21. října : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 21. října : Straidelné čokoládové muffiny pro odváné děti. Zabaví i zasytí! 21. října : Jak vyuít skořápky z vlaských ořechů? Odvar z nich dodá chybějící jód a pomůe i s kalem |
|
|
Neděste se!
Jen se mi před dvěma dny odstěhoval syn (20let) ke své přítelkyni.
JEN? - Teprve včera večer, kdy jsem leela v posteli, mi to dolo. Nemohla jsem spát, tak jsem se la podívat do jeho prázdného (vystěhovaného) pokojíku a tam začla bulit, jak malá holka. Je pryč.....
U nepovedem večerní hovory, u za mnou nepřijde, a mu půjčím 20 Kč, u nebudu čekat a uslyím v zámku klíče (při návratu z diskotéky), abych mohla v klidu usnout, u mu nebudu nadávat za pinavé ponoky pod postelí.
Kdy mi to před dvěma týdny oznámil, jen jsem se smála (něco jsem tuila) a říkala, e konečně snad pozná, co je to ivot. Byla jsem zvyklá, e poslední měsíce chodil domů jen asi na 3-4 dny v týdnu, větinou zůstával u přítelkyně. Tak jsem si říkala, e mně to nepoloí....No, ale poloilo. Byl dlouho jako jedináček a já se na něj upla hodně jetě po smrti druhého syna(jeho bratra,kterého ani nepoznal). Navíc jsem račice, take můj smysl a upnutí na rodinu(děti) je velmi silné.
Teď jen trapně přemýlím, jestli mu tam nebude něco chybět, jestli mu bude stačit jídlo, které jeho holka uvaří, jestli se nebudou hádat....A se stydím, jak uvauji.
A chybí mi!
Není tady
Ahoj Káčo, taky jsem se ve svých 22 letech odstěhovala od rodičů jako velká holka a hlavně astná, e u mi nikdo nebude kontrolovat. První týden byl takový hodně divný pro mě i pro rodiče, musím přiznat, e se mi i stýskalo. Ale protoe jsem chtěla naim dokázat, e to dokáu i bez nich tak jsem to samozřejmě nedala znát. Za pár měsíců jsem skoro kadý víkend trávila u nich, protoe mi tam bylo daleko líp ne mě samotné v bytě a musím říct, e díky tomu, e jsem se odstěhovala se hrozně moc zlepil i ná vztah. U jsem nebyla ta dcera, o kterou se starají (i kdy se starali a starají dodnes, teď u jenom mamka, tatí zemřel), ale brali mě opravdu nějak dospělej a spí se ná vztah změnil na přátelský ne vztah rodič a dcera. Najednou jsem měla daleko větí potřebu si s nima povídat o čemkoli víc ne předtím, říkala jim věci, které bych dřív asi s nimi neřeila, chodila si pro rady. A za rok jsem byla zpátky. A jetě si vzpomínám na ten slastný pocit, jak se mi ulevilo, e u nebydlím jinde, ale zase doma. Samozřejmě s novým přítelem přilo zase stěhování. Ale ten nový vztah mezi mnou a mamkou trvá dodnes a musím říct, e díky tomu je to dnes moje nejlepí kamarádka.
Není tady
Ahoj Káčo!
Neboj, vechno bude dobré. Také jsem to zaila, take vím o čem mluví. Ale věř mi, musi se naučit to ovládat, protoře si ublíí jako já. A to psychicky a on také má potom výčitky kvůli Tobě /co na to maminka/ a je to na prd
pro Vás oba. Chce si to skusit, tak mu to přej! Jednou se to muselo stát. Ono je moc mladý a můj syn se vrátil ani ne po roku. Přiel s velkou skueností, ale věř mi, el do toho znovu a znovu a hledá lásku dodnes. Protoe tyhle děvčata jsou mladé a ve 20 letech se jim to rychle přejí. Ale a je astný, oni chtějí být astni po svém, ne po nmaem. Ahoj a dr se!
Není tady
Káčo, vím, e Ti je smutno, ale buď ráda, e má dítě, které se snaí, postavit na vlastní nohy. Je spousta takových, kteří se nehnou od maminky, nechají se vydrovat do 30 a jsou k ničemu.
A připálené jídlo, které mu naservíruje ta jeho, to patří k věci. Jetě si pamatuji tu slávu, kdy jsem kdysi předloila manelovi svůj první blaf, uvařený z lásky a on ho s láskou snědl - vdy je to pěkné.
A kdy se do nich nebude přehnaně vandrovat, určitě Tě rádi budou navtěvovat
ZVYKNE SI
Upravil(a) mashanka (2. 3. 2006 17:59)
Není tady
Právě, e já řvu, jen kdy mně nikdo nevidí a před synem se tvářím, e je ve v pořádku a e mu to přeju. No samozřejmě, e mu to přeju, ale troku (i kdy není patná) mám obavyz jeho přítelkyně. Je podle mně velmi majetnická , árlivá a hysterická. Hodně ho hlídá, nikam bez ní pomalu nemůe. Nevím, ale asi by mu měla dát více volnosti, takhle si ho neudrí. Navíc u nás nebylo zvykem nějak křičet a problémy jsem se snaila řeit v klidu a rozumně. Ale kdy ji slyím kolikrát ječet a taky jsem u jednou slyela, jak mu říká, e mu dá facku. No, to mně teda hodně zarazilo, ale dělala jsem, e nic neslyím. To si musí spolu nějak vyříkat sami a chovat se tak, aby k sobě měli úctu. Zdá se mi, e se to nějak u těch mladých vytrácí.
Jen bych chtěla, aby se měl syn dobře, rozuměl si s partnerkou a byl v klidu. Vybral si ji, tak se musí snait oba. Syn je velký kliďas, ale v ivotě u si uil taky své. Nedává své pocity (ty patné) najevo a to není dobře.
Není tady
Káčo,
četla jsem jen tvůj první příspěvek, take budu-li se opakovat.. sorry..
tvůj milovaný chlapec se ti odstěhoval...to jsi ostatně tuila, e se stane...prostě nekdy.. a ji nastalo. Klid, je o něj určitě dobře postaráno, kdyby nebylo, vrátil by se k mamince domů, jinak určitě mu nic nechybí, a i kdyby holka vařit neuměla (a takových je hodně), tak hlady nezhynou, jsou mekáči, čínský bufeti a jiná lákadla... proč by dnení mladá ena měla umět vařit?Jo, svíčková, nebo knedlo,zelo...tak si na něco dojdou do českého restaurantu... neře, neboj, a se ti ohlásí, e by náhodou(jdou kolem) tě chtěli navtívit, upeč bábovku a usmívej se...
Má synka rýda? Má! Tak měj ráda i jeho vyvolenou! Ona prudit přeci nebude, tak o o jde? A kdyby prudila, tak si vzpomeň, e bydli jinde a buď v klidu......
Tak to jsou rady...já mám 11 letého, moná za 9, l2, ale třeba i 7 let mi tu bude radit ty...take já radím ne ze zkueností, ale spíe z pocitu...jinak ze zkueností já a tchýně- nemohu si stěovat, ale je pravda, e navzájem se zbytečně neprudíme... ha ha, protoe to ani jedna neumíme....a o tom je ivot
Není tady
Paneboe a pro kterého rodiče je ten partner/ka jejich dítěte vhodná? Já jsem taky v 18cti práskla do bot a od té doby, musím zkonstatovat, e se můj vztah s rodiči značně zlepil. Říká se, e od určitého věku by děti a rodiče neměli íti pohromadě a já tomu věřím. Nikdy jsem neměla dost dobrého přítele... jeden byl moc starý a majetnický, dalí jim neseděl a měli pocit, e je v něm něco divného. Je dospělý, on si poradí... Nemusí to být láska na celý ivot. Moná si toho vyzkouí víc, ne se usadí... Znáte to:? " Neraďtě jiným, jak se mohou zmýlit, zmýlit se umí i sami." Ono, kdy u půjde tlustý do tenkýho, tak ví kam má přijít... Má to být chlap a ne maminčina pr....... :-)
Není tady
Káčo, můj synek bydlel půl roku s přítelkyní u nás. Je to měsíc, co se přestěhovali "do svého" a byt je najednou straně prázdný. Asi jsi četla, jak jsem psala jinde, e manel je spí "sluný podnájemník", dalí děti u jsou z domu nějaký čas, take moje domácí komunikace se výrazně omezila na hovory se psem a občas na pár slov se sousedkou, kdy se náhodou potkáme. Byla jsem zvyklá na plný dům, protoe se u nás scházeli děti i s kamarády, pořád se něco dělo a občas jsem byla i ráda, kdy byl v bytě klid. Jene teď ten klid mám a občas bych brečela jako ty. Vařívala jsem kotle jídla, teď si zvykám na malé porce akorát pro chlapa, protoe ten je za ty roky na teplé večeře zvyklý (já nevečeřím a o víkendu bych si klidně namazala chleba). Děti chodí domů, ale u jen spí na návtěvy, mají vlastní ivot. Bránit jim v něm nemůu a taky to nedělám, ale určitě jetě chvíli potrvá, ne si zvyknu a naučím se na nový způsob ivota. Tak si nedělej starosti s tím, e to obrečí, je to jetě příli čerstvá a velká změna, ale zvládly jsme leccos, zvládneme i tohle. Ozvi se, jak pokračuje.
Není tady
Káčo,
nejen, e jsi nepřila o syna, ale najednou má děti 2 - přibyla ti dcera ( sice jsou trochu samostatná jednotka), ale časem ti zřejmě přibudou i dalí....ber to takhle, a jestlie se teď cítí trochu osaměle, uívej klidu, protoe vnoučátka ti ho seberou....( to myslím v dobrém slova smyslu)
Není tady
Holky, děkuju za podporu. S tou samotou a prázdným bytem to u mně není tak hrozné - já mám jetě tříletou ,,dračici"(to jsou ty důchodové děti). Jen mi přilo straně líto, e jsme tu samy. A myslela jsem, e kdy mám dcerku, tak se mi nebude nějak stýskat. Ale holt jsem měla děti dvě.
Se synem jsme proli i velmi těká období, asi nás to sblíilo. Nechce se mi u na to vzpomínat a taky to rozepisovat, ale i on mi přidělal hodně vrásek a edivých vlasů - jeho roky 15 - 18 let, to byl očistec. A pak se najednou zklidnil a i mi řekl, e je mi vděčný za to, e jsem ho nezatratila.
I kdy mám určité výhrady k jeho přítelkyni, na druhou stranu jsem ráda, e je to holka, která ho spíe bude podporovat v tom dobrém-nekouří, nepije, je to takový rodinný typ, chodí po horách....
Včera tady syn na hodinku byl (dal si čaj, pohrál s malou a popovídali jsme si)a kdy jsem mu řekla, e můe samozřejmě vdy přijít a vdy se vrátit, kdyby to neklapalo, tak mi řekl, e to nemám brát nějak zle, ale kdyby se s přítelkyní rozeel, nael by si (třeba s kamarádem)podnájem.
Tak jsem se na něj včera dívala a říkala jsem si, e je to dospělý chlap, ale vypadá tak na 17 roků (no, je chudák po mně).
Máte pravdu-v neděli mají přijít, tak upeču buchtu, udělám dobrý oběd a uijem si to.
Není tady
Káčo, fajn. Uvař, upeč, pokecejte (a hlavně nebreč, a se budete loučit) a uvidí - oni se budou vracet, protoe nikdo tak neumí svíčkovou jako maminka A a se tě slečna bude vyptávat, jak vaří tohle nebo tamhleto, tak jí poraď, ale jen kdy bude ona chtít - nevnucuj se s tím, co chlapeček rád nebo nerad, ona si na to přijde sama. Buď ráda, e má sluníčko pro radost, které ti doma jetě dlouho vydrí.
Není tady
Toto je druhá diskuse, do které mohu přispět. Káčo, plně Tě chápu. Můj syn se odstěhoval v lednu. Napřed u nás půl roku bydlel i s přítelkyní, myslím, e to klapalo, já bych takto vydrela ít dál, ale oni samozřejmě chtějí ít jenom spolu. Ano, rozum to chápe, ale srdce mně krvácí stále. Dokonce i on, kdy si sbalil "poslední igelitku" a v předsíni jsme se loučili, tak brečel. No já brečím dodnes. Ty jetě aspoň někoho doma má, ale mně zůstal prázdný byt. Napřed se odstěhovala dcera, nedávno mně zemřel manel, teď odeel syn, je to pro mne hodně náročné. Před 3 lety jsme byla jedna velkká a astná rodina, teď zeje byt prázdnotou. Nikomu bych to nepřála.
Take mám pro Tvůj smutek pochopení, ale vidí, můe být hůře.
Není tady
Kdy to tady tak čtu, tak se docela děsím toho, a u mne můj přítel začne bydlet. Vařit umím a vařím mu, peru mu, starám se o něj, snaím se, ale při představě, e bude jeho mamka stejně jako vy ve mně vidět tak troku takovou, jestli to jako dělám dobře, tak u mi je jasné, proč prostě nemohou občas spolu ty dvě strany vyjít. Já prostě budu ta, co ukradla syna? No, nazdar.
Není tady
Ale, ne, Nety, takhle to nikdo nemyslí. To jen my mámy se prostě těko srovnáváme s tím, e nai "chlapečci", kterým jsme jetě nedávno pusinkovaly faldíčky na pr..., se tak nějak "najednou" proměnili v dospělé chlapy, kteří mají svůj ivot. Ví, ono rozumem to pochopí, e nelze dítě (kluka nebo holku, to je fuk) mít neustále na pupeční ňůře, ale tý duičce a srdci to nějako chvilku trvá, ne se s tím vypořádají. A pokud nenarazí zrovna na takovou matku, která tě bude neustále kontrolovat, ale na normální enskou, tak ti to "ukradení" prostě najevo nedá, ale bude se s tebou snait vyjít, co ty bys konečně měla taky dělat - nakonec máte obě stejný zájem na tom, aby ten vá "poklad" byl spokojený.
Není tady
Partner se odpojil u před lety, teď jsem já jeho partnerka - myslím tím, e přede mnou měl skoro 4 roky jinou přítelkyni. Jsem teď s ním estý měsíc, ale výhledově budeme v mém bytě. Pořád mám hrůzu potkat se s jeho mamkou, kdy jsem to tu četla, umocnilo se to. Zkraje jí vozil třeba prádlo na praní, občas přivezl jídlo a tak, vím, e byla asi ráda, protoe ho viděla.... Já jsem to malinko posunula jiným směrem - já u něj jsem a on bude vozit své oblečení k mamce? To bych se styděla, co by si o mne pomyslela...Raději to vozím třeba tajně busem na otočku k sobě. vařím, uklízím, starám se. A děsím se, co přijde. V tomhle vem jsem patrně troku dál ne předchozí přítelkyně, která byla i mladí...ale děsím se toho srovnávání, nevím a asi nikdy nebudu vědět, jaký vztah měla s jeho mamkou, jsem z toho celá divoká....Nechci být vetřelec. Na druhou stranu mne i troku mrzí, e jeho maminku neznám, i kdy se toho setkání docela děsím. Nevědomost je straná. Ale nechci vám obracet diskuzi jiným směrem, i kdy to moná dost souvisí. Ta hrůza a ten pocit je vdycky asi na obou stranách.......... Zajímalo by mne - ona ví, e má nějakou "kamarádku", jestli by mne třeba ona chtěla poznat nebo ne... On nikdy neřekl, zastavíme se u naich, rádi by tě poznali. A nevím, nechce on mne ukazovat a nebo mu to nebylo nabídnuto ze strany rodičů... Moná je brzy, ale prostě v halvince mi to troku hlodá.
Není tady
Nety, proč by mu měli rodiče nabízet, aby tě přivedl? To by snad měl udělat on - "maminko, tatínku, mám kamarádku a chci, abyste se poznali". Vdy se nemusíte hned slejzat u slavnostního nedělního oběda, ale klidně jít třeba vichni do divadla - tam je i výhoda neutrálního prostředí. No a buď to bude fajn a můete si pak jít jetě někam sednout, nebo to tak dobrý nebude, nače se v klidu rozloučíte a půjdete kadý k sobě domů. U nás se tyhle "oficiality" nijak zvlá neřeily - děti přivedly kamaráda/kamarádku na návtěvu jen tak, časem se tam začali vyskytovat častěji... a tak nějak to lo samospádem.
Není tady
Nety klídek, děs se a bude čeho, třeba je jeho maminka úplně v pohodě, dy neví. Tedy nevím jak dlouho jste spolu, ale podle mě představení rodičům je něco, s čím se nespěchá. Pamatuju si, e kdy mě bylo 15, chodila s mým tehdejím přítelem necelý měsíc a u dostal doma příkaz, e mu MUSÍ přivézt ukázat...připadala jsem si docela divně, přilo mi to brzo.
Můj manel mě přivedl domů představit asi a skoro po roce, to dobou u jsme spolu pár měsíců ili. Byla jsem nervozní jak pes, ale nakonec to docela dobře dopadlo. Tedy ne, e bych si s tchýní padla do náruče, fungujeme na bázi zdvořilosti, ale v pohodě.
Není tady
helena napsal(a):
Nety, proč by mu měli rodiče nabízet, aby tě přivedl? To by snad měl udělat on - "maminko, tatínku, mám kamarádku a chci, abyste se poznali". Vdy se nemusíte hned slejzat u slavnostního nedělního oběda, ale klidně jít třeba vichni do divadla - tam je i výhoda neutrálního prostředí. No a buď to bude fajn a můete si pak jít jetě někam sednout, nebo to tak dobrý nebude, nače se v klidu rozloučíte a půjdete kadý k sobě domů. U nás se tyhle "oficiality" nijak zvlá neřeily - děti přivedly kamaráda/kamarádku na návtěvu jen tak, časem se tam začali vyskytovat častěji... a tak nějak to lo samospádem.
No, já u zase nejsem dvacítka, tak s kamarádkama na návtěvy, nevím... divadlo asi ne, to ne! Já nevím, nai třeba, kdy vědí, e s někým jsem, tak úplně baí ho poznat a jsou zvědaví a kdy nevyrukuji s návtěvou já, větinou to udělají oni. Tak jako přirozeně, prostě, kdo je rychlejí. tady se neděje zatím nic :-) Ve třiceti u je to holt na hraně
Není tady
Tiina napsal(a):
Nety klídek, děs se a bude čeho, třeba je jeho maminka úplně v pohodě, dy neví. Tedy nevím jak dlouho jste spolu, ale podle mě představení rodičům je něco, s čím se nespěchá. Pamatuju si, e kdy mě bylo 15, chodila s mým tehdejím přítelem necelý měsíc a u dostal doma příkaz, e mu MUSÍ přivézt ukázat...připadala jsem si docela divně, přilo mi to brzo.
Můj manel mě přivedl domů představit asi a skoro po roce, to dobou u jsme spolu pár měsíců ili. Byla jsem nervozní jak pes, ale nakonec to docela dobře dopadlo. Tedy ne, e bych si s tchýní padla do náruče, fungujeme na bázi zdvořilosti, ale v pohodě.
Jo já vím, já to netlačím nikam na nějaké nutné seznamování. Kdyby s něčím přiel, patrně bych řekla, e to můeme zrealizovat, ale malinko bych se to snaila jetě posunout časově troku dál, nespěchat. MNE ZARÁÍ SPÍ, E TO NI NEPADLO. Tak jako myslím. Já vím, bude to půlrok, tak spěchat není kam, bydlíme spolu čtvrtý měsíc. Ani nevím vlastně, co třeba doma řekne nebo ne a nevrtám se v tom. Ale hodně často se mi to honí hlavou....to mi věřte. Jací jsou? Nebudu se jim zdát horí ne ta před tím? no, to asi ne, připoutím. Jsem snad asi jen zvědavá a troku mne mrzí, e se se mnou nechce jetě pochlubit? Moná to bude tak.
Není tady
Nety napsal(a):
No, já u zase nejsem dvacítka, tak s kamarádkama na návtěvy, nevím... divadlo asi ne, to ne! Já nevím, nai třeba, kdy vědí, e s někým jsem, tak úplně baí ho poznat a jsou zvědaví a kdy nevyrukuji s návtěvou já, větinou to udělají oni. Tak jako přirozeně, prostě, kdo je rychlejí. tady se neděje zatím nic :-) Ve třiceti u je to holt na hraně
Neule, nekecej, e je ti u třicet.... tomu nevěřím... na fotce, co jsi tu měla, vypadá mladí ne já
Není tady
Neděste se!
Jen se mi před dvěma dny odstěhoval syn (20let) ke své přítelkyni.
JEN? - Teprve včera večer, kdy jsem leela v posteli, mi to dolo. Nemohla jsem spát, tak jsem se la podívat do jeho prázdného (vystěhovaného) pokojíku a tam začla bulit, jak malá holka. Je pryč.....
U nepovedem večerní hovory, u za mnou nepřijde, a mu půjčím 20 Kč, u nebudu čekat a uslyím v zámku klíče (při návratu z diskotéky), abych mohla v klidu usnout, u mu nebudu nadávat za pinavé ponoky pod postelí.
Kdy mi to před dvěma týdny oznámil, jen jsem se smála (něco jsem tuila) a říkala, e konečně snad pozná, co je to ivot. Byla jsem zvyklá, e poslední měsíce chodil domů jen asi na 3-4 dny v týdnu, větinou zůstával u přítelkyně. Tak jsem si říkala, e mně to nepoloí....No, ale poloilo. Byl dlouho jako jedináček a já se na něj upla hodně jetě po smrti druhého syna(jeho bratra,kterého ani nepoznal). Navíc jsem račice, take můj smysl a upnutí na rodinu(děti) je velmi silné.
Teď jen trapně přemýlím, jestli mu tam nebude něco chybět, jestli mu bude stačit jídlo, které jeho holka uvaří, jestli se nebudou hádat....A se stydím, jak uvauji.
A chybí mi!
No ja si myslim ze o tu dvacku obcas prijde pozadat stejne:)))Káčo:rekla bych ze vi do ceho jde takze to nech byt.muzete se prece navstevovat:)A ver ze pokud ho ta holka ma rada tak se neboj ze by mu tam neco chybelo:)))A ze se budou hadat?Noa?Vzdyt se kazdey par nekdy pohada ne?A vidat se budete stejne dal:)Sice ne kazdy den ale budete:)Takze hlavu vzhuru:)Navic ber to taky z te dobre stranky...budes ted mit vice casu na sebe!!!Vyraz nekam s kamaradkama:)Hlavne si svuj smutek probuh nevybijej na jeho pritelkyni a nedavej ji najevo ze Ti vzala syna§Bud ta hodna tchyne!!!:)Je jich malo:)A nesmutni uz:)
Není tady
Nety, já to v ádném případě neberu tak, e mi ho někdo krade! Dokonce jsem dělala srandu, kdy mu pomáhala se stěhovat, e jí ho tedy předávám se vím, vudy a e má na něj být přísná, e se třeba konečně naučí uklízet atd. Nedávno měla narozeniny, tak jsem jí koupila dárek a i na vánoce. To si zase nemyslím, e bych byla ta patná tchýně, vdy není to zase tak dávno (je!), co jsem byla v její situaci. Myslím, e za mnou můe i ona kdykoli přijít a popovídat si, poradit...
Dnes u je zase o něco líp.
Není tady
Káčo, posílala jsem Ti "soukromou" ...
Není tady
tina napsal(a):
Nety napsal(a):
No, já u zase nejsem dvacítka, tak s kamarádkama na návtěvy, nevím... divadlo asi ne, to ne! Já nevím, nai třeba, kdy vědí, e s někým jsem, tak úplně baí ho poznat a jsou zvědaví a kdy nevyrukuji s návtěvou já, větinou to udělají oni. Tak jako přirozeně, prostě, kdo je rychlejí. tady se neděje zatím nic :-) Ve třiceti u je to holt na hraně
Neule, nekecej, e je ti u třicet.... tomu nevěřím... na fotce, co jsi tu měla, vypadá mladí ne já
Je mi 29, 30 mi bude zaaaaa....počkej, necelých pět měsíců ! Chystejte dary
Není tady
Já myslím, e rodičovství a partnerství jde báječně skloubit, na tom se asi shodneme. Hlavně, kdy je snacha milá - ale snachy větinou bývají, ale občas mám tu zkuenost z okolí, e přehnaná starostlivost tchýně a jejich vazba se synem můe tropit neplechu..... Ale vdycky je to asi náhoda podle charakteru člověka, sem tam je někdo árlivějí a kdy árlí matka na syna, tak je to pak průvih. ALe to nebude případ nikoho z vás....
No a kadopádně vím, proč se za rodinou na "druhé straně" hned tak nepodívám...stačilo se zeptat přímo jeho, tedy ne zeptat, ale navést hovor na moji rodinu a hned sám od sebe začal...take tím můj problém končí, pochopila jsem, uf Budu dělat radi mrtvého brouka, myslím, e třeba dalí půl rok si v klidu počkám. Ale budu pak tak napjatá, e tam samou hrůzou nebudu chtít a asi budu trvat na tom, e se vlastně vidět nemusíme
Není tady