Jenomze ta opravdova kamaradka se hleda opravdu tezko

To je otázka, jak těžko se hledá kamarádka......já jsem třeba ty nejlepší našla postupně a řadu z nich vlastně až na starý kolena.
Přiznám se, že vzhledem ke svým zkušenostem jsem  dloouho prověřovala, jaký mají ke mně ve skutečnosti vztah....ale vydržely, kočičky moje zlatý
Je to jako se vším - člověk nemá ustupovat ze svého, ale současně má dávat šanci
Taky musím přiznat, že jsem se od svých kamarádek strašnou spoustu věcí naučila - mimo jiné jsem odkoukala od jedné, jak říct, že se mi to nehodí, že se mi nechce....a říct to tak, že to neranilo

Ta opravdová kamarádka se nehledá, ta se prostě potká. Mám takovou, jsem moc ráda, že jsem ji potkala. Pak kamarádky, které beru jinak, ne tak opravdově. Kamarádů mám víc než kamarádek

Karolína01 napsal(a):

Zatím jsem jí neříkala, že mi to vadí. Chystám se na to až teď, ale mám pocit, že to dělá naschvál, aby mi ublížila. Hádka bude zřejmě proto, že ona reaguje dost hystericky a popudlivě. Jinak myslím, že mi na moje argumenty odpoví, že je jenom upřímná.

Tohle není o upřímnosti!!člověk má být upřímný ,to ano.Ale také má vědět ,kdy se to hodí říct a kdy ne.

Souhlasím s holkama, že to není žádná kamarádka, ale netaktní člověk, který má potřebu si na někom zahojit svoje mindráky. Ukazuje na druhé, aby odvrátila pozornost od sebe samé. Potřebovala by, abys ji umyla inteligentním způsobem, a vyvedla ji nejen z míry, ale zároveň ji tím trošku odradila od kritiky Tvojí osoby. Aby se prostě tak trošku kousla do vlastního ocasu. A měla bys ji přesvědčit, že si to nejen nenecháš líbit, ale taky že umíš odpovědět a nebojíš se jí. Nepůjde to ze dne na den, zatím ji asi usadit neumíš. Víš, můžeš s ní samozřejmě přerušit vztahy nebo se s ní chytit, ale měla by ses s tím vypořádat tak, aby Ti to k něčemu bylo. Když přerušíš vztahy, vlastně od problému zdrhneš. A ona Tě může pomlouvat na dálku a škodit Ti u jiných. Někdo namítne, že to Ti už pak může být jedno..no může i nemusí...když se to k Tobě dostane přes někoho, na kom Ti záleží. No a když od toho zdrhneš, nenaučíš se bránit. Nauč se to tedy radši na téhle slabodušší osůbce, než Ti život přihraje většího soupeře, co říkáš? No a když se chytnete - třeba si to ona přeje a směřuje k tomu, aby Tě pokořila ještě víc - budeš z toho mít možná nakonec pocit viny, žes to vyvolala Ty a třeba ten váš vzájemný vztah bude ještě horší?
Jsi asi citlivá holka, férová k druhým a proto tak špatně neseš každý takový incident. Taky jsem si vždycky myslela, že když neškodím druhým, měli by mě i oni nechat na pokoji....ovšem život mě přesvědčil, že existuje jakási nepřímá úměra...čím je člověk na nějaký typ lidí hodnější, tím víc to od nich schytá....
K těm zubům konkrétně...je to tedy směšný, ta situace, co ji ta ...nemůžu říct kamarádka...mně to slovo nejde .....ziniciovala....asi bych na ni vycenila co by to šlo  a pak zavolala mezi ostatní: chce ještě někdo vidět moje tesáky? Já si je totiž pravidelně brousím, protože my pak ušetříme každý jaro za stříhání stromků, víš, já to jednoduše ohlodám!
Měla vlastně mám v práci nějakou takovou....taky to se všemi myslí dobře a žije v přesvědčení, že ona to vidí líp. Trvalo strašně dlouho, než jsem tu její kamarádskou upřímnost pro koukla a ještě dýl, než jsem se s ní naučila vycházet tak, abych nechodila do práce otrávená a z práce vyšťavená. Konkrétně popisovat nebudu, ale dneska je mi zaprvé zcela srdečně jedno, co kdy o kom mele a zadruhé jsem se posunula někam jinam, zatímco ona tvrdne na stejném místě. Nespokojená, uklevetěná, nervní sama ze sebe a všem leze neskutečně na nervy. Popíšu pouze jednu situaci....zcela záměrně a přede všemi na mě zavolala....tak se mi zdá, že jsem Tě včera viděla ...../ řekla bych, že mám normálně právo chodit za kulturou jako všichni, nebo ne?/....a já na to.....JO JÁ SE TĚ ZAPOMNĚLA ZEPTAT, VIĎ.....odpovědí byl všeobecný řehot. A bylo to...

dusička napsal(a):

Erem - já osobně měla na kamarádky smůlu. Pomlouvaly, já jsem se snažila jim být vždy oporou, vrbou. Ale... Jak se říká, za ochotu na žebrotu.
Od jisté doby si říkám, že radši budu sama než mít nějakou kamarádku.
Protože třeba dám příklad.
KDyž jsem byla na mateřský, občas se kamarádky navštěvujou. Já měla tu smůlu, že když jsem jednou pozvala kamarádku na kafe, chodila ke mně každý den. Což mně lezlo fakt na nervy, jsem spíš samotář, a já na "drby" nechodím, jsem radši doma.
Takže kamarádku ano, pokecat v parku, ale nikoho si už domu nezvu.
Já mám kamarádku mojí mámu, a nebo se vykecám co mě trápí tady na bbn.
Ale s ženskou, o které vím, že mě bude schazovat (to mám taky zkušenost ze střední školy) bych tedy já osobně nekamarádila.
Vždyt může být "kamarádka" i knížka, nějaký koníček. Já třeba našla kamarádky tady na bbn na scrapu. Společné zájmy a tak.
Ale mít za každou cenu kamarádku,abych nebyla sama, to není ono.

       Moc hezky napsané, mám podobnou zkušenost, už si taky nevodím moc domů kamarádky, spíš vůbec. Ona se kamarádka pozná až teprve v krizové situaci. Já jsem poznala kamarádky hlavně, když jsem něco potřebovala nebo naposledy, kdy ž šlo o místo ve školce, do té doby všechny úsměvy a pak se ukázaly ostré lokty a pomluvy. Přestala jsem se bavit se svojí sestřenicí, kterou znám od malička. K mému údivu mi vůbec nechybí a teď už vím, že mě jen využívala. Mám klid.

Ale to já přece vím, že se dají lidi zařadit do kategorií...Jenomže ono taky záleží, jací jsou. Můžeš mít tchýni, co s ní vyjdeš spíš než s kamarádkou, kde se vztahy po x letech díky změnám dostaly někam zcela jinam. Ony se vztahy vyvíjejí. Karolína si přece nenašla kamarádku, která ji shazovala od začátku. Myslím, že si tahle "kamarádka" uvědomila, že ji Karolína v něčem předčí, že je atraktivnější, co já vím, a chce ji tímhle způsobem vrátit tam, kde byla, sundat ji blíž k sobě. Jsou lidi, co naším životem jen projdou, potom lidi, co nás oslověj a my se s nimi chceme vídat a přátelit. Je jedno, zda jsou z oblasti příbuzenstva, spolužáků, nebo je potkáme na svých volnočasových aktivitách. Mám kamarádky, co se s nima nevídám často, ale víme o sobě. A taky mám dvě rádoby kamarádky, co se ozvou pouze, když něco potřebujou. To je varianta pro člověka s hroší kůží. A tu já nemám. Něco potřebuje, přijde, potřebuje to hned, ať mám čas nebo ne. Věty typu - já nemám vlastně kamarádku než Tebe, my se musíme sejít a rozebrat život jí vydrží pouze do doby, než splín přejde a pak o nich nevím. Kdybych  něco od nich chtěla já - jsem si jistá, že nebudou dostupné ani k mání. Kolikrát tu to něco, co ony potřebují, suším okopírované a nalezené jak dlouho, abych se pak dozvěděla, že ...no já už to nepotřebuju...já si to rozmyslela....atd. Šlak by mě trefil. Copak o papír, o kopírku, ale když člověku řekne, že nutně potřebuje kupříkladu meruňky z mojí zahrady, takže já s ní počítám, kontaktuji ji, nemá čas si přijet, zapřu se, očesám, nacpu do svého mrazáku, a čekám, čekám, a sama sobě se divím, proč jsem z toho nenapekla koláče, nesněda to syrové...PŘÍŠTĚ TO VYHODÍM...to vám garantuju....no a nejlíp je, když mě cpou, kam já nemám zájem...tzn třeba když jsem časově vytížená na 100% pracovně nebo na něco šetřím... a ony mají zájem jet třeba na lyže, když nemám ráda zimu - že by to nevěděly?  a vím dopředu, že bych se tam nudila možná i zabila ...nemám ani zájem utratit prachy za něco takového....a ony na mě pak koukají, jako že ta blbá jsem přece já, dyť je to tak parádní, jet někam v zimě....no vzpomněla jsem si na letní návrh...pojeď na vodu..bylo mi jasný, že tahle ojedinělá nabídka byla kapku mimo mísu, potřebovali dalšího platícího do auta...když jsem tedy řekla, jo, pojedu, pak mi chvíli před odjezdem řekli, že se do auta nevejdu, abych za nima teda jela busem...což jsem se rozchechtala a samozřejmě zůstala doma....protože bych tím busem jela zpátky taky a možná bych slyšela...hele nevejdeš se ani do lodě...hele...utíkej tímhle směrem po proudu a někde se sejdem....ovšem tuto vlastnost člověka nijak neobohatit a ještě mu to na světě znepříjemnit směle mohou mít zrovna tak příbuzní a kolegyně...takže já lidi nerozlišuju do kategorií, které byly zmíněny mambou. Já je mám děleny na ty, co jdou mimo, neškodí mi, já jim taky ne, na ty, co je mám ráda a snad oni mě a pak na ty, co bych je nejraděj na Mars vystřelila, kdyby to ovšem šlo....Vím, že je nezměním, že i já mám svoje mouchy, ale beru to pozitivně: člověk se i vlastní hlouposti a nepoučitelnosti musí zasmát! A s výše zmíněnými se tedy po kamarádsku pobavím...pouze když je náhodou potkám...a nestačím se jim vyhnout...tak i taková umím být kamarádka...protože když mají ty přátelské kontakty být takové - pak ať nejsou raději vůbec....!

Karol, ono stačí se zamračit, zatvářit nespokojeně.
Nespokojenost je překvapivě silná zbraň........ Ale to musíš počítat s takovýma excesama. Jestli to jinak je dobrá kamarádka, tak by byla škoda hned to zničit; a ty to můžeš napravit právě tím, že našpicuješ v její přítomnosti uši a jak začne takhle - šup. Žádná lítost, ale nespokojenost, mírné naštvání. Až když to nebude stačit, tak se dá přitvrdit.
Lítost má sklon rychle sklouzávat do sebelítosti - a to je dobrý sluha, ale ten nejhorší pán

karolíno, já bych ji zkusila buď ve srandě odpálkovávat a ji to časem přestane bavit, nebo ji to řekla, když s ní budeš mluvit, jak to je. že na tohle prostě zvědavá nejsi.

Ještě malinkou stručnou poznámku....
Ta "kamarádka" to nedělá s cílem pomoci k lepšímu dokonalejšímu vzhledu, ale uškodit, zviklat, rozhodit a ublížit. Nedělá to s cílem zbavit se tazatelky, ale naopak ji k sobě víc připoutat tím, že poukáže na různé nedostatky - kdo by chtěl kamarádit s nějakou takovou....jen ona, spasitelka, co to s ní myslí upřímně. Z toho je potřeba vycházet. Odezva by měla být taková, aby jí ten jed trošku vrátila. Chce naštvat - musí z odpovědi mít dopal sama. Toho lze docílit, když Karolína obrátí vše v žert. Když dá najevo, že jí ten její defekt nejen nevadí, ale že jej řešit nehodlá. Lidi mají strašnej vztek, když se člověk nedopálí, ale naopak se tomu zasměje. To víš, trénuju. Takovej skus nikdo nemá, můj zubař je přímo nadšenej, co jsem za exemplář. No a to druhé - odpoutání se. Karolína klidně může říct....se Ti divím, že s takovou zubatkou jako jsem já kamarádíš. To já už uvažuju, že Tě vyměním za nějakou veverku. A Tobě doporučím někoho s dokonalýma zubama a stejně hubatýho. Uvidíš, to si přijdeš na svoje. Ať se dáma vztekne a řekne si...že jsem nemlčela....A pak snad by mohly ty slovní útoky řídnout. Kdo by si rád říkal vopřeshubu...?

Karolína01 napsal(a):

Ahoj, mám kamarádku, která se občas vyžívá v tom, že mě nějakým způsobem shodí. Naposledy jsme byly na diskotéce, já přijdu rozjařená z parketu a ona mi řekne něco ve smyslu: ty máš nějaký křivý zuby, ukaž. Když jsem jí samozřejmě nic neukázala, tak mi začala násilím otvírat pusu, aby se jako podívala. Klidně před kamarádama. Nebo třeba: jsme se s přítelem koukali na tu tvoji fotku na facebooku, jak si ji tam včera dávala a říkali jsme si, že není moc lichotivá. Nebo: zlato nepřibrala si trochu? Nějak si neumím vysvětlit, proč to dělá nebo co proti mně má. Nejdřív jsem to přecházela, ale teď naposledy to pro mě byla už poslední kapka. Mám se s ní přestat stýkat nebo si s ní o tom zkusit promluvit? Bude to pro mě hodně nepříjemná situace a nerada bych se s ní dostala do nějaké hádky.

Karol, co mě pomáhá v takových chvílích, že si pak pro sebe a klidně i před zrcadlem nahlas říkám to, co jsem té dotyčné/tomu dotyčnému měla v danou chvíli říct, ale neměla odvahu nebo jsem to samým šokem zapomněla A pomáhá mi to v tom, že pak se už "nebojím" ozvat, jelikož to mám "nacvičené". Samozřejmě obsah slov vždy upravím dle dané situace A ještě chci dodat, že to samozřejmě nejsou žádné nadávky, ale asertivní odpovědi.

Karolína01 napsal(a):

Ahoj, mám kamarádku, která se občas vyžívá v tom, že mě nějakým způsobem shodí. Naposledy jsme byly na diskotéce, já přijdu rozjařená z parketu a ona mi řekne něco ve smyslu: ty máš nějaký křivý zuby, ukaž. Když jsem jí samozřejmě nic neukázala, tak mi začala násilím otvírat pusu, aby se jako podívala. Klidně před kamarádama. Nebo třeba: jsme se s přítelem koukali na tu tvoji fotku na facebooku, jak si ji tam včera dávala a říkali jsme si, že není moc lichotivá. Nebo: zlato nepřibrala si trochu? Nějak si neumím vysvětlit, proč to dělá nebo co proti mně má. Nejdřív jsem to přecházela, ale teď naposledy to pro mě byla už poslední kapka. Mám se s ní přestat stýkat nebo si s ní o tom zkusit promluvit? Bude to pro mě hodně nepříjemná situace a nerada bych se s ní dostala do nějaké hádky.

A co takhle se naučit a použít takovou univerální odpověď:

"ALE TO VÍŠ, MAŘENKO (jméno dosaď), ŽE TI MOC RÁDA PŮJČÍM ZRCÁTKO!"

Je to něco podobného, jako používaná reakce na něčí hartusení "Taky vám přeji hezký den." Prostě zdánlivě zcestné, ale dotyčného to hezky vykolejí.

Upravil(a) Stelička (26. 3. 2012 17:57)