koniklec napsal(a):

novavila napsal(a):

koniklec napsal(a):

Prosím, napiště mi něco....cokoli....je mi neskutečně zle, psychicky, nekontrolovatelně brečím, co břečím...vyju. nevěřila bych, že člověku může být tak zle. Nemůžu myslet na nic jiného než na smrt. Nemám to komu říct....ale tady snad můžu, nikdo mě nezná osobně, tak to nikomu nepřidělá strarost. Prosím, klidně mi vynadejte, že jsem hysterka...cokoliv. Bojím se, že udělám nějakou pitomoct, tak strašně toužím po úlevě. Nevím, proč to je tak hrozný, jakoby mě někdo proklel...

Já si myslím že se ti jarní deprese spojila se strachem z diplomky , máš křehkou psychiku , tak to s tebou cvičí .
... [/b]

Fakt je, že tohle máme v rodině taky. Mámu týrala její rodina, ségra.... Já svoje bylední "doma" taky vnímám jako děsný utrpení....fuj, ani vzpomínat na to nechci. Takže mám to v sobě taky.

Ale víš co, my si to nevymýšlíme, my to opravdu tak vnímáme. Nedokážeme posoudit, na kolik je to zkreslené vnímání a na kolik realita. Já to tedy opravdu posoudit nedokážu. Jen vím, jak to vnímám a že jsem doslova prchla minutu před tím, než bych se zbláznila. Ale objektivně to nejsem schopná zhodnotit, kdybych se rozkrájela.

To já vím že to tak cítíš, je mi to jasný .Prostě nějaká zátěž (diplomka nebo cokoliv )v kombinaci s předjařím tě dostala do depky a ty hledáš způsob, jak z toho ven , na koho to hodit . A nejblíž je máma , která taky není psychicky v pořádku , takže občas řekne něco, čím tě rozhodí .

Já jsem to dřív taky brala vážně , když dcera říkala nemůžu dál.
Ona si během roku užívá lábuž, vstane v 11 (pokud nemá cvičení ) , posnídá nějakou dobrotu a otevře hodnotnou knihu , čte pět knih za týden , pořád chodí do knihovny a pak si jde zahrát na PC nějakou oblíbenou hru
A když nastane zkouškový, přijde za mnou a říká, že chce umřít

Jistě uznáš, že když se to opakuje po šestý , tak je to spíš k smíchu a já to nemůžu brát vážně ,ale ona mě zuřivě přesvědčuje , že musí umřít, protože je k ničemu a zbytečnej člověk 
Pak udělá zkoušky na A a B na strojní fakultě a jedna jí zbyde na podzim no.

Za ty zkoušky si dosad co chceš , příště to bude zase něco jinýho .
Běž se podívat jak naposledy Vilemína umírala na svým vlákně a osočovala mě , že jsem saň, protže jí radím , aby školu těsně  před ukončením nenechávala A co myslíš že se stalo? Ve škole samozřejmě pokračuje, to byly jen obvyklé tanečky .

novavila napsal(a):

To já vím že to tak cítíš, je mi to jasný .Prostě nějaká zátěž (diplomka nebo cokoliv )v kombinaci s předjařím tě dostala do depky a ty hledáš způsob, jak z toho ven , na koho to hodit . A nejblíž je máma , která taky není psychicky v pořádku , takže občas řekne něco, čím tě rozhodí .

Já jsem to dřív taky brala vážně , když dcera říkala nemůžu dál.
Ona si během roku užívá lábuž, vstane v 11 (pokud nemá cvičení ) , posnídá nějakou dobrotu a otevře hodnotnou knihu , čte pět knih za týden , pořád chodí do knihovny a pak si jde zahrát na PC nějakou oblíbenou hru
A když nastane zkouškový, přijde za mnou a říká, že chce umřít

Jistě uznáš, že když se to opakuje po šestý , tak je to spíš k smíchu a já to nemůžu brát vážně ,ale ona mě zuřivě přesvědčuje , že musí umřít, protože je k ničemu a zbytečnej člověk 
Pak udělá zkoušky na A a B na strojní fakultě a jedna jí zbyde na podzim no.

Za ty zkoušky si dosad co chceš , příště to bude zase něco jinýho .
Běž se podívat jak naposledy Vilemína umírala na svým vlákně a osočovala mě , že jsem saň, protže jí radím , aby školu těsně  před ukončením nenechávala A co myslíš že se stalo? Ve škole samozřejmě pokračuje, to byly jen obvyklé tanečky .

No jéje, to si můžeme podat ruce .
Možná máš pravdu. Nechám si to ještě projít hlavou a budu tohle vést v patrnosti jako možnost... Zní to logicky, o tom žádná. U mě se to sice neopakuje každé zkouškové, ale tak může to býtt, že se to objevilo teď, kdy ta zodpovědnost na mě je najednou větší, než na obyčejné zkoušky, které se dají opakovat. To by mohlo být.

Hlásím, že pohovor byl super . Moc se mi tam líbilo, bezva lidi a vypadá to velmi nadějně. Začnu tam hned ve svém volnu chodit, abych si to vyzkoušela a pokud to bude klapat, tak můžu v červnu nastoupit . I peníze budou nakonec lepší, než jsem myslela - na uživení v pohodě . 

Jo a co je pro mě dobrý - není to vázané na to, jestli a jak dostuduju. Takže školu samozřejmě dodělat zkusím, ale nebude to pro mě další stres, že to musí dobře dopadnout, jinak o tuhle možnost přijdu.

Upravil(a) koniklec (14. 3. 2012 17:58)

To koniklec, jsem ráda, že ti dnešní pohovor proběhl dobře. Jseš silná osobnost, jistě se ti pomalu podaří své problémy vyřešit. Moc ti držím palce!

Koniklec, uplne super!!! Fakt moc drzim palce.
A nezapomen, ze to je dlouhodobej proces (i ty Bachovky) a nevzdavej to. Budes se sebou zit celej zivot, i kdyz okolnosti se muzou menit, tak se sebou bud kamoska!

Ale jestli te to potesi - ja jsem z toho nejhorsiho v podstate vyrostla I kdyz s tim cas od casu bojuju porad, uz to docela dobre zvladam a uz je to jen takovy vlneni misto tsunami. Drz se. Urcite to zvladnes

konikleci, super. Blahopřeji, jak jsi to hezky zvládla.

mio, ono je taky vážně možné, že je to tak, jak mi psala novavila....že to není tak hrozný, že to jen tak hrozně vnímám...je možné, že si to, co slyším překrucuju....

nejpravděpodobnější se mi jeví, že pravda bude někde uprostřed (že jsme magor obě - máma i já ) Tomu by nahrávalo, jak přesně opačně vnímáme tytéž situace. Jak je každá z náš ochotná přísahat, že ta druhá je na ní hnusná a zlá....  realita možná nebude přesně taková, jaká se mi zdá být (spolu se sovama )

Zatím poslouchám své pocity a ty mi říkají, že jak mi svitla naděje na tu práci, hrozně se mi ulevilo. To postavení se na vlastní nohy je reálné. I kdyby tohle nakonec z nějakého důvodu nevyšlo, vidím, že to jde. To je super .

Na diplomce pracuju (zrovna teď) a najednou mě to docela i baví. Nezažívám u toho ten šílený stres, který mi vždy vyblokuje mozek. Najednou vidím, že i když bych to třeba nestihla, není to otázka života a smrti...a tak si říkám - proč to nezkusit... Nastoupila bych stejně až v červnu, tak do té doby můžu zkusit pracovat na diplomce, než sedět se založenýma rukama. 

Nechci jásat předčasně, krize určitě ještě přijdou. Ale když budou menší než včera, je to pořád dobře.

koniklec napsal(a):

mio, ono je taky vážně možné, že je to tak, jak mi psala novavila....že to není tak hrozný, že to jen tak hrozně vnímám...je možné, že si to, co slyším překrucuju....

nejpravděpodobnější se mi jeví, že pravda bude někde uprostřed (že jsme magor obě - máma i já ) Tomu by nahrávalo, jak přesně opačně vnímáme tytéž situace. Jak je každá z náš ochotná přísahat, že ta druhá je na ní hnusná a zlá....  realita možná nebude přesně taková, jaká se mi zdá být (spolu se sovama )

Zatím poslouchám své pocity a ty mi říkají, že jak mi svitla naděje na tu práci, hrozně se mi ulevilo. To postavení se na vlastní nohy je reálné. I kdyby tohle nakonec z nějakého důvodu nevyšlo, vidím, že to jde. To je super .

Na diplomce pracuju (zrovna teď) a najednou mě to docela i baví. Nezažívám u toho ten šílený stres, který mi vždy vyblokuje mozek. Najednou vidím, že i když bych to třeba nestihla, není to otázka života a smrti...a tak si říkám - proč to nezkusit... Nastoupila bych stejně až v červnu, tak do té doby můžu zkusit pracovat na diplomce, než sedět se založenýma rukama. 

Nechci jásat předčasně, krize určitě ještě přijdou. Ale když budou menší než včera, je to pořád dobře.

Každopádně paráda, žes to takhle překonala.....nervy jistě ještě budou, ale to je normální, pokud člověk není flegmoš, ti to mají v životě mnohem jednodušší.
Mám dceru ve stejné situaci, jako jsi ty, taky závěr studia a stres....... ale po celou dobu studií jí spíš dávám najevo, že musí jen to, co chce ona sama  (i když si samozřejmě v duchu přeju, aby to zvládla), přesto se stresuje......tak ji aspoň uklidňuju, že teď už spurtuje cílovou rovinku a cíl je na dohled.........takže vydržte, holky!!!!!!!

koniklec napsal(a):

Nikdy mi máma neuvěřila, že se fakt učím jen proto, aby to nebyla moc velká ostuda (jestli z toho vyleze jednička nebo trojka mi je fakt jedno). Prostě jsem podle ní ctižádostivá šprtka. Přitom mně ve skutečnosti není nic vzdálenější. Jasně, že jsem měla radost, ale ne ze ctižádosti, ale proto že nejsem až tak moc blbá .
...........Proto nemůžu pracovat na diplomce. Dokud nezruším tuhle vzabu, nepůjde to. A já ji můžu zrušit....ona totiž ve skutečnosti není.

Tak, a teď se zkus učit a psát diplomku protože to chceš, protože tě to zajímá, baví, má to pro tebe smysl.
Už studuješ dost dlouho (a to nemyslím jako kritiku toho, že sis prodloužila studium, ale jako konstatování, že už máš za sebou taková ta síta, jimiž člověk musí projít, aby se dostal k tomu, co chce), máš přehled, jsi bystrá a inteligentní, spoustu toho umíš, máš zkušenosti, tvůj názor má váhu. Tak se podle toho zařiď.

Tak jsem se před chvílí vrátila z prvního zkušebního - koukacího půldne v (snad) nové práci. Jsem tak nadšená, že ze mě všechny depresivní nálady spadly. Diplomka mi teď připadná jenom jako drobný opruz . Který se samozřejmě pokusím vyřešit, ale není to otázka života a smrti. Stejně se právě snažím emigrovat totálně mimo svůj obor studia. 

No nic, jdu si uvařit oběd a do večera mám čas na ten můj "opruz" .

Vilemína napsal(a):

Konikleci, jsem v hodně podobné situaci.
Není normální, aby učitelka (vyučovala v americké škole, kde se mluví anglicky) v USA byla souzena za to, že na dotaz Mexičana, zda může psát test ve španělštině, když je Mexičan, odvětila, že se má vrátit do Mexika. Nedávno to bylo ve zprávách. Oni totiž rádi zdůrazňují svá práva, ale povinnosti opomíjí. No, ale to jsem odbočila.
Koniklec, držím palce při psaní diplomky.

Hele Vilemino, v Americe se na jihu normalne mluvi spanelsky. jak tona te skole bylo
konkretne nevime. Me prijde ta ucitelka pitoma.

Děkuju za milá slova.

Bohužel ohledně školy to nedávám...nevím, co s tím....asi to budu muset zabalit.

Novavilo....mně určitě taky napíšeš, žes mi to říkala....já vím, že jo a máš pravdu. Ale jak si pomoct? Nevíš? Není něco, co pomáhá tvé dceři?

Upravil(a) koniklec (15. 3. 2012 21:24)

Konikleci, zaujalo mě téma Tvé diplomky, držím Ti palce, aby jsi to zvládla dopsat! Pokud jsem něco nepřehlédla, Tvoje nová práce se ale vůbec netýká toho co studuješ? Můžeš napsat víc, co je ta nová práce a jak se Ti povedlo se tam dostat? Zajímala by mě něčí zkušenost, protože sama mám práci, která mě nijak extra nebaví, uvažuju o nové třeba i v úplně novém oboru, ale vůbec netuším, kudy do toho, když i práci relativně v oboru jsem našla po dlouhém hledání víceméně jen díky náhodě.
A hezký den přeju, bez nějakých černých myšlenek :-)