To se to teda sešlo - tvoje potíž s orgasmem a jeho potíž s porozuměním... 
No, obávám se, že prognóza není vůbec dobrá. Bohužel hlavně pro tebe, Marianne...
On, když se rozejdete, si zřejmě časem najde partnerku, která bude křičet blahem.
Tobě však imponovalo jeho statné krásné tělo.
A to jen tak holka nepotká, aby to nebyl současně i hrubián (věřím ti, že on je jiný)...
Jenže:
Výborný vztah je dán zejména výbornou komunikací a vzájemným porozuměním.
Současně.
Když jedno či druhé chybí, může to zatraceně skřípat. Někdy až fatálně.

Nenaplněná očekávání stávají se nám noční můrou - znám to z vlastního života!
Rozchody sice bolí, ale život jde dál.
Svět je plný lidí.
To by bylo, aby někde nebyl ten pravý právě pro nás! 
Držím vám palce!   Oběma.

Vachu napsal(a):

To se to teda sešlo - tvoje potíž s orgasmem a jeho potíž s porozuměním... 
No, obávám se, že prognóza není vůbec dobrá. Bohužel hlavně pro tebe, Marianne...
On, když se rozejdete, si zřejmě časem najde partnerku, která bude křičet blahem.
Tobě však imponovalo jeho statné krásné tělo.
A to jen tak holka nepotká, aby to nebyl současně i hrubián (věřím ti, že on je jiný)...
Jenže:
Výborný vztah je dán zejména výbornou komunikací a vzájemným porozuměním.
Současně.
Když jedno či druhé chybí, může to zatraceně skřípat. Někdy až fatálně.

Nenaplněná očekávání stávají se nám noční můrou - znám to z vlastního života!
Rozchody sice bolí, ale život jde dál.
Svět je plný lidí.
To by bylo, aby někde nebyl ten pravý právě pro nás! 
Držím vám palce!   Oběma.

No neřekla bych, že u něho jde o problém s porozuměním - jestliže byl v dětství zneužitý a má komplexy, tak to s porozuměním nemá moc co dělat, ne?? Tady jde o strach a úzkost, ne o mozek a chápání....
Taky jsem moc nepochopila, proč říkáš, že pro mě to bude horší, že mi imponovalo jeho tělo..??? To, jakou má postavu, beru jako takový bonus k dobru, ale nikdy jsem po svalnatých chlapech neslintala a rozhodně to není moje priorita, můj předchozí partner vážil 58kg, byl kost a kůže a stačilo mi to naprosto, mi jde o to, jaký člověk je, ne co se mu rýsuje pod oblečením. Vzhled svého přítele jsem tady nezmiňovala kvůli sobě ale pro představu, že absolutně nemá důvod si nevěřit (ale holt komplexy a realita jsou dvě věci, lidská psychika je zapeklitá věc..).
Rozchody bolí, ano, o tom mi nikdo nemusí vykládat, to znám až moc dobře. A esenciální je ve vztahu vzájemné porozumění. Proto moc nerozumím, proč tedy, když mám krásný vztah plný lásky a porozumění, navrhuješ rozchod a ne řešení problému... Svět je sice plný lidí, ale najít si správného partnera není jak zajít si do obchodu pro rohlíky...
Každopádně díky za komentář a že nám držíš palce

Marianne, Vachu není ona, ale on

http://zena.centrum.cz/zdravi/zivotni-s … position-5

Marianne napsal(a):

Před lety jsem tady otevírala vlákno o hledání G-bodu. Uplynulo hodně vody, měla jsem jiné vztahy....teď jsem snad KONEČNĚ našla někoho, kdo to se mnou opravdu myslí vážně a s kým mám nádherný intenzivní vztah. Je krásné, když se dva najdou a spojuje je spousta věcí; nás bohužel ale mj. spojují jisté psychické problémy, on byl v dětství zneužitý, já zase mám panickou hrůzu z odloučení a malé sebevědomí. Společně se zahrnujeme láskou a dodáváme si sebedůvěry, což je super, ale v některých ohledech nám to stále pokulhává. G-bod jsem ani po pěti letech nenašla, prostě jsem si tehdy řekla, že se na to vykašlu, však ono to časem přijde samo. A tak nějak jsem s tím byla smířená, že to přijde, až to budu nejmíň čekat. S žádným s předchozích partnerů jsem s tím neměla problém, prostě se soustředili na to, co zabíralo. Až doteď. Můj současný přítel to nedokáže přenést přes srdce, má z toho hrozné komplexy. Je to velký, svalnatý, energický chlap, je velice úspěšný, chvílemi může působit až arogantně na lidi, kteří jej neznají. A uvnitř je to malý zranitelný chlapeček, který žije uvězněný v tom velkém krásném těle a má dojem, že k němu nepatří... Vzhledem k tomu, čím si prošel jako dítě, by mě neudivilo, že má v sexuální oblasti komplexy, ale nejsem si jistá, jestli se mu neprohlubují právě mnou, protože své předchozí partnerky dokázal vaginálně uspokojit bez problémů, téměř křičely nadšením... a já se až tak hlasově neprojevuju, aspoň ne v celém průběhu, to až na konci - při klitoriálním orgasmu, ale mám dojem, že i tenhle typ orgasmu ho uvádí do ještě větší deprese, protože pak má pocit, že nějakými způsoby to jde, ale ne jeho penisem, což podle něho nutně musí znamenat, že není dostatečně velký a že on je sexuálně neschopný.......ze začátku jsme se kvůli tomu i hádali, neustále mi vyčítal, že mám nějaký psychický blok, že si to sama blokuju a nedovoluju si mít orgasmus, že se schválně limituju, že se bojím zakřičet, že se bojím nahlas zavzdychat... a že kdybych se u toho víc projevovala, i bych si to víc užívala. Mi to přišlo docela nepochopitelné, že bych měla hrát divadýlko a řvát jak najatá, když u toho křičet prostě nepotřebuju... teď poslední dobou se kvůli němu snažím a všechno, co se mi líbí, se snažím tak trochu zveličit, a už jsem si i zvykla, není to nijak nucené... nicméně nikam to nevede, vaginální orgasmus je na hony daleko. Teď se situace změnila, nějakou dobu jsme se o tom vůbec nebavili, pro mě tím pádem bylo všechno v pohodě, zase jsem se dostala do fáze, kdy jsem na to vůbec nemyslela a užívala si to jen tak a čekala, kdy to přijde samo.... jenže teď místo toho přestal cokoliv vyčítat mi a začal to vyčítat sobě, je z toho strašně frustrovaný a nešťastný, že je v posteli úplná nula, že nemá výdrž a já nevím co. Vysvětlovat mu, že to tak vůbec není, dělat mu komplimenty, nic nezabírá. Strašně mě mrzí, že je z toho tak nešťastný, a ještě k tomu se to pak přenáší na mě a čím víc na to myslím, tím víc to nejde (klasika). Přijde mi to až absurdní, on je chlap, na kterého ženské stojí fronty, a pak na něho přijdou takové komplexy. Bojím se toho, že jsme v tomhle blbá kombinace,  že vaginálně vzrušivá holka by ho dokázala zbavit nejistot, a mi by zase kluk, co to neřeší, odvedl myšlenky od neustálého pocitu, že "už by to tu mělo být a není", že v tomhle jsme si prostě nesedli. Ale zároveň si sedíme ve strašné spoustě věcí, máme spoustu velkých životních plánů, vážíme si sebe, milujeme se..... ale v tomhle se ničíme. Nevíte, co s tím, jak tomu pomoci? Jak zakomplexovanému člověku dokázat, že je skvělý milenec, když nepřítomnost mého orgasmu popírá všechny chvály, které na něho pěju...? Vím, že někdy to slovy vyjádřit nejde, že někdy stačí jeden pohled a nahradí tisíc slov...ale když on je v takové depce, stydí se mi podívat do očí...... Poraďte co můžete, každou radu přivítám díky moc

Co třeba, když mu to tak vadí, že by začal pracovat sám na sobě. promin, ale zatím tu čtu jen , že TY se snažíš, TY přesvědčuješ, dokonce to tak trochu hraješ.Kam až budeš chtít zajít?

S chlapem, co povídá o svých bývalkách a zabíhá až do takovýchhle intimních podrobností, bych taky nebyla. To fakt není ten pravý. Ale třeba má Mariana menší nároky. Jaký hopkál, takú potkál. A naopak to platí taky.
Jo řeči, těch se napovídá. Skutek je to, co slovům dává cenu a on věru skutky nedělá.

Upravil(a) majkafa (24. 3. 2012 9:46)

On mi už nic nevyčítá, jak jsem říkala, teď je spíš z toho nešťastný a dává to za vinu sobě a trápí se tím. Rozhodně není ani bezohledný ani hulvát, a žádné trapné poznámky při sexu nemá.. ze začátku to bylo spíš takové..kladení na srdce, že se mám snažit odbourat nějaký blok, co mám, podle něho nedokážu dát dostatečně najevo pozitivní pocity, když jsem z něčeho nadšená, myslím i mimo sex, tak prý to na mně není tolik vidět, zato když je něco špatně, naopak to nedokážu skrýt a vidí to hned každý. A mezi tím by měla být rovnováha, v tom s ním souhlasím. Že bych se ale nedokázala projevovat v sexu, to mě nikdy nenapadlo, ale dokonce jsem to i někde četla, že když žena víc vzdychá, tak se tím sama ještě více vzrušuje, vzrušuje tím toho partnera, a prostě celkově to pak jde líp. Ze začátku mi to přišlo ujeté, ale jak už jsem psala, pak jsem to zkusila a nijak nepřirozené mi to nepřijde. Nic nehraju, přetvářku nenávidím, takže předstíraný orgasmus je pro mě něco, co bych nikdy nedělala, navíc si neumím ani představit, jak moc by mu to ublížilo, kdyby to někdy vyšlo najevo... Nehraju, že se mi to líbí, jen se snažím to víc ukázat, to, co si myslím, dát víc najevo. To je všechno. A funguje to, ale k orgasmu to pořád nevede. Nevím, proč se do něho všichni tak pouštíte a říkáte, že o všechno se snažím jen já a on nic - naopak, on se snaží strašně moc a když to ani tak nefunguje, vyčítá si to, že prostě asi není dost dobrý, jinak není možné, aby to nefungovalo..... a kvůli tomu jsem sem psala, prosila jsem o radu, jak mu pomoct překonat jeho komplexy, ne jestli se s ním rozejít, tuhle otázku řešit nepotřebuju, v té mám totiž jasno, nemám sebemenší důvod se s ním rozcházet.

A ještě k těm ex - řekl mi tehdy, že mu moje reakce nepřijdou normální a že se s tím ještě nesetkal. Z čehož jaksi vyplývá, že jeho ex se vyjadřovaly hlasitěji. Ale žádné nechutné ponižující detaily, nebo jak to tady zaznělo, mi o žádném ze svých vztahů nikdy neřekl. Samozřejmě vím něco o jeho bývalých (hlavně teda o té, se kterou byl nejdéle), stejně tak jako on o těch mých, ale jsou to běžné věci, o sexu nikdy nepadlo nic, sám říká, že tohle by měla být jedna z věcí, kterou by si měl člověk nechat sám pro sebe. Takže - nevím, možná jsem se v úvodním příspěvku zle vyjádřila, ale žádné nechutné vyčítavé srovnávání a předhazování neproběhlo..!

Co se týče komentáře Natálie: ale to nejsou "jen" nějaké sliby do budoucna a v přítomnosti se nic neděje; my máme krásnou i tu přítomnost. Právě proto, jak mi s ním je a jaký je celý ten vztah, a jak strašně moc je jiný oproti těm předchozím, si toho vztahu strašně moc vážím a vím, že o něho nechci přijít, proto se snažím tu jedinou věc, která nám tam vnáší určitá negativa, odbourat a vyřešit.

Proboha nejde přece u každého problému hodit flintu do žita a rozejít se, ne???? To bych těch partnerů musela mít tak 100, než bych našla nějakého, který je zcela dokonalý ve všech ohledech, a za prvé na to je jeden život málo, a zadruhé je to silně proti mým hodnotám a představám o životě.

Takže díky za vaše názory, a vyzkouším to nanovo: Nevíte, co s tím, jak tomu pomoci? Jak zakomplexovanému člověku dokázat, že je skvělý milenec, když nepřítomnost mého orgasmu popírá všechny chvály, které na něho pěju...? Vím, že někdy to slovy vyjádřit nejde, že někdy stačí jeden pohled a nahradí tisíc slov...ale když on je v takové depce, stydí se mi podívat do očí...... Poraďte co můžete, každou radu přivítám díky moc

agewa napsal(a):

a tobě to vadí taky? protože at čtu, jak čtu , tak tvůj partner je zřajmě "odborník" , který ví přesně , kde je chyba ...no a tu bys měla napravit, aby on byl spokojený
hele on tě taky pěje na tebe ody??

No právě že neví, kde je chyba, tak si to vysvětluje tak, že chyba musí být v něm...
A ano, on na mě taky, on je spokojený.. není spokojený se sebou, ne se mnou...a mě to mrzí, protože mi se to s ním strašně líbí, nic nedělá zle, co se týče rozměrů taky (na rozdíl od něho) žádný problém nevidím. V čem je opravdu chyba, to nevím, podle mě v ničem, prostě musíme oba počkat a neřešit to, ale nevnímám to jako svoji chybu, a už vůbec ne jako jeho chybu. Prostě to tak bohužel je. On to ale vnímá jinak, připadá si nedostatečně mužný, když ani nedokáže pořádně uspokojit ženu. Sakra četli jste vůbec někdo to, že byl jako děcko zneužitý?? Jen ještě upřesňuji, že mužem. Mi to přijde docela logické, že pak má takové problémy, nemusí být ani hulvát ani "odborník"...ne????? A i člověk, který si tohle zažil, má právo na normální vztah, a jestli si není jistý sám sebou, tak ho sakra všechny neodkopnou, ne?? Nebo jako klíčem je, aby si našel vaginálně vzrušivou holku a je to..?? A co když nechce první lepší vaginálně vzrušivou, ale mě???? Jen o sobě prostě pochybuje a vyčítá si, že mi nedokáže dát to, co jiní muži jiným ženám třeba ano?

Marianne napsal(a):

agewa napsal(a):

a tobě to vadí taky? protože at čtu, jak čtu , tak tvůj partner je zřajmě "odborník" , který ví přesně , kde je chyba ...no a tu bys měla napravit, aby on byl spokojený
hele on tě taky pěje na tebe ody??

No právě že neví, kde je chyba, tak si to vysvětluje tak, že chyba musí být v něm...
A ano, on na mě taky, on je spokojený.. není spokojený se sebou, ne se mnou...a mě to mrzí, protože mi se to s ním strašně líbí, nic nedělá zle, co se týče rozměrů taky (na rozdíl od něho) žádný problém nevidím. V čem je opravdu chyba, to nevím, podle mě v ničem, prostě musíme oba počkat a neřešit to, ale nevnímám to jako svoji chybu, a už vůbec ne jako jeho chybu. Prostě to tak bohužel je. On to ale vnímá jinak, připadá si nedostatečně mužný, když ani nedokáže pořádně uspokojit ženu. Sakra četli jste vůbec někdo to, že byl jako děcko zneužitý?? Jen ještě upřesňuji, že mužem. Mi to přijde docela logické, že pak má takové problémy, nemusí být ani hulvát ani "odborník"...ne????? A i člověk, který si tohle zažil, má právo na normální vztah, a jestli si není jistý sám sebou, tak ho sakra všechny neodkopnou, ne?? Nebo jako klíčem je, aby si našel vaginálně vzrušivou holku a je to..?? A co když nechce první lepší vaginálně vzrušivou, ale mě???? Jen o sobě prostě pochybuje a vyčítá si, že mi nedokáže dát to, co jiní muži jiným ženám třeba ano?

no tohle je přece řešení. at se smíří s tím, že jsi jaká jsi.
a pokud si není jistý sám sebou, tak by přece měl na tom pracovat on ( třeba i návštěva sexuologa či psachologa) . CO vlastně pro to dělá??, kromě toho , že ti vysvětluje, jak se máš chovat a je neštastný a smutný.

Marianne napsal(a):

agewa napsal(a):

a tobě to vadí taky? protože at čtu, jak čtu , tak tvůj partner je zřajmě "odborník" , který ví přesně , kde je chyba ...no a tu bys měla napravit, aby on byl spokojený
hele on tě taky pěje na tebe ody??

A ještě jsem zapomněla: ne že by mi to přímo vadilo, ale samozřejmě po tom taky toužím a chtěla bych to taky jednou zažít.

já se v tom něják plácám. ty ten vaginální orgasmus nemáš vůbec, nikdy jsi neměla, nebo ho nemáš pouze s tímhle partnerem a s předešlými ano ?

PPavlaa napsal(a):

Marianne napsal(a):

agewa napsal(a):

a tobě to vadí taky? protože at čtu, jak čtu , tak tvůj partner je zřajmě "odborník" , který ví přesně , kde je chyba ...no a tu bys měla napravit, aby on byl spokojený
hele on tě taky pěje na tebe ody??

No právě že neví, kde je chyba, tak si to vysvětluje tak, že chyba musí být v něm...
A ano, on na mě taky, on je spokojený.. není spokojený se sebou, ne se mnou...a mě to mrzí, protože mi se to s ním strašně líbí, nic nedělá zle, co se týče rozměrů taky (na rozdíl od něho) žádný problém nevidím. V čem je opravdu chyba, to nevím, podle mě v ničem, prostě musíme oba počkat a neřešit to, ale nevnímám to jako svoji chybu, a už vůbec ne jako jeho chybu. Prostě to tak bohužel je. On to ale vnímá jinak, připadá si nedostatečně mužný, když ani nedokáže pořádně uspokojit ženu. Sakra četli jste vůbec někdo to, že byl jako děcko zneužitý?? Jen ještě upřesňuji, že mužem. Mi to přijde docela logické, že pak má takové problémy, nemusí být ani hulvát ani "odborník"...ne????? A i člověk, který si tohle zažil, má právo na normální vztah, a jestli si není jistý sám sebou, tak ho sakra všechny neodkopnou, ne?? Nebo jako klíčem je, aby si našel vaginálně vzrušivou holku a je to..?? A co když nechce první lepší vaginálně vzrušivou, ale mě???? Jen o sobě prostě pochybuje a vyčítá si, že mi nedokáže dát to, co jiní muži jiným ženám třeba ano?

marianne, já bych problém, který řešíš, vůbec nespojovala s tím, že byl jako dítě zneužit.

myslíš, že ne? a jak to vidíš, odkud to podle tebe pramení?

Marianne napsal(a):

...Jak zakomplexovanému člověku dokázat, že je skvělý milenec, když nepřítomnost mého orgasmu popírá všechny chvály, které na něho pěju...? Vím, že někdy to slovy vyjádřit nejde, že někdy stačí jeden pohled a nahradí tisíc slov...ale když on je v takové depce, stydí se mi podívat do očí...... Poraďte co můžete, každou radu přivítám díky moc

Marianne, nijak Ten člověk si musí nějakým způsobem nechat pomoci od odborníků a začít na sobě sólově pracovat. Neuraž se, ale tak, jak jsi mi to popsala mi na tom člověku něco silně nesedí ...