agewa napsal(a):

tvrdím, že některé ženy by děti mít prostě neměly.
Není to ani jejich odsouzení ani  jejich   kritika, ale konstatování. pokud mě obtěžuje být matkou , neměla bych podlehnout nátlaku okolí ani manžela.
znám osobně nejméně dvě .

Ja som vychovávala dieťa jednej takej... a to dieťa má teraz syn tiež  s podobnou, ktorá ho nevychováva, ale je zverený otcovi a tete do opatery... A tú prvú matku-nematku do toho ani nikto netlačil, ale nejako sa jej to zdalo ako dobrý psôsob, ako nepracovať a nechať sa živiť... ale  realita ju po necelých 7 mesiacoch vyliečila.

agewa napsal(a):

tvrdím, že některé ženy by děti mít prostě neměly.
Není to ani jejich odsouzení ani  jejich   kritika, ale konstatování. pokud mě obtěžuje být matkou , neměla bych podlehnout nátlaku okolí ani manžela.
znám osobně nejméně dvě .

Agewo, souhlasím. Jen je dost těžké, poslouchat kecy o tom, že přivést na svět dítě, je to jediné, kvůli čemu jsme tady a co dává smysl a že je to naším posláním. Nebo také to, že když si dopředu rozumově zhodnotíme, že dítě nejspíš opravdu ne a řekneme to nahlas, tak jsme sobecké, které myslí jen na svoje blaho. Jen málo lidí chápe, že to není o sobeckosti, ale o tvém vnitřním pocitu a upřímnosti vůči sama sobě.

Jaku, a co si s muzem zas plne uzivate? Pravidelne pohybove aktivity: lyze, turistika, kolo.... nebo sedite doma na gauci a vzpominate, jake to bylo hezke, kdyz jste byli mladi a jeste mohli na nohy a meli penize?

Selima,Elena: nevycházím žennské z údivu nad vaším uvažováním,na druhou stranu co se divím,ti kteří si dnes vidí jen na špičku nosu a neplánují Selimo dopředu a ani tak neuvažují dopadají hodně  bídně a kdyby bral člověk ty kviky v médiích vážně,tak to bude dnes víc jak polovina republiky.Plánování není až tak to správné slovo možná,výstižnější je zvažovat své možnosti s výhledem na dalších 25 let,pokud si dnes jako 40letá chci pořídit baby.A pokud si h pořídit nechci,tak opět dnes ještě nemohu točit palcema a musím ještě trrochu mákmout na tom,at nemusím ani v těch 60ti někde otročit v práci-tak to alespon děláme my a že se to vyplácí!!!Tady vím moc dobře,o čem mluvím,je to jen vaše škoda,že to nechápete a mě jste zcela volné,takže mi na to téma už nemusíš psát další úvahy,které jsou pod mou rozumoviou úroven poněkud.

Eleno,co to prosím tě meleš,že na něco vzpomínáme:dumbom:prdlajs,žijem a to naplno,vč.těch sportů,které jsem jmenovala,lítáme si k moři na all inc.-to bude třeba letos v červnu a dokonce celá rodinka,tj.4 dospělí,byt kluci ještě nějaký ten rok budou na vš.
A ano máš pravdu,i se válíme a to neskutečně a brutálně-kluci nejsou doma,tak z postele jsme zrovna dnes i včera vylezli až odpoledne,hlad nás vyhnal,ne že bychom furt byli pořád nějaké aktivity.
Ale my holt,když máme nějaké povinnosti a tím teed myslím děti,tak jsmetak odpověšdní,že děláme vše naplno,tudíž nám to nedalo a vedli jsme kluky k sportování,znají dovolené xkrát za rok,atd.bez veškeré podpory třeeba prarodičů či soc.dávek.A protože jsme taky jenom lidi,už se těšíme až zcela zvolníme tempo,já už si to můžu jakž tak dovolit,manžel si začne pěkně vybírat práci jen tak pro kraatochvíli,když mu bude lehce přes 50.Ale zamlada,právě abychom si mohli dovolit vše možné i nemožné,jsme vždy měli a občas ještě máme i několik nutných zdrojů věýdělečné činnosti,které postupem času rádi pošlem k šípku.
Celkem tě lituju eleno,že dost pravděpodobnšě ani netušíš,jak si může člověk přima užívat život a to nejen ve vzpomínkách.

Jaku ja myslim, ze kdyz si nekdo rozhodne, ze si dite poridi nebo neplanovane dite necha, tak logicky vi, ze jde o zavazek na dalsich 20, 25 let, mysleno v tom smyslu se musi o nej postarat. A je opet je vcelku fuk, kolik budoucimu rodici je let. Mel by si to uvedomit jak ve 20, tak ve 40. A kdyz si nekdo poridi dite ve veku vyssim, tak zrejme ma i tuhle otazku poresenou.

Ja nevim proc, ale mam nejak (stejne jako nekdo kdo uz to tady psal) nastavenou hranici, ze dite do 40. Ale kdyz o tom tak premyslim, tak proc vlastne? Kdyz to priroda te zene umozni, tak asi vi proc.

pecule napsal(a):

Jaku ja myslim, ze kdyz si nekdo rozhodne, ze si dite poridi nebo neplanovane dite necha, tak logicky vi, ze jde o zavazek na dalsich 20, 25 let, mysleno v tom smyslu se musi o nej postarat. A je opet je vcelku fuk, kolik budoucimu rodici je let. Mel by si to uvedomit jak ve 20, tak ve 40. A kdyz si nekdo poridi dite ve veku vyssim, tak zrejme ma i tuhle otazku poresenou.

Ja nevim proc, ale mam nejak (stejne jako nekdo kdo uz to tady psal) nastavenou hranici, ze dite do 40. Ale kdyz o tom tak premyslim, tak proc vlastne? Kdyz to priroda te zene umozni, tak asi vi proc.

No víš Pecule,právě ta logika,logicky si to vše zvážit xlet dopředu a nejen tyhle věci jestli a kdy mít děti - to mnoha lidem tato schopnost chybí,bohužel pro ně,mě osobně to může být fuk a nechápu,proč mě i přesto tahle lidská hloupost mnohdy nenechává v klidu,no to je můj problém.
Jen ještě teda k tebou zminované matce přírodě - takže i pastva není vyloučena,nebude-li na jídlo?

Jaku napsal(a):

elena007 napsal(a):

Jaku, pozor, aby ti nepraskla zilka. Neuzijes duchodu.

Sice o mne nevis nic, ale diky za lekci, zacnu setrit a planovat, abych se nekdy mohla taky mit tak dobre jako ty.

tak to jsem vážně ráda,že můj příspěvek nebyl jen co do počtu v této diskusi.Mít děti je fajn,ale jako celoživotní nápln produktivního života je mít tedy nemusím,vždyt dnes je tolik,tolik nepřeberných možností,jak trávit příjemně čas a navíc když je ještě s kým - vínko,welnes,příjemný pokec s partnerem,se kterým si mám pořád co říct,víkendové pobyty a výlety leckde a leckam,takže fakt nechápu že tohle si mnohé starší maminy snad neumí představit ani ve snu a myslí si,že život je jen o porodech,vaření,plenách a kašičkách.

Nechces, nemas a je to v naprostem poradku. Ja wellnessila, cestovala, sportovala a celkove si delala, co chtela cely zivot. I ted. Kasicky po dvaceti letech wellness byly docela vitana zmena a netrvaly dlouho. Ale mycka, se mi zda, uz bzuci, to znamena, ze chlapecek s tatinkem uz uklidili nadobi po veceri, jdu se jim venovat.

Upravil(a) elena007 (31. 12. 2011 2:45)

Jaku napsal(a):

pecule napsal(a):

Jaku ja myslim, ze kdyz si nekdo rozhodne, ze si dite poridi nebo neplanovane dite necha, tak logicky vi, ze jde o zavazek na dalsich 20, 25 let, mysleno v tom smyslu se musi o nej postarat. A je opet je vcelku fuk, kolik budoucimu rodici je let. Mel by si to uvedomit jak ve 20, tak ve 40. A kdyz si nekdo poridi dite ve veku vyssim, tak zrejme ma i tuhle otazku poresenou.

Ja nevim proc, ale mam nejak (stejne jako nekdo kdo uz to tady psal) nastavenou hranici, ze dite do 40. Ale kdyz o tom tak premyslim, tak proc vlastne? Kdyz to priroda te zene umozni, tak asi vi proc.

No víš Pecule,právě ta logika,logicky si to vše zvážit xlet dopředu a nejen tyhle věci jestli a kdy mít děti - to mnoha lidem tato schopnost chybí,bohužel pro ně,mě osobně to může být fuk a nechápu,proč mě i přesto tahle lidská hloupost mnohdy nenechává v klidu,no to je můj problém.
Jen ještě teda k tebou zminované matce přírodě - takže i pastva není vyloučena,nebude-li na jídlo?

Ale to opet nesouvisi s vekem. Nekdo si naseka deti mlady a nema na to je uzivit a vi to uz v dobe, kdy dite cekaji. Tudiz kdyz bude nekdo cekat dite, tak si to sam musi zvazit a neni podstatne, jestli mu je 20, 30 nebo 40. Po strance fyzicke, psychicke, ekonomicke. V mladsim veku ( podle me) vic zvazuje penize, ve starsim to ostatni, zpravidla uz jsou ti lide zabezpeceni. I kdyz asi jak kdo, kazdopadne to ve finale neni jen o veku, ale o cloveku vubec. Poznamku k matce prirode jsem nepopochopila. Tykala se totiz ciste te fyzicke stranky, ze kdyz zena neni po prechodu, tak asi ma (fyzicky) na to byt matkou. Nemelo to nic spolecneho s penezma.

sandra napsal(a):

agewa napsal(a):

tvrdím, že některé ženy by děti mít prostě neměly.
Není to ani jejich odsouzení ani  jejich   kritika, ale konstatování. pokud mě obtěžuje být matkou , neměla bych podlehnout nátlaku okolí ani manžela.
znám osobně nejméně dvě .

Agewo, souhlasím. Jen je dost těžké, poslouchat kecy o tom, že přivést na svět dítě, je to jediné, kvůli čemu jsme tady a co dává smysl a že je to naším posláním. Nebo také to, že když si dopředu rozumově zhodnotíme, že dítě nejspíš opravdu ne a řekneme to nahlas, tak jsme sobecké, které myslí jen na svoje blaho. Jen málo lidí chápe, že to není o sobeckosti, ale o tvém vnitřním pocitu a upřímnosti vůči sama sobě.

já věřím tomu, že je to těžké a někdy asi i demoralizující. Právě proto by si to měla žena uvědomit, PROČ dítě chce a zda má na výchovu. A pak si stát za svým.

Vilemína napsal(a):

Mám to hodně podobně jako Ivana. Nejsem mateřský typ, mimina mi nic neříkají. Mám ovšem partnera, kterého velmi miluju, ale který chce děti. Vím, že by se Tony o děti krásně staral a hodně se jim věnoval. Asi do toho s ním půjdu. Jsem připravena na nejhorší scénáře.

Ivano, moje mamka se několikrát nechala slyšet, že pro ni byla mateřská nejhorší období života. S bráchou jsme strašně málo spali, mamka byla tak nevyspalá, že kolikrát narážela do věcí, neměla ten správný odhad. Měli jsme tehdy hodně málo peněz. Mamka se o nás vzorně starala, hodně zhubla, jelikož všechno dělala poctivě - podle doporučení se mělo chodit s děckem dvakrát denně ven, tak to tak dělala atd. Byl to pro ni BLBÁKOV, to je mamčin termín. Vůbec ji to neuspokojovalo. Když mi byly dva roky, šla na rok do práce a já chodila do jeslí, což ji v žádném případě nemám za zlé. Pak se narodil brácha. V jeho dvou a půl letech se vrátila do práce.

Jsem dítě "starých" rodičů, tedy na tehdejší poměry ano. Když jsem se narodila, bylo mamce necelých 29 a otcovi 39 let. Naši jsou vysokoškoláci, introverti, kteří se těžko seznamují. Na mamku přišly mateřské pudy až v 28 letech, dříve se jí děcka protivily. Asi to bude znít divně, ale chtěla bych mít mladší rodiče. Ne, že by se o mě nestarali, otec s náma třeba chodil pouštět draky, sáňkoval s náma, ale jsem trochu ochuzena o prarodiče. Poznala jsem jen prarodiče z mamčiny strany, děda umřel, když mi bylo 8, a babička v mých 16 letech. Kdyby mě mamka měla ve 45 letech, nepoznala bych ani milovanou babičku, na kterou mám nádherné vzpomínky. Taky se mi párkrát stalo, že když mí spolužáci viděli mého otce, mysleli si, že je to můj děda.
Na svých rodičích vidím, že jim ubývá sil. To je skutečnost, málokdo se po padesátce cítí jako třicátník.
Já říkám jednoznačně NE pro to mít dítě v 45 letech. Své první dítě bych chtěla zvládnout těsně před třicítkou a druhé po třicítce. Bude to ještě velké rozhodování. Je mi jasné, že na víc než dvě děti nemám. Vůbec si nedovedu představit, jak zvládnu se starat o mimino. Mám chronickou depresi (dystýmii) a kolikrát spím 12 hodin denně (jsem schopna usnout i ve stoje). Představa, že spím třeba jen čtyři hodiny, je hrůzostrašná. Dále mi hodně vadí dětský pláč, slintání a zvracení. Vždycky, když někdo zvrací, uteču a mám z toho úzkosti. Bude to stát velké odříkání. Z okolí jsem vypozorovala, že tříleté děti jsou už relativně v pohodě, láme se to ve dvou letech, období do dvou let je kritické. Jako velké pozitivum vnímám obrovskou podporu Tonyho, podniká, pracuje doma (vlastně v okolí, je soukromý zemědělec) a taky mé nastávající tchýně, která bude bydlet s náma, tedy za předpokladu, že se s Tonym vezmeme, a která mi několikrát slíbila, že by případně vnouče občas pohlídala.

plánovat, kdy budeš chtít první dítě, kdy druhé, kdo ti s tím bude pomáhat atd můžeš jak chceš. ono to stejně může být ve finále úplně jinak, tohle nejsou věci, které se dají dopředu nalinkovat ..
to, že děti rodičů, kteří je měli pozdě nepoznají babičku a dědu bych do toho vůbec nepletla. tohle uvažování mi přijde hloupý. mě měli naši pozdě, je fakt, že babičku jsem měla jen jednu - umřela, když mi bylo 10. ale i kdyby mě měli brzy, stejně by to ničemu nepomohlo. druhá babička umřela, když byl můj táta malej kluk. jeho táta taky celkem brzo a z toho, co jsem slyšela od táty, nebylo ani o co stát. než takovej děda, lepší žádnej.
kamarádčiny děti taky nemají babičku a dědu, ne proto, že by ji měli rodiče pozdě, ale jednoduše ji táta umřel, když byla na základce, máma si nabrnkla jinýho chlapa a nestojí a nějáký stýkání se ani s dětmi, natož s vnoučaty. vídá je tak 1 - 2x do roka.
a jedna moje kamarádka umřela před 3 lety. její dcera čeká mrně, ale to babičku mít nebude. možná dědu a to, kdo ví jestli.

Jaku napsal(a):

vera napsal(a):

Ronja napsal(a):

Vero a co by na čtvrtém dítěti bylo tak strašného, že se děsíš, aby se tvoje dcera "nenakazila"?

hm.......myslím si, že vychovat 4 děti, připravit je na život, něco jim poskytnout.....je aspoň pro mne.....nadlidský čin...

Jsem ráda,že obě děti jsem měla do svých 25 let.Dnes,ve 47 si to už s mužem užíváme opět jako zamlada a jsme schopni si to vychutnat se vším všudy.

Mě to přijde víceméně jako hodně sobecké uvažování např.ten příklad,co uvádí Vera-jen tak protože chci si ve 40 pořídit ještě 4.dítě.Většinou to ale bývá v těchto rodinách tak,že je tento mladý bnjamínek nechán hodně na pospas starším sourozencům a rodiče také tajně počítají i s tím,že kdyby něco-nejhoršího,tak že ti nestarší se o tohio nejmladšíhoo přece už postarají;ale oni ted chtějí miminko sladké růžové,tak proč ho nemít,chování jak malé uminuté a nerozumné děcko.,.Tak to přijde mě.A moc ráda  bych viděla,jak se oba tito staří rodiče dítěti opravdu věnují,vč.pravidelných pohybových aktivit (lyže,tenis,fotbal,turistika???)),atd.Ve škole je to pak tak,že mu   radši ani nezaplatí kolikrát lyžák,at už kvůli financím nebo jen z lenosti shánět a pořizovat výbavu a to je tak potom jedno s druhým.
Fyzicky není problém většinou to dítě mít,ale porodit ho nestačí,ani mu zajistit zákl.potřeby,to je pro život podle mě trochu málo a hodně sobecké.
Ve věku po 40ce u některých žen se už začíná schylovaat třeba i k té menopauze-příroda sama zde dá á jaksi najevo že už by se to s rozením dětí po tomtověku nemělo přehánět,ale na řadu by mělo přijít především reálné zvážení veškerých možností a zajištění,jak budem schopni zabezopečit své dítě nejen v porodnici,ale i za 25 let,pokud bude chtít studovat vš-a že tady si v už nedalekém budoucnu normální lidi budou muset sakra sáhnout hodně hluboko do kapsy!

a to já bych tohle ráda viděla i u těch mladých rodičů tohle totiž není o věku. líný rodiče, co se dítěti nevěnují jsou bez ohledu na to, jestli jim je 25 nebo 45 ..

pecule napsal(a):

No, ja vidim v okoli mlade maminky, ktere diteti moc casu nevenuji a i ty, ktere mu ho venuji. Stejne tak ty starsi. To neni o veku, ale o cloveku jako takovem. Kdyz ma nekdo zaplatit diteti nejake aktivity, tak s tim muze mit problem jako mlady rodic stejne jako starsi rodic, nemam na mysli z financnich duvodu, ale protoze to proste je treba jen "skoda" nebo jak pises Jaku, ze je liny shanet vybavu. I kdyz uprimne jsem o nikom takovem, kdo by byl liny shanet treba vybavu na lyze, neslysela - ani o mladem ani o starsim. Jo, z financnich duvodu, to ano, ale to spis u tech mladsich, i kdyz to neni nutne pravidlo. Nekdo je rad, ze mel deti zavcasu a ted si "uziva", nekdo si naopak "uzival" nejdriv a ted je rad, ze ma deti. Kazde ma svoje a vse ma nejakou vyhodu i nevyhodu. Hlavni je, ze to vyhovuje tem dotycnym a asi nema smysl ostatni presvedcovat, ze jak to mam ja je to nejlepsi. Jo, je, ale pro me. Ale ne pro ostatni. Ja bych deti pred 30 nechtela, ale to neznamena, ze nerozumim tomu, ze jinemu to vyhovuje.