Já jsem zastánce spaní ve vlastní postýlce. Syna jsem to naučila vlastně od miminka, ve čtyřech měsících už spal ve svém pokojíku, měla jsem otevřené dveře k sobě. On se naučil mít rád svůj prostor a klid. Máme dvoupokoják, rádi koukáme večer na telku a syn u toho neusne. Navíc i já mám ráda večer po "šichtě" s děckama svůj klid. Večer čteme pohádky ke spaní, pac a pusu a hotovo Ráno si k nám může přijít lehnout. S malou to budu dělat stejně. Už brzy ji dám taky do pokojíku i na noc.

LuckaN napsal(a):

Já preferuji postýlku, i když ne vždy se to dá dodržet. Dokud jsem kojila, měla jsem postýlku v ložnici, poté se přestěhovali do svojí postele a pokojíčku. Občas v noci přijdou za námi - hlavně když jsou nemocní - to je pak necháme spát u nás, ale jinak spí ve své posteli. Takže vlastní postýlka, ale ne za každou cenu, každé dítě je přece jen jiné a potřebuje něco jiného a třeba i delší dobu na přizpůsobení se - spát samo. PS: občas u nás usnuli i při kojení, když jsem byla unavená a brala si je na kojení do postele a usnula při tom dřív než oni

Jsem natom stejně NEPOVOLENA REKLAMA