Ivana napsal(a):

Tak tohle já nikdy nikde necítím. Ani tam, kde mám podle všech kolem cítit pozitivní energii. Prostě jsem na tohle úplně tupá. Bojím se jen fyzických lidí - zlodějů, násilníků, vrahů. A s těmi si myslím, že se setkám spíš ve městě, než v lese na procházce, leda by mě tam někdo sledoval a na to si dávám pozor. V lese se bojím akorát, že se ztratím, takže vyrážím s mapou a pouze po turistických značkách. Jak dlouho nevidím značku, radši se vrátím,než bych bloudila. Jojo, já jsem holt ten materialista.

nemáš místa, kde se dobře cítíš, kam se ráda vracíš, kam si ráda sedneš ? myslela jsem, že tohle cítí tak něják všichni, i když si to neuvědomují.

tak asi je každej na tohle jinak vnímavej. do tebe bych původně zrovna řekla, že ty budeš

koniklec napsal(a):

Mám to stejně jako Ivana, jsou místa, která se mi líbí tak, že si je zamiluju a spojuju je s pozitivními pocity, ale neřekla bych, že je v tom něco "nadpřirozeného".  Nikdy se mi nestalo, že bych měla někde iracionálně špatný pocit. Přiznávám, že sama po lese bych asi nechodila, pokud by to nebyla nějaká oblast, kde na každém kroku potkávám výletníky. Ale čistě z obavy, abych nenarazila na někoho nebezpečného. Jsem taktéž suchar .

Já bych řekla, že jste si i trošku podobný s Ivanou, obě jste depresačky.
Moje dcera je depresivní autista , technický typ a je úplně "tupá" na nějaký vnímání černých duší a divných energií .
Já třeba jedu na Svatou horu u Příbramě a týden mám euforii, jak jsem z tý energie tam rozhozená, je tam hodně silná . Je to jako bych si dala nějakou drogu .

Kiara napsal(a):

novavila napsal(a):

Ano zvířata jsou užasnej zdroj energie , když mi naše nemladší kočka lehne na prsa, citím tu horkou energii , která z ní sálá , často když je mi blbě , sama přijde a léčí mně.

To je pravda, to mohu s čistým svědomím potvrdit Kočičí energie je skutečně nabíjející ...

Nejen kočíčí ale i dětská .....
Moje tříletá vnučka dostala pod stromek Dětskýho doktora , tak mě prohlížela a dávala mi injekce a kladivem testovala koleno .
A já jsem jí učila , aby byla i léčitelka , aby mi koleno léčila energií a když mi ho vzala do rukou , bylo to tak strašně příjemný , úžasný horký ručičky plný nádherný energie , nikdy jsem takovej pocit nezažila , to byla lábuž !
Děti a zvířata jsou zázračný bytosti .

novavilo - čtu znovu tvůj první příspěvek. Udělala jsi tři vykřičníky u arogance. A já souhlasím, opravdu jí z tebe cítím. Právě v tom hodnocení a škatulkování druhých lidí. Cítím v tom opravdu velikou nadřazenost. A nepíšu ti to jako provokaci, ale jako zpětnou vazbu a čistě můj soukromý pocit.

Dobrou noc!

koniklec napsal(a):

novavila napsal(a):

koniklec napsal(a):

Mám to stejně jako Ivana, jsou místa, která se mi líbí tak, že si je zamiluju a spojuju je s pozitivními pocity, ale neřekla bych, že je v tom něco "nadpřirozeného".  Nikdy se mi nestalo, že bych měla někde iracionálně špatný pocit. Přiznávám, že sama po lese bych asi nechodila, pokud by to nebyla nějaká oblast, kde na každém kroku potkávám výletníky. Ale čistě z obavy, abych nenarazila na někoho nebezpečného. Jsem taktéž suchar .

Já bych řekla, že jste si i trošku podobný s Ivanou, obě jste depresačky.
Moje dcera je depresivní autista , technický typ a je úplně "tupá" na nějaký vnímání černých duší a divných energií .
Já třeba jedu na Svatou horu u Příbramě a týden mám euforii, jak jsem z tý energie tam rozhozená, je tam hodně silná . Je to jako bych si dala nějakou drogu .

Není tohle přesně to, o čem píšeš v úvodu tohohle vlákna? Zaškatulkovat, označit, "vyřešit". Mně, Ivanu, Vilemínu, tvojí dceru - kolonka depresačky. Mimochodem, v jiném vlákně jsme si spolu psaly, že máš některé podobné rysy jako moje máma. Tohle dělá ona přesně taky - škatulkování lidí. Jen pro tvoje info - nám tohle opravdu k ničemu není. Zbytečně se tím vyčerpáváš. Mimochodem, všimla jsem si, že kamkoli napíšu jakýkoli příspěvek - šup a je tam reakce od tebe na téma "moje depresivní dcera". Je to až úsměvné. Ale hlavně zbytečné. Mimochodem, já jí docela chápu, že je depresivní a držím jí palce, aby se od tebe dokázala brzy osamostatnit. Být předmětem takového škatulkování totiž neskutečně bere energii. Jakkoli třeba není míněno špatně.

Mimochodem, celý tvůj příspěvek by se dal obrátit. Tvoje dcera je pro tebe tupá na vnímání černých duší.... Ono by se taky - z pohledu nás racionálních a technických typů - dalo říct, že ty jsi tak trochu cvok . A mělo by to úplně stejnou váhu jako tvoje tvrzení.

Konikleci to není škatulkování, ale celoživotní zkušenost .
To bys pak mohla říct , že doktor kterej vidí schizofrenika, škatulkuje . Když žiju s depresákama celej život , hned vidím, když přijde další .
Chceš žít ve světě uplně zmatená a nepoznat nic?  Prostě když někdo přijde a píše jako ty , Vil, nebo Ivana , je jasné, že má depresivní sklony . Píše to samý jako moje dítě .

A mně tady udivilo i to, že jste tak málo vnímavé na energie , že to máte společné .
Na maminku nenadávej , maminka tě má ráda a je to jeden z mála lidí, kteří tui chtějí pomoct .

Pokud jde o depky, ani ty ani moje dcera je nemáte z nás ,ale máte je vrozené , zdědily ste je a vždycky je mít trochu budete .

A že jsem blázen? Dokonce na to mám důchod , už jsem tu psala, že lidičky s psychozou mají často nadpřirozené schopnosti .
Diskuze nejsou jen o tom s někým souhlasit a dávat mu energii .

Vlaďka napsal(a):

Mně pomáhá odjet se psy na chatu, tam štípat dřevo, dělat záhonek, procházet se se psy lesem, k rybníku, okukovat domy ve vesnici, pak horký čaj a kolem deváté šup do peřin a dlouhý spánek.
Procházky po jakémkoliv lese mě uklidňují a dávají energii. Nebojím se, nevěřím, že zrovna mě potká nějaký úchyl nebo vrah. Když na to budu myslet, určitě ho přivolám, tak to určitě funguje.
Na chatě se sama nebojím a užívám si klid u potůčku, metr od lesa a přede mnou pole

Ano příroda  je skutečně užasnej nabíječ , dvě hodiny v lese mě nabijou na týden, jsem jak vysprchovaná .
Jenže tam se mnou nikdo nechce chodit .

ano příroda...kameny, řeky...živel
někdo položí ruce na kámen...třeba smírčí, který má za sebou historii...a cítí energii, která z něho proudí....mně se to nedaří....jenom jednou jsem cítila jakési slabé vrnění

ale mně stačí být na zahradě, sedět na terase a číst....a být sama
ale vidět něco nového hezkého.....to musím s někým sdílet....a to mi běhá mráz po zádech
nebo něco opravdu nevšedního....třeba jsme jeli nočním lehátkovým vlakem do Taškentu
spala jsem nahoře....pode mnou manželé uzbeci....když jsem slézala, trochu jsem je pošlapala
dali jsme se do" řeči" a bylo to moc hezké....a ten wc...
moc se mi to líbilo a moc mě to zase posunulo

Kiara napsal(a):

novavila napsal(a):

Ano zvířata jsou užasnej zdroj energie , když mi naše nemladší kočka lehne na prsa, citím tu horkou energii , která z ní sálá , často když je mi blbě , sama přijde a léčí mně.

To je pravda, to mohu s čistým svědomím potvrdit Kočičí energie je skutečně nabíjející ...

Nejlepší je přitulenej předoucí kocour, až z toho celá vibruju. A k tomu kočičí hlava přimáčknutá na tvář . Ale nejlepší je, když jsem v pohodě já i kocour, pak nemám blbej pocit, že ho vysávám a můžeme se nabíjet vzájemně. Jednostrannému sosání energie ze zvířat se vyhýbám, nepřijde mi to fér.

Upravil(a) koniklec (2. 4. 2012 10:42)

koniklec napsal(a):

Kiara napsal(a):

novavila napsal(a):

Ano zvířata jsou užasnej zdroj energie , když mi naše nemladší kočka lehne na prsa, citím tu horkou energii , která z ní sálá , často když je mi blbě , sama přijde a léčí mně.

To je pravda, to mohu s čistým svědomím potvrdit Kočičí energie je skutečně nabíjející ...

Nejlepší je přitulenej předoucí kocour, až z toho celá vibruju. A k tomu kočičí hlava přimáčknutá na tvář . Ale nejlepší je, když jsem v pohodě já i kocour, pak nemám blbej pocit, že ho vysávám a můžeme se nabíjet vzájemně. Jednostrannému sosání energie ze zvířat se vyhýbám, nepřijde mi to fér.

U koček se nějakého pocitu jednostrannosti ze své strany neboj, ty si to dovedou ošéfovat. To vědí už tisíce let Číňané .

vera napsal(a):

jé....taky mám kameny v každé místnosti...

I na lodžii
Pamatuju si, jak jsem syna, když byl předškoláček vzala do řeky na kameny, aby si taky přeskočil. Sundala jsem mu botičky, kdyby náhodou spadl, tak abych nejel na kole v mokrých botech, a řekla jsem mu, co má dělat, kdyby náhodou spadl do řeky. Nespadl.

Upravil(a) Judyna (2. 4. 2012 12:30)

Judyna napsal(a):

Mně pomáhá setkání s lidmi, které mám ráda a z kterých cítím totéž. Někdy je ta láska fakt ve vzduchu.
Pomáhá mě i být o samotě. Hudba, zazpívám si. Jízda na kole  i při ní si většinou zpívám, třeba i jenom v duchu.
Pobyt v přírodě - tam jsem opravdu nejraděj sama. Perfektní je to u řeky, tam občas skáču i po kamenech, ale aby mě někdo neviděl. Kameny mám moc ráda, hladím je, i stromy, ale že bych zrovna něco cítila, to ne. Jenom mám otřebu je pohladit, tak to udělám . Já mám vlastně kameny doma v každé místnosti.
Rychlá chůze . Teď už začnu chodit nebo jezdit na bylinky a dělat si čaje.
Vlaky mám taky moc ráda.

Já teda objímám ty stromy občas a když je držím skutečně cítim jak v nich proudí energie ,ale jak kdy a jak v kterém.
Kameny mi moc neříkají pokud jde o energii , mám jich doma pár, které jsem dostala jako dárky , v těch bude jistě láskyplná energie .

Ano,objímání stromů...doporučuji!
No a kdyby fungovalo tohle,máme všichni energie na rozdávání..
http://www.youtube.com/watch?v=hN8CKwdo … re=player_

Upravil(a) Revliba (2. 4. 2012 17:52)