Ahoj, je mi to líto.Bude to zní tvrdě, ale zapomeň a nevracej se. Procházím něčím podobným, ale ty jsi ještě mladičká a máš vše před sebou. Takto by se k tobě muž chovat neměl. Věř mi, vím o čem píšu.

sandrea napsal(a):

Hlava říká že není ten pravej, ale srdce jo. Dnešní chlapi za moc nestojí, nechci nikomu křivdit, ale těm mladším chybí vojna jako sůl! Nechci skončit jako moje mamka a jejích xx kamarádek, které se rozvedou a pak hledají po třicítce chlapa, po roce se s ním rozejdou a hledaj znovu a pořád dokola..

Hlavně teď nevím, co mám dělat s jeho věcmi, a jak dostanu zpátky svoje věci, nehledě na to, že mi dluží nějaké peníze. Vůbec spolu nekomunikujeme a já s ním ani komunikovat nechci.. na druhou stranu je mi trapné, řešit to přes kamarády nebo rodiče a posílat po nich věci.

A přebolí to někdy?? Tatínek mého teď už bývalého přítele před víc jak 20ti lety opustil manželku kvůli jiné, se kterou měl právě bývalého přítele a jeho žena mu to dodnes nemůže odpustit. Nechci skončit stejně jako ona má sice manžela, ale stejně si myslím, že její největší láskou byl právě první manžel.

A nemáš to popletené? Já bych řekla, že srdce říká ne. Jen sama sobě nelhat.
Nepiš takové nesmysly, které jsi někde odposlouchala, že dnešní chlapi za moc nestojí a vojna a blábláblá. Takhle to není. Je to čistě individuální. Píšeš jako zatrpklá bába a ty jsi mladá slečna a krásný život máš teprve před sebou.
Jsi mladá, je dobře, že budeš mít možnost poznat další muže, aby jsi zjistila, jakého hledáš. První známosti v tak mladém věku a takhle dlouhodobé vedou dříve nebo později k zániku. Jednou za to budeš ráda, co se přihodilo.
Měsíc je krátká doba, aby to přebolelo, byli jste spolu celkem dlouho. Přebolí to. Nedívej se, jak to mají jiní. Ty jsi ty.

Ahoj, mrzí mě, jak to nakonec dopadlo, ale pořád jsi dost mladá a máš znovu šanci si vybrat někoho mnohem lepšího, než byl on. Chce to čas. Mě tyhle "nepříjemné" věci naučily, že všechno zlé je opravdu k něčemu dobré. Nebo bys opravdu chtěla být dál s chlapem, který ti hnusně nadává a přitom má sám máslo na hlavě???

Vyřeš s ex co nejdřív ty záležitosti a peníze. Ať to máš uzavřené a nemusíš s ním už více komunikovat.

Držím palce!

S.

Děkuju za rady, jen kdyby to šlo tak lehce jak to zní. Zabavit se je veliký lék, ale vždycky to pak na mě stejně dopadne. Nemůžu si zvyknout usínat sama, ta samota celkově je hrozná a kamarádky mi to prázdné místo co po něm zůstalo nezaplní

Já to přežiju, neříkám, že ne.. a nejde jen o usínání, byl prostě součástí skoro každého dne, všechen můj volný čas patřil jemu. Jinak šanci dobře si vybrat měla i ta žena s dětmi co po 30ti letech skončila sama bez chlapa.. jestli sis vybrala dobře nemůžeš nikdy vědět, takže jednou můžu skončit sama s dětmi zrovna tak. To, že jsem mladá a mám to před sebou neznamená, že mám navrch nebo větší šanci, že vyberu dobře..

Nepsala jsem nic o tom, že když jsi mladá, máš navrch nebo o poměřování šancí.

Nezapomeň, že co Tě nezabije, to Tě posílí. Vydržíš to, ale trvat to ještě chvilku bude, měsíc je opravdu krátká doba. Ani to snad neber jako zradu, ale určitý vývoj, jelikož jste při seznámení byli hodně mladí a chodili jste spolu dlouho. A moc si ho neidealizuj, podle toho, jak se s Tebou po takové době rozešel, tak teda nic moc. Až Tě to přebolí, budeš zase o něco silnější a možná je to cesta k tomu, potkat toho pravého.

Ale taky vím, že je rozchod menší rána ve tvém věku, než když máš děti a současně i společné materiální věci. Třeba taková hypotéka na baráku, studující děti a ty ze dne na den zůstaneš sama a navíc bez koruny, neboť milenka je náročná...
Dovolila bych Majkafo nesouhlasit s Tebou.
Nemůžeš vědět, každý přeci svou ztrátu lásky prožívá jinak intenzivně, má jiný práh bolesti.
Věř, že když mi bylo 22 a rozešli jsme se tenkrát s mou velkou lásku, měla jsem připravený prášky, nechtěla jsem žít.
Ty můžeš říct,protože si to zažila ,že to bolí  z pozice vdané ženy,který je s mužem x let (mimochodem, ale psala si,že si ho nemilovala).
Fakt nemůžeš vědět, jestli je ztráta lásky jiná ve dvaceti nebo v padesáti. Já za sebe bych řekla - že tohle není o věku.
Ještě ted doplním, že s odstupem času za x let už vzpomínka nebolí.

Upravil(a) dusička (23. 3. 2012 8:17)

dusička napsal(a):

Dovolila bych Majkafo nesouhlasit s Tebou.
Nemůžeš vědět, každý přeci svou ztrátu lásky prožívá jinak intenzivně, má jiný práh bolesti.
Věř, že když mi bylo 22 a rozešli jsme se tenkrát s mou velkou lásku, měla jsem připravený prášky, nechtěla jsem žít.
Ty můžeš říct,protože si to zažila ,že to bolí  z pozice vdané ženy,který je s mužem x let (mimochodem, ale psala si,že si ho nemilovala).
Fakt nemůžeš vědět, jestli je ztráta lásky jiná ve dvaceti nebo v padesáti. Já za sebe bych řekla - že tohle není o věku.
Ještě ted doplním, že s odstupem času za x let už vzpomínka nebolí.

Ale můžu, dusičko. Přinejmenším sama u sebe. Já jsem tenkrát neměla JEN připravené prášky. Bylo mi 21. A vím naprosto jistě, že rozchod bezdětné je čajíček oproti rozchodu s dětmi. Psala jsem, že jsem už BM nemilovala. Ale ráda jsem ho měla. A byla jsem vdaná skoro 21 let. Hojení prý trvá třetinu doby trvání vztahu. Když odchází partner po tak dlouhém vztahu, bolí to jako fyzické uřezávání části těla, natolik jsou ti lidé už "jeden". Píší odborníci. A mají pravdu, i tak mě to fyzicky bolelo, když můj BM odešel. Takže?

Upravil(a) majkafa (23. 3. 2012 8:24)

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

Dovolila bych Majkafo nesouhlasit s Tebou.
Nemůžeš vědět, každý přeci svou ztrátu lásky prožívá jinak intenzivně, má jiný práh bolesti.
Věř, že když mi bylo 22 a rozešli jsme se tenkrát s mou velkou lásku, měla jsem připravený prášky, nechtěla jsem žít.
Ty můžeš říct,protože si to zažila ,že to bolí  z pozice vdané ženy,který je s mužem x let (mimochodem, ale psala si,že si ho nemilovala).
Fakt nemůžeš vědět, jestli je ztráta lásky jiná ve dvaceti nebo v padesáti. Já za sebe bych řekla - že tohle není o věku.
Ještě ted doplním, že s odstupem času za x let už vzpomínka nebolí.

Ale můžu, dusičko. Přinejmenším sama u sebe. Já jsem tenkrát neměla JEN připravené prášky. Bylo mi 21. A vím naprosto jistě, že rozchod bezdětné je čajíček oproti rozchodu s dětmi. Psala jsem, že jsem už BM nemilovala. Ale ráda jsem ho měla. A byla jsem vdaná skoro 21 let. Hojení prý trvá třetinu doby trvání vztahu. Když odchází partner po tak dlouhém vztahu, bolí to jako fyzické uřezávání části těla, natolik jsou ti lidé už "jeden". Píší odborníci. A mají pravdu, i tak mě to fyzicky bolelo, když můj BM odešel. Takže?

Majkafo - ne přnejmenším sama u sebe. Ale jen sama u sebe.
Nežiješ v těle druhého, nevíš jak to druhého bolí. Víš to jen sama u sebe.
A vysvětlovat mladé holčině, že rozchod bezdětné je čajíček oproti rozchodu s dětmi. :vissla:Stejně tohle nepochopí,když si to neodžije. Tvé zkušenosti nemaj v tomto případě žádný přínos pro druhé.
Tímto nechci říct, že by odchod druhého po letech nebolel. Bolí to moc, ale ta holčina bezdětná,která prožívá svoje, bolí jí to stejně jako ženu vdanou.

dusička napsal(a):

Majkafo - ne přnejmenším sama u sebe. Ale jen sama u sebe.
Nežiješ v těle druhého, nevíš jak to druhého bolí. Víš to jen sama u sebe.
A vysvětlovat mladé holčině, že rozchod bezdětné je čajíček oproti rozchodu s dětmi. :vissla:Stejně tohle nepochopí,když si to neodžije. Tvé zkušenosti nemaj v tomto případě žádný přínos pro druhé.
Tímto nechci říct, že by odchod druhého po letech nebolel. Bolí to moc, ale ta holčina bezdětná,která prožívá svoje, bolí jí to stejně jako ženu vdanou.

Tak jak je to dusičko, někoho stejně a jiného ne? Podle čeho že to měříš?
Bolest je individuální a nedá se měřit ani srovnávat. Protože každý z nás je jedinečná osobnost.

Upravil(a) majkafa (23. 3. 2012 9:11)

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

Majkafo - ne přnejmenším sama u sebe. Ale jen sama u sebe.
Nežiješ v těle druhého, nevíš jak to druhého bolí. Víš to jen sama u sebe.
A vysvětlovat mladé holčině, že rozchod bezdětné je čajíček oproti rozchodu s dětmi. :vissla:Stejně tohle nepochopí,když si to neodžije. Tvé zkušenosti nemaj v tomto případě žádný přínos pro druhé.
Tímto nechci říct, že by odchod druhého po letech nebolel. Bolí to moc, ale ta holčina bezdětná,která prožívá svoje, bolí jí to stejně jako ženu vdanou.

Tak jak je to dusičko, někoho stejně a jiného ne? Podle čeho že to měříš?
Bolest je individuální a nedá se měřit ani srovnávat. Protože každý z nás je jedinečná osobnost.

No konečně,
vždyt to celou dobu píšu, že bolest je individuální.
Proto tu píšu, že bezdětné to může bolet stejně jako vdané. Chápeš už?