Při této příležitosti jsem si vzpomněla na jeden už dávno shlédnutý film, byla to zřejmě fikce, ale podobně vyhrocené situace se občas stávají: Matka osvojila chlapce a poté měla vlastního syna. Z průběhu příběhu vysvitlo, že vlastní chlapeček byl sígr a osvojeného sourozence i maminku týral. V závěru filmu nastala vyhrocená situace kdy máma musí rozhodnout zda umře její vlastní dítě, nebo adoptivní syn...
Těžká, velmi těžká volba...

vrabčák napsal(a):

rina napsal(a):

Selima napsal(a):

...Ale zabiť kohokoľvek, čokoľvek (vrátane zničenia stromu, rastliny) svojvoľne, len z pasie, je podľa mňa o dosť horšie.

No při téhle reakci jsem si uvědomila že jsem asi měla uvést důvod majitele psa, který udával. Nemohl se už prý o něj starat. Nepsali proč, ale z podtextu vyplývalo, že se snad dostal do finanční tísně, ne-li bezdomovcem. Lidé v diskuzi řešili i to, jestli to v jeho finanční tísni nebylo pro něj jediné "humánní" řešení. Těžko bezdomovec najde pomoc třeba na sociálních sítích, u známých, právníků, či náhodně u hodných lidí...
Takže rozhodně ne z hladu nebo rozmaru.
Podle mého ho to rozhodnutí muselo aj dost bolet.

Mohl snad najít útulek, nabídnout ho někomu...

Ano, jsou i rodiče, kteří takto řeší svou svízelnou situaci i s dětmi. Myslím, že v tomto případě neexistuje žádná polehčující okolnost.

Palomita je příliš "necitlivá".
Aha, já si až teď všimla že píše o nechtěných dětech...

Upravil(a) rina (10. 11. 2019 12:01)

eremuruss napsal(a):

...az se do toho vlozil pisatelky manzel a na plnou hubu se do pani maminky pustil.
Tak moc me clanek pripominal moji matku,pisatelka to vystihla naprosto presne.Bylo me s toho smutno.Nevim proc ma matka takova byla.

Taky jsem to tak měla. Ale manžel, který by se mě zastal, nebyl.
Uzavřela jsem to tak sama pro sebe, že mě máma neměla dost ráda. Možná mě chtěla, ale nebyla jsem dost "k jejímu obrazu"...
Odpustit jí se mi nedaří. Vím, že to není dobře, ale prostě zatím to nejde...

No, tys to asi nezažila, když to takhle krutě můžeš napsat. A vůbec, mám dojem, že ze sebe děláš superhvězdu, kterou nejsi.

rina napsal(a):

No, tys to asi nezažila, když to takhle krutě můžeš napsat. A vůbec, mám dojem, že ze sebe děláš superhvězdu, kterou nejsi.

Opět vedle jak ta jedle. Prosím, rino, napište mi něco, co mi ještě neřekla moje matka.. zatím nic nového a hodně mi ji připomínáte Ještě byste mohla doplnit, že jsem se nikdy neměla narodit a jsem to nejhorší, co vás v životě potkalo.. jo a málem bych zapomněla, že už jsem pro vás mrtvá.. ale i to by bylo pouhé opakování se A nevím, co je krutého na tom napsat, že každá matka se snaží jak nejlépe umí, vy to tak nemáte??

rina napsal(a):

No, tys to asi nezažila, když to takhle krutě můžeš napsat. A vůbec, mám dojem, že ze sebe děláš superhvězdu, kterou nejsi.

Proč krutě? Na mě to takhle vůbec nepůsobí. Naopak, myslím si, že má pravdu.

rina napsal(a):

Selima napsal(a):

...Ale zabiť kohokoľvek, čokoľvek (vrátane zničenia stromu, rastliny) svojvoľne, len z pasie, je podľa mňa o dosť horšie.

No při téhle reakci jsem si uvědomila že jsem asi měla uvést důvod majitele psa, který udával. Nemohl se už prý o něj starat. Nepsali proč, ale z podtextu vyplývalo, že se snad dostal do finanční tísně, ne-li bezdomovcem. Lidé v diskuzi řešili i to, jestli to v jeho finanční tísni nebylo pro něj jediné "humánní" řešení. Těžko bezdomovec najde pomoc třeba na sociálních sítích, u známých, právníků, či náhodně u hodných lidí...
Takže rozhodně ne z hladu nebo rozmaru.
Podle mého ho to rozhodnutí muselo aj dost bolet.

Aha, takže když se už nebude někdo moci o někoho starat, tak mu podřízne hrdlo? A tohle brát jako důvod a hledat v tom pochopení? Ani náhodou, pro takového ksindla, zrůdu nemít slitování.

Každá matka se snaží, jak nejlépe umí. To je fakt. Jde o to, jak moc "umí" a kolik prostoru dokáže svému dítěti dát.
O matkách a dcerách by se asi dalo povídat hodně dlouho. I moje matka mě zadupávala do země. Neustále mně říkala (a říká), co mám dělat, dokonce co mám říkat, neustále mi vnucuje, jak ona co dělá. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že je to vše v dobré víře. Ona se jen po svém snažila předat mi to, co považovala za nejlepší. Vůbec si neuvědomovala (a neuvědomuje), že jsem někdo jiný a mám jiný pohled na věc. Proto mě kdysi dávno tolik zasáhla kniha Prorok, zvlášť pojednání o výchově.
Moje maminka mi dala hodně dobrého, v něčem je mi opravdu příkladem a to, co mi dodnes tolik vadí, prostě nepředávám dál a syna jsem vychovávala úplně jinak.
Ale stejně se mi i dnes stává, že občas při jejich radách pěkně vypěním .

Pavlo, moc Tě zdravím.

eremuruss napsal(a):

Vcera jsem si koupila casopis Napsano zivotem.Pri jeho cteni me zaujal clanek kdy pisatelka pise jak ji matka neustale ponizovala,kritizovala,nic neudelala dobre......az se do toho vlozil pisatelky manzel a na plnou hubu se do pani maminky pustil.
Tak moc me clanek pripominal moji matku,pisatelka to vystihla naprosto presne.Bylo me s toho smutno.Nevim proc ma matka takova byla.

Erem, to mě moc mrzí. Tohle je věc, která bohužel člověka ovlivní do celého jeho života
Vím, o čem mluvím, neznám tedy ponižování, kritiku apod. - to vůbec, ale moje mamka byla hodně "svá" a ovlivnilo nás to s bráchou hodně.

rina napsal(a):

No ty evidentně toho psychoterapeuta potřebuješ vzhledem k tvému předchozímu příspěvku.
Připomínám ti mámu? A čímpak?

Nechápu, na co narážíte? To bych musela jít k terapeutovi pokaždé, když si někdo jako rina usmyslí, že jsem hloupej tupoun nejapnej nebo hvězda hvězd? No to snad ne Pletete se skoro v každém svém příspěvku, kde máte potřebu se ke mě vyjadřovat. No má cenu vám to vyvracet? Myslím, že ne Konkrétně vy jste napsala, že se nedokážete popasovat s tím, jak vás matka ne/měla ráda. Napsala jsem pouze co pomohlo mě, v kontextu, že vztah matka x dcera je komplikovaný už věky věků. Že mé příspěvky neumíte zpracovat, vkládáte do nich vlastní domněnky a děláte krátké a ještě ke všemu mylné závěry, tak s tím vám opravdu nepomůžu.  A čím mi připomínáte mou matku?? Vaším stylem vyjadřování a uvažování

Judyna napsal(a):

Každá matka se snaží, jak nejlépe umí. To je fakt. Jde o to, jak moc "umí" a kolik prostoru dokáže svému dítěti dát.
O matkách a dcerách by se asi dalo povídat hodně dlouho. I moje matka mě zadupávala do země. Neustále mně říkala (a říká), co mám dělat, dokonce co mám říkat, neustále mi vnucuje, jak ona co dělá. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že je to vše v dobré víře. Ona se jen po svém snažila předat mi to, co považovala za nejlepší. Vůbec si neuvědomovala (a neuvědomuje), že jsem někdo jiný a mám jiný pohled na věc. Proto mě kdysi dávno tolik zasáhla kniha Prorok, zvlášť pojednání o výchově.
Moje maminka mi dala hodně dobrého, v něčem je mi opravdu příkladem a to, co mi dodnes tolik vadí, prostě nepředávám dál a syna jsem vychovávala úplně jinak.
Ale stejně se mi i dnes stává, že občas při jejich radách pěkně vypěním .

Pavlo, moc Tě zdravím.

Ahoj Judynko

Jak tě tak čtu, máme to s těma maminkama dost podobné