|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Ahoj Ivano, tvůj příběh mně velice oslovil, jako bys psala přes kopírák o mně. Taky mám vystudovaný práva, taky jsem je vystudovala díky mé dobré paměti a taky mně to nebaví. Je to těžký, už na výšce jsem si říkala, že to není asi nic pro mě, ale nevěřila jsem svoji intuici, říkala jsem si, že je to tím, že jsem zakomplexovaná, a že když si někde tu, mě nic neříkající teorii spojím s praxí, tak to třeba bude jiné a já to zase budu vnímat jinak. Bylo mi líto i ty investice do vzdělání, chtěla jsem dostudovat také kvůli rodičům, kteří jsi na mém vysokoškolském vzdělání hodně zakládali a taky mi dělalo dobře, že jsem cítila obdiv okolí za to, že studuji práva, dodávalo mi to takový falešný pocit sebejistoty, takové pozlátko pro druhé, ale uvnitř jsem se cítila jako nejneschopnější student práv 
. Vystudovala jsem s dobrým prospěchem, ale v podstatě jsem se styděla, jako bych podváděla, když jsem věděla, že je to jen díky domu, že umím výborně memorovat. Po škole jsem na chvíli skončila ve státní správě, můj pocit ztroskotance mně však neopouštěl, spíš jsem si ho v tom prostředí umocnila. Měla jsem hloupé předsudky, že ve státní správě skončí jenom Ti, kteří se jinde neuchytí, a já jsem jeden z nich. Přitom vím, že tam dělá spousta kvalitních lidí a vím, že každý nemá ty ambice být v advokacii, nebo v justici, či podobně. Obdivuji každého, kdo si to umí srovnat v hlavě, vyhodnotí si, co je pro něho nejlepší, jaký život chce žít a jaký už ne, a podle toho se zařídí a stojí si za tím. Pamatuji si, že jsem se pomalu i styděla říkat, že jsem ve státní správě, protože jsem měla pocit, že mně lidi hned zařadí mezi ty neschopné. Pořád jsem si říkala, že mě to právo sice nebaví, ale je to tím, že se nevěnuji té správné oblasti, že jinde by mně to třeba bavilo. Pak se mi povedlo dostat do advokacie a víte co, pořád mám pocit, že jsem nejneschopnější právnička na světě . Myslím, že nastal čas, abych si přiznala, že jsem si prostě na začátku zvolila špatně a odpustit si ,v mých očích, to velké zlyhání. Jediné, proč ještě stále bojuji je, že nevím, jestli jsem špatná právnička, protože si tak hrozně nevěřím ( i v jiných oblastech svého života) a tak se raději ani nepokouším být dobrá, protože už „dopředu vím, že na to nemám“, anebo to fakt není obor pro mě a když se i rozkrájím na 1000 kousků, tak to prostě nebude jinak. Prozatím jsem se rozhodla to zjistit a tak se snažím pracovat na svém sebevědomí a uvidím, jestli mi to pomůže i v mé profesi a budu mít odvahu to naplno zkusit a zjistit, jestli bych v tom mohla být dobrá, jestli to je to, co mně brzdí, anebo jak již tady psala Pan, prostě se jenom znásilňuji a tlačím někam, co je prostě proti moji přirozenosti.
Ivano, promiň prosím, že jsem se Ti tady takhle vnutila se svým příběhem. Chtěla jsem Ti v podstatě jenom říct, že Ti rozumím, vím, jak je to těžké dělat práci, která člověka nebaví, pohybovat se stále v kruhu a jak je těžké to změnit, protože aspoň já mám pocit, že jako právnička stojím za h…., ale nic jiného vlastně taky neumím . Drž se, ať to pro tebe dopadne co nejlépe.
Není tady
Hortenzie a Ivano,vy jste takové kníkalky obecné.Myslíte si,že jste sami,koho jeho práce nebaví,kdo vystudoval školy jen proto,aby měl nějaké vzdělání?Takových je nás spousta,od těch.co jsme třeba studovali ekonomku (fakt velká zábava v kanclu!),přes ty holky,covystudovaly třeba strojárnu,ale nabavilo je stát už dřív u prkna,baví prodavačky prodávat či všechny sestry v nemocnicích umývat a převlíkat třeba staré lidi?Je naprostá většina lidí,kterým jeich nadřízený pije v práci krev,nejste to jenom vy 2.
Taky mě nenaplnovala práce v kanclu,byt jsem měla velmi pestrou práci,nicméně mohla jsem se snažit jak chtěla,tak peníze tak pořád stejné,nanejvýš jsem se mohla těšit na premie či na zvyšování třeba 1xročně.Naštvala jsem se zdravě a šla jsem na volnou nohu co by obchodník a přiznám,že ze začátku se mi zastesklo po teplém kanclu,po zajetém stereotypu,kdy jsem nemusela si vymýšlet,kam pojedu a co ted budu dělat,abych taky vydělala peníze.Dnes bych neměnila a jsem ráda,že jsem nezůstala sedět ustrašeně na zadku ve firmě.Každá změna je pro člověka pozitivní a přinese jen a jen nové zkušenosti.
Je to přesně tak jak píše Zklamča - začněte samy se sebou něco dělat,nečekejte,až vás někdo někde zaměstná,jsou i jiné možnosti a rádi vás do vaší práce každý zaučí.
Není tady
Ivana napsal(a):
... S tím spisem to bylo tak, že jsem ho převzala 23.12. odpoledne, kdy šéfka náhodou nebyla v práci a 27. ráno, jakmile přišla do práce, ho nalezla na své židli. Nic jsem neprošvihla, nic nezpůsobila, jen to, že šéfka přes vánoční svátky nevěděla, že ten spis přišel. A to ji asi nejvíc naštvalo, protože potřebuje "být v obraze" 24 hodin 7 dní v týdnu, pátky, svátky.
Jinak šéfka je "stará struktura", sedí na svém místě již od r. 1983, všechny zná, na všechny něco ví a ač nemá žádnou právní odpovědnost, faktickou moc má nebetyčnou...
... Sama nemá žádnou pracovní náplň, jen kontroluje a vede některá důležitější jednání. Takže že by nevěděla samou prací, kde ji hlava stojí, to ani náhodou, na to má podřízené...
Nechci se tu vymlouvat, jen uvést na pravou míru některé dohady.
Ivano, už to tady psala - tuším - helena: Když VÍŠ, jaká Tvoje šéfka je, že: "potřebuje "být v obraze" 24 hodin 7 dní v týdnu, pátky, svátky.", tak proč si na svoji práci nedáváš, proboha, pozor a po příchodu spisů okamžitě vedoucí neinformuješ, že spisy přišly 
?!? Nezlob se na mě, ale mezi důležité vlastnosti každého zaměstnance patří umění rozpoznat, na jaké jednání je jeho nadřízený vysloveně alergický a takovému jednání se v rámci sebezáchovy snažit důsledně vyhýbat.
Ty víš, jaká Tvoje vedoucí je, přesto jí příchozí spisy šoupneš na židli (proč ne na stůl, proboha?!?), necháš si jejich existenci pro sebe a čekáš, až si je tam po svátcích vedoucí sama najde. Nezlob se na mě, ale v subalterní pozici si nikdo nemůže dělat věci podle své libovůle a vždycky se musí chovat podle toho, co vyžaduje od podřízených vedoucí, i kdyby si o něm a jeho metodách desetkrát myslel svoje. A jakmile začne dotyčný podřízený svoje pracovní povinnosti vykonávat jinak, než vedoucí chce, potom se nesmí divit, že si na něj vedoucí buďto zasedne, nebo mu vedoucí rovnou naznačí, že v jeho kolektivu pro něj není místo 
A nezlob se, ale pokud spisy patřily do rukou Tvé vedoucí, tak Tvoje vedoucí má přece jenom nějakou náplň práce, určitě je potřebovala ne proto, aby se na ně mohla koukat, ale aby je nějakým způsobem zpracovala Mně to připadá, že v současném zaměstnání se tak trochu snažíš vykonávat si přidělenou práci po svém a neohlížíš se na pokyny, potřeby a zvyklosti, které pro práci v kolektivu nastolila Tvá přímá nadřízená. Pak se ale nemůžeš divit, že stačí pár takových střetů a vedoucí se na Tebe stane přímo alergická, načež na Tebe reaguje jako bejk na červenej hadr, sotva Tě jenom spatří ve dveřích kanceláře 
Pamatuj si, že v každé podřízené pozici musíš držet ústa a krok a plnit do puntíku všechno, co a jak po Tobě chce Tvůj nadřízený, nikoliv dělat všechno přesně obráceně proti vůli a zvyklostem vedoucího a můžeš mít třeba deset titulů VŠ, jakmile jsi v subalterní pozici, takové excesy si prostě dovolit nemůžeš ani na této pozici, ani nikde jinde. A jakmile toto své nastavení nezměníš, budeš narážet nejenom tam, kde jsi, ale pokaždé a všude
Není tady
Ivano,
nevim, jestli to co se ti deje, je zprava odnekud, aby sis hledala uplne jine misto a nekde uplne jinde nebo zprava, ze mas zabojovat se svymi nejistotami a sebepodcenovaninim. Ja bych si tipla, ze to druhe, protoze bez toho zmena mista nic nevyresi. Nekdo se na tebe krive podiva a budes tam, kde jsi ted. Ale ja nejsem odbornik.
Na tvem miste, bych urcite popremyslela, proc bylo nutne tady vysvetlovat, ze ke svym pracovnim povinnostem nemas laxni pristup a ani nezpusobujes soustavne malery, ktere za tebe musi tva sefka resit. Proc te tady tak hodne lidi vidi? Jestli nahodou i nazivo nesiris kolem sebe uplne zbytecne nespravne vibrace? 
Protoze tva soucasna prace neni to jedine, co jsi v zivote chtela delat a je tam dusno, zmena mista muze pomoci, ale mela by sis to poradne uvazit. Trava na druhe strane plotu se zda vzdy zelenjesi, jak se tady rika. Pokud vezmes praci mene kvalifikovanou, s nejvetsi pravdepodobnosti pujdes platove dolu a nikdo ti nezaruci klid az do penze, ktera bude taky nizsi. Cim niz pujdes a cim kratsi dobu na tom miste budes, tim jednoduseji budes nahraditelna a jak vidis, erem mela podobne potize v delnicke profesi. Neprijemny sef te muze postihnout kdekoli. Nerikam, ze se mas leknout, zatnout zuby a trpet, jen, ze si to mas dobre rozmyslet a nejednat v rozcileni.
Není tady
helena napsal(a):
bohužel mně práva nikdy nebavila, ani nešla, jen jsem je vystudovala, protože jsem měla dobrou paměť, sicflajš a nejsem úplně blbá, abych nepochopila, vo co gou
Panebože... vyštudovat "něco" jen proto, že je to pro mě snadný a budu mít ten titul... dyť to je to samý, jako porodit "syna... kterého vychovala její tchýně, protože ona šla do práce v jeho půl roce, nebo´t ji to s ním zoufale nebavilo - to sama říká: děcko furt řvalo a otravovalo" jen proto, že se jaksi sluší mít dítě.
Vždyť vy jste na tom obě skoro stejně - jednu zoufale nebaví práce, druhou dítě a rodina - a to už nějakejch dobrejch třicet ročků... a přitom jste obě mohly bejt když ne šťastný, tak aspoň spokojený někde úplně jinde...
A to ji asi nejvíc naštvalo, protože potřebuje "být v obraze" 24 hodin 7 dní v týdnu, pátky, svátky.
Ivano, když ji znáš, proč jí sakra nevyhovíš?
I odpůldne před Štědrým dnem by ti informativní telefon nebo sms zabraly minimum času, baba by byla spokojená (třeba se těšila, jak si na spisu přes svátky zamaká http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png) a ty by sis ušetřila další problém, s kterým jsi téměř najisto musela počítat.
Heleno, nikdy jsem žádný "její" spis nepřebírala - asi ani nebyl její, ona svoje spisy nemá. A prostě mě to nenapadlo. Vím, že jsem hloupá, ale je to tak. mě spousta věcí, co ostatní považují za přirozené, ani nenapadne (např. mě nikdy ani nenapadlo, že by mě můj muž mohl opustit a když to přišlo, zůstala jsem, jako by mě praštil palicí do hlavy, přitom každý člověk na světě asi ví, že partnerství není napořád).
Kiaro, na židli jsem jí to dala, protože mě kdysi její sekretářka instruovala, že když je něco důležité, mám jí to vždycky dát na židli, aby si toho určitě všimla, že to tak sama chce.
Zklamaná, ano v roce 1989 mi bylo 30, byla jsem na mateřské se svým druhým dítětem a práci jsem opravdu neřešila - byla jsem ráda, že zvládám to, co zvládám a snažila se být svým dětem v rámci možností dobrou mámou. V roce 1992 jsem na podzim nastoupila do práce celá vyjevená ze změn, které v právním řádu mezitím nastaly a snažila se "chytit druhý dech". Na to, abych se stala advokátkou prostě nemám povahu ani schopnosti.
Hortenzie - ano já šla na práva kvůli rodičům, kteří byli pyšní, že jsem vystudovala VŠ bez jakýchkoli problémů - nikdy mě nevyhodili ze zkoušky a měla jsem jen 1 trojku a ani jsem neměla problém udělat si doktorát. Já jsem se vždycky dobře a ráda učila, jenže v praxi jsem bohužel selhala. Můj exmanžel vždycky tvrdil, že jsem na VŠ neměla vůbec chodit, že nejsem tvůrčí a samostatný typ - a nejsem: potřebuju, aby mi někdo řekl, co mám dělat a pak se to snažím dělat jak nejlíp umím, ale stále stejně, nic nového prostě nevymyslím. A ještě udělám občas nějaký sek. Vím, že i ostatní chybují, ale šéfka si prostě zasedla na mě. Asi jí jdu něčím na nervy, ačkoliv se div nepřerazím, abych splnila vždy to, co po mně chce. Jenže asi nejsem dost chytrá, někdy to nepochopím, a je z toho další malér.
Eleno, přesně tohle, cos napsala, si po několika dnech usilovného přemýšlení o své situaci myslím taky. Já se musím nejdřív změnit sama, nová práce to nevyřeší.
Když tak o tom přemýšlím, nejlepší pro mě bylo období asi 7 let, kdy jsem tvořila s jednou svou kamarádkou malé odděleníčko, kde jsem si svou práci organizovala sama, jezdily jsme na školení, radily se s ostatními z jiných okresů, kteří dělali totéž, co my. Byla to celkem výlučná práce, takže šéfové do ní nezasahovali a pokud jsem někdy něco popletla, jakože jo, a spoustu, musela jsem si to napravit nějak sama, žádný šéf mi do toho nezasahoval. Bohužel tuto agendu nejdřív převedli jinam, kam jsem s ní odešla, ale pak na ni zřídili úplně jiný úřad, kde už se to zorganizovalo jinak a já se dostala do maléru, z něhož se nedokážu vyhrabat dodnes. Chápu, že je to všechno ve mně, mám nízké sebevědomí, nejsem dobrá ani v osobním,ani v pracovním životě. Zkusím, jestli mě paní psycholožka dokáže nějak přivést k lepšímu postoji, ale moc si od ní neslibuju. Vím, že musím zapracovat já, ale potřebuju vědět jak. Třeba mi právě s tím pomůže.
Není tady
hortenzie,
nemyslím, že ty jsi "kníkalka obecná".
A myslím si, že ty jsi pro sebe už udělala to, co někteří za celý svůj život nedokáží: přiznala sis svoje stíny, svoje omyly, svoje pochybnosti o sobě samotné.
To je hrozně důležité proto, abys se sebou mohla něco udělat
Pokud neustrneš a nezměníš tenhle pohled sama na sebe v sebemrskačství a sebeobviňování, tak si myslím, že máš velkou šanci zjistit, že jsi vlastně velmi dobrá právnička
A nebo taky ne.
No a?
Nezhroutíš se z toho, prostě budeš jen hledat jinou práci, jinou profesi. Na tom není nic divného.
Taky už vlastně nedělám to, co jsem roky studovala a pak dělala, i když mnoho z toho stále používám a na některých znalostech a návycích dokonce dál stavím. Jen to, co jsem se naučila a mnohokrát si v praxi ohmatala dnes používám jinak a jinde. A baví mne to mnohem víc, než dřív.
Měnit profesi je stejně NORMÁLNÍ, jako ji neměnit.
Není tady
Ivana napsal(a):
Já se musím nejdřív změnit sama, nová práce to nevyřeší.
Chápu, že je to všechno ve mně, mám nízké sebevědomí, nejsem dobrá ani v osobním,ani v pracovním životě. Zkusím, jestli mě paní psycholožka dokáže nějak přivést k lepšímu postoji, ale moc si od ní neslibuju. Vím, že musím zapracovat já, ale potřebuju vědět jak. Třeba mi právě s tím pomůže.
Ivano, super
Držím palce 
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Ivana napsal(a):
Já se musím nejdřív změnit sama, nová práce to nevyřeší.
Chápu, že je to všechno ve mně, mám nízké sebevědomí, nejsem dobrá ani v osobním,ani v pracovním životě. Zkusím, jestli mě paní psycholožka dokáže nějak přivést k lepšímu postoji, ale moc si od ní neslibuju. Vím, že musím zapracovat já, ale potřebuju vědět jak. Třeba mi právě s tím pomůže.Ivano, super
Držím palce
Ivano,je dobře,že ti ještě optimismus zůstal-chceš se změnit - to ti přeju,i když pochybuju že se člověk po 52 let nějak radikálněji,když ne radikálně,změní a to vč.myšlení.
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Ivana napsal(a):
Já se musím nejdřív změnit sama, nová práce to nevyřeší.
Chápu, že je to všechno ve mně, mám nízké sebevědomí, nejsem dobrá ani v osobním,ani v pracovním životě. Zkusím, jestli mě paní psycholožka dokáže nějak přivést k lepšímu postoji, ale moc si od ní neslibuju. Vím, že musím zapracovat já, ale potřebuju vědět jak. Třeba mi právě s tím pomůže.
Já si nemyslím , že nejsi dobrá , ty jsi prostě jinak udělaná , někdo je takovej a někdo makovej , každej má něco .
Ty máš podobný problém jako Vilemína , máš poruchu osobnosti , možná hodně lehoulinký autismus a proto špatně chápeš vztahy , lidi , neumíš s nimi souznít . Je to taková sociální slepota , nevšimneš si . A to jak špatně snášíš šéfy a omezování a nejradši pracuješ sama je taky typický .
Svět je pro tebe nečitelnej, proto pořád narážíš ......proto se snaž si o tom co nejvíc přečíst a dozvědět, jak to řeší jiní podobní lidé .
Ale určitě to nezměníš , na to je ta porucha moc velká .
Jen si neříkej já jsem špatná , ve spoustě věcí jsi skvělá .
Já jsem v životě zvorala asi tisíc věcí , ale to co se mi povedlo s tím se všude chlubím a dělám na lidi : héééééč .
Není tady
Tak jsem si děvčata a chlapče početla, když jsem čirou náhodou ( 
při gůglení "50 +bez práce") narazila na tuto diskusi.
Ivano, nevěš hlavu. Já jsem od padesátky pošesté nezaměstnaná, už při druhém "zaměstnání po nezaměstnanosti" jsem musela "zvolnit" na poloviční plat. No a už v těch padesáti mi na ÚP tvrdili: "paní, vy se musíte smířit s tím, že UŽ Vás nikdo nezaměstná..." Ani pro rekvalifikaci jsem se jim nejevila jako vhodná, anžto jsem nedokázala odpovědět kladně na dotaz: "Vy znáte někoho, kdo Vás zaměstná?"
Mám univerzitní vzdělání, akademický titul a dlouhatándsou praxi ve vystudovaném oboru, ale jsem taky samoživitelka. Prožila jsem si léta slávy, kdy jsem byla považována za "domácí stříbro" mých zaměstnavatelů. Ale najednou začali zaměstnavatelé krachovat a já se ocitla, sice s odstupným, na ÚP. Práci jsem si sice opakovaně, bez jakékoliv pomoci či součinnosti ÚP "nějakou" našla, ale byla jsem čím dál víc nešťastná. Najít kolektiv, který by přijal člověka, který už (a to ať si to je či není ochoten přiznat) nestíhá stejně jako to mládí, je zatížen stereotypy, trápí ho nějaké ty tělesné neduhy... je jako vyhrát v loterii.
I kdybys byla zlatá, pro současný svět jsi stará. A to je to, co si musíš přiznat, protože to ti pravděpodobně žádný případný nový pracovní kolektiv neodpustí. No a možná ti to tak natvrdo neřekne ani psycholožka - v každé profesi se vyskytují jak schopní, tak neschopní jedinci.
Takže zanechej sebeobviňování, i když pokud vidíš prostor k nápravě, proč ji nezrealizovat? a pokud si myslíš, že jsi ještě schopná a ochotná současnou pracovní situaci řešit, tak to zkus (za zkoušku nic nedáš, stejně tam toho máš plný kecky a jsi napůl na odchodu) - zajdi za šéfkou a promluv si s ní přímo o tom, co tě štve. A pokud na to nemáš sílu, odvahu, vůli a nevím co ještě, tak se netrap a zkus něco jiného - třeba nezaměstnanost. Moje poslední šéfka mi při oznámení, že musí mé místo zrušit mimo jiné nezapomněla zdůraznit, ať nevěším hlavu, že je to pro mne "njů čelindž". A já "to" tentokrát poprvé vzala z jiného konce. Konečně jsem se začala starat o své zdraví, poprvé v životě chodím na rehabilitace, po obědě si dávám šlofíčka, vařím, peču a jím, co mi chutná a ne ty mnohdy hrozné blafy z Eurestu, ze kterých jsem každou chvíli měla "zažívací potíže", chodím na procházky, čučím na bednu, čtu knížky, na které nezbýval čas, občas se potěším s dětmi a ... Možná nějaká 
psychokrize časem dorazí, ale důležité je v téhle nepříliš perspektivní době "mít se rád a rozmazlovat se".
Nějak jsem tím svým novým pojetím nezaměstnanosti začala problém spatřovat více ve společnosti než v sobě samé, protože společnost sice posouvá věk pro odchod do důchodu, ale nějak zapomněla na zákony přírody, tj. na to, že mít 50 a více může být stejně tak výhodou jako nevýhodou. Záleží na tom, z jakého úhlu či pro jaký účel se tato situace posuzuje. A pro zaměstnavatele, který musí, chce, potřebuje v konkurenci přežít, je to dnes jednodušší s mladými a zdravými a pokud možno zcela nenáročnými workoholiky.
Jo a počti si tady, je to čerstvé.
http://www.novinky.cz/ekonomika/256510- … lizeji.htm
http://www.novinky.cz/zena/zdravi/25647 … e-zen.html
Takže hlavu vzhůru a Keep Smiling. Až bude nejhůř, vyjedou Blaničtí rytíři
Není tady
Hmm, novinky přemístily jeden z článků, na který jsem tu dala odkaz, stihla jsem ráno z něho vykopírovat toto (pobavilo mě to, tak jsem si to uložila do "archivu vládních přešlapů"):
Pokud se nepodaří zvýšit procento zaměstnaných lidí po padesátce, reálně hrozí velký ekonomický problém. Skupina lidí nad 50 let se podle demografických expertů stane v průběhu několika desítek let počet nejsilnější skupinou občanů a velká část z nich nebude mít kde pracovat. Česku tak hrozí, že výrazně vzroste počet lidí závislých na dávkách, kteří navíc nebudou aktivně přispívat na sociální a zdravotní pojištění.
„Na rozdíl od Finska se v České republice nepodařilo skloubit podmínky pro odchody do důchodu v připravované důchodové reformě s aktivní politikou zaměstnanosti a podporou pracovní schopnosti stárnoucí generace,“ řekla při prezentaci projektu Strategie Age managementu v ČR jedna z expertek, Milada Rabušicová z Ústavu pedagogických věd brněnské Masarykovy univerzity.
A v plném znění je článek teď tady: http://www.novinky.cz/ekonomika/256510- … tni-clanky
Není tady
Ivano, docela ti rozumím ....... Řekni mi, řekni, co tě v životě bavilo dělat? Krom čtení, protože to už vím . Kdykoli, v dětství, v dívčím věku (nevíš, existuje-li ženská forma slova jinošství?), v rané i pozdnější dospělosti? Jaké činění ti působilo radost samo o sobě, ani tě někdo nemusel chválit, jak jsi šikovná, jak je to krásné a spol.?
Co jsi chtěla dělat za zaměstnání jako malá holčička, co jako základní školačka, co jako gymnasistka?
Nebo to řekni jen sobě .
Jsem taky spíš introvertka, ale uvědomila jsem si, že víc, než práce zcela o samotě nebo v poměrně úzkém, neproměnném kolektivu, mi svědčí kontakt s lidmi, s nimiž se mohu stýkat z titulu své pozice. Nevím, jestli to píšu srozumitelně, ale lepší je pro mě být prodavačkou, než dejme tomu skladnicí, jejíž zboží odváží již léta titíž 3 lidé a s nimiž bývá delší čas pohromadě.
Není tady
Ela007 napsal(a):
Tak jsem si děvčata a chlapče početla, když jsem čirou náhodou (
Ivano, nevěš hlavu. Já jsem od padesátky pošesté nezaměstnaná, už při druhém "zaměstnání po nezaměstnanosti" jsem musela "zvolnit" na poloviční plat. No a už v těch padesáti mi na ÚP tvrdili: "paní, vy se musíte smířit s tím, že UŽ Vás nikdo nezaměstná..." Ani pro rekvalifikaci jsem se jim nejevila jako vhodná, anžto jsem nedokázala odpovědět kladně na dotaz: "Vy znáte někoho, kdo Vás zaměstná?"
Mám univerzitní vzdělání, akademický titul a dlouhatándsou praxi ve vystudovaném oboru, ale jsem taky samoživitelka. Prožila jsem si léta slávy, kdy jsem byla považována za "domácí stříbro" mých zaměstnavatelů. Ale najednou začali zaměstnavatelé krachovat a já se ocitla, sice s odstupným, na ÚP. Práci jsem si sice opakovaně, bez jakékoliv pomoci či součinnosti ÚP "nějakou" našla, ale byla jsem čím dál víc nešťastná. Najít kolektiv, který by přijal člověka, který už (a to ať si to je či není ochoten přiznat) nestíhá stejně jako to mládí, je zatížen stereotypy, trápí ho nějaké ty tělesné neduhy... je jako vyhrát v loterii.
I kdybys byla zlatá, pro současný svět jsi stará. A to je to, co si musíš přiznat, protože to ti pravděpodobně žádný případný nový pracovní kolektiv neodpustí. No a možná ti to tak natvrdo neřekne ani psycholožka - v každé profesi se vyskytují jak schopní, tak neschopní jedinci.
Takže zanechej sebeobviňování, i když pokud vidíš prostor k nápravě, proč ji nezrealizovat? a pokud si myslíš, že jsi ještě schopná a ochotná současnou pracovní situaci řešit, tak to zkus (za zkoušku nic nedáš, stejně tam toho máš plný kecky a jsi napůl na odchodu) - zajdi za šéfkou a promluv si s ní přímo o tom, co tě štve.
http://www.novinky.cz/ekonomika/256510- … lizeji.htm
http://www.novinky.cz/zena/zdravi/25647 … e-zen.html
Takže hlavu vzhůru a Keep Smiling. Až bude nejhůř, vyjedou Blaničtí rytíři
Nazdar Elo, napsala jsi peknou odpoved, realistickou.
ja se k padestace blizim a uz nejako u dobu nemohu najit , to co jsem akademickys titulem vystudovala a kde mam letitou praxi. Mam ted daleko mensi prijem a vydaje daleko vetsi. mam castecny uvazek a okoli mi dava najevo, ze v tomto veku me nikdo nezamestna. Ovsem s nezamestnanosti se smirot nechci a nemohu, zcela z praktickych duvodu.
Ten link o paranoie je zajimavy.
""Mnohdy se jedná o vzdělané a úspěšné ženy," potvrzuje profesor Freeman a dodává: "Porucha obvykle začíná úzkostí ze špatně zvládnuté práce, anebo čtením špatných zpráv typu vysokého propouštění ze zaměstnání či vysoké míry nevěry a rozvodovosti."
Uffff....snad me to netrefi.....
Upravil(a) sahleb (18. 1. 2012 17:40)
Není tady
Pro současný svět jsem už stará i já a to je mi 42. Prý mám posílat životopis s fotkou 
Jako vtip dobrý, ale co z toho? Že vypadám mladší? Ale věk už prostě mám.
Ivanko, já bych neodcházela, pokud nic jinýho nemáš, nechoď do nejistoty. Nauč se myslet si něco o "pr.deli", já jsem se to naučila, protože jinak bych se v práci musela složit už dávno.
Je to složitý a je blbá doba, ale nemůžeš zůstat v nejistotš bez práce a věř, že úspory se brzo roukutálí. Práce je nedostatkový zboží, myslím slušně placená práce.
Držím ti palce, dej se do kupy a nenech se deptat. Odnášíš to jen ty sama. Hledej si jinou práci a u toho se snaž nezavdávat své šéfové příčinu, aby se po tobě vozila. A až si najdeš jiný místo, pak s tímhle můžeš seknout. Dřív ne.
Není tady
Děvčata, vím, že sehnat práci pro padesátnici je problém. A tím myslím jakoukoli práci. Vždt i moje dcera po VŠ s červeným diplomem a cenou rektora dostala tu blbou práci v Lidlu na kase jen po známosti.
Byl to jen takový výkřik zoufalství. od té doby jsem se s šéfkou neviděla, kromě toho že jsem ji párkrát zahlédla, a trochu jsem se uklidnila. Je fakt, že musím být tvrdší a všechno si tak nebrat. Mně se každá kritika šíleně dotkne, hlavně ta neoprávněná a podaná s křikem a výhrůžkami. Musím holt vydržet ještě 9 let do důchodu a pak hodlám žít jako tady psala Ela. Jen nevím, z čeho žije, když nemá práci. Já bych třeba neměla ani nárok na dávky v hmotné nouzi, protože mám byt po mamince, kdybych spotřebovala všechny úspory. Z čeho žijí takoví lidé? Přece kdybych ten byt prodala, tak nemám kde bydlet a podnájmy jsou drahý, sama platím za 2+1 skoro 12.000 + energie. Na to by mi asi příspěvek na bydlení nedali. A z čeho pak lidé platí jídlo a oblečení? z čeho žijí lidé, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, ale mají barák někde v oblasti, kde ho nikdo nekoupí, protože tam není práce?
Není tady
Ivana napsal(a):
Děvčata, vím, že sehnat práci pro padesátnici je problém. A tím myslím jakoukoli práci. Vždt i moje dcera po VŠ s červeným diplomem a cenou rektora dostala tu blbou práci v Lidlu na kase jen po známosti.
Byl to jen takový výkřik zoufalství. od té doby jsem se s šéfkou neviděla, kromě toho že jsem ji párkrát zahlédla, a trochu jsem se uklidnila. Je fakt, že musím být tvrdší a všechno si tak nebrat. Mně se každá kritika šíleně dotkne, hlavně ta neoprávněná a podaná s křikem a výhrůžkami. Musím holt vydržet ještě 9 let do důchodu a pak hodlám žít jako tady psala Ela. Jen nevím, z čeho žije, když nemá práci. Já bych třeba neměla ani nárok na dávky v hmotné nouzi, protože mám byt po mamince, kdybych spotřebovala všechny úspory. Z čeho žijí takoví lidé? Přece kdybych ten byt prodala, tak nemám kde bydlet a podnájmy jsou drahý, sama platím za 2+1 skoro 12.000 + energie. Na to by mi asi příspěvek na bydlení nedali. A z čeho pak lidé platí jídlo a oblečení? z čeho žijí lidé, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, ale mají barák někde v oblasti, kde ho nikdo nekoupí, protože tam není práce?
Proboha, za 2+1 tolik tisíc?To je asi nějaké hooodně prominentní bydlení,jnak to nevidím.K tomu ty režie+jídlo a oblečení, a jdou na mě mrákoty znovu,a to když si spočítám,jak stát rozhazuje na všechny strany a jakou tam ty kancel.krysy mají zašívárn za takový těžký prachy,radši nevědět.HRUZA!!!!!
Není tady
Jaku, už toho nech.
Ivana napsal(a):
Děvčata, vím, že sehnat práci pro padesátnici je problém. A tím myslím jakoukoli práci. Vždt i moje dcera po VŠ s červeným diplomem a cenou rektora dostala tu blbou práci v Lidlu na kase jen po známosti.
Byl to jen takový výkřik zoufalství. od té doby jsem se s šéfkou neviděla, kromě toho že jsem ji párkrát zahlédla, a trochu jsem se uklidnila. Je fakt, že musím být tvrdší a všechno si tak nebrat. Mně se každá kritika šíleně dotkne, hlavně ta neoprávněná a podaná s křikem a výhrůžkami. Musím holt vydržet ještě 9 let do důchodu a pak hodlám žít jako tady psala Ela. Jen nevím, z čeho žije, když nemá práci. Já bych třeba neměla ani nárok na dávky v hmotné nouzi, protože mám byt po mamince, kdybych spotřebovala všechny úspory. Z čeho žijí takoví lidé? Přece kdybych ten byt prodala, tak nemám kde bydlet a podnájmy jsou drahý, sama platím za 2+1 skoro 12.000 + energie. Na to by mi asi příspěvek na bydlení nedali. A z čeho pak lidé platí jídlo a oblečení? z čeho žijí lidé, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, ale mají barák někde v oblasti, kde ho nikdo nekoupí, protože tam není práce?
Z čeho žiju? No prozatím jsem na nemocenské, takže z ní. Pokud po uschopnění neseženu práci, tak nějakou dobu budu žít z podpory. A pokud ani po jejím doběhnutí nebudu mít práci, tak to je přesně to, co neřeším. Už mě to v tomhle státě, kde se mění zákony jak na běžícím páse a trestají se cíleně ti, kteří se na vědomém a cíleném rozšustrování jeho majetku nepodíleli, přestalo bavit. Třeba se té doby ani nedožiju, takže se snažím žít teď a ne to odkládat na později. Prostě až ta doba nastane, budu řešit, co přinese. Stresu a útrap a odříkání jsem si zažila už dost. A taky spoléhám na své děti, slíbili mi, že těch několik málo let mi v případě, že to bude nutné, oplatí to, co jsem pro ně dělala celý jejich život.
Pokud jde Ivanko o tvou starost s bytem po mamince - opravdu nevím, jak to funguje v tomhle Absurdistánu, ale bydlet přeci někde musíš a pokud bydlíš ve vlastním, stát by měl být rád a vděčný, že alespoň v tom jsi mu ušetřila investici. Netuším, pod jakou záminkou bys neměla mít nárok na dávky v hmotné nouzi.
Vyspělost národa se pozná podle toho, jak se stará o své postižené, staré a nemocné... Jestliže nás stát postavil do role prosebníků o práci kvůli stáří, když současně takovou práci nikomu z nás nemůže nabídnout, určitě má připraveno řešení, jak se o nás postarat.
Slyšela jsi někdy o "porcování medvěda"? A teď cituji z Wikipedie: "V některých letech, například 2007, poslanci pro „porcování medvěda“ využili i prostředky původně určené na důchody nebo podporu stavebního spoření." Takže nejen demografický vývoj je za prázdnou kasou na důchody a proto se odsouvá věk pro odchod do důchodu, přestože bylo a je již delší dobu zřejmé, že práce není. Jedno z mých dětí po absolvování VŠ bylo skoro rok bez práce. Mám si dělat iluze, že já v tomhle roce 2012, který má být ještě horší než ten předchozí, najdu práci se slušnými podmínkami? Opravdu 15 hodin denně za minimální mzdu dělat vola ze sebe nehodlám. Na to jsem příliš hrdá. Raději budu žalovat stát. Předpokládám, že v Absurdistánu to jde
Není tady
majkafa napsal(a):
Jaku, už toho nech.
Jo,souhlasím,s tímhle Jaku spíše na politickou....tady jde o konkrétní lidskou bytost s jejími strachy a osobním nastavením..
Není tady
Ivana napsal(a):
Děvčata, vím, že sehnat práci pro padesátnici je problém. A tím myslím jakoukoli práci. Vždt i moje dcera po VŠ s červeným diplomem a cenou rektora dostala tu blbou práci v Lidlu na kase jen po známosti.
Byl to jen takový výkřik zoufalství. od té doby jsem se s šéfkou neviděla, kromě toho že jsem ji párkrát zahlédla, a trochu jsem se uklidnila. Je fakt, že musím být tvrdší a všechno si tak nebrat. Mně se každá kritika šíleně dotkne, hlavně ta neoprávněná a podaná s křikem a výhrůžkami. Musím holt vydržet ještě 9 let do důchodu a pak hodlám žít jako tady psala Ela. Jen nevím, z čeho žije, když nemá práci. Já bych třeba neměla ani nárok na dávky v hmotné nouzi, protože mám byt po mamince, kdybych spotřebovala všechny úspory. Z čeho žijí takoví lidé? Přece kdybych ten byt prodala, tak nemám kde bydlet a podnájmy jsou drahý, sama platím za 2+1 skoro 12.000 + energie. Na to by mi asi příspěvek na bydlení nedali. A z čeho pak lidé platí jídlo a oblečení? z čeho žijí lidé, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, ale mají barák někde v oblasti, kde ho nikdo nekoupí, protože tam není práce?
Ivano,nedělej si starosti s tím kdo a jak žije,či mohl by žít,to se tě teď netýká.Máš velké štěstí,že máš byt po mamince a nemusíš do pronájmu..ničeho se neboj,žij přítomností,nedělej si katastrofické scénáře...tak,jak myslíš ,vytváříš svojí realitu,věř tomu a usmívej se...zatím jsi zdravá a hoooodně mladá!!
Není tady
sama platím za 2+1 skoro 12.000 + energie
To je hodně. Nevyplatilo by se ti začít hledat něco menšího, tedy levnějšího? Asi by to nebylo hned, ale s perspektivou houby peněz v důchodu bys o tom mohla uvažovat, ne?
Já už jsem taky přemejšlela o tom, že kdyby něco, sama bych jen z penze byt neutáhla a musela bych jinam. Jen doufám, že by dětičky souhlasily, protože kus bude jejich.
Není tady
Jaku, samozřejmě, že vím, že nejsem jediná, kdo nevystudoval to, co by ho bavilo. Vím, že je nás spousta. Jenomže já už jsem unavená z toho, žít něco, i když mně to nenaplňuje, jenom proto, že jsem to kdysi ze špatných důvodů vystudovala. Celý život se jenom srovnávám s druhými a přesně si říkám to, co tady píšeš: „Nefňukej, vždyť druzí to mají taky tak, tak to nějak vydržíš, podívej se na některé, jak nemají vůbec žádnou práci, tak si važ toho, co máš…apod.“. Ano jsem si vědomá všech věci, které mám a jsem za ně vděčná, tedy učím se vděčnosti a pokoře. Jenomže si taky říkám, že by bylo hezké žít život, který by mně naplňoval a snažím se překročit svůj vlastní stín a najít odvahu to zkusit jinak. Zatím jsem však plná strachů a hodně se nechávám ovládat katastrofickými scénáři zvenčí, takže i já jsem si nechala nakecat, že mi v mých 36 letech už v podstatě ujel vlak a pomalu jsem rezignovala na nějaké pokusy o změnu. Jenomže tam ve vnitř pořád ještě slyším tichoučký hlásek té části mého já, které to nechce vzdát a chce to mít jinak. Toužím po klidu a harmonii, kdysi jsem toužila po úspěchu, moci a penězích, myslela jsem si, že jenom takhle mně budou lidi respektovat a uznávat a myslela jsem si, že si to touto profesí zabezpečím. Jenomže chyba lávky, pokud člověk není ve svém talentu a nebaví ho to, ani ten úspěch se nedostaví a stojí ho spoustu energie, aby dosáhl alespoň průměru. A také je mi už jasné, že pokud nezměním své vnitřní nastavení „neschopáka a ztroskotance“, tak mi nepomůže ani změna práce, ani cokoli jiného, protože se tak budu cítit úplně všude.
Děkuji Ti Pan za tvá povzbudivá slova. Moc bych si přála, kdybych už měla období sebemrskačství a sebeobviňování definitivně za sebou, hodně jsem na tom pracovala a myslím, že už se na sebe dokážu dívat laskavěji a s větším pochopením. Teď jsem však tak nějak ustrnula na místě, hodně věci jsem pochopila, vím, co nechci, jaký život nechci žít, ale zatím nemám páru, jak to změnit a co vlastně chci . Snažím se olupovat ty nánosy různých přesvědčení, bloků, špatných návyků a přiblížit se tak své podstatě a vzpomenout si tak na své skutečné Já, svoje dávné tužby a přání a poslání, něco, co by mi udalo směr, kudy bych měla nesměřovat svůj život, no zatím hodně tápu v mlze.
Ivano, vidím, že to máme skutečně hodně podobné a já Ti z celého srdce děkuji za toto téma.
Není tady
já už jsem unavená z toho, žít něco, i když mně to nenaplňuje, jenom proto, že jsem to kdysi ze špatných důvodů vystudovala
Proč teda neposlechneš ten "tichoučký hlásek", co tě poňouká ke změně? Zvlášť když víš nebo tušíš, že by nemusela bejt k horšímu?
Možná bys někde jinde našla právě ten klid, o který stojíš... jenže se to nedozvíš, když budeš průměrná (a taky vyčerpaná a otrávená) v tom, co děláš teď, ale budeš se toho držt, protože je to, řekněme, "jistota".
Není tady
hortenzie napsal(a):
Děkuji Ti Pan za tvá povzbudivá slova. Moc bych si přála, kdybych už měla období sebemrskačství a sebeobviňování definitivně za sebou, hodně jsem na tom pracovala a myslím, že už se na sebe dokážu dívat laskavěji a s větším pochopením. Teď jsem však tak nějak ustrnula na místě, hodně věci jsem pochopila, vím, co nechci, jaký život nechci žít, ale zatím nemám páru, jak to změnit a co vlastně chci
Zkus se zaměři ne na to, co chceš či po čem toužíš, ale na to, co skutečně potřebuješ k tomu, aby ti bylo dobře. Když se naučíš tyhle věci rozlišovat: chci - toužím - potřebuji...., tak se mlha brzy rozplyne
Není tady
majkafa napsal(a):
Jaku, už toho nech.
Proč zavírat oči před takovou drsnou pravdou?!Je to tak a jefuk kam to patří,jestli na pol.nebo sem.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
