Já myslím, že pokud dá doktor ženě na výběr nějaké možnosti kvůli jisté komplikaci, tak by měla mít možnost se rozhodnout. Ale císařské řezy na přání jen z "rozmaru" té rodičky mi přijdou zbytečně riskantní. Přeci jen je to operace. Já sama za sebe se císařského řezu bojím a nechci jizvu. Oba porody jsem měla dlouhé a vyvolávané, ale k císařskému řezu nebylo ptřeba přistoupit a jsem za to ráda.

nejak jsem na rozpacich.

Mam cisare ale nechtela jsem to. Po skoro ctyriceti hodinach bolesti jsem nebyla vubec na konci porodniho procesu ale stale na zacatku. Vlivem lekarske vedy, kdy do me presovali pod presem oxytocin, aby me urychlili, se moje telo  zablokovalo. Boloesti po minutach , takze nakonec epidural a cisar. nemela jsem ani silu podepsat souhlas. A pak uz jsem si jen prala aby to skoncilo. Tot muj pohled.

Mam pocit, ze je to zenino telo i porod a ze by mela zena pravo se rozhodnout. Pripada mi, ze se o zenach tvrdi, ze jsou rozmazlene, kdyz to chteji. Ale ja jsem chtela (puvodne nechtela) a souhlaisla. Mozna , ze bych padl ana lekare ,ktery by byl jineho nazoru a nechal me trpetjeste 2-3 dny. A pak by se nekde vyjadroval , ze ty zensky jsou rozmazleny.

Moje kamaradka mela dvojcatka a rozhodne vyzadala cisarsky rez. A mela ho a prosadila si to.myslim, ze je to jeji pravo.

Ja jsem skoro vubec nemela zadne problemy, za 4 dny mi vytahli stehy a od te doby ok.

Můj názor je takový, že lékař ví jak správně v daném případě ukončit těhotenství.
Já jsem  první porod měla spontání klasický a druhý jsem si přála taky takový, ale bohužel díky mé nehodě a špatně srostlým kostem jsem od začátku těhu věděla, že půjdu na sekci...... několikrát jsem se puštěa do debaty s lékařem, zda není ani malá možnost, že bych porodila normálně, ale bohužel.
Co se týče dvojčat, tak tam se většinou volí sekce, ale je to přesně případ od příůpadu.

Proto za mě volit způsob ukončení těhu by měl volit lékař. Samozřejmě by měl všechna pro a proti dostatečně vysvětlit rodičce. Aby pochopila proč tak volí.

Ja jsem se za cisare modlila uz pri druhem porodu. Ne ze bych si o nej vyslovene rekla, ale tak nejak v duchu jsem doufala, ze neco bude spatne a ze ho budou muset udelat. Nepostestilo se mi. Jsem velmi citliva na bolest a 24 hodinovy a 36 hodinovy porod opravdu nebylo to prave orechove. Rozhodne tyto dny, kdy se mi narodili deti nepocitam mezi ty nejkrasnejsi. Zdaleka ne ! Cisarsky rez byl pro me mensi utrpeni. Pri 4tem jsem se za nej taky modlila, davala jsem si falesne nadeje, kdyz byla mala stale jeste nozickama napred a obrecela jsem, kdyz se otocila hlavickou dolu..... a pak jsem zacla rodit, do hodiny a pul uz jsem mela epidural a pak cely bezbolestny porod, uzasne emoce, vsehovsudy za necelych 5 hodin bylo "hotovo" a citila jsem ten "nejkrasnejsi den" meho zivota.
Jsem rada, ze jsem si to nakonec odzila jako to nejuzasnejsi na svete. Jsem rada, ze jsem CS nemela. Ono asi zalezi na snasenlivosti bolesti, na okolnostech, na pripad od pripadu. Kdyby neco bylo spatne a ten CS jsem napoctvrte mela, vlastne bych nikdy neppoznala to stesti, ktere zena citi, kdyz privede na svet zdrave a krasne miminko.
Tezko rict, kdo by o tom mel rozhodovat. Zena nezna medicinu a lekar zase neni "v hlave" rodici zeny. To je tezky.

Od prvního dne těhotenství jsem si byla naprosto jista, že rodit nechci ani náhodou, jakkoliv bylo dítě chtěné a dopředu milované. Císařský řez je sice riskantní, ale pro matku velmi komfortní. Drobná jizva na břiše je neporovnatená s drastickým poškozeńím porodních cest, genitálu a mnohdy i konečníku. Hlasuju za to, aby si ženy mohly způsob porodu vybrat. Argumenty o "babičkách" jsou irelevantní, to bychom mohli prosazovat návrat k jeskynním kulturám

Já jsem rodila dvakrát přirozeně bez nástřihu a nebyla jsem ani šitá. Žádné poškození genitálu ani konečníku nemám. To by mi vadila víc ta jizva na břiše, která mi teda drobná nepřijde. Navíc je to opravdu operace, já bych se bála.

Ale když to někdo chce i tak...Koneckonců je to rozhodnutí na doktorovi, jestli prosby maminky o císaři vyslechne, či ne.

Upravil(a) Sakura (27. 2. 2012 3:36)

CS mi tedy pro matku jako komfortní nepřipadá a vím, o čem mluvím (cca 10 hodin kontrakcí různé síly a pak CS). A pro miminko komfortní není - dle mého názoru - už vůbec. U přirozeného normálního porodu se dítko na svě vypravuje de facto samo, postupně vnímá tlaky kontrakcí, prochází porodními cestami, sice je to pro něj trochu stresující, ale je to přirozené. Na rozdíl od císaře, kdy je mimčo v podstatě násilím bez jakýchkoliv příprav vybaveno ven z dělohy.
A poporodní komfort? Ženy po normálním porodu ve většině případů odejdou po 2 hodinách z porodního pokoje po svých, hned mají miminko u sebe, hned si ho můžou pochovat. Mamky po císaři jsou rády, když se opatrně postaví na nohy druhý den, o dítě nejsou schopné se postarat několik dní, hůř se rozjíždí laktace... Je to velká břišní operace, po který sice zbyde malá jizvička, ale rekonvalescence je dlouhá a leckdy i dost bolestivá.
V době dobrovolného epiduralu mi bezdůvodná volba císaře připadá jako hloupost.

Ja nemam pocit, ze bychom si obecne rozhodovali medicinske veci samy, Vitto...
Priznam se, ze bych si netroufl rozhodnout odborne, jestli mi ma nekdo delat napr u nemocneho srdce bypass nebo ne... A kdyz by mi to navrhli - tak bych jim veril... Ty ne? Citis se, ze Tvuj nazor by byl lepsi, kdyz bys rekl ze je lespi to delat napriklad jen leky, vylecit srdicko?   

Porod je podle meho laickeho nazoru rovnez dulezity - a i v dnesni "moderni" dobe (co temer vse zvlada) slozity zakrok [moje nejmladsi miminko temer zemrelo, kdyby nebyl u nej necekany cisar dva mesice driv nez mel prijit na svet] - a i kdyz jsem u toho rozhodovani osobne nebyl v dannou chvili se svoji zenou, jsem si jist, ze i na miste me zeny bych jim i ja veril a rekl jen ANO, kdyz by mi sdelili, ze je v danou chvili ten necekany cisar jedine reseni... Ty bys s nima polemizovala???

Myslím si, že pro CS by měly být medicínské důvody. ALe učíme se už pár desetiletí být zodpovědnými sami za sebe. Vidím proto jako velmi důležitou číst zodpovědnosti za sebe a své dítě možnost volby porodu.

Ukončení těhotenství ve mě vyvolává spíše vidinu potratu.  Porodem dítěte, pro mne nový život začíná. Myslím, že by se lékaři měli přeučit, ze svého piedestalu sestoupit  a vnímat rodičky z obou stran spektra. jak ty, které touží po porodu doma, tak ty, které mají z porodu strach a rozhodují se pro císaře. Lékař je ten, který by se měl naučit argumentovat a nikoli manipulovat s těhotnou ženou. Vždyt porod není nemoc. Pořád nám to opakují. Nakonec ve svém zájmu vám lékař řekne, že je to jako operace slepého střeva. Po dvou porodech s tímto tvrzením opravdu nemohu souhlasit.

Veranna napsal(a):

Problém je to, že žena už nerozhoduje jen sama za sebe, ale i za své nenarozené dítě.
Takže by si měla zcela jasně uvědomit, že 1/ po CS nebude schopna se o své dítě ihned postarat. Bude ležet napojená na hadičkách, kapačce a cévce min. 12 hodin, poprvé si dojde sama na záchod až tak druhý den a své dítě si minimálně 24 hodin nepochová. Přinesou ho a jen tak lehce položí na tělo, ale o žádném okamžitém kontaktu či okamžitém kojení nemůže být řeč.
Mimčo v břiše vnímá mámin hlas, teplo i trochu světla ke konci. Pak se narodí a ani se nemůže k mamině přitulit, natož pak ihned zkusit sát. Tenhle prvotní kontakt, tvorba první vazby tam prostě není. A u některých úzkostnějších miminek to je docela potřeba.

Mně osobně strašně mrzelo, že jsem o ten okamžik přišla, že jsem si nemohla Tobiho hned pochovat, hned si ho přiložit k prsu. A můj CS byl to taky jeden z důvodů, proč jsem se pořádně nerozkojila. Byla jsem ráda, když jsem se druhý den s pomocí sestry a opřená o kapačku došourala do koupelny. A moje miminko leželo zatím někde na novorozeneckým oddělení beze mě Sice mělo veškerou možnou lékařskou péči, ale nemělo mojí náruč, moje teplo, můj hlas...

2/CS není rovnocennou alternativou přirozenýho porodu a ani není bezbolestný, to ani náhodou.
Mám-li to přirovnat k něčemu (a vynechám-li aspekt osamocenosti a horší adaptace toho miminka), pak velmi zjednodušeně řečeno: Je to jako kdyby šla žena na trhání jednoho zubu s možností umrtvení, nemusela by nic cítit, jen by měla u zubaře hubu dokořán a vše by bylo za chvíli hotové. Jenže ona by místo toho zvolila raději celkovou anestézii s rozpáranou celou pusou a rekonvalescencí minimálně jednoho týdne.

Není to o tom, že by si žena nemohla o způsobu ukončení těhotenství rozhodovat sama. Je to o tom, že CS je prostě v každém ohledu horší varianta jak pro ni, tak pro to dítě. 

3/Jakože v mnoha případech bojuju za to, abych mohla o svým životě rozhodovat sama, a volím si způsoby léčby, tak chápu, že CS je prostě jistý extrém a nepředstavuje volitelnou variantu porodu. Jako volitelné varianty porodu beru třeba porod do vody, zavěšená na špryclích, s epiduralem, s dulou vedle mě, v soukromé porodnici s oluxusním domáčtějším vybavením...

Maličko ti budu oponavat ikdyž v určitém směru sdílím stejný názor jako ty

1/Já jsm rodila CS kvůli trvalým následkům po nehodě....porod se rozjel sám od sebe večer před plánovanou CS. Po CS v celkové narkoze  jsem byla převezena na JIP byla 1hodina v noci, hadičky jsem žádné neměla vývod také ne, v 6ráno přišla sestra oznámila mi co a jak probíhalo, že mám holčičku jsem věděla od přítele. Prý mi oi maličkou přiložili na hruhník když se narodila. V 9hodin mi maličkou přivezli na kojení, krásně se chytla a měla jsem jí u sebe celou hodinu. V 11hodin dopoledne mě převezli na oddělení šestinedělí, sestra mi pomohla do sprchy, poté mi přivezli maličkou a už mi jí nechali u mě na pořád :-)

2/ ano v tomto s tebou naprosto souhlasím. Já jsem si ještě z porodnice vyrazila pěšky, ale mám to cca 15minut od domova

3/ naprostý souhlas.

Proto by rodička měla konzultovat ukončení porodu se svým lékařem, prodiskutovat veškeré možnosti, komplikace které mohou nastat a rozumně se dohodnou na způsobu ukončení porodu