vitto napsal(a):

Já vím, že se svou nemocí a s tím co přináší, to máš těžké... Ale nejde to prostě nedělat to všechno, co jsi tady teď vypsala?? Nehodnotit se, nekritizovat, odpustit si.... Už ti proboha není 15, tak se na ty obavy a strachy vy... Máš dvě úspěšné děti, dokázala ses poprat se životem, jak to bylo možné, tak už se netrap. Já jsem už to tady někde psala - vychovávám celý život sama svého syna - moje výchovná mantra je : "Jsi jediný a jedinečný, nikdo na světě není, jako ty, jsi nejlepší!!" A tohle platí pro každou lidskou bytost Narovnej se a nadechni !

To právě nejde , protože to je povaha , můj táta taky celej život někoho poučoval, vychovával, radil a jak je vidět, tak to člověka stojí spoustu energie .
Když to člověk dělá v práci, dostáva za to plat -energii zpátky - ale já to dělám pořád .
Radím na netu , pak se přepnu a sháním něco pro dceru na netu , zařídím, vyřídím , vyřeším , všechno zadara a porce energie jsou v čudu .

Moje teta je tak kritická (a dokonce i nenávistná) celej život a ted je jí 90 let .......tak se v tom vyznej !

Já se rozhodně netrápím, jsem spokojená , akorát úplně vyšťavená.......

Jak se dobíjíte energeticky?

AndreaP. napsal(a):

novavila napsal(a):

Já se rozhodně netrápím, jsem spokojená , akorát úplně vyšťavená.......

Jak se dobíjíte energeticky?

Procházky. To jediné mi tak nějak funguje, vypadnu z baráku, nechám to tam vše a prostě jdu. Už když zavírám branku, cítím se líp...jako by se to tou chůzí odplavovalo. V ten okamžik nemyslím na to, co doma.

Procházky v přírodě mi taky pomáhají , tam se dobiju ,ale bohužel jen jednou týdně .
Sama se bojím chodit lesem za Prahou a moc lidí o to zájem nemá , nebo chodí 30 km, což zase já nemusím.

Tam jde hlavně o to vypadnout z prostředí, které mně momentálně ubíjí, leckdy stačí i půlhodinka na pročištění hlavy. Když už nevím kudy kam, popadnu tašku a jdu nakoupit, ono je to pitomost, ale i to mi někdy pomůže, protože tam se zastavím a pokecám s tou, tam s prodavačkou...a cítím úlevu. Hlavně, že nemusím v ten okamžik nic řešit a nepadaj na mně ty pověstné čtyři stěny.

Dobíjím se o víkendu doma, když se jen tak válím, čtu, trošku uklidím, vařím nebo nevařím dle chuti, dělám prostě jenom to, co chci. Nic nemusím a všechno můžu.
V létě jezdím o víkendech na výlety.
Dobíjí mě můj vnouček, když ho hlídám. Krásně se spolu vyblbneme.
Dobíjí mě existence lásky k mému milému.
A hudba a dobrá knížka. A posezení a povídání s mými blízkými.
A milování a povídání s mým milým. 
HEAT. Plavání. Dobrý film v kině.
Solná jeskyně.

Upravil(a) majkafa (30. 3. 2012 21:50)

Mě nabíjí tanec. Když tančím, myslím jen na hudbu a na to, abych správně tančila choreografii a že chci jednou umět tančit jako naše lektorka

Upravil(a) sandra (30. 3. 2012 22:03)

majkafa napsal(a):

Dobíjím se o víkendu doma, když se jen tak válím, čtu, trošku uklidím, vařím nebo nevařím dle chuti, dělám prostě jenom to, co chci. Nic nemusím a všechno můžu.
V létě jezdím o víkendech na výlety.
Dobíjí mě můj vnouček, když ho hlídám. Krásně se spolu vyblbneme.
Dobíjí mě existence lásky k mému milému.
A hudba a dobrá knížka. A posezení a povídání s mými blízkými.
A milování a povídání s mým milým. 
HEAT. Plavání. Dobrý film v kině.
Solná jeskyně.

Vnoučata mě dobíjí taky , když jsem s nima tak úplně pookřeju . Přitom  spousta lidí tvrdí že je malé děti energeticky vysávají , berou jim energii ,ale možná je to tím, že já si jen hraju , kdežto oni maj hlídání jako povinost .

sandra napsal(a):

Mě nabíjí tanec. Když tančím, myslím jen na hudbu a na to, abych správně tančila choreografii a že chci jednou umět tančit jako naše lektorka

To mi masér říkal taky, tancuj si pro sebe , to tě krásně uvolní a získáš jin energii.

To jsem málem padla, nesnáším tancování a vůbec mě neláká tancovat , je to pro mě utrpení .
Přitom spousta lidí si to skutečně užije a naplňuje je to , moje dcera , když je doma sama, tak tancuje .

novavila napsal(a):

sandra napsal(a):

Mě nabíjí tanec. Když tančím, myslím jen na hudbu a na to, abych správně tančila choreografii a že chci jednou umět tančit jako naše lektorka

To mi masér říkal taky, tancuj si pro sebe , to tě krásně uvolní a získáš jin energii.

To jsem málem padla, nesnáším tancování a vůbec mě neláká tancovat , je to pro mě utrpení .
Přitom spousta lidí si to skutečně užije a naplňuje je to , moje dcera , když je doma sama, tak tancuje .

jj, to dělám taky

Vilemína napsal(a):

Mě nabíjí vyšívání , vyšívám stonkovým stehem různé dečky či ubrusy. Hodně mi taky pomáhají procházky s přítelem a jeho psem a jóga a křečci (mám doma dva syrské křečky). A taky jízda vlakem (miluju vlaky), optimismus čerpám z květin (cibuloviny, růže, šeřík...) a umění (doma mám nástěnku, kam si dávám nejrůznější obrázky - Gustav Klimt, Alfons Mucha, impresionisté, Josef Lada, staré mapy, příroda... - a pohlednice, vše si většinou vystřihuju z kalendářů). Ráda mám Moravskou zemskou knihovnu, oddělení Zahraničních knihoven a knihkupectví na Joštové v Brně. Nejvíce energie mi dává TONY. I přesto všechno, co jsem tady vyjmenovala, mi bývá bohužel často psychicky mizerně. Když mám propad, nepomůže mi nic, jen trochu spánek.

Tanec nesnáším, jenom se u toho naštvu, páč nejsem schopna napodobit ani ty nejjednodušší kroky. Stejně tak nemám ráda aerobic a podobné cvičení. Vlastně já ke sportu mám spíše negativní vztah, nikdy mě to nebavilo a netěšilo, endorfiny se nedostavily.

Ano to je spousta způsobú jak přijímáš jinovou energii a dobíjíš se .
Vlaky taky miluju , jsem úplnej úchyl, když vidím jet vlak okolo , mám  příjemnej pocit .
Vlakem jezdím i dvakrát týdně, vylezu si do druhého patra pantografu a dívám se na řeku, pak vystoupím a jdu do cukrárny a třeba do kostela a pak si sednu k řece .Pak zas tím krásným vlakem jedu domů.
Můj pradědeček byl vechtr v Úvalech, tak mám asi ty vlaky v krvi .
Pamatuju se, že babička ještě v 90 letech jezdila vlakem z Masaryčky na Ouvaly, protože milovala to prostředí nádraží a vlaků .

Já jezdím vlakem jen za Tonym na Vysočinu. Minulý rok jsem jela vlakem do Vídně a taky do Berlína - na noc, lehátkovým vozem, vzala jsem si prášek na spaní a trochu se prospala, z Brna do Berlína to trvalo 8 hodin, vlak jel až v Budapeště. Byl to můj sen jet vlakem do zahraničí, tak jsem si ho splnila. V Berlíně mají krásné nové nádraží, to v Brně máme škaredé hlavní nádraží. Závidím své známé Němce, bydlí v Brně, jednou za čas jezdí domů do Neubrandenburgu (sever Německa), jezdí vlakem, to musí být krása. Jen teda ta cena je pěkná pálka, ale zase je to o hodně pohodlnější než cestování autobusem. Tony studoval semestr v Toulouse (jih Francie), jel tam autobusem, prý nikdy více, nechal se slyšet, že to bylo utrpení. Zase viděl Pyreneje, byl i ve Španělsku a Andoře se podívat na různé farmy. Obdivuju lidi, kteří jsou schopni absolvovat cestu do Turecka autobusem či jiných podobně vzdálených míst.

Uklízení nemusím, uklízím, když už je to opravdu nutné.

Potěšení mi taky skýtá výuka němčiny.