lupina montana napsal(a):

elena007 napsal(a):

Je uplne bezne, ze kdyz se jdou prvorocaci zapsat na VS, ceka je tam spalir zastupcu bank a vnucuje jim kreditky, staci podepsat.

Já to vyřešila tak, že holky dostaly k osmnáctinám účet s kartou  a řidičák - jednak to bylo takové hezky iniciační a druhak měly svůj vlastní účet - stejně tam dostávaly kapesný

Chlapecek uz ucet ma, snazime se jej zvykat,  ale na kartu do bankomatu ma jeste nekolik let cas. Ale pokud bude aspon trosku spolehlivy, dostane uz na stredni. Jenze s debetkou dluhy nenadela, akorat rozfofruje to malo na uctu a bude nasuchu nez si vydela nebo nastrada z kapesneho, o  to se matinka postara. Ba i trosku doufa, ze neco pro pouceni vyvede:D

U Bati jsem koupila vloni. Jsem zatizena na takove skoro panske kotnikove se zipem na boku. Uz leta musim mit jedny cerne a jedny hnede a musi byt uplne hladke, bez ozdob. Cerne doslouzily a tady to byla sama prezka, az  u Bati (tady neni, ac obouva cely svet ) meli presne ty moje. Staly kolem 1500. Hned jsem koupila a chvili nosila. Ted napodzim jsem zjistila, ze mam podrazku odlepenou na kazde aspon an peti mistech. Stalo me to dalsich $ 20 u meho dvorniho pristipkare. Prilepil dukladne, drzi krasne. Nechapu, proc nemuze poradne prilepit Bata.

Riekery, tez doma koupene, mam uz tretim rokem. Uz po ctrnacti dnech vypadaly, jako by jim byly tri roky, hned byly rozsmajdane a pokrcene, ale jinak drzi a jsou tak pohodlne, ze kdyz nemusim reprezentovat, beham v nich.

Upravil(a) elena007 (3. 1. 2012 23:37)

reklamaci neuznaji,ze pry vada chuze
Jéžiš, ta by jela takovým fofrem, že by si taky uhnala vadu...
Nereklamuju často a když už, většinou bez problémů. Ovšem když se "zadaří", pak to stojí za to... jako kdy jsem po paní vedoucí požadovala informaci, proč z důvodu nezletilosti odmítá s dcerou jednat o reklamaci, zatímco při uzavírání kupní smlouvy jí to zjevně nevadilo... a ona ne a ne mi to umět vysvětlit. Mladý bylo tehdá asi 17, koupila si nějakej hadřík, který se doma ukázal být přímo hadrem... a babě jsem asi zkazila radost z toho, že se zbavila šuntu.

Judyna napsal(a):

aprill napsal(a):

javena napsal(a):

Deichmann je cenově přijatelný... narozdíl od např. Humanicu. Já prostě na kozačky pro dceru, které stále ještě roste noha (nyní č. 37) dva tisíce nemám a bosa chodit nemůže... někdo by si mohl všimnout a prásknout mě... čili Daichmann to jistí a do litru se tam vlezu. To samý tenisky a pod. Baťa ten tak ve slevě... čili já rozdělaní obchodů obuvi na Daichmann, normální a luxusní naprosto chápu.

ano, Deichmann je sice cenově přijatelný, ale ještě nám boty z této firmy nevydržely déle než 2 měsíce. ale je pravda, že reklamace jsou bez problémů a my máme každé dva měsíce nové boty

Přesně tak. Jednou si tam syn koupil polobotky a vydržely dva měsíce. Přesně jako od Vietnamců.
Tak jsem mu nadala, proč kupuje levné boty a nekoupí si kožené. Za boty si fakt raděj připlatím. Mám jedny kozajdy - takové do půl lýtek a ty už nosím dokonce 16. zimu (uznávám - je to rarita). Koupila jsem je tehdy v Třebíči Borovině, byly určené do Ruska na vývoz- druhá jakost, přesto stály už tenkrát 1600 Kč. A já doteď nemám ani vyměněné podrážky. A to chodím všude pěšky. Samozřejmě nemám na zimu pouze jedny boty. Jo v Borovině se dobře nakupovalo.

Tak až dětem neporoste noha, klidně si připlatím... ale když koupím na jaře botky, který na podzim tlačí... O kozačkách nemluvě - ty stejnak dýl jak dva měsíce nenosí...  Jinak jsme ale reklamovali jen jedny boty a ty dostaly zabrat - horská tůra. Reklamace bez problémů. Možná tím, že mají bot cenově přijatelných více, než jedny drahé a "pořádné" se jim prostě tolik nerozpadají. Nevím.
Možná je to i kus od kusu... jeden baťa se nám odporoučel po měsíci.

Upravil(a) javena (4. 1. 2012 8:11)

Dita.L napsal(a):

K tem reklamacim. Nekde jsem cetla (a jestli to bylo tady na babi tak se omluvuju ) ze zase takhle mel nekdo problem se zidlema. Po kraticke dobe pouzivani se zacali parat svy a reklamace jim byla zamitnuta, ze na nich casto a moc sedeli

Nevim proc se smejes?My meli v kuchyni taky zidle calounene a taky jsme na nich casto nesedeli,teda vubec,nebot jsme si kazdy vzal jidlo i obed radci do obyvaku k televizi.

Nevim proc se smejes?
erem, když ti někdo odmítne reklamaci proto, že jsi zboží používala k tomu, k čemu je určeno, pak nezbejvá než se smát... nebo vztekat či brečet.

erem a tobe se to zda jako rozumny duvod k zamitnuti reklamace? Nevezmem ti zidle, protoze je pouzivas k sezeni?

Jess, gratuluju mas teda pekne malou nohu

Dcera si těsně před létem koupila u Bati letní boty na podpadku.Pak odjela do zahraničí a boty si s sebou nevzala, po návratu  v zimě je samozřejmě nenosila. Další rok si na jaře zlomila nohu, tak boty zase zůstaly přes celou sezonu v krabici. Přišly na řadu až další rok a ouha, hned při prvním použití praskla pružina v podrážce, která drží podpatek. Boty jsem poslala výrobci s tím, že už je sice rok po záruce, ale je na nich vidět, že nebyly nošené. Obratem poslali nové, stejného typu, s plnou zárukou a omluvným dopisem. V případě, že by boty nevyhovovaly, vrátily by peníze. To je moje zkušenost s Baťou. Proto radím, nenechat se odbýt neochotnou  prodavačkou, která nechce mít práci navíc s reklamací.

No, za peníze si štěstí nekoupíme, to je sice pravda, ale na druhou stranu nám dávají neuvěřitelnou svobodu. Když nejsem ve finanční tísni, mám dostatek času na různá rozhodnutí, bez stresu, nic nemusím uspěchat a dělám si radost  různými nákupy bez výčitek, opravdu jen pro radost. Důležité je hospodařit tak, abych v případě potřeby měla kam sáhnout. Například při  nepředvídaných situacích a pod. Já to mám tak, že by mě momentální nákup pro radost víc stresoval, kdybych dostatečnou rezervu neměla.


Také se mě někteří známí ptají, kolik co stálo. Protože jsou hlavně zvědaví, kolik si můžu dovolit utratit, aby si udělali obrázek o mých financích, případně mě "hodnotit". Zásadně se jich s úsměvem ptám, proč to potřebují vědět  a hned dodávám, pokud to chtějí vědět jen tak pro zajímavost, že to zajímavé není. Tím veškeré dotazy končí.
Nejbližší přátelé se mě nikdy neptají,KOLIK to stálo, ale KDE jsem to koupila. Myslím si, že je jen moje věc, za co utrácím své peníze a nikomu do toho nic není.

S tím sdělováním cen - já myslím, že Ditu docela chápu. Ono totiž strašně záleží na tom, kdo se ptá a proč se ptá.
Když se zeptá kamarádka, a tím myslím fakt kamarádka, tak jí to klidně popíšu do desetníku, nebo třeba kolegyni v práci, když jsme skoro stejná příjmová skupina a hlavně když se jedná o nějakou "normální" věc - klidně popíšu, jestli moje zimní boty stály 1 450,- nebo 2100,- . Ale u dražších věcí  bych cenu nesdělovala, kdyby byla několikanásobně nad finančními možnostmi tázajícího se. Kdybych se třeba koupila kabelku LV za bratru padesát táců, tak kolegyni v práci, která kupuje (ať už z nutnosti, nebo světonázoru) u Vietnamců tím nebudu motat hlavu. I kdyby nebyla závistivá, stejně by těžko pochopila, že s mými příjmy (ilustrační příklad) mi ta kabelka za 50 táců stojí.

mamba napsal(a):

No, za peníze si štěstí nekoupíme, to je sice pravda, ale na druhou stranu nám dávají neuvěřitelnou svobodu. Když nejsem ve finanční tísni, mám dostatek času na různá rozhodnutí, bez stresu, nic nemusím uspěchat a dělám si radost  různými nákupy bez výčitek, opravdu jen pro radost. Důležité je hospodařit tak, abych v případě potřeby měla kam sáhnout. Například při  nepředvídaných situacích a pod. Já to mám tak, že by mě momentální nákup pro radost víc stresoval, kdybych dostatečnou rezervu neměla.


Také se mě někteří známí ptají, kolik co stálo. Protože jsou hlavně zvědaví, kolik si můžu dovolit utratit, aby si udělali obrázek o mých financích, případně mě "hodnotit". Zásadně se jich s úsměvem ptám, proč to potřebují vědět  a hned dodávám, pokud to chtějí vědět jen tak pro zajímavost, že to zajímavé není. Tím veškeré dotazy končí.
Nejbližší přátelé se mě nikdy neptají,KOLIK to stálo, ale KDE jsem to koupila. Myslím si, že je jen moje věc, za co utrácím své peníze a nikomu do toho nic není.

Pravda je že když je člověk ve finanční tísni , tak asi neni moc v pohodě , třeba mít na krku milionový dluhy by mi asi narušovalo spánek .
Ale člověk si může užívat z minimálních částek, nepotřebuje ke štěstí veliký sumy .
Já třeba jedu s kámošem na výlet, jsme celej den v přírodě , jdeme vonícím lesem, pak si dáme ve vyhlášený venkovský hospůdce u lesa výbornou omáčku, dole v Řevnicích v cukrárně domácí dorty a horkou  kávu a to všechno stojí maximálně 300 kč jednou týdne i s cestou . A jsme vyfoukaní , plní energie a nemáme chřipky.......
Nebo jedu na Hrubou skálu, tam přespím za 300 na zámku a jsem v nádherný tajemný krajině Českýho ráje dva dny a ještě si naberu zázračnou vodu z místních studánek . Zážitky a štěstí je skoro zadarmo .

Dycky si vzpomenu na mýho kamaráda, kterej pořád počítal a škudil a když měl vydat navíc korunu, srdce mu krvácelo a do krve se hádal........a skončil tak, že umřel  a jeho peníze zdědili příbuzní .
Já se vsadím,  že i tam nahoře pořád počítá a srdce mu krvácí, když zeshora vidí , jak jeho dcera rozhazuje jeho pracně uškudlený sumy

Maring, no oni narusuji zivot i milionovy prebytky. Uprimne, nervovat se s "prateli", kteri potrebuji na neco nutne pujcit nebo se nervovat s ruznymi loudili na toto ci ono (chude deti, skolstvi, sponzoring, utulky;......) a jeste ve finale sledovat burzy a zabezpecovat se v baraku jako do hradu? To bych nechtela. Ja mam rada svuj klid, na ucte sumu tak akorat a zadny starosti.

Razim ale heslo, ze Bohati jsou nejlepsi pratele. Sice vam moc nedaji, ale hlavne si od vas nepujcuji

Mimochodem, ted se pise hodne o nehoraznych vydelcich za stovkove promlcene dluhy. Souhlasite spis s tim, ze je to ostuda a nebo spis s tim, ze platit za dvoustovkovy dluh nekolik tisic je v poradku? (soudci vers advokati)