Svého klídku ....... Znám chlapíky, co se nevzdali a nevzdají svého klídku, i když se jim batolí půl tuctu potomečků kol nohou. I když ti potomečci se spíše se svými matičkami domáhají alimentů. Co si je pouštět do bytu, ty hysterky zmítané mateřským pudem a jejich haranty, ne?
Má to Lunaria těžké, ale kdo jiný by to měl rozhodnout? Kdyby si našla třeba pětatřicátníka, dokonce i čtyřicátníka s tímhle postojem, je to samozřejmě jiná káva.
Možná jsem ovlivněna vlastním čerstvým náhledem. Mám takového čerstvě v rodině, věřím, že matka jeho dítěte o něm a jeho mladistvosti pěje ódy - mladistvý příjde nakonec i mě, ale na druhou stranu vidím a cítím, jak je to, na rozdíl od dřívějška čím dál tím zranitelnější, křehčí. A o to, myslím, jde. O tu robustnost, na níž už se nelze spolehnout.

Jen jsem tím chtěla  rozkrýt nerovnováhu ve vztahu. Lunaria  případně přinese "oběť" tím, že se vzdá mateřství, zatím co partner se svého klídku nevzdá.
Jakou "nerovnováhu"? Jakou "oběť"? Jaký "vzdání se klídku"?
Vždyť jí nikdo, tím míň přítel, kvér u hlavy nedržel... to ona šla do toho vztahu dobrovolně, dokonce i přes jeho výslovné upozornění, že děti má a další nechce a chtít nebude - dokonce byl ochoten akceptovat i případný rozchod.
Když to lehce přeženu - jako bych si koupila saténový lodičky, přečetla si informace jak je ne/nosit a přesto doufala, že zrovna ten můj pár bude použitelnej i jako kozačky v - 15 °C.

V tom máte, holky, pravdu, že to Lunarie předem na férovku řekl, přesto to celé na mě dělá dojem, že jediný, kdo má tomu vztahu něco obětovat, je Lunaria, a to věc poměrně velmi zásadní, tedy mateřství. A starý mazaný kocour si mne dlaně....zas až tak ji asi nemiluje, aby obětoval své pohodlí něčemu, co ji může třeba do budoucna velmi trápit. I když se mu vůbec nedivím, mít dítě v 50 bych taky nechtěla.
Tím se mi zase jen a jen potvrzuje, že mladý k mladému a starý k starému.....

Selima napsal(a):

majkafa napsal(a):

Popravdě mě Nicolasův blog také překvapil. Nahlédla jsem do něj ale nemile překvapená jsem zase brzy odešla.
Říkala jsem si - šmarjá, snad můj milý, který je asi ve věku Nicolase, je už dospělejší... Nebo normální Muži fakt neexistují? Tací, co intimní záležitosti probírají v intimitě vztahu?

Nehádajte sa, lebo vás rozsadím! dumbom supermario
A Nicolas je minimálne mladší odo mňa... myslím, že ani 40+ ešte nie je, tak mu nepridávajte, prosím, a nerobte z neho Šípa alebo Gotta, OK?

Neplevel durhým vlákno, keď na svojom okrikuješ...! Založ si vlastné vláklno Detinský Nicolas, kde ho môžeš drbať do ľubovôle, OK?

offtopic: zdravím Selimu, slovenského Jánošíka a strážce diskusí

Nějak se to rychle stalo a už je mi lehce přes 40. Ale děti se nám narodily nyní během 1,5 roku. Takže jsem "doháněl" to, co spousta mých vrstevníků zažívala před 15-20 lety a mají nyní ratolesti v maturitních ročnících či již na VŠ.
Takže je to asi jiná situace než u člověka, který už má děti odrostlé a zvažuje další miminka.
V mém případě převládalo těšení se. Takové to nevědomé těšení se na malé, vonící a roztomilé miminko, co se směje a spinká a tulí se k tátovi. Nikdo vám dopředu neřekne, že některá miminka řvou třeba 2 hodiny v kuse, protože mají novorozeneckou koliku. A pokud vám to někdo řekne, tak používá výrazy "půl roku se nevyspíš", což zní trochu přehnaně.

Ale ted si na to období moc nepamatuji (resp. nyní to mám znovu s dalším novorozencem). S dětmi je to každý den nové. A rychle to ubíhá. Jedna z vlastností lidí je ta, že vydrží tolik, co prostě musí. Protože jiná alternativa není. A naprostá většina rodičů různá období nepohodlí se svými dětmi vydrží a pak na to jen s úsměvem vzpomínají.