pecule napsal(a):

agewa napsal(a):

sandra napsal(a):

Agewo, souhlasím. Jen je dost těžké, poslouchat kecy o tom, že přivést na svět dítě, je to jediné, kvůli čemu jsme tady a co dává smysl a že je to naším posláním. Nebo také to, že když si dopředu rozumově zhodnotíme, že dítě nejspíš opravdu ne a řekneme to nahlas, tak jsme sobecké, které myslí jen na svoje blaho. Jen málo lidí chápe, že to není o sobeckosti, ale o tvém vnitřním pocitu a upřímnosti vůči sama sobě.

já věřím tomu, že je to těžké a někdy asi i demoralizující. Právě proto by si to měla žena uvědomit, PROČ dítě chce a zda má na výchovu. A pak si stát za svým.

Ja jsem treba pred 30 dite nechtela, v tom jsem mela jasno a bylo na hlavu poslouchat nejen chytre reci okoli o biologickych hodinach, ale co me vadilo asi nejvic, kdyz holky co dite taky odkladaly, tak kdyz se jim pak narodilo, tak se me snazily presvedcit, ze se jim ohromne zmenil zivot a at na nic necekam atd. Ano, jasne, zmenil se mi zivot a rozhodne bych nemenila. Ale naprosto chapu holky, ktere se rozhodnou dite nemit. Vzdyt se da zit hezky i bez nej. A ze tlaci partner? Tak snad vedel do ceho jde. Tohle by si lidi meli vyjasnit v zacatcich, stejne tak i muz, pokud deti nechce, aby pak nebylo zbytecne dusno.

jenže on se ten pohled na to, jestli dítě chceš mít nebo nechceš, může časem měnit. klidně se ti může stát, že budeš přesvědčená, že dítě nechceš, najdeš si partnera, kterej to má stejně a pak se stane něco, co ten názor u jednoho z vás změní. jak pak chceš zabránit tomu dusnu ?

PPavlaa napsal(a):

aprill napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

a to já bych tohle ráda viděla i u těch mladých rodičů tohle totiž není o věku. líný rodiče, co se dítěti nevěnují jsou bez ohledu na to, jestli jim je 25 nebo 45 ..

jedna věc je lenost a druhá "unavenost" životem. jak jsem už psala moje kamarádka (45) je akční, to já jsem proti ní lenoch obecný a sama přiznává, že nemá tolik sil, aby se po práci (MVDr) se ještě naplno věnovala své osmileté dceři a je jí líto, že pro jejího bráchu měla více sil.

ale já nemluvím o unavenosti, mluvím o tom, že někteří rodiče se prostě dětem nevěnují ani v 25, nevím, proč se automaticky bere, že mladí rodiče jsou akční a věnují se děcku na 100% a děti těch starších prostě ostrouhaj, protože rodiče už na to nemaj fyzicky, psychicky ..

protože ti co byli v 25 akční, jsou za dvacet let už na tom jinak, ti co jsou lenoši už v mládí, to těžko na stáří změní.
rozhodnutí záleží jen na tom jedinci. já za sebe říkám ne a pokud se někdo rozhodně, že ano, tak ať jich má třeba 10

Ronja napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Ronji neboj, přijde i to večerní hodinové uspávání

nebo taky ne

To víš že ne, Tvoje děti jsou přece jiný (pokus o vtip)

PPavlaa napsal(a):

pecule napsal(a):

agewa napsal(a):

já věřím tomu, že je to těžké a někdy asi i demoralizující. Právě proto by si to měla žena uvědomit, PROČ dítě chce a zda má na výchovu. A pak si stát za svým.

Ja jsem treba pred 30 dite nechtela, v tom jsem mela jasno a bylo na hlavu poslouchat nejen chytre reci okoli o biologickych hodinach, ale co me vadilo asi nejvic, kdyz holky co dite taky odkladaly, tak kdyz se jim pak narodilo, tak se me snazily presvedcit, ze se jim ohromne zmenil zivot a at na nic necekam atd. Ano, jasne, zmenil se mi zivot a rozhodne bych nemenila. Ale naprosto chapu holky, ktere se rozhodnou dite nemit. Vzdyt se da zit hezky i bez nej. A ze tlaci partner? Tak snad vedel do ceho jde. Tohle by si lidi meli vyjasnit v zacatcich, stejne tak i muz, pokud deti nechce, aby pak nebylo zbytecne dusno.

jenže on se ten pohled na to, jestli dítě chceš mít nebo nechceš, může časem měnit. klidně se ti může stát, že budeš přesvědčená, že dítě nechceš, najdeš si partnera, kterej to má stejně a pak se stane něco, co ten názor u jednoho z vás změní. jak pak chceš zabránit tomu dusnu ?

V takovym pripade tomu nezabranis. To nemela byt nejaka univerzalni rada, ktera vse vyresi. Takova asi ani neexistuje. Jen si myslim, ze je dobry rict podstatny veci v zacatku (a tohle je podle me jedna z nich). Aby se predeslo nejakym zbytecnym ocekavanim a rozcarovani. Ale kdyz jeden nebo druhy nazor zmeni, tak to dusno a rozhodovani co dal, tomu se pak nevyhnou.

Ja za sebe do triceti skutecne ne. Pred tricitkou bylo dite uplne to posledni, co bych byvala chtela a obavam se, ze kdybych ho mela, zaradila bych se mezi ty, co rikaji, ze to bylo namahave a desne omezujici. V dobe, kdy jsem ho mela, pohoda a ted take nemam pocit, ze bych s tim mela problem. Ale u nas to je jen teorie.

A co se tyce venovani se diteti. Moje znama ucitelka v MS (v Praze) rika, ze podle toho, co deti rikaji, ze delaly o vikdendu, se jim rodice obecne venuji malo a specialne tatinkove. PC je pry  mor.

Dnes,ve 47 si to už s mužem užíváme opět jako zamlada a jsme schopni si to vychutnat se vším všudy.
Kdybych měla dítě ve 40, bylo by dneska taky prakticky dospělé a mohla bych si to teda užívat stejně, jako si užívám i bez předklimakterického porodu Takže JENOM s věkem matky to nesouvisí.

A moc ráda  bych viděla,jak se oba tito staří rodiče dítěti opravdu věnují,vč.pravidelných pohybových aktivit
Hele, máš rodiny, kde pohybová aktivita je něco jako sprostý slovo - a rodiče jsou sakra mladší, než čtyřicet.

Po třídenním hlídání vnoučka říkám, že je to hodně fyzicky náročné. Krásné, nabíjející, ale fyzicky už to není jako mezi 20 a 30 lety.

A ja si zas myslim, ze kdyz nekdo po diteti touzi, tak ho uzivi a vychova i z minimalni mzdy (ba i za "tezsich" podminek), a to v kteremkoliv veku...

ViktorkaM napsal(a):

A ja si zas myslim, ze kdyz nekdo po diteti touzi, tak ho uzivi a vychova i z minimalni mzdy (ba i za "tezsich" podminek), a to v kteremkoliv veku...

Navíc dneska kdejaká čtyřicítka má lepší fyzickou kondici než dvacetiletý holky

Želvička17 napsal(a):

ViktorkaM napsal(a):

A ja si zas myslim, ze kdyz nekdo po diteti touzi, tak ho uzivi a vychova i z minimalni mzdy (ba i za "tezsich" podminek), a to v kteremkoliv veku...

Navíc dneska kdejaká čtyřicítka má lepší fyzickou kondici než dvacetiletý holky

to ano, jen u těch čtyřicítek není jistota, že ta kondička bude i za 10 let, u těch dvacítek je ten předpoklad, že ve třiceti ještě budou ok přece jen větší.

V tomto naprosto souhlasím s majkou, půjčit a užít si prcka dosyta, ale pak zas hupky dupky zpátky pěkně k rodičům.....taky už jsem objevila a konečně si naplno vychutnávám kouzlo svobody a nezávislosti na potřebách dětí ...

Což neznamená, že kdyby neplánovaně přišlo další, člověk by ho nevychoval stejně jako ty předešlé, se stejnou láskou a rád by obětoval i své pohodlí.
Pokud si ale můžu vybrat a můžu srovnávat, tak za mě rozhodně radši dřív, než později.... já si to teď tááák užívám....

PPavlaa napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

ViktorkaM napsal(a):

A ja si zas myslim, ze kdyz nekdo po diteti touzi, tak ho uzivi a vychova i z minimalni mzdy (ba i za "tezsich" podminek), a to v kteremkoliv veku...

Navíc dneska kdejaká čtyřicítka má lepší fyzickou kondici než dvacetiletý holky

to ano, jen u těch čtyřicítek není jistota, že ta kondička bude i za 10 let, u těch dvacítek je ten předpoklad, že ve třiceti ještě budou ok přece jen větší.

V padesáti tedy se budu starat o své malé děti, zatímco když děti budu mít dřív, tak v padesáti budu běhat  za vnoučatama...

Želvička17 napsal(a):

Myslím si, že přístup prarodičů k vnoučátkům je jiný než byl jejich k jejich vlastním dětem, když byly malé. Je tam větší úzkostnost, starostlivost, obavy, aby se mu nestalo tohle a tamto... Prarodiče řeší často to, co jako rodiče možná ani neřešili.
Jestli je to věkem, to ale nevím...

za mě ne, já svým děckám podvědomě asi jaksi věřím, že zvládají a ví, co dělají.....tohle mě fakt netrápí....proto jim ani do ničeho nekecám a spokojenost na všech stranách....

Jo, člověk možná jaksi víc předvídá, ale že bych se tím stresovala, to rozhodně ne. Tento rys osobnosti, ta úzkostlivost, tam asi musí být už od mládí....