miska81 napsal(a):

Ahojky,

potřebovala bych poradit, co dál.
Jsem s přítelem 5 let. Mě je 30 a jemu 35 let. Začala jsem toužit po dítěti, tak jsme spolu o tom začali mluvit. Mluvili jsme o tom i na začátku našeho vztahu. To mi řekl, že až spolu budeme trochu dýl, tak se tomu nebrání mít rodinu. Má už 9 let dceru z předchozího vztahu. Ale moc se s ní nevidí a stále říká, že ji ani jako dceru nebere.
Teď jsme o tom tedy začali mluvit znovu, že bych chtěla dítě a co si o tom myslí on. A on mi teď, po 5 letém vztahu řekl, že žádné dítě nechce. Dítě je prý strašný závazek a on prý ztratí svojí osobní svobodu, nebude si moc dělat co chce, a že dítě jenom brečí a kadí, atd. Trochu jsme se během těch 5 let i hádali, ale vždy jsme to ustáli a shodli se na tom, že spolu chceme zůstat, že se máme rádi.
Ale teď nevím, co dál. Já rodinu opravdu chci. Nedokážu si představit, žít život bez dětí.

myslím, že tenhle partner opravdu dítě nechce. vzhledem k tomu, že už jedno dítě má a nejeví o něj žádný zájem asi se to nezmění.
i kdyby se "stala nehoda" zřejmě nezmění názor.
Asi se budeš muset dohodnout , co vlastně je pro tebe priorita a podle toho se zachovat.

Miško, co jsi čekala od chlapa, který o svoji dceru nejeví zájem a dokonce ji ani tak nebere?
Asi to prostě nebude rodinný typ. Teď záleží na tobě, jestli s ním budeš chtít zůstat i přesto, že on děti mít nechce.


Ahoj,

souhlasím a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit . Pokud má muž takovýhle přístup nezmění se ani kdyby jste to dítě měli. Já musela svého ex vyhodit z bytu, když si začal v době mého těhotensví dokazovat že je svobodný a žádné dítě ho doma neudrží ......a to jsme to dítě vždycky chtěli. Řeči o svobodě a závazcích měla až co jsem otěhotněla, takže buď ráda, že to víš již teď a můžeš se svobodně rozhodnout .

ahojky,
děkuji všem za rady, ale je to strašně složité.

Jsme spolu 5 let a pro mě je strašně těžké od něj odejít. Ani on nechce, abych od něj odešla. Říká, že mě má strašně rád a nedokáže si život beze mě představit. Jenom nechce to dítě. Přijde prý o svobodu, budeme mít málo penět a budeme se muset uskromnit. Dítě bude jenom brečet, jíst a kadit, atd. Takže to asi opravdu nebude rodinný typ.

Jenomže problém je v tom, že ho asi nedokážu opustit, protože ho mám moc ráda a jinak je mi sním dobře.

Jsem z toho fak zoufalá a nevím jak dál.

Asi budu muset někde narazit na novýho chlapa a pak to přijde samo.

Možná tvůj přítel není vyzrálá osobnost (bez ohledu na věk). To soudím podle té obavy o svobodu..že si nebude moct dělat co chce..apod. Není prostě připravený dělit se o svůj život s další člověkem. A taky se možná bojí,že s příchodem dítěte se změníš ty. Teď se věnuješ především jemu,točíte se kolem sebe. Dítě ti bude přeci jen zabírat mnoho času a sil.A bude ti přednější. Jsou muži,kteří tohle špatně nesou,a ani radost z potomka to nepřehluší. Možná by pomohla návštěva nějakého partnerského psychologa.

misko81....bez ohledu na to, zda Tvůj přítel je sobec, realista, kariérista či otevřeně se vyjadřující člověk /přikláním se spíš k tomu poslednímu-jeho dítě žije u jeho bývalé a třeba jim nechce zasahovat do života, pokud tam je nějaký přítel matky/....jsi na tom daleko lépe než ženy s nimiž si jejich protějšky sice dítě pořídí, ale pak se nestarají a nechají vše na nich/tj neřeší společné bydlení, výbavičku,a další věci/, nebo je opustí před či po narození dítěte, nebo s nimi dokonce zůstanou formálně, donuceni okolnostmi se i sestěhovat, ale de facto pro rodinu neudělají nic a jsou ženě dalším větším dítětem, co chce najíst, vyprat a vyžaduje, aby se věnovala i jim, zatímco oni dítě nedovedou ani nakrmit, ani vykoupat a nejsou ochotni je povozit či ohlídat.
Tvého přítele vidím jako člověka, který s Tebou jedná na rovinu a neodkládá řešení problému. On by Ti mohl slibovat, že si dítě pořídíte později, mohl by se vymlouvat, že nejdříve vyměníte byt, pojedete na dovču atd...On Ti to řekl na rovinu a takové ty scény, co otec vidí prvně potomka v kočárku, zjihne a obrátí, ty se v životě až tak často nestávají a nespoléhala bych na to, že potkají zrovna mě. Pravdu má Tvůj přítel v tom, že dítě život zkomplikuje, stojí peníze, nikdy člověk i přes pokročilou lékařskou vědu není jistý, zda nebude  mít chronické onemocnění, nějakou vadu, nebo zda Tě svojí hypeaktivitou nebude dnes a denně přivádět ke skryté otázce...panebože, měla jsem tohle vůbec zapotřebí, už ho nechtějí hlídat ani naši....jako máma dvou tedy již dospělých dětí /s každým jsem lítala jen po doktorech/ a babička jednoho vnoučete /jedni mladí mají potomka, maminu po 3 leté MD zpět nevzali a je bez práce, takže to jedni mladí vedou o jedné nevysoké výplatě, kdy po zaplacení všeho mají na týden 1000 na jídlo, druzí mladí  berou málo a splácejí byt a dítě se rozhodli prostě nemít/ Ti za sebe - souhlasit se mnou nemusíš - můžu říct: ber život tak, jak jde, máš člověka, s nímž si rozumíš, máte se rádi, a uvědom si, že málokdo má v životě všechno. Buď se stane, že Ty nebo současný přítel potkáte někoho, kdo vás osloví natolik, že se rozejdete - Ty budeš třeba pak mít někoho, s nímž si sice tak rozumět nebudeš, ale dítě chtít mít bude, třeba i proto, aby si tě připoutal nebo bude už jedno ve vlastní péči mít a bude potřebovat doma ženskou ruku, Tvůj současný přítel třeba bude mít kliku na ženu, která skutečně mateřskými city oplývat nebude a budete mít oba, co jste chtěli. Co Ti skutečně nepřeji, abys měla svoje vysněné dítě a byla s ním sama na všechno a modlila se, abys už šla po MD aspoň do práce mezi lidi, bude-li kam se vrátit....znám dost děvčat, co jsou samy i se dvěma dětmi a ač je milují jako já to svoje vnouče...přece jen si řeknou...neměla jsem raději trochu počkat....ono dítě se nedá vrátit v obchodě, ani reklamovat, jak tady je, není cesta zpátky, potebuje mámu vlastně i jako dospělé. Z práce můžeš odejít, ze vztahu vycouvat, z bydliště se odstěhovat, s rodiči se rozkmotřit...ale dítě do ztrát a nálezů dát nelze....Hodně štěstí.

POkud ti pritel rekl, ze dite nechce a ty ho chces, tak mas naproste pravo od nej odejit. Nedej se obmekcit jeho recmi, ze bez tebe nemuze zit. To klidne zkonci za 3-4 roky, co ja vim, a najde si nekoho o deset let mladsi. Nemusi byt ani vyjimecne, ze se jim narodi brzo dite. Vim, vypada to jako spekulace, ale tohle se stava.  Mit dite je dulezitejsi nez udrzovat vztah, ve kterem nejsi spokojena.