Ale hlanvé asi je, KEDY sa tá otázka kladie. Ak preventívne, resp. filozoficky vopred, tak by som váhala a zavžovala, ale keby som už bola tehotná, tak holt by som si ho už nechala. Otehotnieť v 45 itež nie je len tak... trochu už ako osud alebo čo . Proste PO otehotnení už by som asi nechala veciam voľný priebeh. PRED by som si napíslaa pre a proti, poradila sa s otcom dieťaťa, s ostatnou rodinou... a počúvala svoj vnútorný pocit.

eremuruss napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Nechtela bych resit pubertaka v 65 letech.To je asi vse co bych k tomu dodala...

v 65 by mu bylo 20, to už mají pubertu za sebou ...

Nekdo ne,nekdo zacne blbnout i dyl

A niekto umrie kao puberťák - ale potom je ejdno, či ho matka mala v 20tke alebo v 40tke. ...

Jessika napsal(a):

Dušinko, ty už máš opravdu splněno.
Závidím ti, i kdyby cokoli - tři děti už nestihnu

Dávaj bacha na to, čo hovoríš - pri umelom zvyknú byť dvoj- a trojčatá...

Selima napsal(a):

Jessika napsal(a):

Dušinko, ty už máš opravdu splněno.
Závidím ti, i kdyby cokoli - tři děti už nestihnu

Dávaj bacha na to, čo hovoríš - pri umelom zvyknú byť dvoj- a trojčatá...

Sel, já nezkouším umělé .... je mi skoro 45 a fakt nejsem blázen ...
To jen mně tak napadlo, co kdyby se přírodě zachtělo ? Jak bych to brala?
Co bych asi tak dělala...

maring napsal(a):

Já bych si v 45 dítě nikdy nepořídila, protože bych se bála, že ho nestihnu vychovat ...... mám pořád takovou představu, že po mé smrti se zastaví svět a všichni budou dezorientovaní , zmatení a vyřízení , protože MATKA  tu  není  a oni si nevědí rady

Toho pocitu se nikdy nezbavím, takže za sebe říkám nikdy.

aha, nikdy .. miluju tyhle nikdy

Jessico mě do 45 ještě hodně času zbývá, takže si neumím konkrétně představit, jak na tom budu např. zdravotně. Obecně podle mě platí, co už tu padlo - že záleží na rodinné, finanční i psychické situaci. Pokud bych počala neplánovaně, jen pokročilý věk by pro mě důvodem k potratu nebyl. Když už to dítě mám (a podle mě ho už "mám" v okamžiku, kdy otěhotním), tak ho i donosím a nějak se postarám. Starší rodiče asi nejsou ideální model, ale kdybych se za sebe měla rozhodnout, jestli se mám narodit starším rodičům, nebo se nenarodit vůbec, tak bych mnohem raději ty starší rodiče, prosím Takže argument věku pro mě není absolutní.

Děti jsou pro mě požehnání a radost, i když někdy nečekaná. Znám rodiny, které se rozhodly pro rodičovství ve starším věku nebo pro nadprůměrný počet dětí. Obecně z nich mám pocit, že i když si vybraly těžkou cestu, jsou po ní rádi a jsou tím naplnění. Některá rozhodnutí jsou těžká, vyžadují oběť zdraví, pohodlí, finanční oběti...ale vrátí se tisíckrát jinak. Takže asi tak - může to stát za to.

Asi to je skutecne velice individualni. Mne by se prave hrat chtelo, ale chlapecek nam prichazi do veku, kdy na matciny vyzvy ke hram opovida mrucenim a ani neodtrhne oko od nektereho z mnoha displeju, co jich tady mame. Jeste to neni kriticke, ale bojim se, ze bude jen hur.

Ještě se tu neřešilo,co potom tyhle dospělé děti od starých rodičů...
Jsem moc ráda,že naši žijí a jsou tu se mnou a se sestrou,moje děti mají babičku a dědu,ačkoli jsou dospělé a skorodospělé..
Moc by mi naši chyběli,kdyby odešli v mém úplném mládí,kdy jsem sama začala zakládat rodinu..a dětem by určitě prarodiče chyběli.. a to nemluvím o tom,že starým rodičům by měli jejich děti pomáhat...kde na to vezmou čas?
Mám už delší dobu dojem ,že ze starých matek se stává lehce modní záležitost..u mne v práci je nemálo matek v mém věku,tedy po 40ce,které tlačí kočárek s 3tím,či 4tým děckem...
Nechtěla bych být tím miminem až mu bude 20...
Tento trend vnímám jako další z kroků proti přírodě...

Nevim, Revlibo, ale mne se zda, ze ted bych se o sve rodice postarala lip a lehceji nez treba az by mne bylo 65 a jim dejme tomu 85. Nehlede na to, ze uz ted spousta lidi pujde do duchodu v 65 a i pozdeji, takze s casem to bude tezke tak ci tak.

Myslim, ze s timto se kalkulovat neda a ani nema, protoze to stejne vzdy jinak. Ale kdyz uz o tom mluvis, tak predstava, ze se v 25 hned po skole vdam, do padesati budu zivit deti, pak plynule prejdu na starost o petasedumdesatilete rodice, budu samozrejme chodit do prace, sem tam hlidat vnoucky a v sedesati si trosku odfouknu, ale ne moc, furt budu jeste pracovat a za chvilku aby se nekdo zacal starat o mne. Toto rovnez nemusi byt  lakavy model pro kazdeho.

Mas pravdu, ze starych matek pribyva, a ze je to ted moderni a o to vypouklejsi, ze jsme za komousu zase byli v opacnem extremu a matky byly mladinke. Zajimave je, ze tak mlade byly jenom v byvale CSSR, ani ve zbytku soc. tabora to tak nebylo o zbytku Evropy ani nemluve. Proti prirode to ale rozhodne neni. Proti prirode je spis to, ze v dnesni dobe je potreba se starat a zdrave dospele jednice neprimerene dlouhou dobu.

Revliba napsal(a):

elena007 napsal(a):

Nevim, Revlibo, ale mne se zda, ze ted bych se o sve rodice postarala lip a lehceji nez treba az by mne bylo 65 a jim dejme tomu 85. Nehlede na to, ze uz ted spousta lidi pujde do duchodu v 65 a i pozdeji, takze s casem to bude tezke tak ci tak.

Myslim, ze s timto se kalkulovat neda a ani nema, protoze to stejne vzdy jinak. Ale kdyz uz o tom mluvis, tak predstava, ze se v 25 hned po skole vdam, do padesati budu zivit deti, pak plynule prejdu na starost o petasedumdesatilete rodice, budu samozrejme chodit do prace, sem tam hlidat vnoucky a v sedesati si trosku odfouknu, ale ne moc, furt budu jeste pracovat a za chvilku aby se nekdo zacal starat o mne. Toto rovnez nemusi byt  lakavy model pro kazdeho.

Mas pravdu, ze starych matek pribyva, a ze je to ted moderni a o to vypouklejsi, ze jsme za komousu zase byli v opacnem extremu a matky byly mladinke. Zajimave je, ze tak mlade byly jenom v byvale CSSR, ani ve zbytku soc. tabora to tak nebylo o zbytku Evropy ani nemluve. Proti prirode to ale rozhodne neni. Proti prirode je spis to, ze v dnesni dobe je potreba se starat a zdrave dospele jednice neprimerene dlouhou dobu.

Úplně souhlasím s tím,že je proti přírodě starat se o dospělé zdravé jedince i s tím,že dříve byly matky mladounké (moje švagrová rodila první dítě v 26ti,před 26ti lety a doktor jí řekl,že je na první dítě stará...)
Ovšem to,že matka v 45ti je proti přírodě,na tom si dovolím trvat..

souhlasím!

No kdyz je to teda proti prirode, tak ve ctyriceti poslat kazdou povinne na podvazani vajecniku, aby se priroda nahodou nespletla .

elena007 napsal(a):

No kdyz je to teda proti prirode, tak ve ctyriceti poslat kazdou povinne na podvazani vajecniku, aby se priroda nahodou nespletla .

i příroda občas žertuje
ale normální to není

Revliba napsal(a):

Ronja napsal(a):

Jessico mě do 45 ještě hodně času zbývá, takže si neumím konkrétně představit, jak na tom budu např. zdravotně. Obecně podle mě platí, co už tu padlo - že záleží na rodinné, finanční i psychické situaci. Pokud bych počala neplánovaně, jen pokročilý věk by pro mě důvodem k potratu nebyl. Když už to dítě mám (a podle mě ho už "mám" v okamžiku, kdy otěhotním), tak ho i donosím a nějak se postarám. Starší rodiče asi nejsou ideální model, ale kdybych se za sebe měla rozhodnout, jestli se mám narodit starším rodičům, nebo se nenarodit vůbec, tak bych mnohem raději ty starší rodiče, prosím Takže argument věku pro mě není absolutní.

Děti jsou pro mě požehnání a radost, i když někdy nečekaná. Znám rodiny, které se rozhodly pro rodičovství ve starším věku nebo pro nadprůměrný počet dětí. Obecně z nich mám pocit, že i když si vybraly těžkou cestu, jsou po ní rádi a jsou tím naplnění. Některá rozhodnutí jsou těžká, vyžadují oběť zdraví, pohodlí, finanční oběti...ale vrátí se tisíckrát jinak. Takže asi tak - může to stát za to.

To bezesporu...ti lidé jsou naplněni..
vnoučata bez babiček a dědečků už moc ne...

nikdy nemáš jistotu, že ta babička bude, bez ohledu na věk. nebo že bude vůbec stát za to, ji mít.