když děti vyrostly, tak samozřejmě, že mají pomáhat. Ale já už byla uražená
Ale to je tvoje chyba - oboje. Děti mají pomáhat od malinka, v rámci možností. Jasně že takovej prcek nadělá někdy víc nepořádku, než užitku, ale učí se tím. (Zrovna jse měla o víkendu mrňousky - a tříletej prcek ví, že špinavej talířek patří aspoň na linku, když do dřezu ještě nedosáhne.)
A uražená? No když jsi z tý uraženosti dělala "skoro všechno sama, abych tedy nebyla líná" - a možná po nich ještě poštěkávala, že si to teda uděláš sama... pak bych se na jejich místě taky nepřetrhla.
každý třetí týden jsem u maminky, potřebovala bych energie za dva
lumi, neblbni - jednou za tři neděle je brnkačka. Tak si zkus představit, že máš maminku doma a všechno to, na co si stěžuješ, si hezky "užíváš" každej den... A "přízemní řeči"? O čem má asi tak mluvit, když je to pro ni vlastně "denní náplň"? Řekla bych, že tý kultury si užije o moc míň, než pošťačky, popelářů nebo sousedky Boženky.

Bez práce by byl ten život prostě jiný, člověk něco dělat má a mělo by ho to bavit.
Jojo - před lety jsem si říkala, jak to bude fajn, až budu v důchodu... a teď mi penze dejchá za krk a už koukám, jestli bych ještě chvíli vydržela v práci (a není to zdaleka jen o penězích).

Je ze všeho poděšená, že to na ní leží, a všechno je pro ni zážitek, každá obyčejná věc.
A jsme doma... až na to, že ty jsi o nějakých dvacet roků mladší.

Ja sa považujem za veľmi pracovitého človeka.  Najspokojnejšia som vtedy, keď mám čas na prácu. V zamestnaní ma to nebaví, ale snažím sa a som od nadriadených za svoj výkon chválená. Zato práca doma a okolo domu je pre mňa radosť. Upratovanie beriem ako nutnosť, nejak zvlášť to nepreháňam, rada upečiem, milujem kosenie trávy a to či už ručnou kosou, kosačkou alebo krovinorezom. Tak isto chystanie dreva na zimu. Viem narábať s motorovou pílou a sekerou. Sama s jedným pomocníkom som postavila plot s pletiva o dĺžke 300 metrov. Postavila som 2 kamenné schody na terasu a polku terasy vyložila s kameňom. Na prístrešok som dokončila latovanie a obila ho doskami. Tak isto starostlivosť o záhradu, zvieratá mi robí veľké potešenie.
Pritom mám ukončené VŠ a v práci ma živí mozog.
Teraz v zime dennodenne v noci vstávam a prikladám do pece, aby sme ušetrili elektriku. Nosím drevo k peci, odpratávam sneh. Ráno vstávam o 5-tej, aby som ešte pred prácou stihla postarať sa o zvieratá, nanosiť drevo, zakúriť do piecky v dielni (aby nezamrzla voda), potom vychystať dcérku (3 roky) do škôlky a seba do práce.
Pre mňa nejlepšia dovolenka je, keď som sama doma a môžom od rána do večera nerušene pracovať. Vtedy zvládam strašne veľa a večer si líham spať s pocitom dobre vykonanej práce.
Kto ma pozná, tvrdí, že som veľmi pracovitá a výnimočná tým, ako som všestranná a v práci vytrvalá.
Ale môj muž mi pri každej príležitosti nadáva, že nič nerobím, sedím na zadku, neviem čo je to práca a že som nikdy ťažko nerobila. Je to, akoby do mňa pichal nožom. Pritom vždy keď sme spolu pracovali, po chvíli začal horekovať, že ho bolí to alebo tamto a že nemá svoj deň a že ho to nebaví a musela som to dotiahnuť sama bez neho, ak to bolo teda v mojich silách. On je zručný, ovláda skoro všetky práce, ale nemá ani zďaleka takú pracovnú výdrž a energiu ako ja.
Priala by som si k sebe niekoho pracovitejšieho. Pozerať sa na to, ako sa niekto váľa na gauči kým ja kmitám, alebo sa furt na niečo sťažuje, a nepomôže ani za nič, namiesto toho ma pouráža, to neviem prekusnuť.
Dcérku tiež vediem k práci. Zatiaľ má záujem, ale je ešte maličká, všetko sa môže zmeniť. Neviem ako je to s genetikou. Ja pochádzam z veľmi pracovitej rodiny po ženskej línii. Moja mamka je veľmi pracovitá, múdra a precízna. Babka (z mamkinej strany) bola tak isto veľmi pracovitá a tak isto dedko. Obaja mali radi prácu, aj keď často krát doslova dreli.
Ako to máte vy pracovití s partnermi? Oceňujú vás, alebo vidia že sa na vás nechytajú a svoje frustrácie si vybíjajú na vás?

Sanko, mně příjde, že se v tobě perou dvě osoby - premiantka a tvůrčí člověk. Ta první se může strhnout pro pochvalu, tu druhou těší a naplňuje to, co dělá. Nechceš změnit, či opustit zaměstnání, nechat manžela manželem a dělat s radostí, co tě těší? Mně to příjde, že podle mnoha příspěvků jsem lenoch lenochovatej, protože práce je jen to, co většinu lidí nebaví, a úklid....

Tak jsem se doposud považovala za pracovitou,za dost pracovitou,ale po přečtení toho co napsala Sanka mám pocit,že jsem vlastně lemra líná. Mě teda taky těší pracovat doma i na zahradě,baví mě uklízet,ale dodržuji nedělní nicnedělání a o dovolené se snažím dělat totéž,takže nedělat....samozřejmě,že to není doslovně,ale v rámci možností si dopřávám dostatek odpočinku...

Nechápu, jak někdo může relaxovat u práce. Pro mě je práce prostě povinnost a to většinou dost nepříjemná. Udělat se musí, takže se snažím udělat ji co nejrychleji, abych ji měla brzy z krku (a samozřejmě nejlépe jak to umím), ale to, co si opravdu užívám, jsou výlety, procházky, cestování, čtení, kino, divadlo, koncerty, káva s kamarádkami. I to pletení, co píše Helena, ale to neberu jako práci, na kšeft bych to dělat nemohla a ani nechtěla. Strávit dovolenou prací? To bych si připadala jako blázen. pro mě je dovolená to, když nemusím vůbec pracovat, ani vařit a starat se o děti. Miluju ležet na pláži a číst si, koupat se v moři, jezdit po památkách, okukovat krámky se suvenýry, baštit zmrzlinu, koukat na západ slunce nad mořem. To je dovolená, ale práce? To nikdy!

Ivana napsal(a):

Nechápu, jak někdo může relaxovat u práce. Pro mě je práce prostě povinnost a to většinou dost nepříjemná. Udělat se musí, takže se snažím udělat ji co nejrychleji, abych ji měla brzy z krku (a samozřejmě nejlépe jak to umím), ale to, co si opravdu užívám, jsou výlety, procházky, cestování, čtení, kino, divadlo, koncerty, káva s kamarádkami. I to pletení, co píše Helena, ale to neberu jako práci, na kšeft bych to dělat nemohla a ani nechtěla. Strávit dovolenou prací? To bych si připadala jako blázen. pro mě je dovolená to, když nemusím vůbec pracovat, ani vařit a starat se o děti. Miluju ležet na pláži a číst si, koupat se v moři, jezdit po památkách, okukovat krámky se suvenýry, baštit zmrzlinu, koukat na západ slunce nad mořem. To je dovolená, ale práce? To nikdy!

Ja mivam chvile, kdy potrebuji delat neco rukama, ale ne porad a tak, ze ja rozhodnu, kdy budu neco delat. Proto by pro me napriklad zahrada byla trest. Taky nemam, protoze mam jeste v zive pameti, jaka to byla otrava, kdyz se z nasich stali zahradkari megalomani a vse podrizovalo agrotechnickym terminum. Dovolena rychle, rychle mezi jahodami a rybizem a soustavne polevani, likvidace plevelu, od tresni do svestek nepretrzite zavarovani, jak to zralo... Ve sklepe mistnost asi jako panelakovy obyvak plna polic se zavareninami, dzemy a stavami, calamadami, okurkami, vlastni kysane zeli a k tomu narvany mrazak. Nedopestovali jenom to, co u nas neroste. A pak se to postupne rozdavalo nebo kompostovalo.

Ja potrebuji svobodu, cestovat a moci se "valet" jak dlouho se mi chce.

To, co se na první pohled jeví jako pracovitost, může být ve skutečnosti neschopnost správně si práci zorganizovat a vykonat. A taky závislost třeba na uklízení... Domácnost bude vypadat v podstatě naprosto stejně, jestli vyluxuju 1x týdně nebo každý den.
Moje sestra luxovala každý den dům 6+1 a velké schodiště. Dneska je po operaci páteře a sama konstatuje, že je tam stejně uklizeno, jako tenkrát a vždy přiznávala, že luxuje proto, že ji luxování baví a ne proto, že je tam tolik špíny.
Jsou lidé, kteří si práci "vyrábí" a pak dávají svou pracovitost na obdiv a ještě jsou nafouklí, když je partner nejlépe denně nechválí.

Sanka, zamysli sa nad sebou. Keď si tak strašne pracovitá, že vstaneš ráno o piatej (no to by ma teda mohli milovať, aby som robila takú blbosť ako ty z takého nezmyselného dovodu ako ty) a všetko SAMA obehneš, nemá NÁHODOU tvoj partner pocit nepotrebnosti? Keď má doma takú tryskomyš? Aby nezistil, že by ho vlastne nepotrebuješ, keď si tak úžasne pracovitá a nešiel si hľadať ženu, ktorá ho potrebuje. A keď spolu urobia, čo TREBA, nie nezmyselné činnosti, tak si potom spolu poležia na tom gauči.
No a ty, keď chceš toho pracovitého, máš ho potom mať. Ale aby ťa to nemrzelo.

Ty ešte nevieš, že vesmír nám splní všetky naše želania? Preto POZOR na to, čo si želáme? Pozor na každú myšlienku? Myšlienky majú veľkú silu

Upravil(a) majkafa (13. 2. 2012 19:16)

Sanka soutěží se svým mužem o zlatou medaili nejpracovitějšího.
Si dovolím ji ještě citovat:
Oceňujú vás, alebo vidia že sa na vás nechytajú a svoje frustrácie si vybíjajú na vás?

Hm. Vztah není soutěž.

Revliba napsal(a):

Když jsem:rodna: byla vdaná,bydleli jsme v bytě se zahradou...hrozně mě bavilo pěstovat kytky,tvarovat křoviny,zryla jsem kus půdy a zasadila si tam růže...pak jsem taky ráda sekala trávník,vždycky jsem si pak pod pergolou dala kafe a zálibně se dívala na to vyluxováno...
Nebo na podzim..když se zadařilo a bylo pěkně..nezapomenu na ta brzká rána,kdy jsem si vstala třeba v 6 (běžně o víkendu vstávám v 9 a později) a v tom tichu si hrabala listí...mňaaam,se úplně dojímám..
S láskou vzpomínám na to,jak jsem se těšila po práci domů,že si zapovyleju...
Moc mi teď zahrada chybí...
Ale nikdy jsem to nepovažovala za pracovitost,spíš za můj koníček,kochala jsem se tou krásnou přírodou,každý nový kvítek mi dělal radost..
Mého BM to vůbec nezajímalo a mě to bylo fuk
V bytě mám ráda uklizeno,ale šúrování a vyváření rozhodně není moje hobby,to radši ta kniha po práci...
Ale k Sance....asi by mi taky lezlo na nervy mít vedle sebe motorovou myš...tohle co ty, dělávala moje maminka,říkala,že práce je ctnost a já úplně fyzicky cítila,jak mi tou svou hyperaktivitou naprosto vysává mou energii.....a samozřejmě jsem byla za línou

Ó, spolublížo! Jako bys mluvila o mně! Zahrada je jediná fyzická práce, která mě skutečně baví a těší. A pak mi ještě nevadí mytí nádobí
Mmch, já mám doma taky motorovou myš a je to děsný Kdyby motoroval a já ho mohla od kafíčka chválit, bylo by to oukej - jenže on šílí, když pracuje a jinej sedí
Tedy - teď už ne, teď už se taky nějak víc poflakuje - já jsem totiž definitivně odmítla se spolupodílet na jeho motoromyšení, tak nemá koho buzerovat a to ho neba.
Ono totiž, jak vás taková motorová myš ještě k tomu soutěživého charakteru zatáhne do svýho myšení, tak je normální člověk ztracen.....
A to já dokážu být rychlá jako blesk - ke své škodě ovšem. "Jé, tys to už udělala, Tak to bys mohla ještě tuhleto...a támhleto..."
I v práci jsem to musela tajit protože já to sice udělám bleskem, ale v takovým tempu se nedá dělat furt, žejo.

To je fakt. Nikomu by tryskomyši nevadily, nebejt toho, že se z toho nějak plíživě stal úzus naší vyspělý vyčpělý pidlivizace A teď se volá na vše strany: Ty ještě nejsi Tryskomyš? Přidej se k nám! Bez ohledu na talent, poměr sil a podobné.....a bez ohledu na to, že kdo se tomu volání poddá a není Tryskomyš rodem, bídně na to zahyne v mladém věku

A navíc se Tryskomyši tak nějak očekávají i v relaxu!!!
V zimě 3x do Alp,každý víkend kolovýlety,nejlépe v těch oblečkách a min. 40km denně,předškolní děti 3 a více kroužků,mnoho jazyků,mnoho sportu,mnoho poznávacích zájezdů....všeho mnoho a musíme to stihnout a zvládnout,abychom proboha nebyli out..
No...a pak...děti umí ve 3letech hrát tenis,na flétnu,začínají s angličtinou,plavou,lyžujou,jezdí na kole s helmou.....jenže sami si hrát neumí,nečtou,bunkry v lese nedělají,už si nehrají na prodavačku,na doktora,na učitelku...a někdy se trochu zakoktávají..
A Tryskomyši tleskají,jakou to dokonalou generaci k obrazu svému zmanipulovaly....
Ó pardon...ona je vlastně pracovitá,tvůrčí a dokonale robotovitá...