MamkoHanko,
ufff.
Ono to celé může být i jinak...

Problémy (ADHD) tvého syna můžou být způsobeny rozvodem a také tím, že někdo z vás (nebo) oba si jej snažíte přitáhnout na svou stranu a případně druhého v jeho očích očernit a zapudit. Dítě ale má rádo oba rodiče a to mu způsobuje docela konflikt - maminku (tatínka) mám rád a je hodný(á), ale ten druhý, kterého mám taky rád, zase říká, naznačuje, že není hodný. V hlavě mu pak rezonuje jeden velký zmatek. Zdá se, že tím, kdo zapuzuje jsi bohužel ty.. Chceš docílit toho, abys jej měla ve své výhradní péči. Ale proč? Jak by se líbilo tobě, kdyby chtěl exmanžel děti do své výlučné péče? Asi moc ne, že? Možná teda trochu mainupuleš ty.
A možná jsi se taky nezachovala vždycky správně vůči otci svých dětí (to víš ty)... A pak nastupuje projekce a své chyby (manipulátorství) vidíš na něm, protože na sobě je vidět je to obtížné...

Polož si otázku - proč máš potřebu zbavit své dítě otce? Nechceš se mu náhodou mstít a neukrýváš to za synovo blaho? Přece otec tvého dítěte není vyslovený magor (pefodil) nebo něco poodobně extrémního? Pravděpodobně je to chlápek, který má pár předností i pár nedostatků... Kvůli přednostem jsi si ho vzala a měla s ním dítě, kvůli nedostatkům jste šli od sebe..
Zkus si taky představit, co bys cítila, kdy jsi dosáhla svého a docílila péči výlučnou? Pocit vítězství? Jak dlouho by ten pocit trval? Neřekla by sis třeba po čase, že je možná škoda, že syn přišel o otce?

Pochopitelně, může být on opravdu manipulátor.. Ale tím, že s ním budeš bojovat a přetahovat se tak jen jeho potřebu budeš sytit...

Znáš pohádku/pověst o křídovém kruhu, ve kterém se dvě ženy přetahují o dítě a jak to soudce rozsoudil?

ready napsal(a):

MamkoHanko,
ufff.
Ono to celé může být i jinak...

Problémy (ADHD) tvého syna můžou být způsobeny rozvodem a také tím, že někdo z vás (nebo) oba si jej snažíte přitáhnout na svou stranu a případně druhého v jeho očích očernit a zapudit. Dítě ale má rádo oba rodiče a to mu způsobuje docela konflikt - maminku (tatínka) mám rád a je hodný(á), ale ten druhý, kterého mám taky rád, zase říká, naznačuje, že není hodný. V hlavě mu pak rezonuje jeden velký zmatek. Zdá se, že tím, kdo zapuzuje jsi bohužel ty.. Chceš docílit toho, abys jej měla ve své výhradní péči. Ale proč? Jak by se líbilo tobě, kdyby chtěl exmanžel děti do své výlučné péče? Asi moc ne, že? Možná teda trochu mainupuleš ty.
A možná jsi se taky nezachovala vždycky správně vůči otci svých dětí (to víš ty)... A pak nastupuje projekce a své chyby (manipulátorství) vidíš na něm, protože na sobě je vidět je to obtížné...

Polož si otázku - proč máš potřebu zbavit své dítě otce? Nechceš se mu náhodou mstít a neukrýváš to za synovo blaho? Přece otec tvého dítěte není vyslovený magor (pefodil) nebo něco poodobně extrémního? Pravděpodobně je to chlápek, který má pár předností i pár nedostatků... Kvůli přednostem jsi si ho vzala a měla s ním dítě, kvůli nedostatkům jste šli od sebe..
Zkus si taky představit, co bys cítila, kdy jsi dosáhla svého a docílila péči výlučnou? Pocit vítězství? Jak dlouho by ten pocit trval? Neřekla by sis třeba po čase, že je možná škoda, že syn přišel o otce?

Pochopitelně, může být on opravdu manipulátor.. Ale tím, že s ním budeš bojovat a přetahovat se tak jen jeho potřebu budeš sytit...

Znáš pohádku/pověst o křídovém kruhu, ve kterém se dvě ženy přetahují o dítě a jak to soudce rozsoudil?

ADHD je porucha, která nevznika během života, nemá na ni žýdný vliv nějaký podnět, např. rozvod, ale jde o dědičnou záležitost a poruchu při vývoji plodu!

Kde je z toho, co tady píšu, znát, že bych děti chtěla od otce izolovat? Ano, otec se dětem nevěnuje, ano, stěžují si na něj pedagogové, ano, nebere ohledy na synovo "postižení" a ano, nesnáším ho, ale to neznamená, že dětem bráním, aby ho vídaly, či aby ho měly rády. Máš černé brýle a skrze ně se na tuto věc díváš a podle toho to taky hodnotíš....

mamkaHanka napsal(a):

Revliba napsal(a):

majkafa napsal(a):

Hanko, v tomhle nemám zkušenosti, mé děti byly dospělé, když jsme se rozváděli.
Ale napadlo mě, nelze požádat o přidělení jiné sociální  pracovnice, která vás bude mít na starosti? Třeba z důvodu, že máš pocit, že nepracuje dostatečně pro zájem vašich dětí, synovy nemoci,.. nebo nějaké další důvody?

Zbytečné...ony jsou vyškolené k tomu,aby tzv. nenadržovaly žádnému z rodičů...opět tzv. mají hájit zájem dítěte a záleží velmi na tom,jestli se chovají alespoň lidsky...
Já jich měla několik...všechny až na jednu vyjímku to byly studený gestapačky bez srdce...ačkoli viděly na vlastní oči fakta...
Jen ta jedna mi po xté návštěvě bytu na popud mého psychopatického bm...na mou otázku,co mám proboha dělat,abych to zastavila,řekla tiše,skoro do ucha....s tímhle jsem se ještě nesetkala,já nevím,musíte vydržet.....
Dospěla jsem s hrůzou k poznání,že oni se ho bojí,protože byl schopen ničit i pracovní pozice jim,neustálými stížnostmi...

Fuj a hnus! Právě se mi dostalo vyjádření paní, která pracovala roky na kojeneckém ústavu a s těmito pracovnicemi pracovala denně. Dokud OSPOD byl při soudu, tyto pracovnice denně chodily k soudu a řešily nesčetné množství dětí. Dnes má Ospod každé větší město a každápracovnice má jen pár dětí a nemají takové zkušenosti, jako ty "dávné" pracovnice. Takže působí, jakoby s dětma v život nepracovaly, jakoby vlastní děti neměly.... Samozřejmě nemůžou nadržovat jednomu, či druhému, ale když jí člověk řekne, že dcera si řekla, kde chce být, tak více slyší to, když tatínek lživě popíše, jak dcera pláče, když ke mně má jít, protože u mě být nechce. Proč si tato pracovnice dítě nevyslechne, aby tak měla sama důkaz? Protože na to nemá pravomoce! Ona nemůže nic! Proto na mě hleděla a krčila rameny a házela rozhodnutí na mě..... O tom to je. Dneska ti řeknou dělej co máš dělat, ale ty nemůžeš, protožte nesmíš. Jak se potom může cokoli řešit, když máte ruce svázané? Je to opravdu zhroucený system. Jedno požírá druhé a nakonec to bude všechno na....

Pozor...ona si ho poslechnout může,může přijít za tebou do bytu,po předchozí domluvě za ním do školy,pozvat si vás na úřad a s dítětem mluvit o samotě bez tvé přítomnost...u nás to tak probíhalo běžně...

MamkoHanko - jak můžeš vědět, že syn sleduje u svého otce pravidelně po*no? Ty si tam s nima u toho po*na seděla?
A tohle si napsala - pěknou blbost:
ADHD je porucha, která nevznika během života, nemá na ni žýdný vliv nějaký podnět, např. rozvod, ale jde o dědičnou záležitost a poruchu při vývoji plodu!
Ano souhlasím, že je dědičná, ale není to poruchou při vývoji plodu (kde si na to přišla?)
ADHD která prostě vznikne během růstu,kdy některé buňky v mozku se vyvíjej rychleji a některé pomaleji a nejsou v rovnováze (tj např. pravá a levá hemosféra atd). MLuvím hodně laicky, ale prosím najdi si články o ADHD. Většinou na konci vývoje (dospělý) už je "normální" ve vývinu a ADHD se zastaví a člověk dospělý normálně žije plnohodnotným životem.
SOuhlasím s Readym. Neměla by si upírat styk s otcem.
I když vy dva si spolu nerozumíte, nemusí manipulovat s vašim dítětem. Pokavad se mu věnuje při střídavce tak jak má, řekla bych že není důvod něco měnit.
Dle mého, jestliže kluk nechce, mohlo by to pro něj znamenat zhoršení.

dusička napsal(a):

MamkoHanko - jak můžeš vědět, že syn sleduje u svého otce pravidelně po*no? Ty si tam s nima u toho po*na seděla?
A tohle si napsala - pěknou blbost:
ADHD je porucha, která nevznika během života, nemá na ni žýdný vliv nějaký podnět, např. rozvod, ale jde o dědičnou záležitost a poruchu při vývoji plodu!
Ano souhlasím, že je dědičná, ale není to poruchou při vývoji plodu (kde si na to přišla?)
ADHD která prostě vznikne během růstu,kdy některé buňky v mozku se vyvíjej rychleji a některé pomaleji a nejsou v rovnováze (tj např. pravá a levá hemosféra atd). MLuvím hodně laicky, ale prosím najdi si články o ADHD. Většinou na konci vývoje (dospělý) už je "normální" ve vývinu a ADHD se zastaví a člověk dospělý normálně žije plnohodnotným životem.
SOuhlasím s Readym. Neměla by si upírat styk s otcem.
I když vy dva si spolu nerozumíte, nemusí manipulovat s vašim dítětem. Pokavad se mu věnuje při střídavce tak jak má, řekla bych že není důvod něco měnit.
Dle mého, jestliže kluk nechce, mohlo by to pro něj znamenat zhoršení.

Tak si články o ADHD přečti taky, možná zjistíš, co jsem zjistila já. ADHD nevyprchá, jako sodovka, je to celoživotní záležitost a pokud se medikací a vhodnou výchovou neobrousí hrany, pak to má fatální následky na život člověka touto poruchou postiženého. Syn chce taky být u mě, ale nikde tím nemávám, protože jeho mozek neumí zpracovat souvislosti a jeho názory se mění, podle momentálního zážitku. Že u otce sleduje po*no vím od dcery a od syna samotného.

K otázkám typu Proč chci upírat dětem styk s otcem, se už ani nebudu vyjadřovat. Omlouvám se. Dle vlastního pocitu si odpovězte sami, pokud se mnou nesouhlasíte, máte právo, já mám taky právo s vámi nesouhlasit. Nikomu nic nenutím, jen hledám odpovědi na své otázky.

Napsala jsem něco na co máš jiný názor, pro to od Tebe ta agresivita?
Proč neodpovíš na otázku,která je dle mého klíčová a to proč chceš zabránit styku dítěte s otcem?
Tvůj syn i když má ADHD moc dobře ví a cítí, kdo ho má rád. Nedělej z něho dítě, který nemá své city a pocity a který nerozpozná.
On Tě prostě má rád stejně jako svého otce. To tě štve? Ale vždyt je to normální.
Nebo Ty máš raději svou matku než svého otce.
Děti přece nezajímá, co si vyříkávaj mezi sebou dospělý. To on nežije.
Mám dítě s ADHD, ale odmítla jsem aby do sebe cpal prášky. řešili jsme to doma láskou a povídáním. Je mu 15 a známky ADHD vymizely.

Proč neodpovíš?
Reaguju pouze na to, co napíšeš.Proč píšeš jen část?

dusička napsal(a):

Proč neodpovíš?
Reaguju pouze na to, co napíšeš.Proč píšeš jen část?

Protože je celek strašně obsáhlý... navíc cokoli napíšu, chytneš mě za slovíčko a reaguješ na to, dle mého, urážlivě....

Chci, aby děti žily v klidu, u něj v klidu nejsou. Samy si oba stěžují, že křičívá na babičku i na svou přítelkyni i na ně samotné. Že ustavičně lže a mění názory, že jen slibuje a nedodrží svá slova..... Pokud není manipulátor, vlastně na tom nezáleží, ale na čem záleží je, že to dětem vadí. Dcera u něj nechce být, sama si o to řekla a řekla to už i jemu, když na ni tlačil. Syn mě o to prosí od cca listopadu každou neděli, abych taťkovi zavolala, že tam nepůjde. Já jsem o něm s dětma nikdy nemluvila ve zlém. Častokrát jsem se ho naopak zastávala, přestože jsem věděla, že na mě naopak on háže špínu. Na to jsem jim ale vždycky říkala, že i já bych o něm mohla mluvit škaredě, i o komkoli jiném, ale není to hezké, že když on se mnou mánějaký problém, přeci si o tom můžeme popovídat sami dva. Synovi se u něj líbí, že taťka chodí pozdě z práce a on má celé odpoledne, aby mohl hrát hry na počítači. Dcera z pozitivních věcí říká jen, že ho má ráda. Z těch negativních je toho zase mraky, ale fakta jsou, že dcera u něch bydlet nechce a chce ho vídat, když bude chtít ona. Syn to hodnotí asi napůl, podle toho, jak se vyjádřil. Co je ale další věc, tak učitelé mají s otcovou přípravou opravdu velký problém a třídní učitelka, se kterou synovy problémy probírám, sama navrhuje, aby byl syn u mě, protože si všímá, jakým způsobem otec působí na syna. V ped. psych. poradně paní psycholožka otevřeně řekla, že syn potřebuje klidný a pozitivní přístup... atd. vše co motivuje pozitivně, ale u otce toto mít nemůže, protože "Otec sice jeví zájem, ale realita je někde jinde". Otcův vztah k dětem se projevuje jako mejetnický, potřebuje je mít u sebe, ale když s nimi je, ignoruje je a věnuje se své zábavě a dětem se nevěnuje. Co se týče domluvy s ním, tak ta není možná už jen proto, že jakákoli domluva je pro něj znamená, že já musím ustoupit, jinak začne i na ulici nekontrolovatelně řvát a dělá divadlo pro okolí. Pokud spolu nekomunikujeme přes internet, neustále své názhory mění, kličkuje a lže. Co řekne jeden den, tak evidentně později usoudí, že to neměl říkat, tak následujícího dne je schopen to popřít, že jsem po pochopila jinak. Toto předvedl i na OSPOD i v manželské poradně při rozvodu....... Nechce se mi pokračovat. Je mi jasné, že kdo chce stát v opozici, tak tam bude stát, ať napíšu cokoli. Já si tady potřebuju uspořádat myšlenky a slyšet odpovědi na mé otázky. Nepotřebuju slyšet že ADHD se nedá léčit, když se všude uvádí že ADHD léčí. Pokud u tvého syna příznaky odezněly, pak se "vyléčil". Označuj to jak chceš. V metodických pokynech od lékaře jasně stojí že jde o LÉČBU, ať jde o potlačování příznaků.

Vím, že co jsem tady ted napsla bude pro mnohé nedostačuící. Chápu to. Je to nedostačující. Jak tady můžu popsat, jaké jsou mé děti, jak spolu komunikujeme, jaký mají třeba názor na otce, jaký na mě... stejně mi na to řeknete, že mně řeknou něco jiného, než řeknou jemu....  Děti mám ráda a jde mi o to, aby byly v pohodě a místo toho, aby mi někdo poradil, tak se pořád všichni ptají, proč chci děti separovat od otce. Budu je separovat, pokud si to budou přát.... nebud je nutit a nebudu jim ani bránit. Jaký budou mít vztah ke svému otci je jen na nich. S čím ale nesouhlasím je v průběhu týdne, kdy děti potřebují spolupráci, které se jim u otce nedostává a je to znát i ve škole i v popisech pobytu u otce.
... je toho víc, ale nemůžu tady sedět pořád....

Upravil(a) mamkaHanka (15. 3. 2012 19:00)

TADY nezbude nic jiného, než aby sis vzala na poradu právníka. Působíš velmi emotivně, naléhavě a hlavně necháváš průchod negativním emocím, pokud s tebou někdo nesouhlasí. Myslím, že tohle je pravý důvod, proč to u pracovnic prohráváš. Moc tlačíš na pilu... Navrhla bych ti právníka, který by tě zastupoval a trénovat před zrcadlem kamenný obličej. D8le bych ti poradila psychologickou konzultaci, kde se zbavíš svých největších strachů a pocitu ohrožení. Tyto dvě emoce totiž velmi ovlivňují tvé vyjadřování, takže nevypadá nestranně a ve prospěch dětí. Vem to jako divadlo, které se musíš naučit a zpracovat proto, aby se VAŠE děti měly dobře.

Hodně chápu tvoji potřebu zajistit děti. bylo by vhodné vyjadřovat svůj smířlivý postup ohledně víkendů a styku otce s dětmi, že je v tom podporuješ, ale s ohledem na vývoj situace u tvého syna bys pro něj potřebovala stabilnější prostředí.

V9š, ona někdy FORMA vítězí nad obsahem. NĚKDO SE DOTKNE TVÉ BOLÍSTKY A TY LÍTÁŠ JAK ČERTÍK Z KRABIČKY.  Zamysli se nad tím a promysli se, jestli by ses opravdu chvilku neměla věnovat rozřešení svých emocí.

Ano, mamkoHanko, já se rovněž přikláním k názoru PavlyH Má pravdu - jak s tím právníkem, tak i ve svém hodnocení Tebe a Tvých příspěvků

Neuraž se, mamkoHanko, ale Ty skutečně na některé příspěvky reaguješ drobátko nepřiměřeně: vyskakuješ jako čertík ze škatulky, odsekáváš, dáváš průchod emocím, rozčiluješ se. Stokrát můžeš mít pravdu, ale svým vystupováním tady v některých okamžicích působíš nevyrovnaně a nedůvěryhodně Pokus se zklidnit své emoce a reagovat s chladnou hlavou a k věci ...

PavlaH napsal(a):

TADY nezbude nic jiného, než aby sis vzala na poradu právníka. Působíš velmi emotivně, naléhavě a hlavně necháváš průchod negativním emocím, pokud s tebou někdo nesouhlasí. Myslím, že tohle je pravý důvod, proč to u pracovnic prohráváš. Moc tlačíš na pilu... Navrhla bych ti právníka, který by tě zastupoval a trénovat před zrcadlem kamenný obličej. D8le bych ti poradila psychologickou konzultaci, kde se zbavíš svých největších strachů a pocitu ohrožení. Tyto dvě emoce totiž velmi ovlivňují tvé vyjadřování, takže nevypadá nestranně a ve prospěch dětí. Vem to jako divadlo, které se musíš naučit a zpracovat proto, aby se VAŠE děti měly dobře.

Hodně chápu tvoji potřebu zajistit děti. bylo by vhodné vyjadřovat svůj smířlivý postup ohledně víkendů a styku otce s dětmi, že je v tom podporuješ, ale s ohledem na vývoj situace u tvého syna bys pro něj potřebovala stabilnější prostředí.

V9š, ona někdy FORMA vítězí nad obsahem. NĚKDO SE DOTKNE TVÉ BOLÍSTKY A TY LÍTÁŠ JAK ČERTÍK Z KRABIČKY.  Zamysli se nad tím a promysli se, jestli by ses opravdu chvilku neměla věnovat rozřešení svých emocí.

Ano, s tímto plně souhlasím. Vím, že jsem pasivně agresivní. Tady si to můžu dovolit. Nikdo mě nezná a nehamuju se. Ve skutečnosti když mě někdo naštve, jsem zticha a raději mlčím a nevyjadřuju se. Nereaguju a myslím si své. Dávám to za vinu i tomu, že jsem jedenáct let žila v něčem, co nikdo nedokáže pochopit, naopak mě za to uráží, když se to pokouším říct, aniž by mě kdokoli shazoval. Naučila jsem se bránit se všemu, co mi vadí a vím, že to někdy můtu i přehnat. Ale jak říkám, v realu bych k takovým projevům měla strach.

Kiara napsal(a):

sahleb napsal(a):

To tedajen ziram, tak maminka manejake problemy zrejme a tatinek se one nestara a dava je do pece vlastni matce a poustijim po*no. To je mimochodem trestne a socialni pracovnice na to nic nerekne. No tebuch.

sahleb, to je těžká věc na to, že tatínek dětem pouští po.r.no, musejí být hodnověrní svědci a svědectví nezletilého dítěte je pro nějaký postih bohužel nedostačující Tatínek klidně může tvrdit, že matka si incident s po.r.nem vymyslela, aby se jí podařilo získat děti do své výhradní péče a děti navedla, aby křivě svědčily

K tomuto jen dodám - otec ani nikdo další synovi porono nepouští. Má nekontrolovaný přístup na internet a je zvědavý, takže si to prostě vyhledá. Vím to od dcery, a vím to i z hystorie na mém počítači, kdy si u mě hrál vědomostní hru a po nahlédnutí se snažil rychle překliknout na jiné okno, tak jsem se nenápadně mrkla (se záminkou zjištění počasí), na co se to vlastně díval. Nekomentovala jsem to, ale až byl k tomu vhodný okamžik, když jsme byli sami, tak jsem se ho snažila pozitivně usměrnit. Řekla jsem, že je to super, že je zvídavý a že když ho něco zajímá, že je bezva, že si to umí na internetu najít, ať se to týká dinosaurů, tak i letadel, ale i toho, na co se díval odpoledne, ale to není pro něj vhodné, je to škaredé a není to ani pravdivé. Jestli o tom chce něco vědět, tak mám hezkou knížku, co dostala jeho sestra k narozeninám, kde je to pro jejich věk hezky popsané, že si o tom můžeme popovídat, ale to co se díval, je prostě fuj. On se nejdřív trochu styděl, ale když viděl, že se nezlobím, naopak jeho zvídavost hodnotím kladně, tak se rozpovídal a byl ochotný si o tom povídat. Slíbil, že už se na to dívat nebude a já mu řekla, že by to bylo dobře a že mu věřím, protože se mu to určitě nemohlo líbit, takové hlouposti. On to slíbil a přestože se na to ještě jednou díval, jak jsem v historii zjistila, už jsem to nekomentovala dál, protože už se to víckrát nestalo. Už to viděl a přestalo ho to asi zajímat. Podobně jako ho děsil strach ze smrti. Už to v sobě jakoby zpracoval a už to dál neřeší a zajímá se zase o něco jiného......

PavlaH napsal(a):

TADY nezbude nic jiného, než aby sis vzala na poradu právníka. Působíš velmi emotivně, naléhavě a hlavně necháváš průchod negativním emocím, pokud s tebou někdo nesouhlasí. Myslím, že tohle je pravý důvod, proč to u pracovnic prohráváš. Moc tlačíš na pilu... Navrhla bych ti právníka, který by tě zastupoval a trénovat před zrcadlem kamenný obličej. D8le bych ti poradila psychologickou konzultaci, kde se zbavíš svých největších strachů a pocitu ohrožení. Tyto dvě emoce totiž velmi ovlivňují tvé vyjadřování, takže nevypadá nestranně a ve prospěch dětí. Vem to jako divadlo, které se musíš naučit a zpracovat proto, aby se VAŠE děti měly dobře.

Hodně chápu tvoji potřebu zajistit děti. bylo by vhodné vyjadřovat svůj smířlivý postup ohledně víkendů a styku otce s dětmi, že je v tom podporuješ, ale s ohledem na vývoj situace u tvého syna bys pro něj potřebovala stabilnější prostředí.

V9š, ona někdy FORMA vítězí nad obsahem. NĚKDO SE DOTKNE TVÉ BOLÍSTKY A TY LÍTÁŠ JAK ČERTÍK Z KRABIČKY.  Zamysli se nad tím a promysli se, jestli by ses opravdu chvilku neměla věnovat rozřešení svých emocí.

Před pracovnicí OSPOD jsem tatínkovi navrhla, že může mít děti dva víkendy ze tří, ale přes týden je chci mít u sebe, aby měl především syn jedno zázemí a měl jeden režim a jedny návyky při přípravě do školy. On to odmítl s tím, že si to vymýšlím a jak jsem dosáhla rozvodu, tak dosáhnu i tohoto a nebude mě zajímat, že ho děti potřebují. On se nechce dohodnout. On chce, aby bylo po jeho, ať se to týká financí, tak i moci. Psycholožka mi na to řekla, že když jsem se s ním rozváděla a rozvedla, byl klidný, protože si byl jistý, že budu sama a že budu litovat, že jsem ten vztah ukončila. A když byl agresivní, tak ho štvalo, že už mě nemůže dirigovat a já si se svým životem můžu dělat co chci. O to víc ho to štvalo, když jsem si našla přítele, kterého děti mají moc rády a evidentně u něj o něm mluví, protože fakt, že mám vztah, poslal na OSPOD proti mně. Ale to je vlastně jedno...