29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Je mi líto tvé dcery a ty máš naprostou pravdu,že na vině,v prvopočátku všeho jejího zoufalého lhaní atd. je jeho chování.Trochu si to umím představit,přítel od mé matky zase nesnášel když seběhem jídla pilo,to jsem nesměla a byl taky puntičkář,tady se shodli s mojí matkou a výsledek její výchovy k pořádku je takový,že binec moc neřeším,nerada uklízím,ale do puntičkářského uklízení domácnosti mám fakt daleko.
Kolik je dceři let - píšeš že je na gymplu,pokud bude v dohl.době končit,viděla bych to do budoucna na koleje u ní,pokud je ještě dítě - nejde rázně manželovi domluvit?Fakt ti tuhle situaci nezávidím.
Není tady
tes,po přečtení mi bylo dost úzko. Já si nemyslím,že mlýnský kámen jsi ty(pokud tedy manžel a dcera tě netlačí proti tomu druhému),ale tvůj muž a tvá dcera je zrnem. Rozemílá jí na prášek. Už teď je nejspíš neurotická - okusování nehtů- otčím jí ponižuje a vytváří nejspíš z chytré,schopné a nadané holky uzlík nervů,zamindrákovanou ,nejistou a bez sebevědomí. Ty sama musíš objektivně zvážit co je třeba řečeno právem a kdy už to tvůj muž přehání. Workoholici a puntíčkáři bývají často nespokojeni sami se sebou i svou rodinou a bičují je ( i sebe) k lepším a lepším výsledkům. Jenomže tvůj muž už nejspíš překročil hranici únosnosti a dcera se ti zhroutí.A tady bych se bála,že skončí na antidepresivech nebo na drogách. Asi bych se poradila s dětským psychologem,který by promluvil nejen s tebou,ale hlavně s dcerou a také s manželem. Jenomže se obávám,že tvůj muž nepřipustí,že dělá chyby a může to být ještě horší. Já bych ale toho dětského psychologa stejně vyhledala,řekla mu co mě trápí a čeho se obávám. S manželem bych promluvila,dala mu jasně najevo,že takhle teda ne. Domluvit se s ním na pravidlech,jestli to teda jde. Je to TVOJE dcera, je TVOJÍ povinností jí chránit ( v tomhle věku určitě ). Je mi jí líto. Má dva tatínky,ale ani jeden se teda moc nepovedl. Doufám,že dostaneš víc rad a někdo třeba napíše i vlastní,podobné zkušenosti,aby jsi to mohla začít řešit okamžitě.
Není tady
tes1: opravdu nezáviděníhodná situace
Na druhé straně se mi na Tobě líbí, jak máš v sobě jasno: stojíš za svou dcerou a pokud se situace u vás nějak nezkonsoliduje, jsi připravena dát jí přednost před manželem Tento postoj Ti jedině schvaluji, dcerku máš jen jednu a nesmíš dovolit, aby ji Tvůj manžel nadále psychicky týral, protože to, co předvádí Tvůj manžel vůči svému nevlastnímu dítěti JE psychické týrání
Držím palce, aby se u vás situace uklidnila a za pomoci psychologa se Tvůj manžel pokud možno srovnal do lidské podoby
Není tady
Já jsem nějakou dobu vyrůstala s otčímem. „Táta“ byl (a je) velice pracovitý typ, doma a na chatě se stále muselo něco dělat, (půlku prázdnin jsem strávila rovnáním dříví na zimu)… Pokud jsem neustlala postel jako na vojně, nesměla jsem za dětma…
Byl to (a je) jak nazírám dnes s odstupem několika desítek let, pracovitý, milý a hovorný, všem (cizím) sympatický člověk.
Já z něj byl zpočátku nadšená, dokud se nenarodili bráškové, věnoval se mi jako vlastní. Po jejich narození jsem šla na druhou kolej, resp. až na třetí (přednost měli i synovci a neteře ze strany otčíma).
Já byla ta přítěž z minulosti. Mně se jen připomínalo a nařizovalo, špatně jsem myla nádobí (kde jsem to jen četla?, byla jsem rozmazlený fracek, který nechce nosit tu krásnou soupravu (štípací čepici a šálu) od babičky (jeho matky), kterou, považte, pletla sama a věnovala svůj vzácný čas parchantovi… Taky jsem byla za prolhanou - to když jsem si „vymýšlela“ , že Laco (jeho kamarád, který nám pomáhal s přestavbou chalupy) , mne osahával v posteli…
Ale měla jsem mámu, která v okamžiku přílišné buzerace řekla „Hele, já si to s ní vyřídím sama“ – a vyřídila. A co se týká toho osahávání, tak to byl hodně velký křik…
Když chtěl otčím mé mámě nejvíc ublížit, tak se navezl do mě. Po několika letech se rozvedli…
Myslím, že tam nešlo o problém dcery, ale o problém vztahu mezi dvěma lidmi.
Dneska je ze mě workoholik, který má moc rád svoji mámu, ale nerad binec a nicnedělání.
A máma mi nadává, že jsem jak ten „xxxx“ (dosaď jméno otčíma)
Co z toho vyplývá? Všechno zlé je k něčemu dobré. Jen je třeba mít se o co (o koho ) opřít.
Není tady
tes, je dobře, že je dcera na prvním místě a kdyby došlo na lámání chleba, rozhodla by ses pro ni.
moje známá měla něco podobného se svým mužem, ten takhle pořád buzeroval jejího syna z prvního manželství. co dovolil společným dětem, to on nemohl, byl na něj zbytečně tvrdej, dost ho shazoval. kluk byl jen nešťastnej, radši býval u prarodičů, než s ním doma. v podstatě s nimi žil celé dospívání a domů jezdil jen na návštěvy. jeho máma neměla na to se za něj postavit.
držím palce, ať manža dostane rozum ..
Není tady
Ja ako debil píšem na druhé vlákno... Prečo si si to viackrát?
Neviem, čo ti na to napísať, nemá to riešenie... Môj otec je a vždy bol ku mne hyper-kritický, a na bratovi nenájde chybu - a je nám to obom vlastný, biologický otec. Mne dokonca povedal, na promočnej hostine po absolvovaní vysokej s dekanskou pochvalou, že som čierna ovca rodiny a absolútne životné sklamanie... paradoxne ma to oslobodilo a už prdím na to, čo is myslí alebo cíti.
Čo ťa nezabije, to ťa posilní, a ide o to, aby aj tvoju dcéru to skôr posilnilo ako zabilo.
Není tady
No jo, Tes. Dcera je na prvním místě. To je hezké. Ale... máš i syna...
Tes,
já myslím, že by se to dalo zpracovat nelépe u psychologa či někoho, kdo se zabývá nějakou formou terapií. A v prvním kroku by stačilo si s dcerou promluvit a vysvětlit jí, že druhý tatínek má své mindráky, s největší pravděpodobností nízké sebevědomí, které se pokouší zvýšit na ní. Že všechno, co dělá, je v pořádku a má tvoji plnou podporu. Že budeš stát vždy za ní
Není tady
Tuli, já si nemyslím, že je to dobrá cesta mluvit takto o partnerovi. a to že má nízké sebevědomí atd. Tím ho schazuje. Já bych promluvila radikálně s partnerem. Psychologa by potřebovala jak holka, tak i partner.
Není tady
tes, je mi holčičky líto.
já jsem ranařka a nedopustila bych, aby se "člověk" takhle choval k mým dětem. rázně bych ho upozornila, aby se k MÉ dceři choval slušně, jinak mu zabalím kufřík a půjde , popřípadě bych odešla já. u mě jsou děti na prvním místě
Není tady
Určitě psychologa, jak dcera, tak i partner, nebo nejlépe všichni, než bude úplně pozdě
Není tady
Duši,
máš pravdu, není to ideální řešení. Nicméně si myslím, že to nemusí vyznět jako schazování, když to vezmeš tak, že má 2. tatínek problémy sám se sebou a řekneš, jak to ve skutečnosti je....
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Duši,
máš pravdu, není to ideální řešení. Nicméně si myslím, že to nemusí vyznět jako schazování, když to vezmeš tak, že má 2. tatínek problémy sám se sebou a řekneš, jak to ve skutečnosti je....
Nojo, ale co tím pomůže? Myslíš jako že holce se to bude líbit, i když bude vědět, že si na ní její druhý tatínek honí ego? I tak jí to bude vadit.
Není tady
Duši,
ano, bude jí to vadit, ale mohla by si to přestat brát jako svoji vinu. Jde o to že děti často vidí dospělého jako Boha a myslí si, že má ve všem pravdu. Alespoň já to tak měla. A když by mi rodič neustále meldoval, jak jsem k ničemu, uvěřila bych mu (a uvěřila jsem).
Není tady
Tes, ten tvůj druhý manžel, to je ale trouba!... Jenže co naděláš, obávám se, že ho asi nezměníš. Že dělá mezi dětmi takové rozdíly, je zlé...
Chtělo by to s manželem a dcerou navštívit dětského psychologa - možná by šlo podat to tak, jako že chcete řešit problémovou dceru - ono by pak mělo vyplavat najevo, kdo je problémový a kdo není...
Jenže to může vyjít a taky nemusí. To už pak záleží (ale nejen), jaký bude ten psycholog.
Upravil(a) Vachu (21. 2. 2012 20:02)
Není tady
Poradím jen totéž co už tu bylo napsáno, promluvit a manželem, zajít pro rady k psychologovi. Nevím jestli se dá něco udělat pokud manžel neuzná co vlastně dělá
Není tady
Vachu napsal(a):
Tes, ten tvůj druhý manžel, to je ale trouba!... Jenže co naděláš, obávám se, že ho asi nezměníš. Že dělá mezi dětmi takové rozdíly, je zlé...
Chtělo by to s manželem a dcerou navštívit dětského psychologa - možná by šlo podat to tak, jako že chcete řešit problémovou dceru - ono by pak mělo vyplavat najevo, kdo je problémový a kdo není...
Jenže to může vyjít a taky nemusí. To už pak záleží (ale nejen), jaký bude ten psycholog.
Panebože, Vachu ... víš Ty vůbec, co je to problémová dcera nebo problémové dítě vůbec?!? To je dítě, které chodí za školu, má problémy s návykovými látkami všeho druhu, toulá se po nocích nebo je agresivní, doma krade a podobně!!!
Jak vůbec můžeš na dítě, které nedělá žádné problémy, napasovat nálepku "PROBLÉMOVÉ" a udělat z něj vyvrhela jenom proto, aby se Ti "tak nějak" podařilo dostat k psychologovi otčíma, který dítě psychicky deptá?!? Bože můj ...
Není tady
Kvôli ockovi, zaonačiť to... Inak, problémové môže byť aj zdanlivo bezproblémové dieťa, o ktorom učitelia a vychovávatelia ani nevedia - ale trebárs ho šikanujú ostatné deti, nemá dosť sebavedomia apod. Nie je problém ako problém...
Není tady
Tes,
je mi upřímně tvé dcery líto. Je mi líto, že se jí víc nezastaneš před tvým "manželem".
Já prožila dětství v něčem podobném a do dneška jsem vděčná mojí mamce, že se s otcem (nevlastním) nakonec rozvedla a ušetřila mě dalších posměchů a narážek. On taky upřednostňoval svoje vlastní dítě přede mnou, takže vím, o čem mluvím. Pedant byl taky. Hlavně na mě.
Následky "jeho" výchovy si bohužel nesu dodnes. Mám zejména problémy v partnerských vztazích.
Vůbec nechápu, jak můžeš přihlížet tomu, jak jí tvůj manžel stojí za zády a říká, že to dělá na ho__o. Tenhle neustálý tlak by odrovnal i dospělého jedince, natož mladou slečnu. Zkus si představit sebe na jejím místě. Jak někdo vyloženě čeká na tvoji chybu, aby ti ji mohl "omlátit o hlavu" a ještě na tebe sprostě nadávat. Myslím, že bys brzy přestala chodit domů. Ona ale tuto možnost nemá, jelikož je ještě dítě a jediný, kdo se jí může opravdu zastat jsi ty - její matka.
A promiň, ale tvůj manžel je hloupý, jestliže argumentuje tím, že problémy ve vztahu máte kvůli tvojí dceři....s takovým mužem bych opravdu být nechtěla.
A poslat ji studovat do zahraničí...hmmm, opravdu chytré řešení. A co ty roky než odmaturuje? To ji v tom necháš žít až do jejích 19ti let?
Držím palce tvojí dceři.
Není tady
Aneri napsal(a):
Určitě psychologa, jak dcera, tak i partner, nebo nejlépe všichni, než bude úplně pozdě
Rozhodně. Nevím odkud jsi, Tes, ale hoď si do vyhledávače "rodinná terapie", něco bys tam měla najít.
Manžel se do holek taky občas navážel (a to jsou jeho vlastní) ale to jsem se vždycky rozzuřila....jak neumím moc bránit sebe, tak u dětí jsem viděla rudě - manžel-nemanžel.
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Duši,
ano, bude jí to vadit, ale mohla by si to přestat brát jako svoji vinu. Jde o to že děti často vidí dospělého jako Boha a myslí si, že má ve všem pravdu. Alespoň já to tak měla. A když by mi rodič neustále meldoval, jak jsem k ničemu, uvěřila bych mu (a uvěřila jsem).
Tuli - já bych řekla, že holčina svoji vinu nebere na sebe. Ona ví, že je šikovná, že to dělá dobře, ale druhý tatka jí buzeruje. Může se stát že se holčina šprajcne, je jí teprve dvanáct, bude hůř s nástupem puberty.
Tes - přečti si ještě jednou co si napsala tohle: S manželem o tom mluvíme, ví moc dobře, že stojím za dcerou a dává jí za vinu, že máme spolu problémy, protože jinak máme celkem spokojené manželství, dává jí sežrat to, že stojím při ní... protože za chvilku bude házet vinu i na Tebe,protože Ty za to budeš moc, že si nerozumíte ve vztahu,protože si zastáváš své dcery.
A moc se mi od Tebe líbí, že dáváš na první místo dceru než chlapa. Držím pěsti, at se partner vzpamatuje.
Není tady
majkafa napsal(a):
No jo, Tes. Dcera je na prvním místě. To je hezké. Ale... máš i syna...
Majkafo - Co si tím myslela? Vůbec nechápu.
Vždyť syna Tes taky miluje, ale akorát o něm ted nepíše, protože syn problémy nemá.
Má je dcera, a to neznamená přeci,že je dcera na prvním místě, že jí upředňostuje před synem.
Ale musí to řešit.
Upravil(a) dusička (22. 2. 2012 7:24)
Není tady
dává jí za vinu, že máme spolu problémy, protože jinak máme celkem spokojené manželství, dává jí sežrat to, že stojím při ní
tes, neřeknu ti, co bys měla konkrétně udělat... ale udělej to rychle
Tvoje dcerka má výhodu v tom, že se jí zastaneš a ona to ví, ale ani tak není v záviděníhodné situaci, protože je-li jí "vnucována" vina za to, že máte s manželem problémy, může to chtít ona sama nějak řešit... a ta řešení nebývají zrovna nejlepší.
Vím o čem mluvím, protože jsem taky byla starší nevlastní a nemožná ségra dvou batolat - a skončilo to tím, že jsem přibližně ve věku tvojí holčičky od mámy navždycky odešla. Už se to nikdy nesrovnalo. Sice jsme se vídaly, i se sourozenci se občas (hodně občas) stýkám, ale ten pocit "rodiny" nemám dodnes... a že je to let. I když jsem dávno dospělá, pořád cítím, že k nim vlastně nepatřím... že jsem ne snad cizí, ale něco jako vzdálená příbuzná, která není nemilovaná, ale zas tak moc ji nepotřebujeme.
A takovou perspektivu bych tvojí dcerce fakt nepřála.
Není tady