moje nová nadřízená je praštěná workoholička, která chödí dö práce od rána do večera,nosí si spisy domů, i když je nemocná, sedí s horečkou u noutbooku a pracuje, Místo dovolené nejezí na zájezdy ale chödí do práce, vyžaduje naprostou preciznost, sebevědomé vystupování, rychlé reakce a naprostou podřízenost.A tato dáma si v posledním půl roce zasedla na mě. Dopisy, které mi vždycky hladce procházely, se mi vrací poškrtané, musím je předělávat znovu a znovu kvůli formulačním a nikoli věcným chybám a občas jsou mi hozeny přímo do xichtu,Každé podle mého soudu drobné o¨pochybení (přehodila jsem 2 naprosto podobné smlouvy do dvou různých zastupitelstev, omylem jsem jí o¨předložila k popisu dopis, který mi již vrátila, ačkoliv jsem nový měla udělaný, neodeslala jsem dopis datovou schránkou , protože jsem asi na něj zapomněla, převzala jsem v době šéfčiné nepřítomnosti balík spisů a nechala jí to v kanceláři v domnění, že je to tak OK, hned si toho všimne, ale místo toho mě zdrbala, že jsem jí měla poslat mail atd, atd, atd.
Jo,Ivano, je to blbý, hledat si novou práci "na starý kolena", když člověk není flexibilní natolik, aby zapadl do mladýho dynamickýho kolektývu (nakonec jsem to měla kdysi podobně).
Jenže nezlob se - přijde mi, že ty trpíš tak trochu provozní slepotou, aneb "Doteď jsme to dělali takhle  šlo to, tak nač nějaký novoty?" - a vidíš jen to, že tvoje šéfová je "praštěná workoholička" (což teda bejt může)... ale ona je možná pod stejným tlakem odněkud shora, což v kombinaci s její precizností atd. v ní skutečně může vyvolávat poněkud nepřiměřené reakce na chyby podřízených.
A že chyby děláš, to přiznáváš sama. Dokonce i v těch dopisech - myslím, že by neměl být až tak velký problém naučit se formulovat podle šéfčinýho gusta (snad ho nemění 3x týdne podle počasí ). No a ty ostatní... to je, promiň Ivano, čirá nedbalost. Může to být rutinou, s kterou spoustu věcí děláš "po paměti" a někdy to holt nevyjde, může to být věkem (jo, taky pozoruju, že si po sobě kontroluju nějak víc ) - ale dovedu pochopit, že v případě tvé nadřízené stokrát ni umořilo osla. Nadřízené totiž nemáme proto, aby hlídali naše pochybení a ne/zapomínání, ale aby si mohli dělat svoji práci s tím, že podřízení zvládnou tu svou samostatně, aniž by případně zavinili nějaký průšvih - neznám tvoji agendu, ale obecně soudím, že například u blbě odeslaného dopisu či jinýho dokladu se může například následně prošvihnout některá lhůta se všemi důsledky z toho vyplývajícími.

Asi jsem tě moc nepotěšila... ale ber to tak, že například hledání jiné židle v rámci stejného zaměstnavatele, jak tu taky padlo, by bylo pravděpodobně zbytečný, protože stačí, aby se tvoje šéfka párkrát třeba v jídelně zmínila, co se ti zas ne/povedlo a potáhne se to za tebou celým barákem.
Možná by sis namísto neschopenky mohla vzít 2-3 dny dovolený, v klidu si doma projít všechny možný dostupný nabídky míst, nechat si projít hlavou co z toho by ti asi tak nejvíc konvenovalo a podle toho pak hledat cíleně. Krom šéfový tě nic nenutí extra spěchat... a nakonec i tobě se bude říkat líp "odcházím na lepší" než "vyštvala mě šéfka", ne?

Ivano, tvá situace má řešení....

já před 20 lety dělala ředitelku malé školy...dostala jsem učitele...mužského...já jásala...1 den
naprosto neschopný, za zadkem maminku, která byla velice vlivná a chránila ho
každý den udělal průser....našla jsem si místo na soukromém gymnáziu...bylo to po revoluci, tak jsem uvěřila, že to půjde...měla jsem báječnou nabídku s mou aprobací..dala jsem výpověď..ani jsem nenastoupila, šílený kolektiv a děcka, které vzali bez přijímaček....čtyřkaře....odhadla jsem, že by to bylo ještě horší......byla jsem ráda, že mne u nás zaměstnali v družině.....
to byly pohledy a úsměšky.....doma, když jsem byla sama, tak jsem si pěkně zabulela
měla jsem málo peněz....ale hodně času.....každý den jsem hledala, telefonovala, chodila na konkurzy......až jsem našla....super místo...kde jsem byla 18 let...báječný kolektiv a super studenti.....

Judyna napsal(a):

Jak můžeš Pan vědět, že problémy jsou v Ivě, když tu situaci přesně neznáš? To jsou jen dohady. Vůbec nepředpokládáte možnost, že by mohla být Ivana opravdu šikanovaná? (Další dohad, ovšem s tím rozdílem, že já to netvrdím).
Nedávno jsem si vyslechla příběh jedné mladé holčiny - velice inteligentní, aktivní, sebevědomá (aspoń mně se tak vždy jevila) a s dobrými nápady. Jenže šéf ji začal kvůli její aktivitě tak dusit, že onemocněla a musela odejít. Dokonce se chvilku musela léčit a to jí je pouze kolem 30 let, takže není tak opotřebovaná a unavená, jako je třeba Ivana.

A kde jinde chceš problémy hledat?
Šikanovaná, dušená, přidušená, udušená..... vždy je to v tobě, ve mně....
Osobně si neumím představit, že by si ke mně mohl někdo dovolit něco takového, jako k Ivaně.
Zato si umím docela dobře představit, že s jejím vzděláním bych byla naprosto někde jinde než zahrabaná někde na úřadě.
Čímpak ono to asi bude?


Často a s oblibou říkáme, že všechno je v lidech.
Proč myslíš, že v těhle situacích to neplatí?
Proč jeden se s identickou situací vyrovná dobře a druhý se z ní hroutí?
Proč jednoho šikanují a ke druhémui si totéž tentýž člověk nedovolí ani náhodou?
Hm?

Pandorro mas vlastne pravdu a myslim si,ze je to v tom jak byl clovek vychovavan,jake ma sebevedomi.Kdyz si napsala Ivane prvni prispevek moc jsem s tebou nesouhlasila,az kdyz si napsala toto tak jsem pochopila,ze je to tak,ze je to v Ivane,protoze je mozna zakriknuta,ticha a neodporuje a po takovych lidech nekreri vylozene slapou.Bohuzel mam s tim svou zkusenost.Vylozene se bojim s nekym delat.Ted pracuju  sama a vyhovuje me to.

Naprosto souhlasím s Helenou, Pandorrou a Jessikou.
Ivano, sama přiznáváš, že děláš chyby. Tam bys měla především začít a snažit se pracovat precizně. Jo, chybička se tu a tam jistě vloudí, ale měla bys vědět, že každá,z tvého pohledu prkotina, může mít dalekosáhlé následky a někdo jiný je bude muset za tebe vyřešit.
Podívej se kolem sebe: Víš, co se stane, když se např. zdravotní sestra "jen"drobně přehmátne a dá ti špatné léky nebo jinou injekci? Nebo výpravčí, když se" jen" drobně přehmátne, může způsobit tragické neštěstí, švadleně se může "jen" trošku shrnout látka a hned je hotový výrobek zmetek, dále řidiči,elektrikáři,  atd. Prostě je to tak, že valná většina zaměstnanců MUSÍ pracovat samostatně, soustředěně a bez chyb, na rozdíl od tebe, často pod tlakem. Ty máš málo práce a ještě ji neodvádíš v nejlepší kvalitě. Nediv se, že tvoje "šílená" vedoucí je z tebe vytočená.
Ty se pohybuješ v kruhu: Odvádíš nekvalitní práci, vytáčíš tím nadřízenou, ta tě potom sprdne, ty seš nespokojená a proto se ti v práci nelíbí. Protože se ti v práci nelíbí, tak na ni kašleš a odflákneš ji.

Měla bys začít opravdu u sebe,  vystoupit ze začarovaného kruhu, začít odvádět práci v nejvyšší možné kvalitě a viděla bys, že se všechno kolem tebe začne měnit. Změna zaměstnání ti nepomůže, každý zaměstnavatel, potažmo vedoucí , od tebe bude očekávat  kvalitně odvedenou práci. Jestliže práci odflákneš, za chvíli budeš mít stejné problémy jako v minulé práci a nic se nevyřeší.

Pan, asi bych s Tebou souhlasila, obecně máš pravdu. Ovšem já právě znám případ té holčiny, o které jeem psala, která rozhodně typ na šikanování není a přesto se jí to stalo. A ono - když tě chcě šéf zdupat, vždy se najde něco, co jsi měla podle něj udělat jinak a určitě lépe. Ta, o které jsem psala, má už jiné místo, kde nemají s její aktivitou a nápady až takový problém  a je spokojená.

aprill napsal(a):

...............

jj, na úřadech  bývá docela často "volné" místo, které se dá obsadit již zapracovaným pracovníkem ,

Pravdaže. Ouřednických seslí bude vždycky dostatek. Lidi, co pracují, za chvílu nebudou mít co do huby, ale krmit zbytečné atrapy budou z daní furt.  Ono se vždycky nějaké místečko vymyslí a stvoří a zdůvodní a ospravedlní a udělá důležitým…… to je velmi povzbudivé

haiel napsal(a):

aprill napsal(a):

...............

jj, na úřadech  bývá docela často "volné" místo, které se dá obsadit již zapracovaným pracovníkem ,

Pravdaže. Ouřednických seslí bude vždycky dostatek. Lidi, co pracují, za chvílu nebudou mít co do huby, ale krmit zbytečné atrapy budou z daní furt.  Ono se vždycky nějaké místečko vymyslí a stvoří a zdůvodní a ospravedlní a udělá důležitým…… to je velmi povzbudivé

To je pravda. možná by stálo za to porovnat poměr úřadů k počtu obyvatelkstva od vzniku republiky. To bychom se asi divili. Nejhorší na tom je, že oni, aby měli činnost (ti "vyšší"), tak vymýšlí naprosté zhovadilosti a podřízeným tak ztěžují práci.

2x - už zase

Upravil(a) helena (16. 1. 2012 13:36)

helena napsal(a):

Jak je vůbec možné, že se na odpovědná místa dostávají lidé s takovými úchylkami?
S jakými úchylkami? Myslíš workholiky?

Ne. Myslím ty, kdož se dopouštějí bossingu. Napsala jsem to. K případu Ivany se tím nijako nevyjadřuju. Byla jsem jenom tím, co píše, k té otázce inspirovaná. Proto jsem se ptala.

a nadrizeny uveri tomu kdo sikanuje
Jak kdy. Ono taky záleží na tom, jak moc se ostatní podřízení bojí o místo, například. Nebo přímo nadřízeného. Pokud je se.re všechny, může se stát, že potáhne šikanující.

Myslím ty, kdož se dopouštějí bossingu.
Tak to jsem jen blbě pochopila... odpusť stařence

Myslíš, Haiel, že se u manažerů bossing nějak měří?
Není on, ten bossing, jednou z jejich pracovních metod?
Možná čím víc bossing, tím víc adidas