Revliba napsal(a):

Ronja napsal(a):

Pravda, Revlibo, polemizovat se dá o čemkoli, včetně "přiměřenosti" zachraňování extrémně nedonošených dětí. Diskuze to může být i zajímavá, jen mívá tendeci nabýt úplně jiných rozměrů a argumentů, když se přejde od teorie k bolestivé praxi života - tím chci říct, že většině lidí se argumentace hodně posune, když diskutované nedonošeně najednou není abstraktní, ale je to jejich vnouček, neteř nebo přímo vlastní potomek.

Tím samozřejmě nechci říct, že "kdo to nezažil, nemůže mít názor", jen mám prostě takovou zkušenost, že vyhrocené postoje se jednodušeji drží, když se tě téma osobně nedotýká.

Bezpochyby Ronjo,
každý názor je názor vycházející de facto z osobní zkušenosti...
Je to nějaký čas,kdy jsem viděla v televizi velmi zajímavý a dobře objektivně podaný dokumentv o nedonošených dětech.Myslím,že tam byly popisovány 2 případy v podstatě se stejnou startovací pozicí...
Miminka měla obě kol 600g..Jedno mimino se nádherně vylízalo a bylo z něj zdravé děcko,druhé zůstalo těžce postižené,vlastně doživotně odkázané na péči okolí,ať už rodiny,či postupně státu...
Já sama jsem měla kliku a děti ve 24ech a 30ti bez sebemenších potíží s otěhotněním...můžeš si říci,tý se to kecá..
V práci se dnes a denně setkávám s dětmi,krom zdravých i těžce postižených...velmi často díky urputnosti medicíny,matek,společnosti...
Pokud bych byla matkou,která porodí takovýhle uzlíček,byla bych samozřejmě šťastná,že ho zachránili.....ale zároveň,protože jsem pár let pracovala v Jedličkárně (a nejen proto),bych nešla do těhotenství po 40ce...
Je to pro mne veliké zahrávání si s Přírodou...nevnímám to,jako vyhrocený postoj,ale jako souhru srdce a rozumu..

kdyby moji rodiče uvažovali stejně jako ty - nejít do těhotenství po 40, nebyla bych tady

Modroočka napsal(a):

Já osobně jsem si ještě tak před dvěma lety říkala, i když jsme to neplánovali a nechtěli, že kdyby se stalo a já otěhotněla, zvažovali bysme. Dnes jsem ráda, že se to nestalo. Je mi 42 a dítě už nechci. Nebudu sobecká, protože vím, že v šedesáti budu přece jenom už unavená životem, nebudu mít tolik elánu, co mám teď a je to fakt sobecký vůči tomu děcku, protože vím, že mu nedám to, co by potřebovalo a chtělo. Nemyslím jen materiálně, ale i duševně, prostě už na to nestačíš. V šedesáti máš víc strachu, víc vidíš to, co by se mohlo stát a podobně. Vím tohle od známých, co měli dítě po čtyřicítce. Všichni svorně řekli, že kdyby věděli to, co dnes, nešli by do toho. A že se od tohoto pozdního dítěte ani nedočkají vnoučat a že už o to je to dítě ošizený.
Ale tohle je můj názor. Jedna kolegyně nemohla přirozeně otěhotnět, měla sny ve 35ti letech a řekla, že kdyby měla jinou možnost, tak pozdě by dítě neměla.
Takže já osobně bych do toho nešla, dítě má mít mladý rodiče, ne že si je pak ve škole pletou s babičkou a dědou.
Ale zase chápu, že když někdo dítě nemá vůbec, zatouží po něm i v pozdním věku.
A dítě není věc, která, když na to nemáš, se dá odložit. Nedá.

vidíš a já zase mám známý, kteří měli třeba třetí dítě kolem té 40. a naopak říkali, že si to daleko víc užívali, byli klidnější, jak když měli předchozí dvě a celkově to bylo úplně o něčem jiným.
a že se od toho pozdního dítěte nedočkají vnoučat ? mě měli naši pozdě, mají 16 leté vnouče od toho pozdního dítěte + pravnoučata ..
na tohle se prostě nedá udělat žádná šablona, co je dobrý a co už ne. je to konkrétně o lidech, o tom, co a jak cítí, jaký mají žebříček hodnot, jak jsou na tom zdravotně a další věci ..

Jessika napsal(a):

majkafa napsal(a):

Jess Já bych si děťátko nechala i ze soulože nestandardní, třeba ... zezadu, nebo.. nebo...

Jen jestli milování po čtyřícítce není proti přírodě

Jessiko, tobě je 15 nebo max.20 let,že 40níci jsou už pro tebe beznadějní starci?! Naopak - za mne to jsou lidi v nejlepším věku vhodným pro veškeré lidské jednání a činy,krom tedy toho těhotenství u žen,když pominu ty fyz.mínusy tak taky pro velký generační odstup,který se zákonitě při výchově musí negativně projevit.

Jaku napsal(a):

Jessika napsal(a):

majkafa napsal(a):

Jess Já bych si děťátko nechala i ze soulože nestandardní, třeba ... zezadu, nebo.. nebo...

Jen jestli milování po čtyřícítce není proti přírodě

Jessiko, tobě je 15 nebo max.20 let,že 40níci jsou už pro tebe beznadějní starci?! Naopak - za mne to jsou lidi v nejlepším věku vhodným pro veškeré lidské jednání a činy,krom tedy toho těhotenství u žen,když pominu ty fyz.mínusy tak taky pro velký generační odstup,který se zákonitě při výchově musí negativně projevit.

To byl přeciž vtip. Právě proto, že Jessice je tipuji kolem 40. Takže jistě ví, o čem mluví. Že je to teď daleko lepší, než ve dvaceti.

No a co má bejt? Já plánuju, že si ke čtyřicátinám nadělím třetí holčičku

Kdybych neplánovaně otěhotněla v 45 (teoreticky), šla bych určitě na potrat. Já šílela už ve 30, že bych mohla mít nedejbože třetí dítě a i v té době bych to asi řešila potratem. Nejsem mateřský typ a obě těhotenství, oba porody a hlavně péče o děti mi přišly šíleně zatěžující. Mateřská dovolená a roky po ní byly pro mě nejhorší léta mého života.

Ivana napsal(a):

Kdybych neplánovaně otěhotněla v 45 (teoreticky), šla bych určitě na potrat. Já šílela už ve 30, že bych mohla mít nedejbože třetí dítě a i v té době bych to asi řešila potratem. Nejsem mateřský typ a obě těhotenství, oba porody a hlavně péče o děti mi přišly šíleně zatěžující. Mateřská dovolená a roky po ní byly pro mě nejhorší léta mého života.

To je hodně smutný co píšeš,Ivano. Proč jsi tedy děti měla,když nejsi mateřský typ a o děti jsi nejspíš nestála? Kvůli udržení vztahu?

Já si myslím, že každý věk má svoje a dítě po 40 bych rozhodně neplánovala. Pokud by ale k tomu "došlo", tak fakt nevím, asi bych neměla sílu si to nechat vzít.
Mám dvě kamarádky, obě mají dvě velké - dospělé děti a třetí měly ve 43 letech. Vypadají úžasně, děti jsou v pořádku. Jedna ovšem říká, že už by do toho nešla, u té druhé to nebylo plánované.

Jessika napsal(a):

Nechci být úplně mimo vánoční mísu, ale jaký máte názor na tuto situaci?
Co všechno byste (kromě zdraví dítěte) zvažovaly... ?

Začnu ze začátku. Žena je stvořena pro lásku. Většinou, když děti odrostou, pořídí si psa nebo milence. Potřebuje svojí lásku někomu dát. Dříve ženy rodily běžně v pozdějším věku. Má to své výhody a nevýhody. Výhody v tom, že už ví co chce, nedělá zbytečné chyby ve výchově (ale dělá chyby jiné) a vkládá ještě více lásky do dalšího potomka, než u předešlých, už je  (většinou) finančně zajištěná. Nevýhodou je, časový limit, kdy může pomáhat svému potomkovi v případě studii, pomoc při jeho zakládání rodiny ...atd.  Jistotu v tomto nemá nikdo i když je mu 25 l. při zrození prvního potomka. Znám několik matek, které následně měly omylem potomka v pozdějším věku, měly s ním  větší trpělivost, než když byly mladší. Takže neodrazuji pokud už se stalo a je na cestě. Neusilovala bych o něj v tomto věku ale za každou cenu.

Chtela bych se zeptat mladych matek, jestli pro ne bylo tehotenstvi a materstvi v mladem veku natolik namahave a zatezujici a proto si neumi predstavit, ze by to treba o patnact let starsi jeste zvladly?
Sice už dávno nejsem mladá matka , ale z představy, že bych ve věku 40+ měla znova dvojčata (jenom - bez toho třetího dítěte, co jsem měla tehdá nádavkem), se lehce osypávám...

Někdy se cítím na Beřkovice díky třem dětem. Je jak se první kluk nařval, byla jsem kolikrát spocená až na pr.. A těch lumpáren, když jezdili venku na kole, trnula jsem doma hrůzou. Ale ted na to vzpomínám, jako na krásný časy.
To je jako když jsem byla na mateřský, chtěla jsem jít do práce, děti mě brzdily. Ted když sedím v práci vzpomínám, jaký to byly časy doma s dětma.
Ale tohle prožívá i ženská v 25 nebo v 35. To není o věku.

elena007 napsal(a):

Chtela bych se zeptat mladych matek, jestli pro ne bylo tehotenstvi a materstvi v mladem veku natolik namahave a zatezujici a proto si neumi predstavit, ze by to treba o patnact let starsi jeste zvladly?

Protoze ja jsem byla podle jejich meritek uz hodne stara, ale tehotenstvi az na rostouci bricho a nepohodu pri spani ke konci bylo, jako kdybych tehotna nebyla. A ano, kdyz se prcek narodil, doslo samozrejme k revoluci v zabehanem zivotnim stylu (a ze jsem na to mela dostatek casu, ne jako dvacetileta holka) a ano, vstavali jsme i v noci a obcas rval, a cim byl vetsi, tim vici pozornosti vyzadoval a nemohla jsem sedet v klidu u knizky nebo kafe, a jako ctyricetileta jsem musela dokonce i popobehnout , aby nesel nekam, kam nema, proste mela jsem malinke dite se vsim vsudy a byla nekdy i unavena, ale nikdy jsem to necitila jako prenesmirnou, temer nezvladutelnou zatez, naopak jsem si to uzivala. A od prckova osumnacti mesicu jsem si jeste delala dalkove skolu.

Do debat, o tom, ze kvuli vetchemu veku, musim dite nutne vychovavat hur nez nekdo o deset nebo patnact let mladsi, se poustet nebudu.

každý dítě je jiný, to, žes tohle těhotenství a mateřství zvládla takhle v pohodě, může být u dalšího úplně jinak.