18. září : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 18. září : Objevte kouzlo brambor po římsku. Jednoduchý recept, kdy vás tlačí čas i finance! 18. září : Je vám čtyřicet a u řeíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Stránky: 1
Císařských řezů na počet normálních porodu přibývá. I kdy jsou známa rizika porodů ukončených císařským řezem, traduje se, e spousta en by raději podstoupila císařský řez, ne aby rodila spontánně. Jak jste na tom vy? Uvítala byste monost si o způsobu zakončení těhotenství svobodně rozhodnout? Hlasujte i v naí anketě!
Není tady
Já myslím, e pokud dá doktor eně na výběr nějaké monosti kvůli jisté komplikaci, tak by měla mít monost se rozhodnout. Ale císařské řezy na přání jen z "rozmaru" té rodičky mi přijdou zbytečně riskantní. Přeci jen je to operace. Já sama za sebe se císařského řezu bojím a nechci jizvu. Oba porody jsem měla dlouhé a vyvolávané, ale k císařskému řezu nebylo ptřeba přistoupit a jsem za to ráda.
Není tady
Cetl jsem, ze dnes klidne nektera zena prijde do porodnice a lekare vice mene nuti, ci mu prikazuje, ci dokonce diktuje, - ale nebo mozna jen prosi - aby ji udelal cisarsky rez - i kdyz pro to neni medicinsky duvod, jen ma nejaky jiny osobni duvod. A ze zalezi na erudici porodnika, a jeho psychice, jestli jen tomu tlaku odola... Pry starsi a zkusenejsi lekari to zvladaji - ale ti mladsi uz casto ne - a radeji a driv tomu podlehaji - jen aby nemeli pak potize, zejmena, pokud by mel byt porod nahodou komplikovany...
Není tady
nejak jsem na rozpacich.
Mam cisare ale nechtela jsem to. Po skoro ctyriceti hodinach bolesti jsem nebyla vubec na konci porodniho procesu ale stale na zacatku. Vlivem lekarske vedy, kdy do me presovali pod presem oxytocin, aby me urychlili, se moje telo zablokovalo. Boloesti po minutach , takze nakonec epidural a cisar. nemela jsem ani silu podepsat souhlas. A pak uz jsem si jen prala aby to skoncilo. Tot muj pohled.
Mam pocit, ze je to zenino telo i porod a ze by mela zena pravo se rozhodnout. Pripada mi, ze se o zenach tvrdi, ze jsou rozmazlene, kdyz to chteji. Ale ja jsem chtela (puvodne nechtela) a souhlaisla. Mozna , ze bych padl ana lekare ,ktery by byl jineho nazoru a nechal me trpetjeste 2-3 dny. A pak by se nekde vyjadroval , ze ty zensky jsou rozmazleny.
Moje kamaradka mela dvojcatka a rozhodne vyzadala cisarsky rez. A mela ho a prosadila si to.myslim, ze je to jeji pravo.
Ja jsem skoro vubec nemela zadne problemy, za 4 dny mi vytahli stehy a od te doby ok.
Není tady
Jakoto laik jsem odela do porodnice a lékařům se odevzdala.
Nedělo se mi nic hrozného, jak často čtu, take jsem vechno kolem přijímala, jak to přicházelo.
Pokud by mi lékař císaře navrhoval ze zdravotních důvodů, přemýlela bych o něm, ale jinak jsem toto vůbec neřeila.
Ale moc si neumím představit, z jakého důvodu bych přila k doktorovi, případně u do porodnice a "zaúkolovala ho"...
Za mě - o způsobu ukončení těhotenství má rozhodovat lékař.
Není tady
Můj názor je takový, e lékař ví jak správně v daném případě ukončit těhotenství.
Já jsem první porod měla spontání klasický a druhý jsem si přála taky takový, ale bohuel díky mé nehodě a patně srostlým kostem jsem od začátku těhu věděla, e půjdu na sekci...... několikrát jsem se putěa do debaty s lékařem, zda není ani malá monost, e bych porodila normálně, ale bohuel.
Co se týče dvojčat, tak tam se větinou volí sekce, ale je to přesně případ od příůpadu.
Proto za mě volit způsob ukončení těhu by měl volit lékař. Samozřejmě by měl vechna pro a proti dostatečně vysvětlit rodičce. Aby pochopila proč tak volí.
Není tady
Zaila jsem oboje. Teda, kdy jsem měla děti já, nemohla rodičkamluvit vůbec do ničeho, co bylo strně frustrující - ale je fakt, e konkrétně v mém případě nemohli doktoři rozhodnout jinak.
Ale dobrovolně bych císaře nechtěla ani omylem.
Není tady
Ja jsem se za cisare modlila uz pri druhem porodu. Ne ze bych si o nej vyslovene rekla, ale tak nejak v duchu jsem doufala, ze neco bude spatne a ze ho budou muset udelat. Nepostestilo se mi. Jsem velmi citliva na bolest a 24 hodinovy a 36 hodinovy porod opravdu nebylo to prave orechove. Rozhodne tyto dny, kdy se mi narodili deti nepocitam mezi ty nejkrasnejsi. Zdaleka ne ! Cisarsky rez byl pro me mensi utrpeni. Pri 4tem jsem se za nej taky modlila, davala jsem si falesne nadeje, kdyz byla mala stale jeste nozickama napred a obrecela jsem, kdyz se otocila hlavickou dolu..... a pak jsem zacla rodit, do hodiny a pul uz jsem mela epidural a pak cely bezbolestny porod, uzasne emoce, vsehovsudy za necelych 5 hodin bylo "hotovo" a citila jsem ten "nejkrasnejsi den" meho zivota.
Jsem rada, ze jsem si to nakonec odzila jako to nejuzasnejsi na svete. Jsem rada, ze jsem CS nemela. Ono asi zalezi na snasenlivosti bolesti, na okolnostech, na pripad od pripadu. Kdyby neco bylo spatne a ten CS jsem napoctvrte mela, vlastne bych nikdy neppoznala to stesti, ktere zena citi, kdyz privede na svet zdrave a krasne miminko.
Tezko rict, kdo by o tom mel rozhodovat. Zena nezna medicinu a lekar zase neni "v hlave" rodici zeny. To je tezky.
Není tady
Mám za sebou dva porody normální porodní cestou, a jeden císař s epiduralem bez narkozy - rodila jsem ve 34 týdnu, holka byla KP, rozhodl o tom lékař.
řekla bych, e lékař by měl mít poslední slovo, jakou cestu zvolit.
Jo a císař byl pro mě horí co se týče psychiky.
Není tady
Od prvního dne těhotenství jsem si byla naprosto jista, e rodit nechci ani náhodou, jakkoliv bylo dítě chtěné a dopředu milované. Císařský řez je sice riskantní, ale pro matku velmi komfortní. Drobná jizva na břie je neporovnatená s drastickým pokozeńím porodních cest, genitálu a mnohdy i konečníku. Hlasuju za to, aby si eny mohly způsob porodu vybrat. Argumenty o "babičkách" jsou irelevantní, to bychom mohli prosazovat návrat k jeskynním kulturám
Není tady
Jsem pro přirozenou cestu (i kdy u mě byla s komplikacemi). Mně to příjde jak z hororu - rozříznout břicho a vyndat dítě.
Něco jiného je, kdy je císař nutný ze zdravotních důvodů.
Přesto jsem pro monost svobodného rozhodnutí v této věci. Je to tak osobní, e by maminka měla mít právo do toho mluvit.
Není tady
Já jsem rodila dvakrát přirozeně bez nástřihu a nebyla jsem ani itá. ádné pokození genitálu ani konečníku nemám. To by mi vadila víc ta jizva na břie, která mi teda drobná nepřijde. Navíc je to opravdu operace, já bych se bála.
Ale kdy to někdo chce i tak...Koneckonců je to rozhodnutí na doktorovi, jestli prosby maminky o císaři vyslechne, či ne.
Upravil(a) Sakura (27. 2. 2012 3:36)
Není tady
Sakuro - je to malá čárka jizva, není jako dřív jizva přes celé břicho. Dělá se v místě, kde roste ochlupení. I bikiny můe nosit, a není vidět.
Upravil(a) dusička (27. 2. 2012 7:25)
Není tady
CS mi tedy pro matku jako komfortní nepřipadá a vím, o čem mluvím (cca 10 hodin kontrakcí různé síly a pak CS). A pro miminko komfortní není - dle mého názoru - u vůbec. U přirozeného normálního porodu se dítko na svě vypravuje de facto samo, postupně vnímá tlaky kontrakcí, prochází porodními cestami, sice je to pro něj trochu stresující, ale je to přirozené. Na rozdíl od císaře, kdy je mimčo v podstatě násilím bez jakýchkoliv příprav vybaveno ven z dělohy.
A poporodní komfort? eny po normálním porodu ve větině případů odejdou po 2 hodinách z porodního pokoje po svých, hned mají miminko u sebe, hned si ho můou pochovat. Mamky po císaři jsou rády, kdy se opatrně postaví na nohy druhý den, o dítě nejsou schopné se postarat několik dní, hůř se rozjídí laktace... Je to velká břiní operace, po který sice zbyde malá jizvička, ale rekonvalescence je dlouhá a leckdy i dost bolestivá.
V době dobrovolného epiduralu mi bezdůvodná volba císaře připadá jako hloupost.
Není tady
A to jsou důvody, proč by si ena neměla o způsobu porodu rozhodovat sama? O způsobu léčby, o variantách různých zákroků si rozhodujeme automaticky a v případě porodu to má rozhodnout někdo jiný? To je absurdní Je to mé tělo a nevím, proč bych si nemohla určit, jak chci ukončit těhotenství))
Není tady
Ja nemam pocit, ze bychom si obecne rozhodovali medicinske veci samy, Vitto...
Priznam se, ze bych si netroufl rozhodnout odborne, jestli mi ma nekdo delat napr u nemocneho srdce bypass nebo ne... A kdyz by mi to navrhli - tak bych jim veril... Ty ne? Citis se, ze Tvuj nazor by byl lepsi, kdyz bys rekl ze je lespi to delat napriklad jen leky, vylecit srdicko?
Porod je podle meho laickeho nazoru rovnez dulezity - a i v dnesni "moderni" dobe (co temer vse zvlada) slozity zakrok [moje nejmladsi miminko temer zemrelo, kdyby nebyl u nej necekany cisar dva mesice driv nez mel prijit na svet] - a i kdyz jsem u toho rozhodovani osobne nebyl v dannou chvili se svoji zenou, jsem si jist, ze i na miste me zeny bych jim i ja veril a rekl jen ANO, kdyz by mi sdelili, ze je v danou chvili ten necekany cisar jedine reseni... Ty bys s nima polemizovala???
Není tady
Problém je to, e ena u nerozhoduje jen sama za sebe, ale i za své nenarozené dítě.
Take by si měla zcela jasně uvědomit, e po CS nebude schopna se o své dítě ihned postarat. Bude leet napojená na hadičkách, kapačce a cévce min. 12 hodin, poprvé si dojde sama na záchod a tak druhý den a své dítě si minimálně 24 hodin nepochová. Přinesou ho a jen tak lehce poloí na tělo, ale o ádném okamitém kontaktu či okamitém kojení nemůe být řeč.
Mimčo v břie vnímá mámin hlas, teplo i trochu světla ke konci. Pak se narodí a ani se nemůe k mamině přitulit, nato pak ihned zkusit sát. Tenhle prvotní kontakt, tvorba první vazby tam prostě není. A u některých úzkostnějích miminek to je docela potřeba.
Mně osobně straně mrzelo, e jsem o ten okamik přila, e jsem si nemohla Tobiho hned pochovat, hned si ho přiloit k prsu. A můj CS byl to taky jeden z důvodů, proč jsem se pořádně nerozkojila. Byla jsem ráda, kdy jsem se druhý den s pomocí sestry a opřená o kapačku doourala do koupelny. A moje miminko leelo zatím někde na novorozeneckým oddělení beze mě Sice mělo vekerou monou lékařskou péči, ale nemělo mojí náruč, moje teplo, můj hlas...
CS není rovnocennou alternativou přirozenýho porodu a ani není bezbolestný, to ani náhodou.
Mám-li to přirovnat k něčemu (a vynechám-li aspekt osamocenosti a horí adaptace toho miminka), pak velmi zjednodueně řečeno: Je to jako kdyby la ena na trhání jednoho zubu s moností umrtvení, nemusela by nic cítit, jen by měla u zubaře hubu dokořán a ve by bylo za chvíli hotové. Jene ona by místo toho zvolila raději celkovou anestézii s rozpáranou celou pusou a rekonvalescencí minimálně jednoho týdne.
Není to o tom, e by si ena nemohla o způsobu ukončení těhotenství rozhodovat sama. Je to o tom, e CS je prostě v kadém ohledu horí varianta jak pro ni, tak pro to dítě.
Jakoe v mnoha případech bojuju za to, abych mohla o svým ivotě rozhodovat sama, a volím si způsoby léčby, tak chápu, e CS je prostě jistý extrém a nepředstavuje volitelnou variantu porodu. Jako volitelné varianty porodu beru třeba porod do vody, zavěená na pryclích, s epiduralem, s dulou vedle mě, v soukromé porodnici s oluxusním domáčtějím vybavením...
Není tady
Myslím si, e pro CS by měly být medicínské důvody. ALe učíme se u pár desetiletí být zodpovědnými sami za sebe. Vidím proto jako velmi důleitou číst zodpovědnosti za sebe a své dítě monost volby porodu.
Ukončení těhotenství ve mě vyvolává spíe vidinu potratu. Porodem dítěte, pro mne nový ivot začíná. Myslím, e by se lékaři měli přeučit, ze svého piedestalu sestoupit a vnímat rodičky z obou stran spektra. jak ty, které touí po porodu doma, tak ty, které mají z porodu strach a rozhodují se pro císaře. Lékař je ten, který by se měl naučit argumentovat a nikoli manipulovat s těhotnou enou. Vdyt porod není nemoc. Pořád nám to opakují. Nakonec ve svém zájmu vám lékař řekne, e je to jako operace slepého střeva. Po dvou porodech s tímto tvrzením opravdu nemohu souhlasit.
Není tady
Ano, chtěla bych si o tom rozhodnout sama.
Není tady
Veranna napsal(a):
Problém je to, e ena u nerozhoduje jen sama za sebe, ale i za své nenarozené dítě.
Take by si měla zcela jasně uvědomit, e 1/ po CS nebude schopna se o své dítě ihned postarat. Bude leet napojená na hadičkách, kapačce a cévce min. 12 hodin, poprvé si dojde sama na záchod a tak druhý den a své dítě si minimálně 24 hodin nepochová. Přinesou ho a jen tak lehce poloí na tělo, ale o ádném okamitém kontaktu či okamitém kojení nemůe být řeč.
Mimčo v břie vnímá mámin hlas, teplo i trochu světla ke konci. Pak se narodí a ani se nemůe k mamině přitulit, nato pak ihned zkusit sát. Tenhle prvotní kontakt, tvorba první vazby tam prostě není. A u některých úzkostnějích miminek to je docela potřeba.
Mně osobně straně mrzelo, e jsem o ten okamik přila, e jsem si nemohla Tobiho hned pochovat, hned si ho přiloit k prsu. A můj CS byl to taky jeden z důvodů, proč jsem se pořádně nerozkojila. Byla jsem ráda, kdy jsem se druhý den s pomocí sestry a opřená o kapačku doourala do koupelny. A moje miminko leelo zatím někde na novorozeneckým oddělení beze mě Sice mělo vekerou monou lékařskou péči, ale nemělo mojí náruč, moje teplo, můj hlas...
2/CS není rovnocennou alternativou přirozenýho porodu a ani není bezbolestný, to ani náhodou.
Mám-li to přirovnat k něčemu (a vynechám-li aspekt osamocenosti a horí adaptace toho miminka), pak velmi zjednodueně řečeno: Je to jako kdyby la ena na trhání jednoho zubu s moností umrtvení, nemusela by nic cítit, jen by měla u zubaře hubu dokořán a ve by bylo za chvíli hotové. Jene ona by místo toho zvolila raději celkovou anestézii s rozpáranou celou pusou a rekonvalescencí minimálně jednoho týdne.
Není to o tom, e by si ena nemohla o způsobu ukončení těhotenství rozhodovat sama. Je to o tom, e CS je prostě v kadém ohledu horí varianta jak pro ni, tak pro to dítě.
3/Jakoe v mnoha případech bojuju za to, abych mohla o svým ivotě rozhodovat sama, a volím si způsoby léčby, tak chápu, e CS je prostě jistý extrém a nepředstavuje volitelnou variantu porodu. Jako volitelné varianty porodu beru třeba porod do vody, zavěená na pryclích, s epiduralem, s dulou vedle mě, v soukromé porodnici s oluxusním domáčtějím vybavením...
Maličko ti budu oponavat ikdy v určitém směru sdílím stejný názor jako ty
1/Já jsm rodila CS kvůli trvalým následkům po nehodě....porod se rozjel sám od sebe večer před plánovanou CS. Po CS v celkové narkoze jsem byla převezena na JIP byla 1hodina v noci, hadičky jsem ádné neměla vývod také ne, v 6ráno přila sestra oznámila mi co a jak probíhalo, e mám holčičku jsem věděla od přítele. Prý mi oi maličkou přiloili na hruhník kdy se narodila. V 9hodin mi maličkou přivezli na kojení, krásně se chytla a měla jsem jí u sebe celou hodinu. V 11hodin dopoledne mě převezli na oddělení estinedělí, sestra mi pomohla do sprchy, poté mi přivezli maličkou a u mi jí nechali u mě na pořád :-)
2/ ano v tomto s tebou naprosto souhlasím. Já jsem si jetě z porodnice vyrazila pěky, ale mám to cca 15minut od domova
3/ naprostý souhlas.
Proto by rodička měla konzultovat ukončení porodu se svým lékařem, prodiskutovat vekeré monosti, komplikace které mohou nastat a rozumně se dohodnou na způsobu ukončení porodu
Není tady
Milé babinetky, anketa ji skončila. Překvapivě by větina z Vás chtěla nechat konečné rozhodnutí, zda rodit císařem či spontánně, na sobě. Podrobné výsledky najdete pod anketou.
Není tady
Stránky: 1