Nehádajte sa, lebo vás rozsadím!
A Nicolas je minimálne mladší odo mňa... myslím, že ani 40+ ešte nie je, tak mu nepridávajte, prosím, a nerobte z neho Šípa alebo Gotta, OK?

Nicolas jen bere své otcovství zodpovědně, ale tipla bych mu něco mezi 30-40, spíš k té třicítce.

A já bych naopak řekla, že když je otec starší, že si umí to dítě vychutnat a vychutnává si ho víc, než když mu je dvacet.
Ale taky bych řekla, že otec 50+ už je na otcovství přestárlej

majkafa napsal(a):

Daphne, Nicolas je spíš ke 40. Proto jsem dávala Lunarii odkaz na jeho vlákno. Že mu už není 20, jako bylo za mých mladých časů, kdy byla spousta otců ještě na základní vojenské službě nebo těsně po ní.
Chtěla jsem tím ukázat, že starší rodiče berou rodičovství jinak, než mláďátka, jakými jsme byli my. My jsme to brali víc s nadhledem, než starší rodiče. Mládí vidí spoustu věcí jinak. Nu a přítel Lunarie je dokonce už 50+, takže to je ještě úplně jiné kafe. Aby si srovnala, jak bere otcovství malých dětí muž kolem 40 a nedivila se tolik, že její přítel už ve svém věku děti nechce, obzvláště když už děti má.

Tak já bych řekla, že Nicolas ustrnul v 16 letech a má potřebu rozebírat každou maličkost na netu počínaje orálním sexem a konče výchovou dětí .
Podle jeho blogu je zjevný, že zralej není a nikdy nebude.

Takže Nicolas bude špatnej příklad typickýho 40 tníka, už vidím svýho exmanžela, kterej jezdil po celým světě na konference o jaderných haváriích ,  jak ve 40 letech radí holkám na webech jak na orální sex.......ha ha ha ha 

Upravil(a) novavila (12. 3. 2012 15:08)

PPavlaa: Ten věkový rozdíl si zatím téměř nepřipouštím, přítel je mladý myšlením, má hodně koníčků a fyzičku taky celkem dobrou, tak doufám, že to tak vydrží ještě dlouho…i když člověk nikdy neví, to je jasný.
K té druhé poznámce – to je právě to, že on už ví jaké to je mít děti a já ne…a nemůžu zjistit, jestli by se mi líbilo děti mít, pokud si je nepořídím…může se stát, že děti časem budu mít a zjistím, že na mateřství nejsem a bude pozdě to vrátit zpět…nebo děti mít nebudu a pak později budu litovat…je to složité :-(
Diskuze o věku Nicolase je docela vtipná, proč se ho prostě některá nezeptáte? :-)
Helena: Uznávám, že moje jednání může působit nerozumně, ale…nebýt toho, že jsem upřednostnila srdce, neměla bych ani ty dva dosavadní nádherné roky s ním…Co se týče těch důvodů, proč (ne)mít děti, docela by mě zajímalo, kolik holek do toho jde z opravdového vnitřního přesvědčení, touhy…a kolik spíš proto, že se jim to v určitém věku a po určité délce vztahu zdá „normální“ („dělají to tak všichni okolo“) nebo z rozumových důvodů. Jak jsem psala výše, kdybych měla přítele co děti chce, možná bych otěhotněla i když bych nebyla úplně přesvědčená „na sto procent“ že to chci já sama…ale teď mám pocit, že bych asi musela v sobě tu vnitřní touhu najít a mít ji silnější než lásku k příteli, pokud bych se s ním měla rozejít…
Na druhou stranu, nepřijde mi špatný mít jako jeden z motivů proč mít děti to „aby člověk nebyl na stáří sám“ – myslím si, že důvody proč lidi mají děti, jsou stejně povětšinou sobecké…

Důvod - aby člověk nebyl na stáří sám - mi přijde taky moc smutný.

Jo, Lunario, a důvody, proč lidé děti nemají, nejsou sobecké?

Upravil(a) majkafa (12. 3. 2012 16:36)

Kiara napsal(a):

dusička napsal(a):

A já bych naopak řekla, že když je otec starší, že si umí to dítě vychutnat a vychutnává si ho víc, než když mu je dvacet.
Ale taky bych řekla, že otec 50+ už je na otcovství přestárlej

To taky záleží na povaze toho chlapa ... já znám ze svého osobního života dva muže, kteří se stali otci "v dalším životním kole". První ty svoje nijak výrazně neřešil, musela se starat jejich matka a druhý - který se stal otcem ve věku 50+ - si pozdní dítě sice vychutnával a všestranně se mu věnoval, leč o několik let později nečekaně zemřel a z prvňáčka se stal  sirotek

ale duši píše, že nad 50 je už tatík přestárlej ..

majkafa napsal(a):

Popravdě mě Nicolasův blog také překvapil. Nahlédla jsem do něj ale nemile překvapená jsem zase brzy odešla.
Říkala jsem si - šmarjá, snad můj milý, který je asi ve věku Nicolase, je už dospělejší... Nebo normální Muži fakt neexistují? Tací, co intimní záležitosti probírají v intimitě vztahu?

Neplevel durhým vlákno, keď na svojom okrikuješ...! Založ si vlastné vláklno Detinský Nicolas, kde ho môžeš drbať do ľubovôle, OK?

Neplevel durhým vlákno, keď na svojom okrikuješ...!
Teda Sel... ty si zase troufáš... Klacek a vosí hnízdo, kobra a bosá noha

A myslím, že ľudia proste nejako automaticky rátajú s tým, že detičky budú vydarené...
Samozřejmě - ale i vydařené dětičky se klidně odstěhujou za prací nebo partnerem - a pak už záleží taky na tom, jestli za dva rohy nebo over the ocean...
Můžu předpokládat, že potomek bude, když ne extra vydařenej, tak alespoň "normální" co do chování, zaměstnání, rodiny atd. - ale nemůžu si "pořizovat" děti s představou, že "budú robiť len radosť, vypĺňať rodičom život a postarajú sa"... nebo to dokonce od nich očekávat, případně vyžadovat. Slušný dítě se samozřejmě postará, když je potřeba (nebo tu péči zajistí jinak), ale slušnej rodič by neměl argumentovat stylem "já se staral X roků, tak mi koukej vrátit".

Lunario, mně se obě děti narodily neplánovaně před 26 a 23 lety a ani ve snu mě nenapadlo, když jsem byla těhotná ani nikdy po té, že bych očekávala nějaký přínos ve smyslu, v jakém to ty píšeš. Dokonce mě ani nenapadlo přemýšlet o interupci, když jsem otěhotněla neplánovaně. Já mám děti prostě proto, že jsem je mít chtěla.
Chtít mít děti proto, že prostě chci, je dost sobecký důvod, ne?

A kdyby se mi děti nebyly narodily neplánovaně, děti jsem mít chtěla a pokud by byla příroda ke mně laskavá, tak bych je měla plánovaně, i když to plánování v tomhle smyslu mi nějak způsobuje husí kůži.

Ještě doplním, první dítě jsem čekala, když jsem končila vejšku, psala diplomku a měla státnice. A BM měl před sebou dva roky studia na vejšce.
Druhé dítě jsme čekali a následně jsem byla s dětmi sama, když byl BM na vojně.
Tak že bych si děti "pořizovala" ze sobeckých důvodů, opravdu nehrozilo. Čekaly mě jen náročné dny a komplikace. Neměli jsme kde bydlet a doslovně ani korunu. Přes to všechno jsme chtěli, aby se naše děti narodily. Přes to jsme to zvládli. Děkuji Bohu za ně, když dnes čtu ty problémy s otěhotněním...
Pro mě je dítě za každé situace darem z nebe.

Upravil(a) majkafa (13. 3. 2012 11:27)

majkafa napsal(a):

Lunario, mně se obě děti narodily neplánovaně před 26 a 23 lety a ani ve snu mě nenapadlo, když jsem byla těhotná ani nikdy po té, že bych očekávala nějaký přínos ve smyslu, v jakém to ty píšeš. Dokonce mě ani nenapadlo přemýšlet o interupci, když jsem otěhotněla neplánovaně. Já mám děti prostě proto, že jsem je mít chtěla.
Chtít mít děti proto, že prostě chci, je dost sobecký důvod, ne?

A kdyby se mi děti nebyly narodily neplánovaně, děti jsem mít chtěla a pokud by byla příroda ke mně laskavá, tak bych je měla plánovaně, i když to plánování v tomhle smyslu mi nějak způsobuje husí kůži.

Ještě doplním, první dítě jsem čekala, když jsem končila vejšku, psala diplomku a měla státnice. A BM měl před sebou dva roky studia na vejšce.
Druhé dítě jsme čekali a následně jsem byla s dětmi sama, když byl BM na vojně.
Tak že bych si děti "pořizovala" ze sobeckých důvodů, opravdu nehrozilo. Čekaly mě jen náročné dny a komplikace. Neměli jsme kde bydlet a doslovně ani korunu. Přes to všechno jsme chtěli, aby se naše děti narodily. Přes to jsme to zvládli. Děkuji Bohu za ně, když dnes čtu ty problémy s otěhotněním...
Pro mě je dítě za každé situace darem z nebe.

Ano,přesně tak to za nás bylo,spousta kolegů a kolegyn od manžela z VŠ byla před jejím dokončením už vdaná-ženatí a měli děti;asi proto se tehdá taky narodilo tolik dětí;
my měli před manželovou promocí 1.dítě,se kterým jsem pak na manžela čekali,až si odbyde roční voj.povinnost a už během této služby bylo na cestě druhé dítko,oba kluci plánovaní.
V dnešní době mám takový dojem už jen z toho,jak to tady kolikrát čtu,je vztah už  "přenošen",moc uvažování o té budoucnosti jak vidno taky bývá na škodu no a zkrátka,jsem ráda za tu dobu,ve které jsme tohle řešili my nebo respektive řešit nemuseli,ted to fakt stojí za kočku.

Podle toho co píše Lunaria,neřekla bych,že očekávat radosti,které přijdou sdítětem,je nějak sobecké,která z nás matek a vůbec lidí má ráda a očekává od života opak.Ale je dobré s tím počítat,člověk se pak třeba tolik nehroutí,až fakt nějaká hrůza přijde.
Takže Lunaria tím přínosem myslela radosti,které budou plynout z mateřství,což je pochopitelné a nad tím bych se tak nepohoršovala.

majkafa napsal(a):

Lunaria napsal(a):

Helena: Uznávám, že moje jednání může působit nerozumně, ale…nebýt toho, že jsem upřednostnila srdce, neměla bych ani ty dva dosavadní nádherné roky s ním…Co se týče těch důvodů, proč (ne)mít děti, docela by mě zajímalo, kolik holek do toho jde z opravdového vnitřního přesvědčení, touhy…a kolik spíš proto, že se jim to v určitém věku a po určité délce vztahu zdá „normální“ („dělají to tak všichni okolo“) nebo z rozumových důvodů. Jak jsem psala výše, kdybych měla přítele co děti chce, možná bych otěhotněla i když bych nebyla úplně přesvědčená „na sto procent“ že to chci já sama…ale teď mám pocit, že bych asi musela v sobě tu vnitřní touhu najít a mít ji silnější než lásku k příteli, pokud bych se s ním měla rozejít…
Na druhou stranu, nepřijde mi špatný mít jako jeden z motivů proč mít děti to „aby člověk nebyl na stáří sám“ – myslím si, že důvody proč lidi mají děti, jsou stejně povětšinou sobecké…

Jaku, budu oponovat. Lunario tady jasně píše (mimo jiné) co tím přínosem hlavně myslí.
Ona nic nepíše o radosti,  která plyne z mateřství. Možná i proto, že netuší, jak je mateřství krásné psychicky a hledá důvody jaksi materiální.

Majkafo,když už to tady tak rozebíráme,v příspěvku č.43 píše Lunario toto:S těmi "sobeckými důvody" jsem to myslela podobně, jak píše Selima, že lidé od dětí očekávají, že jim budou přinášet radost (nebo aspoň že tam radost převáží starosti, finanční výdaje apod.), i když to tak samozřejmě vždy nemusí být...Nepostřehla jsem tady to materiálno a ani do něj nespadá naivní myšlenka o tom,že když budu mít děti,nezůstanu sama.

Lunaria napsal(a):

Díky za reakce, ale zatím jsem se teda moc nedozvěděla :-)
Majkafa měla děti neplánovaně, tak to se pak asi hledají důvody "proč děti chtít" hůře - to já bych taky nešla na interupci (neuvažuju teda případ znásilnění apod.), kdybych otěhotněla neplánovaně, to vím jistě (i když zároveň vůbec neodsuzuju ženy, které na interupci jdou).
Ale stejně, nepřemýšlela jsi nikdy Majkafo, co je za tím "prostě jsem chtěla"?
Helena důvod nepíše vůbec, jen ubezpečuje, že nebyl sobecký...
Já bych se prostě fakt ráda dopátrala toho, co to znamená "chtít mít děti"...dokud necítím "pudy", tak asi nějaký důvod mít musím...
A že se snažím najít řešení, aby vlk se nažral a koza zůstala celá? Ano, snažím. Jinak je to výběr mezi dvěma špatnými možnostmi a to si pak asi rovnou můžu hodit korunou...ráda bych přišla na to, jestli přecejen jedna z možností není "lepší".
No a dále...díky že aspoň Jaku pochopila moje "sobecké důvody"...kdybych byla materialistka, to bych spíš asi si pěkně spořila (vůbec neuvažovala, že bych "utrácela" za děti) abych si na ono stáří mohla zaplatit nějaké nadstandardní pečovatelské služby :-)

Máš pravdu s tím materialismem Lunario,ale jinak kladeš nezodpověditelné dotazy proč chtít dítě - to může být u každého jiné a přitom tak stejné,úplně polopaticky řečeno a zjednodušeně je to tak v přírodě zařízeno,že samičky holt mají mládata,o která se pak starají a u lidí tím mají ženy-matky naplněnou část života,protože se s tímto ztotožnily.
Máš těžké rozhodování a jsi v nezáviděníhodné situaci - fajn partneři a zodpověední otcové v jednom nerostou na stromech a jsou dost vzácní a tak se naskýtá otázka,jak by si člověk s "dítětem za každou cenu" pomohl,třeba by to vyšlo,možná ne a navíc nemáš ani jistotu jak dopadne tento vztah. Fakt ti tohle nezávidím.