Jesi napsal(a):

Ahoj, poraďte prosím, jak na trému. Čeká mě během pár dní přednáška pro asi 40 lidí a během následujících 2 měsíců asi 15 školení v rámci firmy, kde budou mj. i vysokoškoláci. Já VŠ nejsem. Povahou jsem introvert a samotář. Když jsem do práce nastupovala, o školeních nebylo ani řeči, to se zavedlo až v poslední době. Jinak bych tu práci nevzala. A ted mám strach, že budu kuňkat, koktat, budu všem pro smích a v práci budu chodit kanálama. Co pomáhá Vám? Děkuji za každou radu. Bára

Jé to přesně znám, mně se v podobných situacích klepou kolena dodnes a nepomohly mi ani roky, kdy jsem učila, páč je to úplně jiná situace. No jak na to:

1. Nachystat si prezentaci - Já to brala hlavně jako pomůcku pro sebe. Měla jsem tam v bodech vypsaná základní fakta a když mi došla nit (a začala panika, třesavka a tak), tak se stačilo podívat na plátno a hned bylo jasno, kde navázat (nutno ověřit, jaká je ve vašem školícím centru technika). Prezentačku si 2-3x projdi doma v soukromí, třeba i před zrcadlem.

2. Vzdělání posluchačů nehraje roli. Oni se školí z nějakého důvodu - nejčastěji z toho, že o dané oblasti nemají ani páru. Tzn. že v tu chvíli víš o dané problematice víc, než oni. Má zkušenost je, že čím vzdělanější člověk, tím lepší posluchač, páč má většinou též praxi s přednášením a ví, jak ti je.

3. Já měla z počátku tendenci všechno strašně rychle odhrkat a to je špatně. Mluv raději pomalu, případná odmlka není žádný průšvih, dáváš tak oddech sobě i jim. Nepanikař. Vždycky máš možnost mrknout na svou prezentaci a část z ní přečíst slovo od slova - tak se uklidníš a zas navážeš svými slovy. Občas to udělají všichni.

4. Snaž se nekoukat jen na plátno s prezentačkou. Vyber si v sále někoho sympatického a usměvavého a občas mluv k němu. Čím víc podobných lidí v sále najdeš, tím líp.

5. Hezky a pohodlně se oblékni a namaluj se tak, jak jsi zvyklá, najez se tak, jak jsi zvyklá. Není nic horšího, než když u přednášení přemýšlíš nad tím, že ti nesedí kostým, teče oko nebo kručí v žaludku. Udělej všechno proto, aby ses cítila dobře. Tréma bohatě stačí, není třeba působit si další trauma.

6. Toto je hrozná rada, ale já si první dva tři roky dávala před přednáškou malinkatýho frťana na povzbuzení.

Každopádně cítím s tebou. Taky to nesnáším. Ale dá se to zvládnout.

Míša Kulička napsal(a):

2. Vzdělání posluchačů nehraje roli.... Souhlas....

Oni se školí z nějakého důvodu - nejčastěji z toho, že o dané oblasti nemají ani páru....

bohuzel zalezi o co a o koho jde, skolila jsem ucetni a obcas se muselo jit ¨hloubeji¨ do ucta, rozhodne meli ¨paru¨ .... pokud se to treba otocilo a byla jsem skolena ja tak jsem se priznala, ze jsem to nevedela a ted jsem o neco chytrejsi ... clovek nemuze vedet vsechno

Já sice zkušenosti jako dospělá nemám.
Ale jako dítě jsem recitovala básně . Doma jsem trénovala před velkým zrcadlem a mluvila na sebe.

Jo, u školení účetních se hnedka pozná, která u školitele bije.
Jsem účetní :-)
Ale jsou i super ajťáci, kteří fakt umí. Před těmi smekám, že nebyli líní a ponořili se do hloubky, když už mají programovat něco do účta.

majkafa napsal(a):

Jo, u školení účetních se hnedka pozná, která u školitele bije.
Jsem účetní :-)
Ale jsou i super ajťáci, kteří fakt umí. Před těmi smekám, že nebyli líní a ponořili se do hloubky, když už mají programovat něco do účta.

Jo jo, byla jsem tak napul itak ale to proste nejde,
podstata ucta je jednoducha, ale pokud v tom clovek deno denne neplave tak hold se to samou toho skoleni pozna ....
hlavne danova problematika je silena, pokud se  k tomu prida i Slovensko, tak

Upravil(a) JuliePraha (27. 2. 2012 17:29)

.

Upravil(a) majkafa (27. 2. 2012 19:18)