|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Ano, asi melu. Dostala jsem se tím někam, kam jsem nemířila a ani nemyslela, že se tam dostanu.
Platit zřejmě za blbost, protože jsem si vybrala to "použité zboží" a zřejmě nekvalitní, když bylo po použití vráceno. Jenže takového "zboží" je většina v dnešní společnosti. Měli by vymyslet nějaký manuál.
Opravdu nevím, proč bych měla platit za to, že chci žít normálně jako třeba jeho bývalá, která si bez ohledu na vlastní děti pořídila novou rodinu a já se kvůli nim mám nějak omezovat a nechat si skákat po hlavě? Jo, zní to nedobře, jenže to tak je. Taky jsem udělala chyby, ale vyžrala jsem si je sama do dna.
Nestačím zírat, co to ze mě padá. Samo se to dere ven. Už chápu, proč lidi navštěvují terapeuty, nashromážděná enrgie, ať už pozitivní nebo negativní, musí ven. Já mám teď tu negativní..
Není tady
Opravdu nevím, proč bych měla platit za to, že chci žít normálně jako třeba jeho bývalá, která si bez ohledu na vlastní děti pořídila novou rodinu a já se kvůli nim mám nějak omezovat a nechat si skákat po hlavě?
Protože jeho bývalá - a jak jsem si všimla, ani její nový partner - si po tý hlavě prostě skákat nenechají. Zřejmě si "to svoje" dokážou obhájit, zajistit, vydržkovat... jenže ty, v hrůze, aby pán opět nebyl náááhodou uraženej nějakým tvým (oprávněným) požadavkem, případně ti nevpálil, že ty můžeš za to, že neuvidí dětičky, radši zalezeš do boudy a loutáš suchej chleba.
Takže, milá zlatá, ty platíš za to, že si po tý hlavě necháš skákat dobrovolně a ještě dotyčnýho přidržuješ, aby při tom skákání náhodou nespadnul.
Upravil(a) helena (20. 2. 2012 6:09)
Není tady
adagio napsal(a):
Mámu jsem jim nikdy dělat nechtěla. Mámu mají a náhradní se dělá, když žádná není. A "vychovávat" v tomhle stylu bych neuměla a tomu mému by ani moc nerozumněly.
Paradoxně si myslím, že nový manžel do rodiny vnesl režim, řád a hranice. Neposlouchá přítelovu bývalou a určuje pravidla jí, dětem i chodu domácnosti, to tam po čertech chybělo a podle mého to prospělo hlavně těm dětem, protože kdo nemá hranice, neví, co má dělat a experimentuje a zkouší, co mu kdo dovolí, jejich vlastní táta jim toho dovolí až za ty hranice, protože chce být hodný a bojí se, že za ním přestanou chodit, kolem toho se to celé točí. Jenže jedna věc je být hodný a druhá - být hodný ve smyslu chápavý a vědět, že z dítěte chci mít slušného člověka a tomu tu svou "hosnost" přizpůsobit.
Nový táta s nima jede na čundr a chodí pěšky s báglem na zádech a neprotestují, že si musí napumpovat kolo, aby popojely pár kilometrů a potom se zase vezly v autě, bez scén umyjí nádobí a uklidí si sovje oblečení. Chlapec je celkem povídavý a při řeči ledacos řekne, jak to doma chodí.
Mám odejít od chlapa, se kterým je mně dobře, protože ho poznamenalo minulé manželství a nedokáže se vzepřít citovému vydírání své vlastní krve...
koho mi to připomíná??
a ty už máš svoje hranice zmáknuté?
Není tady
adagio napsal(a):
Opravdu nevím, proč bych měla platit za to, že chci žít normálně jako třeba jeho bývalá, která si bez ohledu na vlastní děti pořídila novou rodinu a já se kvůli nim mám nějak omezovat a nechat si skákat po hlavě? Jo, zní to nedobře, jenže to tak je. Taky jsem udělala chyby, ale vyžrala jsem si je sama do dna.
Nestačím zírat, co to ze mě padá. Samo se to dere ven. Už chápu, proč lidi navštěvují terapeuty, nashromážděná enrgie, ať už pozitivní nebo negativní, musí ven. Já mám teď tu negativní..
adagio, ta paní má ty děti tři, pokud dobře počítám a všechny tvoří její rodinu, ačkoliv má první dvě děti s jiným partnerem. Určitě jsi to tak nemyslela, ale vyznělo to tak, jako by byla rozvedená ženská povinna "brát ohledy" na své stávající děti a novou rodinu, potažmo další děti už mít nesměla 
A znovu Ti připomínám, že tak, jak to teď máš není vina bývalky, ale zcela výlučně Tvého přítele. Kdyby byl schopen nastavit si pevná pravidla a trvat na jejich dodržování, potažmo se nenechával vydírat, nemusela bys teď řešit to, co řešíš. Našla sis slabocha, který je celý poprděný ze svých dětiček a má to nastaveno tak, že jeho partnerka se vždycky musí podřídit zájmům jeho dětí. Nehledej viníka v bývalce a v jeho dětech, ale vinu za svá nesplněná očekávání a frustrace z nich vyplývající hledej výlučně u sebe a ve své volbě nesprávného partnera 
Není tady
Adagio, nějak nechápu obavy tvého přítele, resp. výhružky jeho BM a dětí, že když on nebude tančit podle toho, jak mu pískají, nebude mu děti dávat, nebudou k němu chtít chodit? Kam by si matka odkládala děti, když je "nepotřebuje" doma? Vždyť za těch pár dnů, co sem píšeš, je to už podruhé, kdy k němu děti "odložila" a ještě si kladou podmínky!? Na můj vkus dost silná káva.
Jak tě tady čtu, napadá mě jediné: jaký si to uděláš, takový to máš - ty i tvůj přitel.
Není tady
Adagio, já jsem měla pocit, že ti s ním není až tak dobře, a proto si stěžuješ.
Jinak bych se chtěla vrátit k vašemu telefonickému rozhovoru, kdy ty jsi mu vykládala o sobě a on přitom sledoval přírodopisný dokument, či co a říkal "hm, hm".......... myslím, že ses chovala nepřiměřeně, neadekvátně, nesrozumitelně a myslím, že to je jedna z tvých podstatných, leč odstranitelných chyb.
Představ si, že jedeš na cyklovýlet, chceš se občerstvit v hospodě, vstoupíš, objednáš pivo a začneš se rozhlížet po lokále ..... V rohu na polici televize, v ní hokej, u vedlejšího stolu sedí chlapík a ženská. Chlapík cucá pivo, čumí na hokej, ženská do něho furt něco hučí. Chlapík občas řekne hm, hm. Přinesou ti pivo, upíjíš, ženská dál hučí, svěřuje a chlapík na ni dál dlabe, těžkej nezájem. Začíná ti to vadit, jsi nesvá, tak trochu ti za tu ženskou začíná být trapně. Říkáš si, proč se na něj nevykašle, proč nezmlkne, proč se nesebere a neodejde. Má toho zapotřebí? Je to nějaká nána blbá? Nebo k němu ta ženská nepatří a je to nějaká místní akvizice, která si myslí, že vydyndá na panáka?
Myslím si, spíše vím, že když něco říkáš (do telefonu) a ten, ke komu mluvíš evidentně projevuje nezájem, jediná adekvátní reakce je hovor rychle, leč zdvořile ukončit. Představa, že pokračuji-li ve vypravování, zaujmu a zvítězím nad televizí, je na místě při hovoru k retardovaným dětem a dospělým (tady i senilním). Nebo toužíš-li se zoufale prosadit se svým vynálezem a pod., kde však považuji za vhodnější osobní setkání. 
Je důležité být srozumitelná. Sama srozumitelnost, jasnost už (spolu)tvoří hranici. Pokud ti něco vadí a říkáš slovy, že ti to vadí, ale chováš se, jako by sis chování, o kterém deklaruješ, že ti vadí, ani nevšimla, vzniká zmatení a rozpor. Pokud se tě někdo snaží zabít ranami do hlavy a říká, že tě miluje a v životě by ti neublížil, na řeči nedáš, dáš na činy - chování. A je to tak v pořádku, ne?
Není tady
Můj příspěvek je tak krásný, že se udělal 2x 
Upravil(a) Bramborka (20. 2. 2012 11:30)
Není tady
Ketyket napsal(a):
Adagio, nějak nechápu obavy tvého přítele, resp. výhružky jeho BM a dětí, že když on nebude tančit podle toho, jak mu pískají, nebude mu děti dávat, nebudou k němu chtít chodit? Kam by si matka odkládala děti, když je "nepotřebuje" doma? Vždyť za těch pár dnů, co sem píšeš, je to už podruhé, kdy k němu děti "odložila" a ještě si kladou podmínky!? Na můj vkus dost silná káva.
Jak tě tady čtu, napadá mě jediné: jaký si to uděláš, takový to máš - ty i tvůj přitel.
Jenomže to chce silnou náturu a odvahu "praštit do stolu", adagio a já se obávám, že na takovýto rázný přístup Tvůj přítel nemá.
Kdyby vzal Tvůj přítel rozum do hrsti a uvědomil si, že bývalka ho v podstatě nutně potřebuje jako "odkladiště" pro děti, mohl by taktizováním získat pro sebe mnohem víc prostoru, než má teď. Já mám ale pocit, že jemu vůbec nejde o to, aby byla jeho nová partnerka šťastná a spokojená, protože on hledá do vztahu a-priori takovou partnerku, která je schopna a ochotna se pokaždé přizpůsobit. A mám rovněž pocit, že on ani o nastolování nějakých nových pořádků nestojí, jemu celá situace vyhovuje tak, jak je a co cítí nebo prožívá jeho přítelkyně, to je mu zcela ukradené 
Já vím, adagio, že je velmi těžké něco takového vůbec připustit, natož se s tím smířit a ještě horší je k něčemu takovému zaujmout určité stanovisko. Protože máš-li k něčemu takovému zaujmout nějaké stanovisko, nabízejí se Ti pouze dvě možnosti, z nichž je jedna horší než druhá: buď celou situaci i nadále trpně snášet, nebo vztah ukončit. Jiné řešení bohužel neexistuje
Není tady
Určitě jsem nemyslela, že by rozvedené ženy neměly mít dalšího partnera nebo rodinu. Ale to snad chlapi jsou ve stejné situaci. A pokud bývalá se chová jako ta naše za výrazné neschopnosti se vzepřít bývalého, tak on nemá šanci si tu novou rodinu pořídit.
Když chci takový senzační telefonát ukončit, tak on nechce a navíc volá on mně, tak předpokládám, že mluvit chce. Když to řeknu nadneseně, tak mám pocit, že mu stačí, že můžeme spolu mlčet...
Asi jsem málo čitelná. Chlapům nestačí naznačit. Já spíš tak nějak naivně čekám, že jako dospělý člověk přece některé věci musí vědět.
Jak to tak vypadá, tak my dva jsme se hledali, až jsme se našli: slaboška slabocha:kapitulation:
Není tady
Adagio, mně se opravdu neosvědčilo sebe nebo někoho jiného nějak označovat - slaboch, hulvát, lhář, skvělý, ..... a tak. Naopak se mi osvědčilo říct, že tohle, cos udělal bylo podraz, tohle děláš/udělal jsi, v tom jsi skvěle/skvělý, tohle bylo slabošské, mluvíš se mnou jako hulvát, a tak. Protože z toho ti jasně vyplyne, o co jde, kde je případná chybka. Navíc je možné to změnit, na rozdíl od povahových vlastností. Nemá cenu navážet se do člověka, o němž a jeho pohnutkách konec konců nikdy nemůžeš pořádně vědět, ale do jeho chování, konání, slov, o nichž víš, vidíš a slyšíš je.
Zkus si říct, co očekáváš, že má člověk, jako dospělý, vědět. Já jsem na stará kolena zaskočená tím, co vědí všichni kromě mě, častěji, než je mi to příjemné.
Ještě si myslím, protože jsem chytrá jak rádio, že není nutné se bývalé vzpírat, z toho je našinec strašně udřenej, z těch věčných bojů, a nedostává se mu pak dostatek elánu na vztah, jako spíš si zařídit svoje. Včetně svých (již žijících) dětí.
Není tady
adagio, Tobě zřejmě schází ve vztazích schopnost jasně a zřetelně formulovat svoje pocity a požadavky 
Nemůžeš čekat, že má protějšek křišťálovou kouli či je nadán nadpřirozenými schopnostmi, aby přesně poznal, jak se cítíš a o co Ti vlastně jde. Obzvlášť chlapům musíš všechno vyložit po lopatě jako malým dětem, protože oni se bohužel obvykle nedovtípí - buď se opravdu nedovtípí, nebo dělají nechápavé
Když to, co máš na srdci, řekneš příteli otevřeně, srozumitelně a jasně - a navíc se ujistíš, že Ti opravdu rozuměl, co jsi mu tím chtěla říci - tak už ve vztahu nenecháš prostor k nějakým nedorozuměním a dohadům, ale pinkneš míček na jeho stranu hřiště. Buďto ho zvedne a začne hrát, nebo míček nechá ležet a ve hře odmítne pokračovat. A v ten moment už to bude na Tobě, jestli budeš na svojí straně hřiště jenom útrpně stát a necháš se pasivně vláčet životem, nebo jestli hřiště opustíš
Upravil(a) Kiara (20. 2. 2012 14:35)
Není tady
A pokud bývalá se chová jako ta naše za výrazné neschopnosti se vzepřít bývalého, tak on nemá šanci si tu novou rodinu pořídit.
Jenže to je jeho šance, kterou on pouští... a ty nemáš žádnou páku, jak ho "donutit", bohužel.
tak mám pocit, že mu stačí, že můžeme spolu mlčet...
Nebo tě má svým způsobem "pod kontrolou" i na dálku - zase (!) děláš to, co chce on. Je až takový problém mu ten telefon nevzít - nebo vypnout s tím, že se ti zrovna teď vybil?
Já spíš tak nějak naivně čekám, že jako dospělý člověk přece některé věci musí vědět.
Nemusí. Neb spíš není povinen ti "číst přání z očí". Navíc když mu pravidelně ustupuješ, jen a jen ho utvrzuješ v tom, že co činí činí správně...
Není tady
helena napsal(a):
A pokud bývalá se chová jako ta naše za výrazné neschopnosti se vzepřít bývalého, tak on nemá šanci si tu novou rodinu pořídit.
Jenže to je jeho šance, kterou on pouští... a ty nemáš žádnou páku, jak ho "donutit", bohužel.
MMCH adagio, kde bereš tu neochvějnou jistotu, že si skutečně Tvůj přítel CHCE pořídit novou rodinu?!? Na základě čeho jsi nabyla přesvědčení, že Tvůj přítel by si tu novou rodinu založil celkem rád, kdyby ovšem nebylo prokleté bývalky, toho, jak ho pořád úkoluje a jejich dětiček 
?!? Tvůj přítel Tě snad požádal o ruku, plánovali jste snad spolu společnou budoucnost, společné sestěhování, příchod dítěte/dětí, řekl Ti někdy jasně a srozumitelně, že si Tě chce vzít, bydlet s Tebou a mít s Tebou děti?!?
Pokud tomu tak není, jsou Tvoje úvahy o tom "že nemá šanci si tu novou rodinu pořídit" pouhé naivní domněnky, viděné navíc přes růžové brýle Já rozumím tomu, že ty naivní domněnky jsou asi z Tvojí strany obrana před syrovou skutečností: zamilovaná žena stokrát raději věří tomu, že by si ji ten její strašně rád vzal, nebýt bejvalky, která jim ze života dělá peklo, nežli tomu, že ten její o žádné další svatbě, potažmo založení nové rodiny neuvažuje ani omylem a bohatě mu stačí pouze schůzky několikrát týdně
Není tady
Řekl mně, jestli bych si ho vzala. Zeptala jsem se, jak by si představoval soužití a všechno kolem, odpověděl, že neví. Jak mám vstoupit do hry, když neznám hřiště ani pravidla hry.
Předtím i potom několikrát řekl, že chce další dítě, protože toto otcovství ho neuspokojuje, že ho děti jen využívají, když se jim to hodí, a že je má rád, ale oni za za moc nepovažují, že nejsou jeho, to nemyslí biologicky (i když u toho staršího pochybuje).
No, musím si to všechno nechat projít hlavou...
Není tady
hm, adagio ... nejradši mám ty otce, kteří - pokud byli ženatí - o svém otcovství ani na okamžik nezapochybovali, zato po rozvodu o něm pochybují velmi často a pokud možno v přítomnosti jejich nové partnerky ... 
Je sice hezké, že se Tě partner zeptal, zda by sis ho vzala a že chce další dítě. Jenomže aby takové uspořádání do budoucna vůbec fungovalo, musíte mít OBA DVA už dopředu STEJNOU, alespoň rámcovou představu, jak to ve vaší nové rodině bude fungovat a tu - zatím - nemáte.
MMCH proč jsi partnerovi nepředestřela, jak si pravidla soužití v nové rodině představuješ Ty?!? Bude to přece i o Tobě, to přece nejde, aby se ohledně stávajících pravidel už dopředu jeden vyjádřil tak, že neví a ten druhý mlčel ...
Není tady
adagio napsal(a):
Řekl mně, jestli bych si ho vzala. Zeptala jsem se, jak by si představoval soužití a všechno kolem, odpověděl, že neví. Jak mám vstoupit do hry, když neznám hřiště ani pravidla hry.
Předtím i potom několikrát řekl, že chce další dítě, protože toto otcovství ho neuspokojuje, že ho děti jen využívají, když se jim to hodí, a že je má rád, ale oni za za moc nepovažují, že nejsou jeho, to nemyslí biologicky (i když u toho staršího pochybuje).
No, musím si to všechno nechat projít hlavou...
Fakt moc šikovnej tatík. Děti se mu nehodí, tak hodí vinu na to, že jsou nevychované. (taky je snad vychovává ne? )
Nedhledě na to, že v budoucnu,kdybyste měli dítě, může se to opakovat. Vy si přestanete rozumět, a pak řekne, že to dítě vlastně ani není jeho. (nemyslím biologicky)
Není tady
Jak mám vstoupit do hry, když neznám hřiště ani pravidla hry.
Co třeba tak, že navrhneš VLASTNÍ? Samozřejmě s tím, že se případně upraví podle požadavků obou hráčů... a dojde-li k dohodě, budou plati.
Předtím i potom několikrát řekl, že chce další dítě, protože toto otcovství ho neuspokojuje
Hmm... to mi připadá skoro tak, jako když rozpadající se manželství má spravit nový miminko... nebo v horší asociaci - "Ten pes je strašně nevychovanej, dáme ho pryč a koupíme si nový štěňátko."
Není tady
No, podľa mňa je zbytočné rozoberať teraz prípadnú novú rodinu, keď zatiaľ nefunguje ani už existujúci vzorec... First things first. Najrpv by som sa na meiste Adagia naučila komunikovať jasnejšie, presadzovať miernym, ale nestúpčivým spôsobom svoje predstavy - viem, o čom hovorím, ja som sa to pracne učila vo vzťahu, lebo u nás doma panoval taký zvláštny model - a potom sa pozrela, aký je výsledok. Nemyslím, že ten chlap je nejaký extra hulvát a zločinec, ale ide cestou najmenšieho odporu (čo vcelku chápem) a odmieta vciťovať sa a snažiť uhádnuť priania svojej partnerky (čo chápem ešte viac): Až budú jasne a nástojčivo formulované, tak sa k nim bude musieť rovnako jasne postaviť a hneď bude jasné, či je ochotný a schopný robiť kompromisy ahľadať riešenia prijateľné pre všetkých - alebo nie. Držím päste, Ad.
Není tady
On jde cestou nejmenšího odporu, co nehoří, neřeší a až řeší, je to v plném plameni a tam už moc pomoci není. Někdy mám pocit, že je od rodičů rozmazlený, kteří mu sice vynadají, nicméně potom udělají, co chce, i co nechce. Máma mu i uklidí, vyžehlí, zajistí opravu pračky. To je pro mě hodně nepřijatelný. Neříká, někdy člověk pomoc potřebuje, viz.teď já, kdy moje máma ke mně chodí a ten nákup už mám od ní, za což se svým způsobem stydím.
Už několikrát mě poslední dobou napadalo, že od lidí z jeho strany (rodiče, sourozenci, bývalá, děti) jsem tolerovaná jako hračka, protože ví, že toto se nedá vydržet napořád, že délka vztahu záleží na mně, dokud budu mlčet a nechám si to líbit (ono toho za ty dva roky bylo hodně a nechce se mně to vytahovat dodatečně, když jsem to neudělala hned). Přesto mně s ním hodně dlouho bylo dobře, ještě do nedávna, kdy je mně už hodně věcí jedno. Začalo to tím, že jsem po něm přestala fyzicky toužit a už chápu výmluvy na bolesti hlavy. Předtím to bylo s ním moc fajn. Dnes má přijet a skoro bych byla raději, kdyby nejezdil. Možná je to tím, že se v tom vnitřně pořád "hnípu" a to je většinou to negativní.
K dětem... Podlě mně on nemá už teď možnost je vychovávat. Jednak člověk s občankou se vychovává těžko a co se nevloží do pěti let, tak tam není. V té době oba rodiče řešili, kde se užít mimo manželství a druhému za to samé znepříjemnit život, a děti byly na okraji jejich pozornosti, tu rodiče nahrazovali dárky. Takže toto všechno si pečlivě napěstovali a teď sklízí plody. Mám ani tak moc ne, protože děti skoro vždycky stojí na straně mámy, taky s ní žijí a podle všeho to tam funguje a je tam klid (myslím si, žo to je věc, která přítele hodně štve, že se teď mají s tím cizím chlapem líp, než s ním. Jenže on to s jejich mámou prokaučoval).
Další věc je, že když je on teď chce "vychovávat", oni se nedají za výrazné podpory mámy. Třeba klukovi řekne, že večer bude v osm doma, ten začne prskat, zavolá mámě a ta mu večerku prodlouží do deseti a tátovi řekne, že kluk už není malý a ať neprudí. Potom holce řekne, aby umyla nádobí, tu začne bolet hlava, takže to umyje sám, mezitím hlava přestane bolet a v pondělí mu volá bývalá, proč ji nutí něco dělat, když ji není dobře a vůbec že ona to není zvyklá dělat, protože oni mají myčku a ať si ji pořídí taky a bude po problémech...
Myslím, že přítel uvítal, že jsem učitelka, že mu s "víkendovou výchovou" pomůžu. Asi po dvou měsících snažení jsem se stáhla, protože to by nedopadlo dobře. On hodně věcí nevnímá a nevšímá, kdežto já mám oči i na zádech, a chtěl, abych mu všechno říkala. Potom to chtěl řešit, jenže bylo jasné odkud vítr vane a navíc tu situaci nedokázal vyřešit, děti vždy "zvítězily" a následovalo dusno, kdy všichni tři byli mezi sebou uražení. Přitom to byly maličkosti, jako odnést slupku od banánu do odpadků, aby neležela v obýváku na stolku (mmch.na lakovaném dřevě). Nikdo ji tam samozřejmě nedal. Je zvyklý to raději udělat sám, než by šel do konfliktu (jako já).
Vypisuju to proto, abych vysvětlila, že se mi tam nechce trávit víkend, kdy bych si ráda odpočinula. Jenže to je přítel dotčený, že nejsem s nima. Sice hned nic neřekne, ale potom mi to jednou vpálí.
Musím s tím něco udělat...
Není tady
Ještě spolu ani pořádně nežijete a už máš zmapovanou spoustu jeho chyb.
Co dáváš vašemu vztahu ty?
Co by tvůj přítel například psal do podobného netu o tobě?
Není tady
To nevím, nikdo nejsme bez chyb... Nemám růžové brýle, není mně 17, tak vidím chyby a i přesto s ním jsem. Řešit to chci, ale na to nestačím sama. Neutíkám při prvním problému. Ani při druhém.
Není tady
adagio napsal(a):
To nevím, nikdo nejsme bez chyb... Nemám růžové brýle, není mně 17, tak vidím chyby a i přesto s ním jsem. Řešit to chci, ale na to nestačím sama. Neutíkám při prvním problému. Ani při druhém.
Nepovažujui věk za záruku, že člověk umí vidět svět poučeně.
Spíše zkušenosti, které se dají pouze získat.
Na mne působí, že nechceš řešit svoje chyby, ale jeho - a třeba i chyby v tvých očích.
Právě proto jsem se ptala, jesti víš, co tvému parnterovi vadí na tobě.
Třeba ty bys to nepovažovala za chybu.
Není tady
Je zvyklý to raději udělat sám, než by šel do konfliktu (jako já)... Neutíkám při prvním problému. Ani při druhém.
Nojo - ty jdeš do konfliktu s děckem kvůli prkotině, ale v závažnějších věcech ustupuješ stejně - "dokud budu mlčet a nechám si to líbit... ono toho za ty dva roky bylo hodně". Takže ano, neutíkáš... protože i to by byl pohyb.
Není tady
mě přijdeš jako zoufalka. uvázala ses na chlapa, kterej je sám neschopnej a rozmazlenej od svých rodičů, neumí si poradit s vlastními dětmi, s bejvalou, vlastně tě s ním už nebaví ani sex. to jsou tvý vlastní slova. to na tom musíš být hodně blbě, když s ním přes to všechno jsi.
Není tady
Sex ju nebaví v poslednej dobe, a vlastne to asi celé eskaluje v poslednej dobre... Ja chápem, Pavli, že každý vzťah má vývoj, a nie vždy je to vývoj šťastný...
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.