29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Kalupi, já mám dojem, že Ametyst šlo o jinou věc: mám dojem, že když ji rodina nechá vlastně samotnou s jejími běsy, kterých se odmítá účastnit, že se cítí, jako vyloučená ze smečky Jako by se dejme tomu narodila černá v bílý rodině a ta rodina se dlouhodobě snažila přesvědčit kolkolem všechny, že jejich dítě je přece bílý....ale samosebou by se to nepovedlo. Širší smečka (obec, okolí) by hledělo kvůli černýmu dítěti křivě na celou rodinu.
Takže rodina by obětovala jedno mládě, to "nepovedený" ve jménu zachování dobrých vztahů se širší smečkou......
Tak mně to přijde, jenže to mládě se pořád pokouší přemluvit svou rodinu, že je přeci jejich
No, šelmy tohle řešej tak, že odejdou od smečky a buď založí jinou, nebo zahynou....my lidi to moc neumíme. Bohužel neznám případy, kdy by rodina změnila na "nepovedený" mládě názor (ať už je "nepovedený" jakkoliv) Funguje to podle mých zkušeností, jen když je rodina dopředu odhodlaná k postoji "naše, ať je jakékoliv".
No, tak to jsem tě asi moc nepotěšila, Ametyst
Není tady
Ametyst napsal(a):
Takže je lepš neřešit. nechat spát. přikyvovat-ano máš pravdu, nikdy jsme mě nebili, nikdy jste se neprali, nikdy jsem nezařila trauma ve smyslo kříšení otce z bezvědomí a volání záchranky, a vždy jsem měla ty nejlepší podmínky pro učení...
Já jí neodporuji, myslím si své, i když moje máma má jen něco přes šedesát, tohle dělá co ji znám. To není věkem.
Rozumím, že je to její ochrana. Že si něco vytěsnila. Aby ji to neohrožovalo. Jsem ochotna to přejít. Jdenou, dvakrát...ale ne když to slyším pořád, jak zkresleně vidí, jak to bylo, a považuje to za samozřejmé, že jsem to tak měla i já, přestože jsou jasné známky toho, že to bylo jinak (mám ještě sestru, která má na to ještě barvitější vzpomínky, které už jsem, zase vytěsnila já.
Je to pryč, jsem svoloná mamce všechno odpustit, kór když je teď tak nemocná, nic jí nevyčítám. Chtěla bych se s ní v té věci smířit, ale to zjevně možné nebude. Zajímalo by mě, kde to tedy má, když to potlačila ale nezapomněla, a jestli ji to netlačí...
Já si myslím že jí to netlačí , prostě si namluvila, že to bylo jinak . Já radši nevzpomínám co všechno zažily moje děti, díky mojí psychoze , nemyslím na to.
Kdyby mi to právem vyčetly , hlásila bych se k tomu a omlouvala bych se ,ale byla bych ráda odvedla řeč jinam .
Každopádně moje máma dělá to samý, dodnes například tvrdí, že je nesmysl, že mám nějakou psychozu , prostě blbost .Přitom se mi rozpadla rodina díky tomu a mám 15 let důchod ........
Tohle ale souvisí s její nezralostí , ona nechápe spoustu věcí, protože je nezralá, takže člověk se na ni nemůže zlobit, může jí jen politovat , čeká jí dloouuhá cesta.
Není tady
novavila napsal(a):
. Já radši nevzpomínám co všechno zažily moje děti, díky mojí psychoze , nemyslím na to.
Kdyby mi to právem vyčetly , hlásila bych se k tomu a omlouvala bych se ,ale byla bych ráda odvedla řeč jinam .
.
Není důvod vzpomínat co si děti zažily kvůli Tvé nemoci, když to bolí. To, o čem já tu píšu je o tom, že by sis naopak o tom povídala, ale zcela zkresleně, viděla bys to v růžových barvách, jaký to byl pro všechny odpočinek...
Tak jako moje máma když mluví o nějakém alkáči, a já jí připomenu, že to není tolik let, co jsem na tom byla jako oni, tak namítne-
No jo, ale to bylo něco jiného! Tys pila kvůli depresi!
Jistě.
A víme my, jaký důvod mají tihle, jimiž opovrhujeme?
Kdosi tady vyslovil myšlenku, že to každému cpu, a že se neumím snad bavit o ničem jiném.
Ale je to právě naopak, nikdy tohle téma nezačínám sama, ono se není čím chlubit. Jen když se prostě o tom třeba kolegyně v práci baví, tak se přiznám, jo, beru AD. Nebo jo, taky jsem byla v nemocnici s depresí. Alepak jsem jaksi pro ně divná, a nebezpečná nebo co.
Není tady
Ametyst napsal(a):
...Ale je to právě naopak, nikdy tohle téma nezačínám sama, ono se není čím chlubit. Jen když se prostě o tom třeba kolegyně v práci baví, tak se přiznám, jo, beru AD. Nebo jo, taky jsem byla v nemocnici s depresí. Alepak jsem jaksi pro ně divná, a nebezpečná nebo co.
Ametyst, já bych se k takovým citlivým věcem v práci raději nepřiznávala.
Do práce chodíme především pracovat, nikoliv kamarádit se nebo se nedejbože svěřovat. Jako jo, můžu se bavit o soukromí, ale takové vošajstlich záležitosti, jako že jsem kdysi brala AD nebo že jsem ležela v nemocnici s depresí bych před kolegyněmi radši neventilovala. Opravdu nikdy nevíš, kdy to proti Tobě někdo vytáhne nebo za Tvými zády použije proti Tobě ... a můžete být sebelepší kolektiv, stačí sebemenší popud, aby se ženské mezi sebou rozhádaly a už to jde ...
V práci si má každý hlídat svoje soukromí, pouštět ven o sobě jenom naprosto neškodné a neutrální informace a dbát na to, aby o Tobě kolegové věděli pokud možno co nejmíň. Fakt jsem zažila situaci, kdy o sobě kolegové věděli dost důvěrné informace, potom došlo ke střetu a jeden z kolegů zneužil dost citlivou věc o druhém členu týmu k tomu, aby do něj promyšleně bodnul
Není tady
Kiaro,
určitě máš pravdu. Já jsem prostě taková držka naivní. Měla bych si dávat pozor na pusu, já vím...
Není tady
Ametyst napsal(a):
Kiaro,
určitě máš pravdu. Já jsem prostě taková držka naivní. Měla bych si dávat pozor na pusu, já vím...
To každopádně.
Ametyst, pokud máš potřebu se svěřovat, čiň tak prostřednictvím internetu, kde jsi naprosto anonymní a nikoliv v práci, kde Tě každý osobně zná a může proti Tobě takto bezelstně vypuštěné informace kdykoli použít a zneužít V nejlepším případě k tomu, aby si z Tebe za Tvými zády dělali legraci, v horším případě k tomu, aby Ti z nejrůznějších důvodů vrazili kudlu do zad ...
Není tady
Kiara napsal(a):
Do práce chodíme především pracovat, nikoliv kamarádit se nebo se nedejbože svěřovat.
Kiar, jsem trochu od věci, ale tohle by se mělo tesat a pak tím šutrem mlátit po hlavách členy správní rady každý pitomý firmy, která se snaží vytvořit tak nějak jednu velkou rodinu na pracovišti
Není tady
Kiaro, nesdílím tvůj názor. Za mnou z práce jezdili na návštěvy na psychiatrii. I kolegové to vědí, i kolegyně. A nikdy mi nikdo nic nevyčetl ani nepoužil proti mně, ale přesně naopak, tenkrát nebylo jediného, kdo by mě nepodržel, nepomáhal mi... a kolik chlapů, kolegů, moudrých mužů, pak řeklo, že měli taky období, kdy hledali pomoc u psychologů i u psychiatrů.
lupina montana napsal(a):
Kiara napsal(a):
Do práce chodíme především pracovat, nikoliv kamarádit se nebo se nedejbože svěřovat.
Kiar, jsem trochu od věci, ale tohle by se mělo tesat
a pak tím šutrem mlátit po hlavách členy správní rady každý pitomý firmy, která se snaží vytvořit tak nějak jednu velkou rodinu na pracovišti
Nesdílím váš názor. Mám přesně opačné zkušenosti. Díkybohu. Možná proto, že se mi vrací, co vysílám. I v práci. Protože co vysíláme, to se nám vrací, platí všude.
Že tys to, lupino, nemyslela vážně?
Upravil(a) majkafa (13. 4. 2012 21:14)
majkafa napsal(a):
Kiaro, nesdílím tvůj názor. Za mnou z práce jezdili na návštěvy na psychiatrii. I kolegové to vědí, i kolegyně. A nikdy mi nikdo nic nevyčetl ani nepoužil proti mně, ale přesně naopak, tenkrát nebylo jediného, kdo by mě nepodržel, nepomáhal mi... a kolik chlapů, kolegů, moudrých mužů, pak řeklo, že měli taky období, kdy hledali pomoc u psychologů i u psychiatrů.
majkafo, v tom případě jsi zářná výjimka, která jen potvrzuje pravidlo ...
Upravil(a) Kiara (13. 4. 2012 21:15)
Není tady
majkafa napsal(a):
Nesdílím váš názor. Mám přesně opačné zkušenosti. Díkybohu. Možná proto, že se mi vrací, co vysílám.
I v práci. Protože co vysíláme, to se nám vrací, platí všude.
Nebo proto, že pracuješ na vedoucí manažerské pozici a v práci by si u Tebe málokdo rozlil ocet ?!:
Není tady
majkafa napsal(a):
Že tys to, lupino, nemyslela vážně?
Smrtelně vážně, Majko. Práce na společném díle stojí přece na docela jiných základech, než intimní vztahy. Samozřejmě příjemné vztahy na pracovišti jsou - no příjemné a usnadňují práci - ale já mám tu zkušenost (nejen svou), že s koncem práce končí i ony - protože nejsou právě ničím jiným, než USNADNĚNÍM té práce. Zažila jsem lidi, kteří je považovali za přátelství a byli zklamáni.
Čímž netvrdím, že semtam může vzniknout na pracovišti skutečné pátelství, ale z podstaty věci je to spíš výjimka. I když možná mluvím čistě z ženského hlediska
Není tady
Lupi, já chodím do jiné práce. Podnikáme spolu spousty věci mimo pracovní dobu a i holky, co už jsou v důchodu, nebo na mateřské, se s námi schází, bowling, divadlo, dovolené v zahraničí, návštěvy doma, koupání u kolegyň, co mají domy s bazény... Jéje, to koukám, já myslela, že je to tak ve většině pracovních kolektivů.
Kiara napsal(a):
majkafa napsal(a):
Nesdílím váš názor. Mám přesně opačné zkušenosti. Díkybohu. Možná proto, že se mi vrací, co vysílám.
I v práci. Protože co vysíláme, to se nám vrací, platí všude.
Nebo proto, že pracuješ na vedoucí manažerské pozici a v práci by si u Tebe málokdo rozlil ocet
?!:
Mýlíš se.
Tohle přece záleží na diagnoze , něco jinýho je Majkafa , která měla jen úlet v těžký situaci a něco jinýho je , když jsem vykládala kolegyním, že mě nepřetržitě sledují přes družici a chtěla od nich radu, co s tím.
Ametyst je depresák a ti mají ve zvyku žádat podporu a tím energii od druhých a můžou tím časem bejt protivný lidem .
Jinak já mám kamarádku z práce , kde jsem byla před 20 lety a dodnes si voláme , těším se na sebe.
Upravil(a) novavila (13. 4. 2012 22:06)
Není tady
Majkafo - já Kiaru i Lupi chápu. Do práce se chodí pracovat. A osobně mně by se nelíbilo,kdyby kolegyně ustavičně řešila svoje osobní problémy. Ano ve vyjímečný situaci ano,ale aby každý den plakala,jak má život strašný, tak to ne. To je lepší se v práci nesvěřovat,protože dle mýho se do práce starosti z domova netahaj.
Není tady
dusička napsal(a):
Majkafo - já Kiaru i Lupi chápu. Do práce se chodí pracovat. A osobně mně by se nelíbilo,kdyby kolegyně ustavičně řešila svoje osobní problémy. Ano ve vyjímečný situaci ano,ale aby každý den plakala,jak má život strašný, tak to ne. To je lepší se v práci nesvěřovat,protože dle mýho se do práce starosti z domova netahaj.
Ale já nepíšu o tom, že by nějaká kolegyně USTAVIČNĚ řešila své osobní problémy a každý den plakala, jak má život strašný. To by byla nějaká psychicky nemocná kolegyně a potřebovala by nejméně psychologa. Píšu o přátelství lidí, co spolu i pracují.
Kiara napsal(a):
Ametyst napsal(a):
...Ale je to právě naopak, nikdy tohle téma nezačínám sama, ono se není čím chlubit. Jen když se prostě o tom třeba kolegyně v práci baví, tak se přiznám, jo, beru AD. Nebo jo, taky jsem byla v nemocnici s depresí. Alepak jsem jaksi pro ně divná, a nebezpečná nebo co.
Ametyst, já bych se k takovým citlivým věcem v práci raději nepřiznávala.
Do práce chodíme především pracovat, nikoliv kamarádit se nebo se nedejbože svěřovat. Jako jo, můžu se bavit o soukromí, ale takové vošajstlich záležitosti, jako že jsem kdysi brala AD nebo že jsem ležela v nemocnici s depresí bych před kolegyněmi radši neventilovala. Opravdu nikdy nevíš, kdy to proti Tobě někdo vytáhne nebo za Tvými zády použije proti Tobě ... a můžete být sebelepší kolektiv, stačí sebemenší popud, aby se ženské mezi sebou rozhádaly a už to jde ...
V práci si má každý hlídat svoje soukromí, pouštět ven o sobě jenom naprosto neškodné a neutrální informace a dbát na to, aby o Tobě kolegové věděli pokud možno co nejmíň. Fakt jsem zažila situaci, kdy o sobě kolegové věděli dost důvěrné informace, potom došlo ke střetu a jeden z kolegů zneužil dost citlivou věc o druhém členu týmu k tomu, aby do něj promyšleně bodnul
Ano Majkafo, ale já měla ted na mysli Ametyst.
Možná to Kiara napsala co by se stalo v nejhorším případě.
Ale já si představila Ametyst,že se chce povídat o svých trablech v zaměstnání. Na to je lepší fakt ten internet, než zatěžovat lidi v reálu svými bolístky.
Upravil(a) dusička (13. 4. 2012 22:49)
Není tady
dusička napsal(a):
Majkafo - já Kiaru i Lupi chápu. Do práce se chodí pracovat. A osobně mně by se nelíbilo,kdyby kolegyně ustavičně řešila svoje osobní problémy. Ano ve vyjímečný situaci ano,ale aby každý den plakala,jak má život strašný, tak to ne. To je lepší se v práci nesvěřovat,protože dle mýho se do práce starosti z domova netahaj.
dusičko, já jsem neměla na mysli někoho, kdo by se ustavičně svěřoval nebo zatěžoval kolegy svými vleklými problémy já měla na mysli to, že ve sdělování důvěrných informací o sobě by měl být člověk v práci velmi, velmi opatrný a měl by si dávat pozor i na to, co by mu v rozhovoru mohlo nechtěně uklouznout.
Ne všichni kolegové jsou osvícení a chápaví a najdou se i takoví, kteří to s ostatními nemusí myslet dvakrát dobře O to mi šlo ...
Není tady
Kiaro, už Ti rozumím. Ale mně osobně by asi víc vadilo,že lidi zatěžuju než že mi ublížej.
Není tady
dusička napsal(a):
Kiaro, už Ti rozumím. Ale mně osobně by asi víc vadilo,že lidi zatěžuju než že mi ublížej.
Mně taky.
S tím, že přistupuji k lidem se srdcem na dlani, asi moc nezměním, to ke mně patří. A pak si někdy nabiju hubu, jak má na mysli Kiara, ale spíš se známými, než v práci. Je mi to pak líto, nadávám si, že jsem byla blbka, když jsem se otevřela. Ale pak se oklepu a jdu dál. Ale před těmi, co mi ublížili, se pak uzavřu.
dusička napsal(a):
Ano Majkafo, ale já měla ted na mysli Ametyst.
Ale já si představila Ametyst,že se chce povídat o svých trablech v zaměstnání. Na to je lepší fakt ten internet, než zatěžovat lidi v reálu svými bolístky.
Nevím, proč si myslíš, že tohle dělám. Tohle jsem nikdy nenapsala.
To, že píšu na net, je prostě to, že se vypisuji na netu, ale nikdy bych detaily nikomu v práci nevnucovala, ba ani se o tom sama bavit nezačala.
Nechápu, jak jste na tohle přišly.
Stejně jako Novavila píše, že depresáci mají tendenci si stěžovat a brát lidem energii.
Já se svěřuji hlavně na netu, nebo kámošce, která má podobný problém.
O mé depresi celá rodina nevěděla, dokud si manžel nevšiml řezných ran.
Možná právě proto, že je to tabu a mluvit jsem o tom "nesměla", nebo měla pocit, že nemůžu.
To, že se vykecávám tady, že mám potřžebu to sdílet,
neznamená, že se tak chovám venku.
Asi to vyznělo tak, že každému na potkání vykládám, jaká jsem chudinka a zahlcuji je svými diagnozami. Ve skutečnosti je to tak, že většina lidí, co mě zná, tohle o mě vůbec neví. Činí mi menší problém to říct anonymně nebo neosobně takhle v práci, než těm blízkým.
Není tady
Já mám podobný zkušenosti z práce jako Majkafa. Když mi bylo ouvej...prošla jsem před rokem protialk.léčebnou a ještě beru AD ,navštěvuju psycholožku a psychiatričku,tak mě z práce všichni podrželi.A to jsem to měla docela nahnutý všude.Nijak se s tím nechlubím ,ale taky nic nezastírám.Nejsem ani na vedoucí pozici.Pokud to proti mě někdo použije,bohužel s tím nic nenadělám.Taky dělám v jedný práci přes 2O let,ale je fakt ,že pokud bych někdy práci byla nucena změnit ,budu obezřetná .Asi tak.
V tomhle Ti Ametyst docela dost rozumím,jenže já se většinou setkávám s lidmi,se kterými nemám problém,v rámci možností s nimi můžu o tom promluvit.Pokud bych se nachomýtla k takovým hovorům jako Ty,asi bych ty lidi ignorovala nebo bych se těm hovorům vyhýbala.Nakonec zdraví máme jenom jedno .
Není tady
Ametyst napsal(a):
O mé depresi celá rodina nevěděla, dokud si manžel nevšiml řezných ran.
Ráda věřím. Klasifikaci depresí neovládám, ale z vlastní i nevlastní zkušenosti vím, že deprese s velkým dé je jako černá díra - ani nejbližší lidi nemají vpodstatě šanci to na člověku rozeznat.
Není tady
majkafa napsal(a):
Lupi, já chodím do jiné práce. Podnikáme spolu spousty věci mimo pracovní dobu a i holky, co už jsou v důchodu, nebo na mateřské, se s námi schází, bowling, divadlo, dovolené v zahraničí, návštěvy doma, koupání u kolegyň, co mají domy s bazény... Jéje, to koukám, já myslela, že je to tak ve většině pracovních kolektivů.
kdy to stíháte? já myslela, že máš velmi časově náročnou práci, a zbytek času trávíš s přítelem.
Není tady