IlonaN napsal(a):

Opomněla jsem jednu zásadní věc: CO CHCE MUJ MANŽEL, co si o tom všem myslí, prostě polopatě.
Dal mi jasně najevo, že ptát se táty, jestli má nebo smí jezdit domů.. je bezpředmětné, neodpoví NE, nechce mít problémy u jednoho ze svých dětí. Pak spoléhá na jeho zdravý úsudek (ještě je myšlenkově fit), a také mu prý nechce přidělávat starosti. Jezdit tam nechce do té doby, než mu táta sám řekne, že máme přijet na návštěvu.

Souhlasím s tím. Má pravdu. Pokud osud bude chtít, aby naše dcera měla posledního prarodiče, je to štěstí, jak pro něj tak i pro dceru. Pokud ne, bude nás to mrzet, ale my to zvládneme.

A děkuji za příspěvky, nikdy není na škodu nestranný názor. Díky všem .. IlonaN :-)

Asi už jsi tohle téma uzavřela, ale třeba si to ještě přečteš. proč by měl tatínek řešit, jestli za ním jeho syn přijede? Chcete aby vám řekl, at přijedete abyste mohli říct švagrové "ale táta nám řekl..." ? proč nemyslíte na toho tátu? Nechce být proti žádnému dítěti a vy ho nutíte aby si "vybral". Jste stejní jako švagrová

IlonaN napsal(a):

Tak já si myslím, že můj manžel po těch všech (pranicích) potřebuje slyšet: no tak přijeďte... a upřímně, já taky.. Spíš jde jenom o ujištění se, že nás tam rád uvidí (a že není taková bačkora)
.

Určitě nebudeme vykřikovat před ní.. a táta tohle a táta tamhle.. to bychom ho pěkně -schodili-.¨

nějak mi uniklo ....a to tvůj manžel nechce vidět/navštívit svého otce?na to musí mít pozvání?

Ilono, nevím, jestli je dobré neprojevovat zájem o to tam jet a jen odevzdaně čekat na pozvání. Toho se, díky intrikám od švagrové, taky nemusíte nikdy dočkat. Já bych to nevzdala. Copak manžel nechce svého tatínka vídat?

Heleno - trefné. Aby se pak nestalo, že už nebude kam jezdit a nějaké čekání na pozvání pozbude významu...

No jo, napsala jsem to jako ultimátum, to jsem ale...
Samozřejmě manžel s tátou mluví, vídají se, normálně spolu komunikují, (kromě některých věci ) já také, ale setkání neprobíhá a asi dlouho neproběhne u nich doma, no. A já už to řešit nebudu, prostě tak to zatím je, časem se to možná zlepší, až naše mimi bude větší a bude víc komunikovat, myslím, že dědeček jí bude mít určitě rád., vždyť je tak podobná manželovi, mě tedy vůbec podobná není :-)

Pandorraa napsal(a):

IlonaN napsal(a):

Tak já si myslím, že můj manžel po těch všech (pranicích) potřebuje slyšet: no tak přijeďte... a upřímně, já taky.. Spíš jde jenom o ujištění se, že nás tam rád uvidí (a že není taková bačkora)
.

Určitě nebudeme vykřikovat před ní.. a táta tohle a táta tamhle.. to bychom ho pěkně -schodili-.¨

Teda v týhle rodině se hrajou zvláštní hry
Vypadá to, že ses správně přivdala, když je hraješ s sebou.
Proboha kdo a k čemu potřebuje ujištění? A kdo že je "bačkora"? Nějak mi to celé splývá, ono to totiž vypadá, že vám všem není jasné, kdo je tu dospělý a kdo dítě

jj, je to komedie

mamba napsal(a):

PPavla:
V žádném případě švagrová nemůže štvát manžela / bratra/ proti jeho manželce a svým chováním ovlivňovat jejich soužití. Je to podle mne nehorázná drzost. Ať má sestra jakýkoliv důvod k nenávisti, je to jen a jen její problém. Její bratr je totiž dospělý a svéprávný a o tom, s kým bude žít v manželství si rozhoduje sám. Jeho sestře do toho nic není, i kdyby se brácha rozhodl žít s čertem.

Aha,  apreto je potrebné chodiť sním k rodičom, švagrinej a strážiť ho? Ako si to robila ty? Alebo je ten tvoj nesvojprávny a nemá vlastný úsudok? Podľa mňa je nešťastie mať takéto niečo v rodine, ale zdá sa mi, že Ilona mala so švagrinou problém už dávno pred narodením dieťaťa, tuším im závidela, že boli v zahraničí, že hento a tamto... správala sa vraj nemožne... Ilonu ju tu tuším už dosť riešila aj predtým,nie? Nechce sa mi to hľadať, ale niečo sa mi marí...

Selima:
Ano, bylo to potřeba do té doby, než on sám pochopil, co se děje. Bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat pro naše báječné  manželství.  O jeho svéprávnosti nepochybuj, nojo, potřebuješ mě trošku popíchnout, ale to jsi na špatné adrese. Fakt nejsem člověk, který s sebou nechá vláčet. Když se o to někdo pokusí, tak mu to překazím, no.

Selima:
Aby nedošlo k omylu, svého muže jsem opravdu nekaučovala, ani nijak neovlivňovala, jen jsem svou prostou přítomností zabránila jeho citovému vydírání ze strany původní rodiny. Přede mnou mě těžko mohly pomlouvat a navádět ho, že jo.  V mé přítomnosti si nedovolily to zkusit, dobře věděly, že bych se důrazně ozvala. Kdyby chtěl, mohl se s nimi kdykoliv setkat sám, ale to on nechtěl, ani po jejich  telefonických výzvách, samozřejmě do práce, abych to já nevěděla.

Naše společné návštěvy probíhaly v klidu, bez konfliktů, před manželem si žádný útok nedovolily. Dobře věděly, že by se se zlou potázaly i u něho, že by se zastal nové rodiny.
Navádění a citové vydírání probíhalo jen v mé nepřítomnosti (např. já jsem k...a a naše dítě není jeho atd.) nebo naopak, v jeho nepřítomnosti, kdy mě přišly mě seřvat, že jsem s...ě, že jsem jim z domova odvedla pracovní sílu (nikoliv syna) a kvůli mně nemá v baráku a na zahradě kdo pracovat, atd. To se stalo jen jednou, vyhodila jsem je a pak jsme s nimi dlouhodobě přerušily kontakt.

Selimo, opravdu považuji manželství za svazek, do kterého sestře manžela nic není, i kdyby byl šťastný třeba s čertem.  Žena, která dovolí si nechat rozvrtat manželství jen proto, že to chce někdo jiný, není moc chytrá.
Tak to mám já.

Dusičko,
já netvrdím, že  to  byla výhradně moje záležitost, ale svůj podíl jsem na řešení měla i já. Hlavně, byla jsem mu oporou a dali jsme všem na vědomí, že jsme pár, který si do ničeho nedá vrtat, což jsem považovala za nejdůležitější.

Tenkrát jsem byla mladá a nezkušená, ale vzala jsem si příklad od známých. Žena jeho rodiče nemusela, tak k nim posílala  manžela samotného tak dlouho, až mu celé manželství rozvrtali. Ona prostě chtěla mít klid, kterého se po rozvodu dočkala.  Manžel se s ní nemohl bavit o tom, co se u jeho rodičů odehrávalo (pomluvy, nasazování brouků do hlavy),  tak začal chodit do hospody, kde ho vyslechli kamarádi a posléze milenka.  Jeho rodina se konečně zbavila nevhodné snachy. Nikomu to žádné štěstí nepřineslo.

Když je syn/bratr zpracovaný, stačí malá manželská rozmíška a jemu vytane na mysli, že asi jeho původní rodina má prvdu a to je tačátek konce. Ona stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Není to tak přímočaré, má to svůj postupný vývoj, shrnula jsem to jen do několika vět, ale v principu to tak bývá. To je moje zkušenost, někdo jiný to může mít jinak.

mamba napsal(a):

Selima:
Ano, bylo to potřeba do té doby, než on sám pochopil, co se děje. Bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat pro naše báječné  manželství.  O jeho svéprávnosti nepochybuj, nojo, potřebuješ mě trošku popíchnout, ale to jsi na špatné adrese. Fakt nejsem člověk, který s sebou nechá vláčet. Když se o to někdo pokusí, tak mu to překazím, no.

ano - chci tvé dobro za každých okolností. až "prohlídneš " můžeš uvažovat i vlastní hlavou .

Bramborka napsal(a):

Byli tam tedy jako pár (jedna duše a jedno tělo ).

To zní strašně.

Agewa:

K vytučněnému:
To si vážně myslíš, že bych si všechno nechala líbit?
Obecně řečeno, chovaly by se tak k jakékoliv partnerce jejich syna a bratra, stačila jim k nenávisti jen její samotná existence.