Bohužel nemám dosti času pročítat všechny komentáře, ale Pandořin článek, ať je z jakéhokoliv pramene..nevím , zda to napíši zcela správně, 100% vypovídal o tom co se děje.. co cítím kolem sebe, co vnímám z lidí , které jsou v mém životě , okolí a také, kteří " již" v mém životě nejsou, ze situací, které kdysi nastaly, které jsem v minulosti brala jako křivdu, potupu, jako neštěstí..

jako dítě jsem měla velice složitý vztah se svou matkou a myslela si, že je vše po její smrtí stále nevyřešené , otevřené a trápila se tím (10 let se nestýkaly, pak zemřela a já se nestačila  s ní ani rozloučit)- samo o sobě ke mne začaly přicházet myšlenky mé matky a já v nich poznávala sílu její lásky ke mne, cítím tu sílu a vše to co se stalo před lety - prostě nemůžu jinak, než (nedá se to vyjádřit slovy" odpustit" či  " pochopit") prostě v tuto chvíli vím, že to,  co se stalo je pro mne přínosem a vím, že máma , ikdyž se stalo cokoli, vždy byla při nás, vždy se snažila konat vše s láskou a  podle toho jak uměla.... a tak to vnímám i se svou dcerou, nemusíme se dlouze bavit o tom co chceme, co pro sebe znamenáme , co bychom si přály pro sebe či pro druhé, jak přemýšlíme , já  i dcera to vzájemně cítíme , aniž bychom si to musely řici .... přijde mi, jako bychom byly na jedné frekvenci a sdílely spolu něco co pro ostatní neexistuje, ale přesto je to mezi námi - myšlenky, pocity..přání...
  Třeba s mým mužem ani se synem, ikdyž bych si to moc přála takové propojení zatím nemám, ale přeji si.. moc si přeji..aby to také nastalo...

Upravil(a) tes1 (13. 1. 2012 15:03)