Ahoj, stala se mi taková věc. Rozešla jsem se s přítelem, už jsou to skoro 2 měsíce, přestěhovala jsem se k mámě s mojí maličkým synem a  byla jsem dost zničená, znáte to - pocit smutku, samoty... Ale zpátky už jsem se vracet nechtěla. Krátce na to mi začal psát jeden kamarád na facebooku. Znám už ho hrozně dlouho a musím říct, že jsme nebyli vždycky jenom obyčejní kamarádi. Prostě když jsme byli mladší, někdy jsme spolu něco měli jen tak, no nic jsme si neslibovali a nebyl to problém, až po čase mi došlo, že k němu něco cítím, tak jsem to utla. Od té doby jsme se moc nescházeli a nic jsme spolu neměli, pak jsme se dlouho neviděli, on si našel starší přítelkyni, měl s ní dítě, já ve stejné době jsem měla taky s bývalým o dost starším mojeho malého, potkali jsme se až vloni v květnu, šli jsme jen tak na kolu/pivo a hrozně dobře pokecali jako kdysi a zjistili jsme, že ani jeden z nás není s tím svojím partnerem zrovna moc šťastný. Já jsem ale tehdy stále přítele milovala a tak by mě nenapadlo nějak blbnout. Pak odjel pracovat do Německa, takže jsem ho zase dlouho neviděla, občas mi napsal, no ale pak mi začal psát po tom rozchodu. Pořád do mě hustil, že na mě pořád myslel, že by to chtěl se mnou zkusit, když jsme teď oba volní, že chce už vážný vztah a žádné povyražení, prostě mě oblboval asi měsíc pořád jsme si psali. Já jsem se nechtěla do ničeho hrnout, protože jsem měla strach, že to zas blbě dopadne nebo něco. Jenomže jsem si furt říkala, že by se asi tak moc pořád o mě nesnažil, kdyby to nemyslel opravdu vážně. Pořád jsem se nechtěla ještě sejít, měla jsem strach, jak to dopadne a potom asi po tom měsíci mě nakonec ukecal, že se sejdem. Poprvé jsme si jen povídali, druhý den se, dá se říct pozval ke mě a už to na mě dost zkoušel, chtěl mě svést, ale můj malý byl vzhůru, tak by to stejně nešlo. Řekla jsem mu, že je brzo, ale během následujících několika dnů jsem na sobě začala pociťovat příznaky zamilovanosti a došlo mi, že  jsem v háji, protože teď už to nedokážu zastavit. Když po pár dnech přišel znovu, malý mi usnul. Rozum mi radil, ať brzdím, ale nešlo to. Samozřejmě asi víte, jak to ten den dopadlo. Řekl mi,že jsem už jeho přítelkyně, že spolu budem a kdesi cosi. Měli jsme se pak vidět za 2 dny. Neřek ani půl slova o tom, že někam jede. Za dva dny ráno mi napsal, že musí pracovně pryč, tak ať nechodím, že přijede tak za 5 dnů. Byla jsem nasraná, ale jelikož vím, že jezdí pracovně pryč a věděla jsem to i předtím, překousla jsem to. Během té doby se mi ozval asi jednou. Pak jsem ho viděla naposled po 9 dnech od předešlého setkání, ale byla jsem tak nadšená, že jsem to vůbec nijak zvlášť neřešila a užívala si společných chvilek s ním. Ten den mu nebylo moc dobře a říkal, že je nemocný, to bych pochopila, takže dalších několik dní se pořád neozýval a já jsem to přisuzovala tomu, že leží doma v posteli, i když na mobil by dosáhl, že? Pak jsem byla nemocná i já, tak jsem mu napsala ať zatím nechodí, to bylo pondělí. Odepsal jen něco v tom stylu, že se omlouvá, protože to mám určitě od něho a to bylo naposled, co se vůbec ozval. Je pátek, já jsem dávno zdravá, ve středu jsem mu psala na FB, že mi dopad dobře soud a ať se staví kdy chce, ráno jsem si řekla, že když tam teď nechodí, jistě mi alespoň odepíše, tak jsem mu já kráva ještě psala sms, jestli se nestaví dneska (abyste tomu rozuměli, tak chodí tak dopoledne do 10), no nepřišel ani se neozval. Jsem tak nasraná. Nevím, co si myslet, jestli je tenhle "vztah v pořádku", o tom dneska už silně pochybuju a nevím, jestli se ozve a kdy, co myslíte? Já ho miluju a on na mě úplně kašle, aspoň tak mi to příjde a nejhorší je, že kdyby aspoň napsal, že je konec nebo že to nemá cenu, tak vím, na čem jsem, takhle si připadám jak největší debil pod sluncem. Co dál? Nechci mu furt psát jak nějaká stíhačka...