Ahoj všem,  i já bych se chtěla podělit o bolest z rozchodu. Přítel mě opustil a já vím ,že se musím vzpochpit a jít dál. Žili jsme spolu rok. Pocházím z východních Čech a jela jsem navštívit kamarádku do Západních Čech , nikoho jsem v té době nehledala , byla jsem již několik let sama a zvykla jsem si na svůj život v Praze ve svém bytě a plánovala se vrátit zpět do rodného města. Hodně jsem cestovala, věnovala se práci,měla kamarádky. S kamarádkou jsme vyrazily se pobavit a co se nestalo tak jsem potkala jeho. Dělali  jsme ,že o sebe nemáme zájem. ALe on pak přišel a tím to vše začalo. Strávili jsme spolu noc povídáním a zjistili jsme , že bychom si mohli rozumět. Začali jsme se vídat a vše nabralo rychlý spád. On do té doby měl hodně kamarádů a hospodu. Nicméně toho všeho se vzdal alespoň to tak vypadalo. Začali jsme spolu bydlet, odstěhoval se z rodného města a zpřetrhal všechny kontakty,ale práci si v rodném městě ponechal. Tudíž dojížděl za prací , já mu vyvářela a když nebyl doma tak šla ven se svými kamarádkami. Postupem času jsem začala přicházet o kamarádky , protože bych nestíhala péči o domácnost. Dostávala jsem se do kruhu práce,vaření, domácnost,čas s ním. Nikam jinam jsem nechodila - nebyl čas. Když jsem něco navrhla , že bychom mohli jít tak mě odbyl, že je unavený z práce. Vím, že mu museli chybět kamarádi. Celý rok mi říkal, že by mě nikdy neopustil,snažili jsme se o dítě. Začali jsme plánovat společné bydlení v novém bytě, který bychom si asi vzali na hypotéku. Jenže by to znamenalo pro něho změnit práci, byla jsem aktivní hledala mu prác, o to nestál zřejmě. Začínali jsme se hádat pak už skoro každý měsíc, že nevydržím sedět doma, furt někam chci jezdit. Já začala hubnout , být unavená pak přišly narážky, že už nevypadám jako žena, což mě velmi trápilo. Doma muselo být stále naklízeno ikdyž on rád uklízel  - a až někdy to přeháněl.Občas na mě zvyšoval hlas kvůli maličkostem, omlouval to tím, že je nervák z práce a že žádné přítelkyni přede mnou to nevadilo. Měl velmi dlouhý vztah a svojí bývalou opustil ze dne na den.Přesto přese všechno jsem si říkala, že to zvládneme, věřila jsem tomu všemu po jeho slovech denodenně jak mě miluje, že chce mít děti, plánoval jak si s nimi bude hrát. Našli jsme jednu sobotu byt v krásné lokalitě, v neděli jsme se dohodli, že následující den dojdu udělat rezervaci bytu. V pondělí než odjížděl do práce tak mi řekl, že mě moc miluje. Tu sobotu jsme se ještě pohádali, protože on chtěl sledovat televizi a já jít ven. Mě se to nějak vše rozleželo v hlavě a v ponděli jsem mu zavolala, že mě mrzí jak na mě kolikrát křičí a on na to reagoval slovy, že je konec, že to takhle dál nejde. Přišla jsem z práce domů a on byl odstěhovaný. Aniž by mi zavolal nic. Volala jsem mu a řekl, že už to dál nešlo , že jsme se prý jen hádali a že potkám někoho lepšího. Pak jsem se dozvěděla ,že za 4 dni už slavil v hospodě ve svém rodném městě , to že se vrátil. Pak už se mi neozval totálně mě odstřihl. Nejdříve mě rok balamutil láskou, svatbou, dětmi. Já mu vše věřila a nakonec tady sedím sama, všude ho vidím a on si ted někde už užívá.Vím, že musím začít znova, ale vůbec nevím jak dál,jak se vzchopit, ráno jsem naprogramovaná na jeho čas , kdy vstávál takže pak už nespím a přemýšlím o všem co se stalo. Mám furt takový pocit, že jsme si nepromuvili , ale on asi nechtěl nic řešit-měl vyřešeno. Vím,že se musím smířit, že se mnou chtít nechtěl. Když si vzpomenu na ty slova , co mi říkával, tak se mi derou slzy do očí. Věřila jsem mu, že mě nezklame a každé slovo. Pro něho zřejmě rok nic neznamenal....Máte podobnou zkušenost?