|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
novavila napsal(a):
Vilemíno, já už jsem tě tu zmiňovala, jak občas v depresi píšeš to samý jako Koniklec , bud končíš se školou nebo se životem , nebo s přítelem a dokola rozebíráš tyhle problémy, ovšem nikdy nic nezměníš , jen hledáš energii od lidí tady.
A dela spravne. Tohle je psychologicka poradna.
Není tady
Lunaria napsal(a):
Konikleci, zaujalo mě téma Tvé diplomky, držím Ti palce, aby jsi to zvládla dopsat! Pokud jsem něco nepřehlédla, Tvoje nová práce se ale vůbec netýká toho co studuješ? Můžeš napsat víc, co je ta nová práce a jak se Ti povedlo se tam dostat? Zajímala by mě něčí zkušenost, protože sama mám práci, která mě nijak extra nebaví, uvažuju o nové třeba i v úplně novém oboru, ale vůbec netuším, kudy do toho, když i práci relativně v oboru jsem našla po dlouhém hledání víceméně jen díky náhodě.
A hezký den přeju, bez nějakých černých myšlenek :-)
Ahoj Lunario, ta práce je úplně mimo můj obor a dostala jsem se k ní jenom náhodou přes kamarádku. Téma na diplomku je sice zajímavý a samo o sobě mě to baví, ale bohužel, dopsat už jí nestihnu. Kdyby teď bylo o měsíc dřív, byla by to pohoda, ale teď už je pozdě. Napsala bych, že je mi to líto...ale ono už je mi to nějak jedno.
Není tady
novavila napsal(a):
Vilemíno, já už jsem tě tu zmiňovala, jak občas v depresi píšeš to samý jako Koniklec , bud končíš se školou nebo se životem , nebo s přítelem a dokola rozebíráš tyhle problémy, ovšem nikdy nic nezměníš , jen hledáš energii od lidí tady.
Jinak pokud jde o dítě , máš výbornou intuici , skutečně by sis dítě neměla pořizovat , protože jednak na to nemáš psychiku , sebepoškozuješ se a máš těžký propady , který se samozřejmě prudce zhorší v těhotenství a při kojení .
A jednak máš výraznou rodinnou zátěž , tři lidi ve vaší rodině mají vážnou duševní nemoc, takže je reálné, že ty budeš kolabovat a dítě nebude v pořádku. Čím starší budeš matka, tím větší je pravděpodobnost nemoci u dítěte .
Musíš si pořídit rozumnýho psychiatra , kterej ti udělá pořádnou diagnozu (člověk s dystymií nemá sebezraňovaní a netluše hlavou do zdi ) A kterej tě upozorní na ty rizika a vysvětlí to i Tonymu.
Vilemíno, neuraž se, ale v tomhle musím souhlasit s novavilou 
Velmi důležitá je i poslední část jejího příspěvku, co jde o Tonyho pohovor s lékařem ohledně Tvého možného těhotenství Mně totiž připadá, že ten mladý muž je buď naivní, nebo stále přikládá Tvým zdravotním omezením malou váhu a vůbec si nedokáže připustit veškerá rizika z Tvého případného mateřství vyplývající 
Není tady
Kiaro, myslím, že Tony je spíš jednodušší, tak mu to nedochází. Takový z něj mám pocit dle Vilemínina popisu. Ale je to jenom můj osobní závěr a může to být i jinak. A že je jednodušší, to nemyslím negativně. Jsme prostě lidé různí a každý z nás je pro něco nadaný a pro něco zase ne.
majkafa napsal(a):
Kiaro, myslím, že Tony je spíš jednodušší, tak mu to nedochází. Takový z něj mám pocit dle Vilemínina popisu. Ale je to jenom můj osobní závěr a může to být i jinak. A že je jednodušší, to nemyslím negativně. Jsme prostě lidé různí a každý z nás je pro něco nadaný a pro něco zase ne.
V tom je právě naděje, že je Tony takovej obyčejnej člověk , protože se to naředí a dítě může bejt zdravý po něm , horší by bylo kdyby to byl introvertní intelektuál.
Na druhou stranu se Tonymu nedivím, normální lidi co nemají zkušenost s duševníma nemocema zůstávají klidní, nevědí co to obnáší, jaký je utrpení mít třeba psychicky nemocný dítě .
Není tady
No, neviem - tuná máte nejakú psychiatirckú diagnozu skoro všetky a zároveň skoro všetky máte deti... 
A dystýmia mi nepripadá ako úplná kontraindikácia na dieťa... Druhá vec je, že keď niekto dieťa nechce, tak by ho podľa mňa nemal mať, bez ohľadu na diagnózu laebo nediagnózu... Vychovávala som nechcené dieťa a je to smutná situácia.
Není tady
novavila napsal(a):
majkafa napsal(a):
Kiaro, myslím, že Tony je spíš jednodušší, tak mu to nedochází. Takový z něj mám pocit dle Vilemínina popisu. Ale je to jenom můj osobní závěr a může to být i jinak. A že je jednodušší, to nemyslím negativně. Jsme prostě lidé různí a každý z nás je pro něco nadaný a pro něco zase ne.
V tom je právě naděje, že je Tony takovej obyčejnej člověk , protože se to naředí a dítě může bejt zdravý po něm , horší by bylo kdyby to byl introvertní intelektuál.
Na druhou stranu se Tonymu nedivím, normální lidi co nemají zkušenost s duševníma nemocema zůstávají klidní, nevědí co to obnáší, jaký je utrpení mít třeba psychicky nemocný dítě .
To taky, ale já si nedovedu představit, co by si například počal mladý, nezkušený partner s kojencem, batoletem nebo předškolákem, jehož matka by pravidelně upadala do depresí a nebyla schopna se postarat ani sama o sebe, natož o dítě 
Fakt si nedovedu představit, jak Tony zvládá péči o plačícího kojence a Vilemínu navíc, jak by to řešil, když by dítěti rostly zoubky, probrečelo by celou noc a Vilemína by nebyla schopná kvůli depresím vstát celé dny z postele a postarat se o dítě i domácnost, natož jít do práce ...
Není tady
Selima napsal(a):
No, neviem - tuná máte nejakú psychiatirckú diagnozu skoro všetky a zároveň skoro všetky máte deti...
Taky máme ty děti nemocný a u Vilemíny je ta pravděpodobnost obrovská, protože má tři lidi z rodiny dost psychicky nemocný .
Vilemína navíc nemá žádnou dystymii, u dystymie není agresivita a sebepožkozování , fackování sebe sama, afekty ani ty další zvláštnosti, které Vil má .
Není tady
Myslím že Tony by to právě zvládnul, že je to takovej poctivej pracovitej člověk, zvyklej překonávat překážky .
Mnohem víc bych se bála toho , že Vilemína dostane afekt a vyvede nějakou blbost , třeba bude dítěti okusovat ve stresu prstíčky místo svých nehtů, nebo dítě bude řvát a Vilemína vedle něj tlouct hlavou do zdi 
:)Nebo se rozhodne že umře , když přijde troška nepohodlí.
Já jsem se třeba přo kojení výrazně zhoršila a to jsem v tý době neměla ani zdaleka takový výkyvy jako Vilenína . Ale tekly mi nervy a nevěděla jsem čí jsem a na děti jsem se přitom moc těšila.
Není tady
No práve- máte tie deti choré, ale MALI STE ICH. Zrejme aj s vedomím rizika. Kto chce, tak ich má, kto nechce, nech ich nemá. Zlé je len, keď má žena deti preto, lebo to chce niekto iný (alebo kvôli nehode 
), tam to vidím horšie. Chýba tam to vedomie, že som to chcela, že je to moje rozhodnutie... tak sa s tým vysporiadam.
Inak, je to ťažké takto kategorizovať, moja dokonale normálna kamoška (pravda, jej mama mala podľa mňa už pred rokmi manio-depresívne výkyvy, ale liečiť sa začala až na dôchodku, lebo sa to zhoršilo) dostala laktačnú psychózu a hroznú depku po dieťati, po ktorom strašne túžila, po niekoľkých odumrelých tehotenstvách robila pomaly stojky a psie kusy, len aby otehotnela (druhýkrát, mala už veľkú dcéru) a potom začala depkatieť už počas rizikového tehu a po narodení - škoda reči. Nedá sa to celkom predvídať, totok.
Není tady
Vilemíno - já bych tě moc ráda nějak podpořila, ale bohužel nevím jak. Můžu jenom napsat, že ti držím palce, aby se ti dařilo lépe a lépe. Nedovolím si psát ti, co bys podle mého názoru měla nebo neměla dělat. Palce držím, i když vím, že ti to moc nepomůže .
Není tady
Zapíšu (si) sem jen pár bodů - myšlenek, které mě napadly behem dnešního dne....
Chci a můžu být na sebe hodná. Stačí, co jsem si dosud vyslechla od mámy, nemusím být sama na sebe stejná.
Právo na svůj život mám jenom já. Nikdo nemůže rozhodovat o tom, jestli můj život má či nemá cenu. Ani ten, kdo mě porodil. Kdyby to tak nebylo, byly by vraždy vlastních dětí povolené.
Od doby, co jsem se odstěhovala od rodičů se můj život postupně zlepšuje. Dostala jsem se z poruch příjmu potravy (anorexie/přejídání), definitivně přestala kouřit, zbavila se sociální fobie. Navázala jsem skvělý vztah. Našla si několik kamarádek. Začala se věnovat tomu, co mě naplňuje a baví. Dokážu zapadnout mezi lidi a nebýt za "mimoně".
Zjistila jsem, že můžu být šťastná a spokojená. Že můžu žít normální a príma život.
Moje intuice a přesvědčení o správnsti/nesprávnosti nějakého rozhodnutí mě ještě nikdy nezklamalo. UMÍM leccost vyřešit a zařídit.
Jsem velice šťastná. Stačí vyřešit pár drobných praktických záležitostí - a já vím, které to jsou a jak je vyřešit. Nemám depresi.
Jediný můj problém momentálně je, jestli získám titul ing. nebo zůstanu "jen" bakalář. To opravdu není problém, který by mě měl ohrožovat na životě.
Výsledek - nejsem nesamostatná. Nejsem ani postižená. Nemám žádnou poruchu, nejsem aspociál, ani uječená hysterka. (tj. vše, co jsem "byla" doma)
Během posledních let se mnou mluvili asi 4 psychologové. Z toho u dvou jsem byla v dlouhodobé individ. terapii, u jednoho na skupinové. Ani jeden z nich neměl nejmenší pochybnost o mé "normálnosti". Naopak ode všech se mi dostalo velmi pozitivní zpětné vazby. Hodně pozitivní zpětné vazby se mi dostává i od lidí, se kterými se setkávám....upřímně mě to velmi překvapuje, sama si nijak sympatická nejsem .
Jediný, kdo má o mě pochybnosti je moje matka - a o té mám zase vážné pochybnosti já (a nejsem sama).
Upravil(a) koniklec (18. 3. 2012 20:39)
Není tady
konikleci, s velkým uspokojením shledávám, že to máš v sobě celkem dobře srovnáno 
. Troufám si tvrdit, že Tvým největším problémem je pouze Tvoje matka, která by podle všeho sama potřebovala dlouhodobou odbornou terapii jako sůl Je dobře, že ses vymanila z jejího vlivu, protože kdybys s ní žila pod jednou střechou ještě déle, skončila bys nikoliv v péči psychologů, alev péči psychiatrů.
Nejsou řídké případy, kdy psychicky vyšinutý jedinec týrá svými vrtochy zdravého člena rodiny až tak, že nakonec psychiatrickou péči potřebují oba dva - zkrátka že ten psychicky vyšinutý udělá ze své zdravé oběti ještě většího magora, nežli je on sám a vůbec to nemusí být konstelace rodič x dítě, může to být klidně i manžel x manželka. Náprava je možná, ale trvá dlouho, protože postižený jedinec se jen velmi obtížně zbavuje následků psychického teroru, jemuž byl třeba i dlouhá léta vystavován
Jsi šikovná, mladá slečna, máš v životě nakročeno tím správným směrem, už jsi udělala první krok - osamostatnění od podivínské matky. Držím palce, ať se Ti v novém životě jen daří 
!!!
Není tady
Nejlíp se mi to v sobě rovná při uklízení .
Určitě se zase objeví nějaké krizovky - jako třeba dneska jedna byla, ale nakonec jsem jí zpracovala tak, jak jsem napsala níž. Krizovka znamená, že jakoby zapadnu do toho starého pocitu - závislosti na mámě. Je to hodně o síle zvyku a taky odvaze připustit, že to jde i jinak. Že vlastně na těch vlastních nohou už dávno stát umím. Jako když jsem se učila jezdit na kole. Postranní kolečka jsem už nepotřebovala, přesto jsem se lekla, když jsem zjistila, že už vlastně jezdím úplně bez nich .
Není tady
konikleci, to jsou samé pozitivní myšlenky, co sis sepsala.
Jen bych řekla k tomu závěru - jediný, kdo je pro tebe důležitý a má o tobě pochybnosti, jsi ty sama. Nepochybuj o sobě. Čti si ve slabších chvilkách, co sis tady vypsala. Jsi šikovná mladá slečna.
Svou matku přijmi, jaká je. Ona to prostě lépe neumí. Odpusť jí to.
Nenechej se jí srážet dolů. Netrap se tím, co ti říká. 
Konikleci, tvé podpory si moc vážím.
Jak pokračuješ s diplomkou? Mně včera zastřelili Mussoliniho, Hitler a Goebbels spáchal sebevraždu, Američani shodili dvě bomby - na Hirošimu s Nagasaki a vůbec - je po válce . Dnes jsem nepokročila - doučovala jsem, čistila klece a měnila podestýlku křečkům. Ještě se teď chystám pozjišťovat něco o Lebensborn, než půjdu spát. Zítra mě čeká "upír", snad se mi neudělá špatně, už dvakrát jsem při odběru krve málem omdlela. Večer mám jógu a pak dávají Pevnost Boyard, u toho vždy vyšívám.
Není tady
Musím se ohradit, Tony není v žádném případě jednoduchý. Je to chytrý člověk, leccos má v hlavě srovnané. Je pracovitý, hodný, má ušlechtilé záliby.
Ještě se mi nestalo, že bych někdy na tom byla tak špatně, že bych jen ležela. Ano, někdy mám potřebu spát 12 hodin v kuse, ale dokážu vstát z postele, pečuju o sebe a zvládám každodenní povinnosti. Psychiatr mi tvrdí, že až dokončím školu, výrazně se mi uleví a zlepší se mi zdravotní stav. Několikrát jsem se mu zmiňovala o dětech a nikdy mě neodrazoval, že bych je neměla mít.
S největší pravděpodobností se tak do dvou let k Tonymu přistěhuju. Mají velký dům, momentálně tam bydlí jeho rodiče a tři sourozenci. My budeme bydlet v podkroví (teda pokud se nerozejdeme, momentálně tomu ale nic nenasvědčuje). Podkroví bude samostatný byt, společná bude jen chodba. Tony se nemůže přestěhovat, je soukromý zemědělec, má tam pozemky... a podkroví je nejlevnější varianta, byt bude dostatečně velký. Tonyho maminka se na vnoučata moc těší, prý kdybychom měli děti, tak by nám pomáhala. Já jí to věřím.
Není tady
Vilemíno, co znamená - ušlechtilé záliby? Neumím si pod tím nic představit. Nedělím záliby na ušlechtilé a neušlechtilé. Je pro tebe důležité, aby měl záliby "ušlechtilé"? A co kdyby měl neušlechtilé?
Jéééžiš, majkafo, nechytej tu Vilemínu tak za slovíčko vždyť je úplně jedno, jestli Tony pěstuje záliby ušlechtilé nebo neušlechtilé, důležité přece je, že vůbec nějaké záliby má ...
Není tady
majkafa napsal(a):
Vilemíno, co znamená - ušlechtilé záliby? Neumím si pod tím nic představit. Nedělím záliby na ušlechtilé a neušlechtilé. Je pro tebe důležité, aby měl záliby "ušlechtilé"? A co kdyby měl neušlechtilé?
Měla jsem na mysli, že nevysedává každý druhý večer v hospodě či se nechodí porvat na fotbalové zápasy. Jeho velký koníček je myslivost, dále psi (výcvik, procházky), má rád přírodu, je včelař.
Není tady
Vilemína napsal(a):
Psychiatr mi tvrdí, že až dokončím školu, výrazně se mi uleví a zlepší se mi zdravotní stav. Několikrát jsem se mu zmiňovala o dětech a nikdy mě neodrazoval, že bych je neměla mít.
S největší pravděpodobností se tak do dvou let k Tonymu přistěhuju. Mají velký dům, momentálně tam bydlí jeho rodiče a tři sourozenci. My budeme bydlet v podkroví (teda pokud se nerozejdeme, momentálně tomu ale nic nenasvědčuje). Podkroví bude samostatný byt, společná bude jen chodba. Tony se nemůže přestěhovat, je soukromý zemědělec, má tam pozemky... a podkroví je nejlevnější varianta, byt bude dostatečně velký. Tonyho maminka se na vnoučata moc těší, prý kdybychom měli děti, tak by nám pomáhala. Já jí to věřím.
Protože tvůj psychiatr je na baterky, tyhle propady budeš mít celej život a těhotenstvím se to zhorší, protože hormony vždycky zhoršují psychický reakce .
Tvůj psychiatr ti klidně předepíše neurol , což žádnej solidní vzdělanej doktor neudělá ,aby napsal 25 letý holce neurol .
Znova říkám , já neměla ZDALEKA takový potíže jako ty a dnes mám ID po dětech .
Každopádně to bude zajímavá situace , až se tam nastěhuješ a pořídíte si děti , ráda si o tom přečtu .
Není tady
koniklec napsal(a):
Zapíšu (si) sem jen pár bodů - myšlenek, které mě napadly behem dnešního dne....
Chci a můžu být na sebe hodná. Stačí, co jsem si dosud vyslechla od mámy, nemusím být sama na sebe stejná.
Právo na svůj život mám jenom já. Nikdo nemůže rozhodovat o tom, jestli můj život má či nemá cenu. Ani ten, kdo mě porodil. Kdyby to tak nebylo, byly by vraždy vlastních dětí povolené.
Od doby, co jsem se odstěhovala od rodičů se můj život postupně zlepšuje. Dostala jsem se z poruch příjmu potravy (anorexie/přejídání), definitivně přestala kouřit, zbavila se sociální fobie. Navázala jsem skvělý vztah. Našla si několik kamarádek. Začala se věnovat tomu, co mě naplňuje a baví. Dokážu zapadnout mezi lidi a nebýt za "mimoně".
Zjistila jsem, že můžu být šťastná a spokojená. Že můžu žít normální a príma život.
Moje intuice a přesvědčení o správnsti/nesprávnosti nějakého rozhodnutí mě ještě nikdy nezklamalo. UMÍM leccost vyřešit a zařídit.
Jsem velice šťastná. Stačí vyřešit pár drobných praktických záležitostí - a já vím, které to jsou a jak je vyřešit. Nemám depresi.
Jediný můj problém momentálně je, jestli získám titul ing. nebo zůstanu "jen" bakalář. To opravdu není problém, který by mě měl ohrožovat na životě.
Výsledek - nejsem nesamostatná. Nejsem ani postižená. Nemám žádnou poruchu, nejsem aspociál, ani uječená hysterka. (tj. vše, co jsem "byla" doma)
Během posledních let se mnou mluvili asi 4 psychologové. Z toho u dvou jsem byla v dlouhodobé individ. terapii, u jednoho na skupinové. Ani jeden z nich neměl nejmenší pochybnost o mé "normálnosti". Naopak ode všech se mi dostalo velmi pozitivní zpětné vazby. Hodně pozitivní zpětné vazby se mi dostává i od lidí, se kterými se setkávám....upřímně mě to velmi překvapuje, sama si nijak sympatická nejsem
Jediný, kdo má o mě pochybnosti je moje matka - a o té mám zase vážné pochybnosti já (a nejsem sama).
Já si bohužel myslím, že jsi tu křehkou psychiku zdědila po mámě , přečti si svůj úvodní příspěvek, to skutečně není normální projev vyrovnanýho člověka .
Máma asi bude nemocná a rozhozená ,ale ty to v sobě máš taky .
Už jen to chronický řešitelství, furt něco řešíš a rozebíráš, když je ti blbě , stejně jako Vilemína , svědčí o sklonu k depkám a křehké psychice .
Normální lidi nemaj potřebu pořád naléhavě rozebírat nějaký "problémy " a hledat stále viníka .
Prostě když je malér, zaujmeme k němu postoj a pustíme ho.
Vám je blbě , sednete si na nějaký téma a to řešíte za pomoci lidí , nic nevyřešíte, depka odpadne a problém zůstane takový jaký byl , viz Vilemína a její pravidelné odchody ze školy a od Tonyho a jiné.
Není tady
Vilemína napsal(a):
Měla jsem na mysli, že nevysedává každý druhý večer v hospodě či se nechodí porvat na fotbalové zápasy. Jeho velký koníček je myslivost, dále psi (výcvik, procházky), má rád přírodu, je včelař.
Děkuji za vysvětlení.
novavila napsal(a):
Protože tvůj psychiatr je na baterky, tyhle propady budeš mít celej život a těhotenstvím se to zhorší, protože hormony vždycky zhoršují psychický reakce .
Tvůj psychiatr ti klidně předepíše neurol , což žádnej solidní vzdělanej doktor neudělá ,aby napsal 25 letý holce neurol .
Znova říkám , já neměla ZDALEKA takový potíže jako ty a dnes mám ID po dětech .
Každopádně to bude zajímavá situace , až se tam nastěhuješ a pořídíte si děti , ráda si o tom přečtu .
Co ta zloba? Jak vis co ma Vilemina za diagnozu? jak vis, ze se to tehotenstvim zhorsi? Mimochodem, kazdy ma svuj prubeh nemoci, vse je urcite individualni. A stejne nevis jake ma Vilemina stavy.
Není tady
novavila napsal(a):
Já si bohužel myslím, že jsi tu křehkou psychiku zdědila po mámě , přečti si svůj úvodní příspěvek, to skutečně není normální projev vyrovnanýho člověka .
Máma asi bude nemocná a rozhozená ,ale ty to v sobě máš taky .
Už jen to chronický řešitelství, furt něco řešíš a rozebíráš, když je ti blbě , stejně jako Vilemína , svědčí o sklonu k depkám a křehké psychice .
Normální lidi nemaj potřebu pořád naléhavě rozebírat nějaký "problémy " a hledat stále viníka .
Prostě když je malér, zaujmeme k němu postoj a pustíme ho.
Vám je blbě , sednete si na nějaký téma a to řešíte za pomoci lidí , nic nevyřešíte, depka odpadne a problém zůstane takový jaký byl , viz Vilemína a její pravidelné odchody ze školy a od Tonyho a jiné.
Novavilo, já nevím, jestli lze hodnotit koniklecinu psychiku ........ znám osobně spoustu lidí, které rozhodně nepovažuji za psychicky křehké, kteří ve zkouškovém nebo podobné situaci trojčili jak diví. Takových je spousta, někteří to neventilují vůbec, někteří jinému fóru.
Co se Vilemíny týče, taky mi příjde, že by bylo fajn požádat lékaře, aby se nad Neurolem znovu zamyslel, jestli by to celé nešlo trochu jinak. A s tím těhotenstvím - ví Bůh.
Já myslím, že zatím válčí dobře......
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.