Ivano, nenech se zdeptat. Představ si svojí vedoucí jak sedí ráno na záchodě a bude po strachu z ní. Je to člověk jako ty, jen je prostě praštěná. Píšeš že máš práce i málo, že čekáš na odpovědi k dopisům tak prostě v tom čase přepiš co jí vadí a je to. Nediv se, že tě zepsuje za neodeslaný dokument, je to tvoje práce nezapomenout poslat dokumenty. Co by za to jiný v práci dal, vem si eremuss, ta stála u pasu a o odpočinku si mohla nechat v práci zdát. Titul ti zajistí dobrou jinou práci, tak si jí hledej a pak teprve odejdi. I v nové práci budeš muset poslouchat nadřízené a mohou být i náročnější a pokud zapomeneš odeslat přes DS důležitý dokument může tě to stát i velký problém nebo opomeneš něco co ti mohou dát k úhradě. Já když v práci něco opomenu můžou mě za to zavřít. Stres je někdy obrovský a nával práce neodhadnutelný někdy nejdu domů po osmi hodinách, ale třeba po 12 i víc. Podporuješ dceru a tak se peněz zbytečně nevzdávej. Lidi jsou na tom mnohem hůř. Jsou třeba vážně nemocní a nemohou odejít z nevhodné práce, protože by neuživili malé děti a jsou bez vzdělání a krajích kde o práci nezavadíš. Máš práci, zdravou dceru, úspory...to je tvoje deviza. Vidíš jen to špatné, ale lidské neštěstí vypadá jinak...nezoufej a hledej si nové místo, ale počítej s tím, že dneska se maká všude víc /doba kdy, jak si psala, jste si dělali v dobře placené práci co jste chtěli je pryč/, místa na úřech jako je ten tvůj jsou považovaná za dobrá místa...

PPavlaa napsal(a):

Xsara napsal(a):

Ivano, je mi líto. Zažila jsem šéfa psychopata. Vydržela jsem 9 měsíců. Pak mi bouchly saze a ještě ten den jsem dala výpověď. Taky už to bylo buď a nebo (buď místo a žaludeční vředy případně šaškec - nebo klid a shánění nové práce v regionu s druhou nejvyšší nezaměstnaností v republice).
Takže si umím představit, jak ti asi je. I když já byla oproti tobě v daleko lepší pozici. Byla jsem o nějaký ten pátek mladší a doma byl chlap, kterýmu jsem mohla chvíli spočinout na krku a v době, kdy jsem tu výpověď dala, byla po mé profesi celkem poptávka. Dneska už to taky není taková sláva.
Ale tohle bylo  u soukromníka, a to hovádko bylo zároveň majitelem firmy, takže dovolání nikde.
Ty máš možná v tomhle maličko výhodu, ta tvoje šéfová přece musí mít v úřadě nadřízené. Nebyla by tohle cesta, jak ji přimět ke slušnému chování? Neznám tu situaci, ale třeba by byla šance na nějaké přeřazení. Možná by to stálo za zkoušku, nevím...
Každopádně ti držím palce ať to dobře dopadne.

to by těch, co by si na chování nadřízené stěžovali, muselo být asi víc. takhle kdo ví ..

Pokud takhle deptá jen Ivanu, protože vycítila "slabšího" jedince, a k ostatním se chová normálně, tak se k ní asi nikdo nepřidá. Těžko říct.
A je fakt, že taky záleží na tom, jaký vztahy má Ivanina šéfová se svým šéfem/šéfovou.

Tak nejako... ono to bude jednak asi dosť osobné, druhak - šéfka má asi výsledky, a to, že drví podriadených, by sa možno nokimu nechcelo riešiť...
Ad množstvo práce a chyby - množstvo práce si človek nevie vždy sám regulovať a blbé je práve, keď to nie je rovnomerne rozložené. Keď je nával práce, človek v strese ľahšie urobí chyby. A chyby robíme všetci, to si nič nenahovárajme, a po sprdnutí šéfkou sa to u niekoho môže zlepšiť (ak niekto rád pracuje pod tlakom) a u iného naopak, začne robiť zo stresu ešte viac chýb...

Ivano, nevím, kde bydlíš a jaká je možnost u Vás v okolí sehnat práci, ale já bych sama neodcházela a intenzivně bych si něco hledala. Píšeš, že jsi bez partnera, takže vidím jako hodně riskantní odejít sama z práce a nemít jinou.
Navíc to řešení odejít na neschopenku - no já nevím. Není to teda moc košer a nedokážu si představit, že bych to tak řešila - pokud by to tedy opravdu nebylo kvůli zdravotnímu stavu nutné. A nejsem si jistá, ale mám pocit, že dnes už Tě můžou propustit i během nemocenské.

aprill napsal(a):

Cirilla napsal(a):

Ještě jedna maličkost -  při hledání zaměstnání rychle zjistíte, že skoro všude požadují nástup ihned a nejsou ochotni na vás 2 měsíce čekat, než vám skončí výpovědní lhůta.

to zase není až taková pravda, pokud o pracovníka mají zájem , rádi počkají .

to je pravda, ovšem při dnešní nezeměstnanosti nemají důvod na někoho konkrétního čekat , když můžou mít jiného hned

agewa napsal(a):

sis, že se ted několikrát propouštělo?takže na úřadech místa nejsou

, to víš, že jsem si všimla, že se na úřadech propouštělo, sama na úřadu pracuju a vím jaký posun je či není možný
je pravda, že člověk musí vystihnout okamžik

Upravil(a) aprill (15. 1. 2012 17:25)

Ivano, tenkrát jsem to měla stejný, stejné pocity. Dovedu si představit, jak je to strašný. Tolik ti rozumím Měla jsem tenkrát velkou výhodu, že byl se mnou můj BM a moc mi pomáhal. Nevím, co ti poradit. Jestli ti bude velmi zle, stejně do práce nebudeš moct jít, já bych šla k lékaři, napíše ti nemocenskou. Aby tě to nezničilo tak, abys nemusela do nemocnice.

Ivanko,držím ti palce na zítra...někdo tu hezky napsal,ať si jí představíš na záchodě ...a když ani to nepomůže,představ si všechny nás,kteří za tebou virtuálně stojíme a podpíráme tě...
Jinak, dej si dobrej čajíček,udělej si koupel a večer film,který máš ráda...zkrátka teď a tady...

Ivo, v každém případě hledej něco jiného, rozhoď sítě po známých a tak.
držím palce, ať to zítra zvládneš

elena007 napsal(a):

Ivano,  proc si myslis, ze te nejaka vedouci referentka muze jen tak jednoduse vyhodit z prace? Takto to predsi nechodi.
Chapu, ze se ti do prace nechce, chapu, ze v takovych podmikach se strasne zle citis. Ta pani ma sama problem, ktery by zasluhoval odbornou peci, protoze normalni clovek se takto nechova a na vedouci  misto absolutne nepatri. Svym chovanim si neco kompenzuje a ty si zrejme vhodna obet. Citi z tebe neduveru ve vlastni schopnosti, strach, ze prijdes o praci, strach a nechut hledat praci jinou, ma na to vyvinuta tykadla. Nebo se takto chova ke vsem?

Zitrku se tolik bat nemusis, baba se pravdepodobne za vikend uklidnila. To samozrejme neznamena, ze mas snaset rvani a hazeni pisemnostmi, ona ma taky nadrizene.

Po novem miste by ses mela urcite poohlednout, protoze takovy sef je nanic. I u vas na urade jsou volna mista, z toho jedno pro pravnika. Je dost mozna, ze v tech konkretnich zalezitostech nejsi  moc honena, ale naucis se. Nastup od unora. Ja bych to zkusila.

Drzim palce.

V zamestnani kde jsem drive pracovala meli obrovsky vliv na vyhozeni prave delnici.Nekomu si nepasovala a chodili si stezovat vedoucimu.Ten nemel ani paru jak dotycny pracoval,ale jednoduse ho propustil....zalezelo na sympatiich.Ja jsem se v tomto zamestnani nedokazala spratelit s nikym,protoze jsem tam nikoho neznala,byl to jiny okres.Podle toho jsem usoudila,ze kdybych se prestehovala pratele bych si nenasla a nezvykla bych si tam.
Stejne pocity jako Ivana jsem tam mela i ja,nedokazala jsem se branit.Kdyz si nekdo rejpnul mlcela sem.Tolik jsem se bala,ze prijdu o praci a budu nezamestnana,az to vyvrcholilo a ja konecne zacala jednat.Vim,ze s tech penez prodavacky bych tezko utahla sama domacnost,ale zatim jsem zadana a neresim to...
Pritel vedel jak se v zamestnani trapim,ani slovo nerekl,kdyz jsem mu rekla,ze jsem dala vypoved a jdu pracovat za min penez...

duplicitni

Upravil(a) Jessika (15. 1. 2012 21:47)

Tak koukám, že jsme na tom s Ivanou podobně, na mě sice nikdo neječel, ale ty xichty, to byste museli vidět. Vím, že jsem dělala chyby a to mě stresovalo ještě víc a k tomu ty vzdechy mé skvělé kolegyně - velké kámošky mé šéfové - to mi fakt přidávalo na sebedůvěře, až jsem skončila na neschopence. Teď po přestěhování tam hodlám ještě nějaký čas dojíždět, ale požádám si o přeložení do Prahy, kde teď bydlím, a když to nepůjde, tak se budu muset poohlédnout někde jinde.

Jessika napsal(a):

Ivana napsal(a):

Už to tady spousta z vás zná můj problém _vystudovala jsem práva ale nikdy mě to nebavilo ani nezajímalo, Pak jsem pracovala na národním výboře, kde jsem měla velké štěstí na bezva kolegyni a příjemného šéfa.Když jsem byla na mateřské, proběhla revoluce a já se pak neměla moc kam vrátit, ale hodili mi lano z magistrátu, Prošla jsem tam několika odděleními, až jsem zakotvila v oddělení prozatímní správy, kde jsme likvidovali majetek tzv, odúmrtí. Nejlepší na tom bylo to, že na magistrátu tomu nikdo nezumněl nikdo se do nás nepletl.Dělali jsme si co jsme chtěli, jak jsme chtěli s bylo to nejlepší část mého pracovínho života,Jenže pak majetek státu přešel na okresní úřady, ale i tam jsem zvykla a zažila i legraci. jenže okresní úřady skončily a a naše agenda ořešla na úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových,To, co jsme zvládaly my ve dvou, dělá nyní odbor právních služeb , který chodí k jednání na soudy a k notářům a tu fyzickou likivdaci dělají jiní -  jeden realizuje vkadní knížky druhý auta, tretí bytové zařřízení ,šperky,knihy, nemovistoisti,¨Uživí se na tom plno lidí, ačkoliv my jsme to půdvodně dělaly 2.Z tohoto příšerného úřadu, svázaného tisíci vnitřními předpisy a šéfovaného hysterickou kozou s naprostým puntičkářem, jsem odešla,  a myslela jsem, že na lepší, jenže teď vidím, že jsme spadla z bláta pod okap, a moje nová nadřízená je praštěná workoholička, která chödí dö práce od rána do večera,nosí si spisy domů, i když je nemocná, sedí s horečkou u noutbooku a pracuje, Místo dovolené nejezí na zájezdy ale chödí do práce, vyžaduje naprostou preciznost, sebevědomé vystupování, rychlé reakce a naprostou podřízenost.A tato dáma si v posledním půl roce zasedla na mě. Dopisy, které mi vždycky hladce procházely, se mi vrací poškrtané, musím je předělávat znovu a znovu kvůli formulačním a nikoli věcným chybám a občas jsou mi hozeny přímo do xichtu,Každé podle mého soudu drobné o¨pochybení (přehodila jsem 2 naprosto podobné smlouvy do dvou různých zastupitelstev, omylem jsem jí o¨předložila k popisu dopis, který mi již vrátila, ačkoliv jsem nový měla udělaný, neodeslala jsem dopis datovou schránkou , protože jsem asi na něj zapomněla, převzala jsem v době šéfčiné nepřítomnosti balík spisů a nechala jí to v kanceláři v domnění, že je to tak OK, hned si toho všimne, ale místo toho mě zdrbala, že jsem jí měla poslat mail atd, atd, atd. Všechno tohle se na mě vyřítilo dnes . v pátek 13. a já zkolabovala, Odjela jsem do krizové centra a tam se mnou probírali skoro 2 hodiny různé možnosti. Řekli mi, že mě ta práce evidentně stresuje, ani já ani šéfka nejsme schopny se změnit a ona se po mně bude vozit dokud     se nezhroutím. Poradili mi hledat novou práci, třeba i míň zaplacenou, mám rezignovat na svůj titul JUDr a nají si klidnou práci, kterou se naučím a buduu vědět, že když ji budu dělat tak a tak, bude to dobře, Jenže kde s takkovou prací na 50 tiletého člověka čekají?Mám něco ušetřeno, mohla bych pár měsíců zastat doma ale nějakou práci mít musím, z čeho by se mi pak počítlk důchod, Kromě toho přispívám dceři, která nenašla žádnou práci než v Lidluza 10000,- čistého a nevychází.Jsem ráda, že jí můžu trošku pomoci. Když o práci přijdu, tak nebudu moct přsïpívat nic. Nemám žádné zázemí, manžel se se mnou rozvedl, má novou rodinu s dítkem a domem na venkově, děti už jsou taky dospělé, kamarádky mám dobré, ale nechci je furt otraviövat svými problémy,mají svoje rodiny, manžele děti. Rodiče mi zemřeli, sourozence nemám, ani moji rodiče byli jedináčci. Cítím se dost sama, nemám se o koho opřít.A ani kvůli komu žít. Možná že by nebylo špatné onemocnět a zemřít, Měla bych klid a ostatní taky.
Co byste mi v této situaci poradili?
Mám tam zůstat, dělat že nic a NECHAT SE DUSIT po*n ŠÉFOVOU? Mám hledat nové nějaké klidné, třeba středoškolské místo, ale jsou ještě vůbec takové a budou mí zájem vzít tam padesátnici? A naučím se vůbec ve svém věku dělat něco úplně jiného? Nebo mám při příští scéně prásknout dveřmi, odejít středem a žít z úspor, než se něco najde? Nemám se s kým poradit,manžela nemaje a kamarádky radí spšč podle toho, jak bohatého ony mají manžela,

Fiktivní druhá strana:

Mám v práci jednu podřízenou, vystudovala kdysi dávno práva, ale snad ani nikdy pořádně nedělala, léta byla doma s dětmi , skotačila okolo manžela a když jí nakonec opustil, musela se někde uplacírovat. Tak se chytla na magistrátu, tem byl po revoluci pěknej b.ordel, pravá  ruka nevěděla, co dělá levá, tak si tam dělali, co chtěli.  Jenže - narodila se EU, úřední šiml zařehtal ve velkým a na co dřív stačil selskej rozum dvou lidí a tři papíry, na to dneska musí být tři oddělení, papírů dvacet a na každej tři  kulatý razítka, při snaze vyhovět každýmu přiblblýmu předpisu lidi hysterčej a blbnou, někdy se snaží za každou cenu prosadit svý a stávaj se z nich směšný despotové. Tohle pro tu moji majdalenku nebylo, ona je tak trochu nemocná a tak trochu fňukna, má pocit, že život má už za sebou a nejradši by zalezla na pořád do peřin a snila o svým bývalým životě. No a tu jsem vyfásla já…
Mně moje práce baví, je toho fakticky hodně, ale snažím se , co nestihnu v práci, dodělám doma, no co, den má 24 hodin a ještě noc, ne? Ještě  že jsou soboty a neděle. Ale ta moje podřízená, ona mi to snad dělá schválně, píše dopisy s příšernými obraty, já vím, že bych si to měla nejradši napsat sama, že mi do hlavy nevidí, ale copak už se nepoučila? A když jí to nesu zpátky, tak se tváří tak tragicky, že by jí člověk nejradši jednu fláknul, aby se vzpamatovala a nelitovala se pořád… No může se mi někdo divit, že jsem jí ty papíry hodila na hlavu? 
Naposledy mi nechala na stole balík spisů, na který jsem čekala tři dny, pořád jsem se po tom ptala a když už jsem to nakonec vzdala, tak on se mi objevil na stole – no madam ho tam šoupla a mně nic ani neřekla, já už mezitím urgovala třetí stranu a kdo vypadá jako blbec a hysterka? No, zase já,samozřejmě, dáma jenom tiše v koutku štkala.
A nakonec se mi tady složila,  zmizela a já teď akorát můžu přemýšlet, jestli ještě dorazí do práce a dodělá ty rozdělaný případy nebo jestli to zase spadne na mně, bezva, madam si určitě vezme neschopenku a šéf mi bude drbat hlavu … zase za to budu moct jen já … ale vždyť já se tak strašně snažím , aby to ti aspoň trochu klapalo, práce hodně, úřad máme blbej, co člověk okolo sebe vidí jen neštěstí při exekucích a ona vidí pořád jen sebe, aby se jí náhodou něco nedotklo, protože ve svém životě vidí jen tragedii, ale aby pro to zlepšení taky trochu hrábla pařátkem, to jí ani nenapadne...

Tak tohle byť je to dlouhé, musím "otočit" znovu, protože je tady moc hezky vidět, že tvé problémy, Ivo, jsou prostě v tobě....
Snad ti to tvá psycholožka vysvětlí a naučí tě, co s tím udělat, abys už konečně mohla být na tom světě sama za sebe a šťastná
Moc ti to přeju a držím place, protože vím, že to jde.
Jde to se sebou udělat "malý zázrak", přestat se bát a prostě ŽÍT.
Nebýt závislá na "zlých" nadřízených a vědomit si, že ne ta příliš pracovitá úřednice nad tebou, ale ty sama si tvoříš svůj vlastní život. TY rozhoduješ, jaký bude. Ne ona. Na to, abys byla na dně, na to ona tu moc nemá. Tu máš protě jen ty, protože ses rozhodla, že to nezvládneš.... Pokud se rozhodneš opačně, bude to opačně. Tak to prostě je.