My už spolu bydlíme čtvrtý měsíc Ne, špatně není nic, rodiny funkci plní jak mají, to je v pořádku....Zbytek se prostě nějak vyvine časem, tak to bude nejlepší. Aspoň se mne jeho rodiče neleknou teď, ale třeba až za pár měsíců
Možná je to taky tím, že se oproti jiným synům hodně brzy osamostatnil a spoustu let zpátky nebydlel u rodičů, ale hned kolem dvaceti let si pronajal byt a staral se sám o sebe. A asi taky hůř přehazuje kolej..... Myslím to tak, že pro men bylo taky takové nepříjemné, když jsem ho k nám poprvé vzala, všechno bylo sice fajn, ale přeci jen má člověk před očima ještě předcházející partnerství a to, že tam prostě byli zvyklí na někoho jiného. Já to řeším tím, že to "přebiji" novou tváří. Že se toho prostě nebojím. On nechá větší odstup, toť vše. No, tak hlavně abych jim jednou byla sympatická...a co, aspoň se teď vyhnu tomu nepříjemnému srovnávání s předchozí přítelkyní. Moje noční můra

Je, Káčo, díky Já se nebojím příliš toho, že bych na "čistém terénu" způsobila nějaké vyděšení, spíš se děsím toho srovnání s  předchůdkyní...ale to je asi běžné. Prostě nevím, jaký měly vztah ona a mamča...asi tak. Připadám si jak prvnička. Já vím, že neudělám žádnou botu, za těch pár let na světě už mám poměrně rozumné vystupování, alr prostě mi to tam v té hlavě hlodá a hlodá a hlodá... asi nebudu zdráva. Patrně

Vím, že tahle diskuse je o něčem jiném, ale nepřeháníte to (skoro) všichni trochu s tím "jestli mu bude dobře vařit", "jestli se o něj dobře postará" apod.? Proč nikoho nenapadlo, jestli váš chlapeček nepřipálí přítelkyni šaty žehličkou nebo jestli jí bude chutnat jeho svíčková?

Evo,
mám děti, teda zatím jedno, pětiletého kluka. No a právě proto, že se začíná osamostatňovat, občas přemýšlím o tom, jaké to bude, až se osamostatní úplně. A připouštím, že jsem mírně přecitlivělá na striktní dělení prací na mužské a ženské, takže doufám (i když to samozřejmě nemůžu zaručit), že můj syn se jednou s partnerkou DOHODNE, kdo co bude dělat, a pokud by mu její jídlo nevyhovovalo, asi by to byl spíš jeho problém než její. Jen mi z některých příspěvků přišlo trošku nefér k té holce, jakoby tam zaznívalo, jestli bude dost dobrá... nikdo se netrápil tím, jestli bude dost dobrý ten syn:/ (nebo už jsem tak zaslepená, že to tam bylo a já to neviděla?. Já jsem asi drsná matka, protože nabití čumáku svým dětem v podstatě přeju - nevím o ničem, co by mě kdy postrčilo dál víc, než si pořádně nabít čumák. (Samozřejmě jim nepřeju, aby si čumák nabili tak, že by se jim chudák čumák neuzdravil:D). S tím žehlením šatů to mělo bejt takový jakoby vtipný (my nežehlíme vůbec, tak mi tahle představa přišla joooo přitažená za vlasy:D). Ale nechtěla jsem nikomu z diskutujících mejt hlavu, podle mě se k tomu staví rozumně, jen jsem trošku chtěla šťournout do toho obecného přístupu. Jo a nepochybně na to měla vliv taky nedávná reklama na Vodafone - "tak si to na měsíc vyzkoušejte, ať víte, jak vaří a uklízí..."

Káča napsal(a):

Neděste se!
Jen se mi před dvěma dny odstěhoval syn (20let) ke své přítelkyni.
JEN? - Teprve včera večer, když jsem ležela v posteli, mi to došlo. Nemohla jsem spát, tak jsem se šla podívat do jeho prázdného (vystěhovaného) pokojíku a tam začla bulit, jak malá holka. Je pryč.....
Už nepovedem večerní hovory, už za mnou nepřijde, ať mu půjčím 20 Kč, už nebudu čekat až uslyším v zámku klíče (při návratu z diskotéky), abych mohla v klidu usnout, už mu nebudu nadávat za špinavé ponožky pod postelí.
Když mi to před dvěma týdny oznámil, jen jsem se smála (něco jsem tušila) a říkala, že konečně snad pozná, co je to život. Byla jsem zvyklá, že poslední měsíce chodil domů jen asi na 3-4 dny v týdnu, většinou zůstával u přítelkyně. Tak jsem si říkala, že mně to nepoloží....No, ale položilo. Byl dlouho jako jedináček a já se na něj upla hodně ještě po smrti druhého syna(jeho bratra,kterého ani nepoznal). Navíc jsem račice, takže můj smysl a upnutí na rodinu(děti) je velmi silné.
Teď jen trapně přemýšlím, jestli mu tam nebude něco chybět, jestli mu bude stačit jídlo, které jeho holka uvaří, jestli se nebudou hádat....Až se stydím, jak uvažuji.
A chybí mi!

Promiň zlatíčko, jsi opravdu káča, vzdyť jsi získla i dceru. Jen jí musíš umět správně příjmout.

Kubula napsal(a):

Evo,
mám děti, teda zatím jedno, pětiletého kluka. No a právě proto, že se začíná osamostatňovat, občas přemýšlím o tom, jaké to bude, až se osamostatní úplně. A připouštím, že jsem mírně přecitlivělá na striktní dělení prací na mužské a ženské, takže doufám (i když to samozřejmě nemůžu zaručit), že můj syn se jednou s partnerkou DOHODNE, kdo co bude dělat, a pokud by mu její jídlo nevyhovovalo, asi by to byl spíš jeho problém než její. Jen mi z některých příspěvků přišlo trošku nefér k té holce, jakoby tam zaznívalo, jestli bude dost dobrá... nikdo se netrápil tím, jestli bude dost dobrý ten syn:/ (nebo už jsem tak zaslepená, že to tam bylo a já to neviděla?. Já jsem asi drsná matka, protože nabití čumáku svým dětem v podstatě přeju - nevím o ničem, co by mě kdy postrčilo dál víc, než si pořádně nabít čumák. (Samozřejmě jim nepřeju, aby si čumák nabili tak, že by se jim chudák čumák neuzdravil:D). S tím žehlením šatů to mělo bejt takový jakoby vtipný (my nežehlíme vůbec, tak mi tahle představa přišla joooo přitažená za vlasy:D). Ale nechtěla jsem nikomu z diskutujících mejt hlavu, podle mě se k tomu staví rozumně, jen jsem trošku chtěla šťournout do toho obecného přístupu. Jo a nepochybně na to měla vliv taky nedávná reklama na Vodafone - "tak si to na měsíc vyzkoušejte, ať víte, jak vaří a uklízí..."

Chápu. Tahle reklama mě vytáčí taky a ještě třeba na Happy Hippo, jak ten kluk kouká do akvárka, tatínek je rozvalenej na gauči s novinama a maminka maká u kuchyňský linky. To je síla. Nebo v rádiu reklama na Ramu, kdy tatínek vysvětluje holčičce, že semínka z řepky jsou v Ramě, co jí maminka maže na rohlík (nebo co)....proč by ten rohlík nemohl mazat on, to nechápu. Proč se pořád do nás, ženských, cpe z médií, že máme mazat rohlíky a obskakovat manžely rozvalené na gauči s novinama? Dělení prací na mužské a ženské taky nemusím a když už ženská pracuje, tak nevím, proč muž se prezentuje vedle ní jako nemakačenko.

Heleno-gratuluji!!!
Evo36-víš, jak píšeš o tom, že zase její maminku napadá něco podobného (ale naopak): bohužel její ,,maminka" se o dceru nijak zvlášť nikdy nestarala. Měla 4 děti s dvěma muži (je rozvedená) a má celý život trošku více ráda (a na 1. místě) chlast a chlapy. Tož tak! Je mi jasné, že za to mladá nemůže a o hodně přišla, ale musím tajně konstatovat, že mám strach, aby to neměla v sobě, každý si bereme z domova chování svých rodičů (tak jsme byli naučeni a celý život to brali, že tak to má být a tak je to správné). V některých chvílích to ,,vidím". Syn je klidný člověk (nebyl zvyklý na křik a hádky (před ním) a učila jsem ho úctě k ostatním. Jeho přítelkyně pořád zvyšuje hlas, je věčně uražená za prkotiny a je hodně netolerantní (vše podle ní, jinak nic). Nemají teď moc peněz (ona jde ještě studovat dál) a pro ni je na 1.místě solárko, hadry, parfém....Syn chodí v botech, které se na něm rozpadají.
V životě bych si ale nedovolila nic říct, nebo naznačit, opravdu si to musím někde ,,vylít" a vy jste bohužel na mušce.

Ahoj holky,
taky se mě to týká, mému synovi je 26. Už 6 let má přítelkyni a žijí střídavě u nás a u nich. Ona nemá rodiče (zahynuli) a vychovávala ji od malička babička. Bylo mi jí moc líto, že vlastně nikdy nepoznala rodinu, ale pak jsem zjistila, že došlo k druhému extrému. Tím, že byla "ta chudinky bez rodičů" jí zbytek příbuzenstva od mala plnil všechno, co jí na očích viděl a to je špatně. Špatně taky bylo, že já jsem to komentovala, ale můj syn se jí vždy zastal a byl na její straně. Než mi došlo, že z jeho strany to byl a je správný přístup, chvilku to trvalo. Dneska si odpuštím jakékoli poznámky, chválím a nekritizuji a vycházíme spolu výborně. Doufám, že to vydrží, i když si taky občas koušu jazyk, pak si ale vzpomenu na své soužití s tchýní a rychle se vzpamatuju.

No to samozřejmě, ale tvoji poznámku jsem nějak nepochopila, čí chybičku myslíš?