Pro někoho náročné, pro někoho zajímavé, pro někoho normální a už "ohmatané":


"V této Nové Éře vztahy podstupují významnou transformaci. Vztahy jsou zdrojem nejhlubších emocí uvnitř vás sahající od obrovské radosti až k nejhlubšímu utrpení. Ve vztazích si můžete uvědomit vnitřní bolest, která je v podstatě mnohem starší než samotný vztah, dokonce starší než je vaše lidská existence.

V tomto věku jste vyzváni a často vybízeni k tomu, abyste dosáhli hlubokého sebe-léčení na poli vztahů. Díky nově přítomné energii je možné transformovat destruktivní prvky vztahů v pozitivní a vyrovnaný proud energie mezi vámi a druhou osobou. Přesto může léčení a osobní transformace znamenat, že odejdete ze vztahů, ve kterých nemůžete správně vyjádřit sami sebe. Často to může znamenat to, že i když někoho vroucně milujete, možná mu řeknete sbohem, protože vaše vlastní vnitřní cesta vás vede na jiné místo. Ať už to vede k opakování vztahu či k rozloučení, všichni jste vyzýváni čelit nejhlubším problémům v této oblasti osobního propojení. Hlas vašeho srdce, energie založená na srdci, která značí Novou Éru, vstoupila do vašich denních životů a vy už ji nemůžete dále ignorovat.

Karmické vztahy

V tomto kontextu bych rád řekl něco o karmických vztazích. Tím myslím vztahy mezi dvěma lidmi, kteří se znají navzájem z ostatních životů a kteří společně prožili vzájemné intenzivní emoce. Charakteristický znak karmického vztahu je, že partneři nesou nedořešené emoce jako je vina, strach, závislost, žárlivost, hněv apod. Kvůli těmto nedořešeným emocionálním nábojům se v další inkarnaci cítí vzájemně přitahováni. Cílem obnoveného setkání je poskytnout možnost vyřešit problém, který je na dosah ruky. To nastane znovuvytvořením stejného problému v krátkém časovém období. Když se karmičtí „hráči“ setkají poprvé, cítí nepřekonatelné nutkání dostat se vzájemně blíž a po nějakém čase začnou opakovat své staré vzorce emocionálních rolí. Pódium je nyní připraveno k tomu, aby čelili starým problémům znovu a možná je vyřešili osvícenější cestou. Spirituální záměr obnoveného setkání je pro oba partnery to, aby učinili jiné volby než ty, které učinili v dřívějším životě.

Nyní dám příklad. Představte si ženu, která měla v minulém životě manžela, který byl dost vlastnický a panovačný. Na chvíli to akceptovala, ale v jistém bodě se rozhodla, že toho bylo dost a tento vztah ukončila. Později spáchal manžel sebevraždu. Žena cítila výčitky. Věřila, že je vinna. Neměla mu dát ještě jednu šanci? Tento pocit viny nesla po zbytek svého života.

V jiném životě se potkají znovu. Existuje mezi nimi zvláštní přitažlivost. Zpočátku je muž mimořádně okouzlující a ona je v centru jeho pozornosti. Zbožňuje ji. Vstoupí do vztahu. Ale od této chvíle se stává více a více žárlivým a vlastnickým. Podezírá ji z cizoložství. Ona se nachází ve vnitřním boji. Je rozhněvaná a rozrušená, že ji neprávem obviňuje, ale stejně tak cítí zvláštní povinnost odpustit a dát mu ještě jednu šanci. Myslí si, že je to zraněný muž; nemůže si pomoct, neboť má strach, že ho opustím. Možná mu pomohu překonat to. Ospravedlňuje si tak své chování, ale ve skutečnosti dovoluje porušit své osobní hranice. Vztah negativně ovlivňuje její sebeúctu.

Nejvíce osvobozující volba by pro tuto ženu nyní byla ukončit vztah a jít si svojí vlastní cestou bez pocitů viny. Není zodpovědná za bolest a strach svého manžela. Jeho bolest a její pocit viny vedly k destruktivnímu vztahu. Jejich vztah byl již emocionálně zatížen předchozím životem. Smysl obnoveného setkání je, že se žena musí naučit propustit věci bez pocitů viny, a že muž se musí naučit stát emocionálně na vlastních nohou. A tak je jediným řešením tento vztah ukončit. Řešení pro karmu ženy je propustit jednou provždy svůj pocit viny. Chyba, kterou učinila v předchozím životě, není ta, že opustila svého manžela, ale že se cítila zodpovědná za jeho sebevraždu. Odchod ženy v tomto životě by neměl znovu konfrontovat manžela s jeho bolestí a strachem, ale měl by mu nabídnout novou možnost čelit těmto emocím namísto toho, aby před nimi utíkal.

Karmické setkání poznáte tak, že k druhé osobě ihned cítíte důvěrně známý pocit. Velmi často také existuje vzájemná přitažlivost, něco podmanivého ve vzduchu, co vás nutí být spolu a vzájemně se objevovat. Když je vhodná příležitost, tato silná přitažlivost může přerůst v milostný vztah nebo v těžké poblouznění. Emoce, které prožíváte, mohou být tak ohromující, že si myslíte, že jste potkali své duševní dvojče. Nicméně věci nejsou takové, jaké se zdají. V takovém vztahu se vždy dřív nebo později vynoří problémy napovrch. Často se partneři zapojí do duševních konfliktů, jejichž hlavními složkami je moc, kontrola a závislost. Tímto opakují tragédii, kterou podvědomě vnímají z dřívějšího života. V minulém životě mohli být milenci, rodičem a dítětem, nadřízeným a podřízeným nebo mohli být v jiném druhu vztahu. Avšak vždy se navzájem dotýkali hluboké vnitřní bolesti aktem nevěry, zneužitím moci, anebo příliš silnou náklonností. Došlo mezi nimi k vážnému střetu, který způsobil hluboké jizvy a emocionální traumata. Proto mohou být síly přitažlivosti stejně jako odporu při setkání v nové inkarnaci tak silné.

Spirituální výzvou pro všechny duše, které jsou takto energeticky zapletené je nechat jeden druhého jít a stát se „sami-sobě-bytostmi“, svobodnými a nezávislými. Karmické vztahy, jak jsou zde zmíněné, nejsou téměř nikdy dlouhodobé, stabilní a milující. Jsou spíše destruktivní než léčivé. Velmi často je základním smyslem tohoto setkání uspět ve vzájemném propuštění. Tohle nebylo možné učinit v jednom či ve více minulých životech, ale nyní je další šance navzájem se propustit v lásce.

Když se nacházíte ve vztahu, který je charakterizován intenzivními emocemi, který vyvolává mnoho bolesti a smutku, ale z kterého se nemůžete osvobodit, uvědomte si prosím, že vás nic nezavazuje k tomu zůstat s druhou osobou. Stejně tak si uvědomte, že intenzivní emoce jsou častěji spojovány s hlubokou bolestí než se vzájemnou láskou. Energie lásky je v podstatě klidná a mírumilovná, bezstarostná a inspirující. Není těžká, vyčerpávající a tragická. Když vztah vykazuje tyto zvláštnosti, je spíše čas na jeho opuštění než na jeho opětovné „pokračování“.

Někdy sami sebe přesvědčujete, že musíte zůstat, protože „sdílíte karmu“ a musíte „na těchto věcech společně pracovat“. Odvoláváte se na povahu karmy jako na argument prodlužující vztah, zatímco oba nesmírně trpíte. Ve skutečnosti tak narušujete koncept karmy. Karmu neřešíte společně; karma je individuální záležitostí. V těchto vztazích je v sázce karma, která často vyžaduje, abyste vztah naprosto opustili, abyste od takového vztahu odstoupili a mohli zakusit to, že jste sami o sobě úplní. Opětovné řešení karmy je něco, co musíte udělat sami. Druhá osoba se může dotknout nebo spustit něco, co vytváří mezi vámi dvěma mnoho dramatu. Vašim vlastním úkolem a výzvou zůstává to, abyste se vypořádali se svým vlastním vnitřním zraněním, a nikoli s problémy druhé osoby. Převzít zodpovědnost můžete pouze sami za sebe.

Je důležité, abyste si to uvědomili, neboť jde o hlavní úskalí vztahů. Nejste zodpovědní za svého druha a on není zodpovědný za vás. Řešení vašich problémů neleží v chování druhého. Někdy jste tolik spojeni s vnitřním dítětem svého partnera, s emocionálně zraněnou částí uvnitř, že cítíte, že jste ti, kteří ho můžou „zachránit“. Anebo váš partner může to stejné pociťovat k vám. Tohle ale fungovat nebude. Takto jen v druhém posílíte emoce bezmoci a obětování, zatímco by bylo mnohem užitečnější, kdybyste se vymezili a postavili se sami za sebe. Vašim cílem je být schopni cítit se úplně a celistvě, zcela za sebe. To je nejdůležitější podmínka pro skutečně naplňující vztah.


Léčivé vztahy

Existují léčivé a existují destruktivní vztahy. Charakteristikou léčivých vztahů je, že partneři se vzájemně respektují takoví, jací jsou, bez toho aniž by se snažili měnit jeden druhého. Těší se ze vzájemné společnosti, ale necítí se neklidně, zoufale či osaměle, když není druhá osoba nablízku. V takovém druhu vztahu nabízíte milovanému pochopení, podporu a povzbuzení, bez toho aniž byste se pokoušeli řešit jeho problémy. V takovém vztahu je svoboda a klid. Samozřejmě mohou existovat čas od času nějaká nedorozumění, ale emoce, které vyvolají, mají krátké trvání. Oba partneři jsou připraveni odpustit. Mezi nimi je srdečné spojení jako výsledek toho, že neberou emoce či chyby druhého člověka osobně. Jelikož nespouští hlouběji uloženou bolest, nepřikládají jim tak velkou důležitost. Oba partneři jsou emocionálně nezávislí. Nečerpají svoji sílu a zdraví z uznání nebo přítomnosti svého druha. Nezaplňují si své mezery v životech, ale přidávají něco nového a vitálního.

V léčivém vztahu se mohou partneři znát taktéž z jednoho či z více minulých životů. Ale v těchto případech existuje jen velmi zřídka emocionální karmické břemeno, které je popsáno výše. Dvě duše se mohou znát s předešlého života způsobem, který byl povzbuzující a podporující povahy. Uznávali se navzájem jako přátelé, partneři nebo rodič s dítětem. To vytváří stálé pouto skrze několik životů.

Uvedu další příklad. Mladý muž vyrůstá někde ve středověku v chudé rodině. Je jemné a citlivé povahy a příliš nezapadá do svého prostředí. Jeho rodina sestává z těžce pracujících, spíše hrubých lidí, kteří nemají velké mínění o jeho zasněné a nepraktické povaze. Když vyroste, vstoupí do kláštera. Ani zde není příliš šťastný, neboť život tady je pevně řízen a mezi lidmi, kteří zde žijí je málo lidského tepla či přátelství. Přesto je zde jeden muž, který je trošku odlišný. Je to kněz, který má vyšší hodnost, ale nemá žádný nádech autority a který se o něj doopravdy zajímá. Čas od času se dotazuje jak se má a přiděluje mu několik příjemných prací jako je zahradničení. Pokaždé, když se na sebe podívají, je mezi nimi pocit uznání, něčeho stejně smýšlejícího. Existuje tiché spojení ze srdce. Ačkoli se nepotkávají tak často a příliš spolu nemluví, kněz je pro mladého muže zdrojem naděje a povzbuzení.

V následujícím životě je tento muž ženou. Opět má jemnou a zasněnou povahu. Má potíže stát sama za sebou. Když dospěje, uvízne v manželství s mužem, který je panovačný a autoritářský. Zpočátku má s jeho zřetelným, mocenským charisma soucit, ale později si uvědomuje, jak ji jeho dominance omezuje a utlačuje. Přesto je pro ni velmi obtížné osvobodit se od něj. V práci někdy zmíní toto téma před svým kolegou, poněkud starším mužem. Povzbuzuje ji, aby se postavila sama za sebe a zůstala věrná svým vlastním potřebám. Pokaždé, když s ním mluví, intuitivně ví, že má pravdu. Pak se po velkém vnitřním konfliktu se svým manželem rozvede. Kontakt s jejím kolegou se nyní mění. Cítí k němu náklonnost. Ukáže se, že je svobodný. Cítí se s ním tolik uvolněná, že se zdá, jakoby se znali celé věky. Začnou vztah, který je pro oba laskavý, uvolněný a povzbuzující. Sympatie, která mezi nimi proudila v předešlém životě, nyní nabírá tvar naplněného vztahu manžela a manželky.

Tohle je léčivý vztah. Žena zaujala zásadní rozhodnutí, že opustí svého manžela a vybrala si sebe. Tímto potvrdila svoji emocionální nezávislost. To vytvořilo základ pro milující, vyrovnaný vztah se spřízněnou duší.


Duševní dvojčata

V tomto bodě bych rád řekl něco o pojmu duševní dvojčata, který je vám všem pravděpodobně důvěrně známý. Představa duševních dvojčat vás hluboce přitahuje. Přesto je potenciálně velmi nebezpečná, neboť může být interpretována takovým způsobem, jenž posiluje bolest zrození a vzájemnou emocionální závislost v každém z vás, místo toho aby ji spíše řešila. To se stává, když si představujete pojem duševní dvojčata tak, že existuje druhá osoba, která se k vám perfektně hodí a učiní vás celistvými. Tohle je pojetí duševního dvojčete jako vaší druhé polovičky. Předpokládáte, že jednota a bezpečí, které tak hluboce postrádáte, bude nalezena v někom jiném, kdo se k vám perfektně hodí.

V souladu s tímto nezralým názorem duševních dvojčat, jsou tyto duše považovány za dvě polovičky, které dohromady vytváří jednotu. Obvykle jsou tyto dvě polovičky muž a žena. A proto tohle tvrzení podporuje nejen to, že jste sami o sobě neúplní, ale stejně tak to, že jste svojí podstatou muž nebo žena. Možná vidíte, že ze spirituálního pohledu není toto pojetí duševních dvojčat zdravé či léčivé. Činí vás závislým na něčem mimo vás. Popírá božský původ, který zahrnuje to, že jste vším, mužem a ženou a že jste celiství a úplní sami o sobě. Vytváří všechny druhy iluzí, které vás odvádějí od domova. A „domovem“ myslím vaše vlastní já, božskost vašeho „Já“. Žádná duše není polovičkou někoho jiného.

Duševní dvojčata existují a doslova jsou tím, co tato slova obsahují: jsou to dvojčata. Jsou dušemi se stejným „pocitovým tónem“ či vibrací nebo byste mohli říci se stejným časem zrození, pakliže se jedná o biologická dvojčata. Jednotný čas zrození, tento jedinečný moment v čase a místě přispívá k ojediněle nabitému pocitovému tónu uvnitř duší, které přichází do života. Nejsou v jakémkoli způsobu vzájemně závislé. Nejsou ani mužem či ženou. Jsou však nepochybně navzájem naladěné jako spřízněné duše.

Jaký je smysl stvoření duševních dvojčat? Proč existují? Často si myslíte, že důvodem pro existenci něčeho je proces učení, který to způsobuje. To ale není případ duševních dvojčat. Důvodem jejich existence není něco se naučit. Cílem je jednoduše radost a tvořivost. Duševní dvojčata nemají v rámci duality žádnou funkci. Se svým duševním dvojčetem se setkáváte, když překračujete dualitu, když se znovu identifikujete s Bohem uvnitř sebe sama, který je celistvý a nerozdělitelný, a který je schopen nabrat jakoukoli formu či vzhled. Duševní dvojčata se znovu setkávají na své cestě domů.

Pojďme na chvíli na počátek této cesty. Ve chvíli, kdy opouštíte stav jednoty a stáváte se individualitou, vstupujete do duality. Najednou existuje tmavé a světlé, velké a malé, nemocné a zdravé, atd. Realita je rozdělena. Nemáte již žádný celkový přehled o tom, kdo skutečně jste. Nejdříve jste odvozovali svoji identitu z „bytí-součástí-celku“. Nyní jste jednotlivou částí, která se od celku odtrhla. Ale bez vašeho vědomého poznání se k vám přidá někdo, kdo je stejný jako vy, kdo se vám podobá tak moc, jak je to jen možné. Zaujali jste „stejné místo“ v přikrývce jednoty, tak blízko jeden druhému, že jste nevěděli, že jste dva, dokud jste se nenarodili. To, co vás dva spojuje je něco, co přesahuje dualitu, něco, co předchází historii duality. Je těžké vyjádřit to slovy, neboť to odporuje vašim obvyklým definicím o identitě, na základě které jste jedním nebo druhým, ale nikoli obojím zároveň.

Nyní jste se oba vydali na cestu, na dlouhou cestu skrze mnoho zkušeností. Oba jste zakusili extrémy duality, postupně jste objevili, že vaše podstata neleží v dualitě ale mimo ni, v něčem, co tvoří její základ. Jakmile si hluboce uvědomíte tuto základní jednotu, začíná vaše cesta zpět. Pomaloučku se cítíte méně a méně připoutaní k vnějším věcem jako je moc, sláva, peníze či prestiž. Více a více chápete, že klíč není v tom, co prožíváte, ale jak to prožíváte. Vytváříte vaše vlastní štěstí či utrpení svým stavem uvědomění. Objevujete sílu svého vědomí.

Jakmile jste jednou prošli skrze všechny výšky a hloubky duality, nastane chvíle, kdy potkáte své duševní dvojče. V energii a vzhledu vašeho duševního dvojčete, rozpoznáte velmi hlubokou část sebe sama, vaši podstatu za dualitou, a tímto samotným uvědoměním začnete sebe sama líp chápat a uvědomíte si, kým skutečně jste. Vaše dvojče je vašim celkovým přehledem, který vás nese za omezující domněnky o sobě samých, které jste přijali během vašeho života a životů předchozích. Osvobodíte se pohledem na odraz vás samých ve svém dvojčeti; je to jako připomínka a nemá to nic společného s emocionální závislostí. Vzájemné setkání pomáhá každému z vás být silnějším a sebevědomějším jedincem, jenž vyjadřuje svoji tvořivost a lásku na Zemi. Urychluje to vaši zpáteční cestu a pomáhá přikročit k vyšší úrovni jednoty, zatímco plně udržujete a vyjadřujete své Já, svoji jedinečnou individualitu.

Nakonec jsme všichni jedním. Jsme podporováni energií, která je pro nás všechny univerzální. Ale zároveň existuje ve všech z nás individualita. Duševní dvojče je do jisté míry spojení mezi individualitou a jednotou. Je jako odrazový můstek k jednotě. Když se svým duševním dvojčetem vědomě a hmotně spojíte, způsobíte stvoření něčeho nového: třetí energii, která se zrodí z jejich společné činnosti. Tato energie vždy pomáhá rozšířit vědomí jednoty ve vyšším měřítku, než jen u nich dvou. Jelikož jsou na své cestě Domů, duševní dvojčata se cítí inspirováni k ukotvení energií lásky a jednoty na Zemi a činí tak způsobem, který je v souladu s jejich vlastními jedinečnými talenty a dovednostmi. Takto duševní dvojčata staví odrazový můstek mezi „být jedním“ a „být Jedním“.

Mezi duševními dvojčaty existuje vnitřní pouto, ale nemění to nic na faktu, že jsou sami o sobě naprostou jednotou. Jejich spojení přináší lásku a radost a jejich setkání zvyšuje tvořivost a seberealizaci. Podporují se navzájem, bez toho aniž by padaly do pastí emocionální závislosti. Láska mezi duševními dvojčaty neznamená učinit společný celek, ale vytvořit něco nového: místo toho, aby dva se stali jedním, se mohou dva stát třetím."

Zdroj: www.jeshua.cz