Vedle modrého kontejneru na papír byly 3 balíky knih. V noci pršelo. Možná někomu bylo líto jen tak hodit knihy do kontíku, ale takhle promočené už opravdu nikdo číst nebude. Škoda.

Do antikvariátu, darovat knihovně, do knihobudky, literární kavárny...

Rino, neprotiřečíš si trochu?

No tak jo.
Možná tak před 30 a více lety by zmoknout nestihly.

Díky za vysvětlení.

Asi si bere byt na hypotéku sám, kdyby se rozešli...... To ostatní nejspíš budou platit, jak se dohodnou.

LENNNA napsal(a):

Zkusím se vás zeptat na názor, jak tohle vidíte vy.... mladý pár, nejsou spolu extra dlouho, on si vezme byt na hypotéku (sám) a jeho přítelkyně se k němu nastěhuje (na jeho popud). Kdo co platí? Hypotéka, energie, jídlo a drogerie....

To asi záleží pár od páru. Pokud spolu pouze "chodí", mají každý své a něco hradí společně. Mě tohle nebaví. S mužem jsme měli od začátku vyšší výplatu určenou ke spoření a hrazení stálých plateb (nájem, úvěr, atp.) a nižší k žití. Nikdy jsme neřešili "moje-tvoje". Kvůli penězům jsme neměli jednu jedinou hádku. Když jsme měli peněz málo, nikdo z nás zbytečně neutrácel, když bylo peněz víc, vždycky jsme si dopředu oznámili, co bychom si chtěli nebo potřebovali pořídit. Náš společný prospěch je pro nás víc, než naše ego-přání a je to tak vlastně od začátku. Vůbec si neumím představit, že bychom si navzájem skládali účty a nebo řešili kdo za co utratí víc. To bych si pak připadala, že žiju se spolubydlícím a ne s životním partnerem. Ale jak píšu, je to pár od páru. Znám manžele, kteří si navzájem skládají účty už několik desítek let a také jim to funguje

Nám dobře funguje tenhle systém: Přítel bydlí u mě v mém domě. Platí mi 3000 na energie, vodu apod. (je to přibližně polovina skutečných nákladů).
Od účtů za jídlo, drogerii, kulturu apod. si schováváme účtenky, vždy na ně napíšeme jméno toho, kdo ji zrovna platil a jednou za čas uděláme rozúčtování - srovnáme to, aby ty nákupy byly napůl.
Náklady s domem platím já sama, přítel ale dost pomáhá při jeho údržbě.
Ten systém nám oběma vyhovuje a připadá mi nejvíc spravedlivý, jak to jde.

Proto doporučuji: Hypotéku ať si platí sám (je to jeho byt a v případě rozchodu mu zůstává  a Tobě nic).
Náklady na bydlení (energie apod.) platit fixní částkou a vše ostatní ponechávat účtenky a rozúčtovávat.

Palomita napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Zkusím se vás zeptat na názor, jak tohle vidíte vy.... mladý pár, nejsou spolu extra dlouho, on si vezme byt na hypotéku (sám) a jeho přítelkyně se k němu nastěhuje (na jeho popud). Kdo co platí? Hypotéka, energie, jídlo a drogerie....

To asi záleží pár od páru. Pokud spolu pouze "chodí", mají každý své a něco hradí společně. Mě tohle nebaví. S mužem jsme měli od začátku vyšší výplatu určenou ke spoření a hrazení stálých plateb (nájem, úvěr, atp.) a nižší k žití. Nikdy jsme neřešili "moje-tvoje". Kvůli penězům jsme neměli jednu jedinou hádku. Když jsme měli peněz málo, nikdo z nás zbytečně neutrácel, když bylo peněz víc, vždycky jsme si dopředu oznámili, co bychom si chtěli nebo potřebovali pořídit. Náš společný prospěch je pro nás víc, než naše ego-přání a je to tak vlastně od začátku. Vůbec si neumím představit, že bychom si navzájem skládali účty a nebo řešili kdo za co utratí víc. To bych si pak připadala, že žiju se spolubydlícím a ne s životním partnerem. Ale jak píšu, je to pár od páru. Znám manžele, kteří si navzájem skládají účty už několik desítek let a také jim to funguje

Palomito, děkuji za odpověď! Ale ani tak mě úplně nezajímalo, jak to máme doma, ale spíš ten konkrétní případ. V tom jak by se lidi zachovali

Blossom opět s vámi napsal(a):

Nám dobře funguje tenhle systém: Přítel bydlí u mě v mém domě. Platí mi 3000 na energie, vodu apod. (je to přibližně polovina skutečných nákladů).
Od účtů za jídlo, drogerii, kulturu apod. si schováváme účtenky, vždy na ně napíšeme jméno toho, kdo ji zrovna platil a jednou za čas uděláme rozúčtování - srovnáme to, aby ty nákupy byly napůl.
Náklady s domem platím já sama, přítel ale dost pomáhá při jeho údržbě.
Ten systém nám oběma vyhovuje a připadá mi nejvíc spravedlivý, jak to jde.

Proto doporučuji: Hypotéku ať si platí sám (je to jeho byt a v případě rozchodu mu zůstává  a Tobě nic).
Náklady na bydlení (energie apod.) platit fixní částkou a vše ostatní ponechávat účtenky a rozúčtovávat.

Blossom, děkuji! Nejedná se o mě, já už jsem "stará" se svým bytem , jen jsem o tom četla v jiné diskusi.
Jinak to vidím zhruba stejně jako ty

Palomita napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Palomito, děkuji za odpověď! Ale ani tak mě úplně nezajímalo, jak to máme doma, ale spíš ten konkrétní případ. V tom jak by se lidi zachovali

Tak si místo oznamovacího dej podmiňovací způsob Však jaký je rozdíl v tom, jak jsme se v reálu zachovali a v tom, jak bychom se zachovali, když situace je stejná? Když vím, že je to muž, se kterým chci být už celý život, tak peníze sloučím. Pokud mám pochyby a nejsem si jistá, nechám peníze rozdělené. Důležité je, aby v tom byli spokojeni ti dva. Na pořízení baráku jsem dělala ručitele a vše zaplatila ze svého účtu a výplaty, je psán pouze na muže. Ještě jsme zdaleka nebyli manželé. Rozhodně tento postup nedoporučuji nikomu dalšímu, protože to, že nám to vyšlo a nenamlela jsem si při tom ústa je 1) zázrak  2) klika při volbě partnera a 3) neustálá práce na vztahu. S mužem jsme spolu nikdy nechodili, rovnou jsme spolu začali bydlet, tak nevím, proč si vymýšlet nějaké co by, kdy by.. od začátku byly peníze sloučené a protože má výplata byla tenkrát nejen větší, ale chodila i na účet, nabízelo se toto řešení Na to, abych někomu skládala účty mě neužije. Samozřejmě, že jsou i partneři, kteří řeší dovolenou a jeden z nich na ni nemá, ale tohle myšlení nikdy nepochopím, ani v podmiňovacím způsobu Pokud mám peníze, máme oba, pokud nemám, nemáme oba. Na tento styl života je ale zapotřebí, aby se partneři shodli v hodnotách a prioritách! Na druhou stranu, pokud se s někým neshodnu v hodnotách a prioritách, asi s ním ani neztrácím čas společným bydlením nebo nedej bože plánováním budoucnosti..

hm..............skoro značka IDEÁL.............NEUSTÁLÁ PRÁCE NA VZTAHU.........máš můj obdiv, tleskám

Palomita napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Palomito, děkuji za odpověď! Ale ani tak mě úplně nezajímalo, jak to máme doma, ale spíš ten konkrétní případ. V tom jak by se lidi zachovali

Tak si místo oznamovacího dej podmiňovací způsob Však jaký je rozdíl v tom, jak jsme se v reálu zachovali a v tom, jak bychom se zachovali, když situace je stejná? Když vím, že je to muž, se kterým chci být už celý život, tak peníze sloučím. Pokud mám pochyby a nejsem si jistá, nechám peníze rozdělené. Důležité je, aby v tom byli spokojeni ti dva. Na pořízení baráku jsem dělala ručitele a vše zaplatila ze svého účtu a výplaty, je psán pouze na muže. Ještě jsme zdaleka nebyli manželé. Rozhodně tento postup nedoporučuji nikomu dalšímu, protože to, že nám to vyšlo a nenamlela jsem si při tom ústa je 1) zázrak  2) klika při volbě partnera a 3) neustálá práce na vztahu. S mužem jsme spolu nikdy nechodili, rovnou jsme spolu začali bydlet, tak nevím, proč si vymýšlet nějaké co by, kdy by.. od začátku byly peníze sloučené a protože má výplata byla tenkrát nejen větší, ale chodila i na účet, nabízelo se toto řešení Na to, abych někomu skládala účty mě neužije. Samozřejmě, že jsou i partneři, kteří řeší dovolenou a jeden z nich na ni nemá, ale tohle myšlení nikdy nepochopím, ani v podmiňovacím způsobu Pokud mám peníze, máme oba, pokud nemám, nemáme oba. Na tento styl života je ale zapotřebí, aby se partneři shodli v hodnotách a prioritách! Na druhou stranu, pokud se s někým neshodnu v hodnotách a prioritách, asi s ním ani neztrácím čas společným bydlením nebo nedej bože plánováním budoucnosti..

Tak to smekám! Protože já na peníze obecně moc nehledím, ba bych řekla, že jsem v tom až moc "hodná a hloupá" a nepočítám a když mám, tak neřeším. Ale abych platila hypotéku od bytu, domu, který není můj, tak to ne!

Palomita napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Tak to smekám! Protože já na peníze obecně moc nehledím, ba bych řekla, že jsem v tom až moc "hodná a hloupá" a nepočítám a když mám, tak neřeším. Ale abych platila hypotéku od bytu, domu, který není můj, tak to ne!

Jasně, ale zase z jeho peněz jsme žili, tzn. nákupy, útrata v restauracích, kino, dával mi i "kapesné", když jsem dojížděla do práce, kupoval lístky na bus, atp. Prostě jak jsme to rozdělili, tak to bylo. Ve finále bylo jedno, jestli to nazvu hypotéka nebo lístek na bus Bylo to i lepší z hlediska přehlednosti, kolik máme na útratu a kolik jsme uspořili.. Tenkrát ještě dostával výplatu v hotovosti, takže bylo jasně dané, co můžeme utratit za měsíc. Po uhrazení všech fixních nákladů z účtu už vznikaly úspory (společné). Na to jsme se snažili nesahat. Krom bydlení jsme si nikdy nic nemuseli pořizovat na splátky, a tím nevznikaly žádné další dluhy. Ze dvou samostatných účetnictví bychom toho nikdy nedosáhli, protože ty příjmy nebyly nijak závratné.

Jj, jasně, každý tohle vidí jinak Proto mi to téma přišlo zajímavé a otevřela jsem ho tady.
Na tý diskusi, kde se ta slečna na to ptá, tak u ní ji partner řekl, že on bude platit hypotéku a ona bude platit všechny energie a jídlo, drogerii za oba dva. Což jsem vyvalila oči a majzla bych ho po hlavě. Jelikož slečna téma založila, tak se jí to asi také úplně nezdá.