Upravil(a) novavila (5. 4. 2012 6:57)
Není tady
majkafa napsal(a):
Ráda chodím do kostelů a na hřbitovy. Je tam takový klid.
Já mám hřbitovy moc ráda taky proto, že si tam člověk všechno uvědomí .
Cítím obrovskej soucit s těma dušičkama ,jak se trápily a pachtily a snažily vychovat děti a bály se o ně a výsledek ? Leží na hřbitově.
Na tom je dobře vidět , jak je všechno pomíjívý , proč se trápit a rozčilovat, když to stejně skončí v zeleni , ptáčci nám budou zpívat nad hlavou, větve stromů nás budou ovívat , proč se zabývat blbostma ? Lepší je užívat si každou chvilku a ničím se nezatěžovat .
Upravil(a) novavila (5. 4. 2012 7:01)
Není tady
To by mohlo být to ložisko - prut, ne?
No dyť... pruh něčeho... voda, prut, prasklina. Jenže to by chtělo sakra podrobnou mapu - a ani na tý by to nemuselo bejt vidět, protože zřejmě není důvod k podrobnýmu průzkumu.
Není tady
novavila napsal(a):
Jasně ,ale když e nad tím zamyslíš, čeho se bát ?
Když přijde tvůj čas , není čeho se bát , proč se bránit ?
To je právě to moje , jak se neumím poddat , plynout s řekou, pořád se šprajcuju a bráním , dělám věci násilím.,nejsem pokorná .
Proto ten můj kamarád nikdy neměl problémy, přitom přespává běžně v hlubokým lese u nás i na Slovensku . Protože on jde s důvěrou , s láskou a ví , že se stane jen to, co se má stát .
To je krásný. Ale těžký najít tohle ve svém nitru, když jsme si to zamaskovali nánosy.
Cítím, že je to tak. Když přijmeme s pokorou vše, co přichází, s láskou, protože se stane jen to, co se má stát, není se čeho bát.
Tadyk se ještě neumím poddat, plynout s řekou, mám strach. Někdy to už umím. Ale zatím ne pořád, zatím to není má přirozenost.
Upravil(a) majkafa (5. 4. 2012 7:46)
novavila napsal(a):
Já mám hřbitovy moc ráda taky proto, že si tam člověk všechno uvědomí .
Cítím obrovskej soucit s těma dušičkama ,jak se trápily a pachtily a snažily vychovat děti a bály se o ně a výsledek ? Leží na hřbitově.
Na tom je dobře vidět , jak je všechno pomíjívý , proč se trápit a rozčilovat, když to stejně skončí v zeleni , ptáčci nám budou zpívat nad hlavou, větve stromů nás budou ovívat , proč se zabývat blbostma ? Lepší je užívat si každou chvilku a ničím se nezatěžovat .
Já na hřbitově necítím soucit s dušičkami.. Cítím jejich klid a mír, protože oni už vědí, co my ještě ne, nebo jsme to už z minulých smrtí zase zapomněli. To, co jsme my, byli i oni. To, co jsou oni, budeme i my... A všichni jedno jsme.
A ano, víc si uvědomuji pomíjivost všeho. A co je v životě opravdu důležité.
Dnes ráno jsem šla do práce jarně se probouzejícím parkem, ptáčci mi zpívali nad hlavou, větve stromů mě ovívaly, to není špatný "konec", není-liž pravda? :-)
Jak říká moudrý Gandalf Bílý. Smrt není konec. Je to jen další cesta, kterou musíme jít...
Upravil(a) majkafa (5. 4. 2012 7:53)
Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy. Kapucíni v Brně, že?
Gandalf má zřejmě pravdu a já ho bezmezně miluju
Jinak já dnes se syny a psy odjíždím čerpat energii na pět dní na chatu bez netu a televize, tak si tu užívejte, já si budu užívat taky.
Upravil(a) Vlaďka (5. 4. 2012 10:28)
Není tady
Taky miluju Gandalfa. A celého Pána prstenů, je to mé NO 1.
Intenzivně v tom vnímám naději. Nevzdávat věci, i když jsou už zdánlivě totálně beznadějné. Protože je důležité to, že pouze zdánlivě.
Jen to je beznadějné, čeho se sami vzdáme.
Hezké Velikonoce, Vlaďko.
I všem ostatním.
musím napsat....já nesmírně miluju židovské hřbitovy...v Boskovicích a jinde
kamínky, které dávají na náhrobní stélu a provázky s psaníčky
předloni jsme vyjeli brzy ráno na kole z Vranova nad Dyjí...smě Raab v Rakousku
a jeli jsme přes Šafov, malou vesničku....a z růžového ranního oparu vykoukl židovský hřbitov
u rybníka....a hodně starý.....nikde nikdo....brzy ráno...úžasný zážitek
Není tady
A Židovský hřbitov v Jeruzalemě. Ale i ten arabský, to je velmi zajímává záležitost. A vůbec celý Jeruzalem.
No jo, tam jsem prostě doma. To je můj nabíječ baterií. Jednou se tam zase podívám.
Na hřbitovech se taky cítím dobře, hlavně na těch menších, Ústředních hřbitov v Brně moc nemusím (máme tam pochovaného dědu a babičku).
Vero, my dřív bydleli kousíček od židovského hřbitova v Brně Židenicích. Nikdy jsem tam ovšem nebyla.
Zvláštní atmosféru pro mě má procházet se rodnou vesnicí mého dědy a babičky (matčini rodiče). Narodili se ve stejné vesnici na Svitavsku, resp. je to dnes Pardubický kraj, blíž je to odtud do Olomouce a Brna než do Pardubic.
Není tady
Taky mám ráda hřbitovy, ale ty menší, jak píše Vilemína. Veliké nepřehledené, s cestami jako silnice - nic pro mě.
Ve vesnici odkud pochází taťka a kde máme chatu je nádherný hřbitov na kopečku ze dvou stran obehnaný lesem. Stromy jsou i na hřbitově, podrostlé borůvčím, žádné kamenné cesty, všude tráva. Prostě nádhera. Chodím tam i jen tak, nejen se svíčkou na výročí, tam si vždycky vzpomenu na babičku a ji mi tam tak pěkně smutno
Není tady
Mně se moc líbily vesnický hřbitůvky v rakouských Alpách. Sice na můj vkus trochu přečinčaný, ale jak jsou situovaný ve stráni u kostela, vypadá to, jako by tamní "obyvatelé" měli schválně výhled na svoji ves... a živí zase "vidí do oken" jim.
Není tady
Strašně ráda se dívám na náhrobcích na jména. Moc se mi líbí "stará" jména (lidmi považována za trochu zastaralá). Třeba v Brně Tuřanech se hodně na náhrobcích objevuje Anežka - nádherné jméno - pak Marie. Ve vesnici, odkud pocházeli moji prarodiče, se zase často objevuje Františka - krásné jméno, neměla bych tu odvahu ji dát, přece jen je to jméno považováno za přežité (František ještě tolik ne, ale Františka ano, stejně je to u Antonie/Antonína). No a moji praprarodiče z otcovy strany se jmenovali Antonín a Amálie Kučerovi (mám jiné příjmení). Moc se mi líbí příjmení Kučerová a Němcová a pak delší křestní jméno a kratší příjmení - např. Karolína Světlá.
Hodně se zajímám o jména - četnost, význam, podoby v cizích jazycích... Obecně se mi líbí počeštěná jména (česká jména téměř neexistují, j. českého původu je třeba Zdeněk, Zbyněk nebo Šárka) a jména, která se dávají už po staletí a přitom jsou i dnes aktuální: Jan, Petr, Mikuláš, Jiří, Václav, Martin, Ondřej, Tomáš, Jakub, Matěj, Pavel, Adam, Josef, František, Karel, Antonín, Kateřina, Anna, Dorota, Markéta, Alžběta, Klára, Ludmila, Magdaléna, Barbora, Marie (tato jména se u nás nejčastěji objevovala od 13. století do 1. poloviny 19. století).
Není tady
Já byla nadšená z lesního hřbitova ve Zlíně. To je nádhera. A pak jeden malý vesnický hřbitůvek na severu Slovenska, s malovanými dřevěnými kříži. Ten byl taky krásný.
Židovský hřbitov v Boskovicích znám, byla jsem tam několikrát, ale možná ještě váíc se mi líbí židovský hřbitov v Třebíči. Ty náhrobky "vrostlé" do stromů jsou okouzlující.
I V Salzburgu mají takový krásný hřbitůvek, pod skalou. A pak myslím v Hallstattu, tam mě zaujalo, jak malé hroby tam mají. Tam se snad ani rakev nemůže vydat.
Jo Hallstatt, to je místo, kde jsem se cítila velice dobře. Tak nádherný vzduch, jaký byl u toho jezera, je málokde. Taky do toho pršelo, tak to bylo umocněno i tou vodou shora.
Není tady
Proto ten můj kamarád nikdy neměl problémy, přitom přespává běžně v hlubokým lese u nás i na Slovensku . Protože on jde s důvěrou , s láskou a ví , že se stane jen to, co se má stát .
Také jsem spávala v lese, je fakt, že ne sama, ale ta představa mi vůbec není proti. Čeho bych se měla v lese bát? Víte, jak nádherná jsou tam rána?
Není tady
Od včera začínám chodit na bylinky. Chodit nebo jezdit na kole, jak se mně bude chtít. Každý den po tři týdny si nasbírám čerstvé. To taky dodá energii.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
