PPavlaa napsal(a):

šmárjápano, on ti neodpoví na sms a ty na základě toho, to s ním ukončíš a ještě přes sms
kolik ti je, 15 ?
a to ho chceš ujišťovat, že mu budeš vždycky oporou ? a věří tomu

koukám, že jste vlastně oba stejní ...

já bych v tom nic vodnářskýho nehledala podle toho, co píšeš.

Ano, ukončila jsem to, ale s humorem, napsala jsem mu, že to beru, že se mnou nechce být v kontaktu. O.K, a že to chápu.

Pro mě jako Rybu je důležitý mít jistotu v osobním životě. Jinde ne. Žiju pro lásku, partnera a jako i na něho je toho na mě za poslední půl rok moc, byla jsem mu oporou, on si toho moc vážil, prý mi moc děkuje, že mu pomáhám.

Ale i mě prostě došly baterky a stačí te´d málo - malá nejistota a já jsem v háji, dělám rozhodnutí, který nechce, chovám se jako nikdy předtím.

Prostě potřebuju pomoc, získat zase sebe samotnou, vrátit se k sobě, ale i jeho. Kamarádka má Vodnáře, dost mi poradila a říkala mi, že i tohle chování - uzavřou se před světem když se jim něco děje - je normální, prý ať s ním mlčím, prý kdybych pro něho nic neznamenala, už o něm neuslyším, jako jiný, vzhledem k tomu všemu co se mezi náma a okolo nás událo .......

Prý mě má jistě rád a možná, že víc než rád, ale něco mu brání a já to nesmím podělat svým chováním, ale jak víme a známe každý, když je člověk ve stresu chová se jak prvotřídní idiot, dělá věci, který nechce apod.,

Abych nastínila co se mezi náma dělo víc jak půl rok: na základě zlých lidí, kteří nás rozdělili, jsme se podezírali, hádali, obviňovali, jeho blízcí na mě hodili svinstva, který přitom udělali oni jemu, já měla všeho plný zuby, ve vzteku jsem mu řekla, že jo, ublížila jsem ti (nebyla to pravda), policie, přestupkový řízení, tam vyšlo najevo, že jsem blb, kterej se ve stresu dokáže i přiznat k tomu, že je negramotný, či cokoli, jen abych měla klid, naštěstí přišel na pravdu, naštěstí se mi omluvil, stále prý věřil, že v ničem nejedu, ale já se chovala naopak (zase díky stresu, zezačátku jsem prvních 3 měsíce zvládala, ale pak výhružky, nadávky, pomluvy od jeho blízkých a já kapitulovala ---- nechci se o tom bavit, rozebírat to a vracet se k tomu ).

Tohle mě zkrátka a jasně změnilo, nejraději bych si nafackovala, za to, že jsem ze sebe udělala mrchu, vzala na sebe cizí prohřešky a nechala se zastrašovat A tohle celý mě prostě dohání do nejistoty, proto zkrátka a jasně stačí sebemenší zavání - ignorace přes sms z jeho strany a já prostě plaším.

Přitom dřív by to se mnou, ani nehlo, řekla bych si: no, co tak nemá čas, odpoví za chvilku .......

Bojím se, strašně se bojím, udělala jsem tolik chyb - když mě chtěl, já nechtěla jeho, začal si s jinou, všechno zlo způsobila ona a já si začala s jeho nadřízeným - kluk, který mě miluje celým srdíčkem, ale já jeho ne. Když mi Vodnář řekl, že je sám, první co jsem udělala bylo to, že jsem opustila přítele, brečel, psal, volal, já se vrátila, bylo mi ho moc líto. Nemiluji ho, nikdy ho milovat nebudu, nevodím ho za nos, ví, ke komu co cítím, a asi podvědomě cítí, že od něho chci odejít, ale on to odmítá .........

Upravil(a) QW13 (14. 12. 2011 16:52)

QW 135,

myslím, že bys měla nejdřív řešit sebe a až pak jeho. Sama nejsi psychicky v pohodě, tak jak chceš být oporou jemu?

Jednoho Vodnáře mám doma - když komunikovat nechtějí, tak prostě nechtějí a žádný tlaky a výhrůžky přes sms fakt nic nezmění. Když je jim špatně, tak jsou nejraději někde zalezlí, kde jsou sami.

Kiara napsal(a):

QW13: Já jsem Ti to původně vůbec nechtěla psát na prvotní vlákno, které jsi tady založila.

Hele, já jsem Vodnářka. Když se s někým rozejdu, tak vím, proč s tím dotyčným už nechci být. Na moji povahu mě spolehlivě odpudí, když dotyčný nechce pochopit, že konec znamená opravdu KONEC, uhání mě, připomíná se mi, textovkuje, mailuje a pořád podniká nějaké sbližovací pokusy, ačkoliv ode mě není vůbec žádná, nebo jen velmi vlažná odezva. Fakt si říkám, jestli je ten dotyčnej natolik natvrdlej, nebo vlezlej jako štěnice, že konec vztahu i po tak dlouhé době odmítá pochopit a zkouší všechny možné páky, aby alespoň nějakým způsobem naviklal moje rozhodnutí už se s ním dál nevídat. A můžu Ti říct: čím je dotyčný vlezlejší a neodbytnější, tím větší ve mně vzbuzuje averzi a už jsem ve stadiu, kdy na něj pohlížím jako na obtížného škvora.

Vodnáři potřebují především svobodu. Jsou to ze všech znamení zvěrokruhu lidé, kteří si vlastní svobody cení nade všechno a jakmile mají pocit, že je někdo k něčemu proti jejich vůli tlačí nebo s nimi manipuluje - frnk!!! a jsou nenávratně pryč

MMCH takovýmhle postupem bys od sebe odplašila každého chlapa - a nemusel by to být ani Vodnář - protože aby si ženská takhle na jednoho jediného chlapa posedle umanula a dělala všechno možné, aby se k ní vrátil, to už není láska, to už je těžká závislost. A žádný chlap se nedá na ženskou, která mu svoji těžkou závislost takhle okatě dává najevo a která vymejšlí všechny možné tahy, aby ho získala za každou cenu nazpátek.

To by od Tebe prchnul každej, milá zlatá, Vodnář-neVodnář a pamatuj si, co se říká: Nikdy nechytíš to, co uháníš ...

Děkuju za radu, ale promin, nepochopila jsi mě. To není Tvá vina, často se mi stává, že v textu mě někdo pochopí zcela jinak a pak když s ním mluvím, tak se diví: jo, to myslíš takhle.

On uháněl mě, já neměla zájem, nebo měla, ale nedávala jsem ho najevo. Jo, uháněla jsem ho a jak jsem tu psala, ho v době, kdy začalo to zlo a já mu chtěla ukázat pravdu - pozdě, ale přeci, akorát toho na mě bylo moc a vzala jsem to za blbý konec, hodně blbý - několik sms denně: vysvětlení, pak " nadávky " a vyčítání a pak projev lásky. Já nevěděla kudy kam a jak mu říct: tihle ti ubližují, nejsem to já..Přišel na to sám až po víc jak půl roce denodenního stresu, který byl díky druhým u něho, ale i u mě a já to prostě nezvládla.

Vrátil se, omluvil se, dal ruku na přátelství a pak to začalo, zase z jeho strany "nenápadný" kontaktování - každý den volání, smsky a i když jsem nebrala, neodepisovala. Všechno bylo o.k, pak spadnul do depresí ( je na tom hodně zdravotně špatně ) a napsal mi, že se mi omlouvá, ale že ho to vzalo, že s nikým nekomunikuje, protože potřebuje čas to zkousnout.

A já nána, protože pořád jsem ve stresu ( díky jinm věcem teď a prostě už musm chodit i k lékaři, pokecat si, vyzpovídat se z toho a najít klid v duši ) tak mi ruplo v kouli a se slzami v očích jsem mu holt napsala, že jeho mlčení beru jako nezájem, ignoraci, nechuť se se mnou bavit.

A prostě on mi ihned odepsal, že ne, že je toho na něho teď moc a není to takový jak by si on přál. Přitom já mu chci být oporou, chci ho klidně vyslechnout, jako dřív, měsíce jsem mu pomáhala, děkoval, vážil si toho a teď tu jsem pro něho zase, klidně, dnem i nocí, ale mě jako Ryvku strašně ubíjí, nejistota ve vztahu - jakýmkoli. A proto pak dělám kopance, který jsem nikdy dřív nedělala, sama se nepoznávám.

A abys věděla, ten kdo s ním skončil jsem byla já, nikoli on. On jel v hádce, kdy už jsme byli "jen" přátelé, odešel se slovy, že jsem mu ublížila apod., přitom já mu nic neprovedla, všechno jeho blízký,ale na to přišel až za hodně dlouho, já se mezitím strašně trápila a podepsalo se to na mě.......

přeci když si člověk pokecá, podělí, vytáhnu ho někam (ted nemůžu je v nemocnici týdny) tak je mu líp ne, odreaguje se.
To na vás neplatí ?
Neplatí.
Když mi bude blbě, ať po těle nebo po duši, tak mě takovýhle "dobrodinci" tak akorát nas.erou... zvlášť když budou tvrdit, jak se odreaguju. Buď je pošlu do háje nebo (když jsou neodbytný) zařvu - a pak jsem za tu špatnou, která "odmítá pomoc".

QW13 napsal(a):

sandra napsal(a):

QW 135,

myslím, že bys měla nejdřív řešit sebe a až pak jeho. Sama nejsi psychicky v pohodě, tak jak chceš být oporou jemu?

Jednoho Vodnáře mám doma - když komunikovat nechtějí, tak prostě nechtějí a žádný tlaky a výhrůžky přes sms fakt nic nezmění. Když je jim špatně, tak jsou nejraději někde zalezlí, kde jsou sami.

Koečně mě někdo pochopil, co tady píšu. DĚKUJU.

O to jde: on se mnou komunikuje, ať napíšu cokoli, kdykoli, ihned odepíše, sám se taky ozve, ale už to není jak to bývalo - dřív každý den hovory, smsky z jeho strany


A ano i tak mi to vyznělo, teď není ok a zahrabal se sám do sebe, vždyť mi to i napsal, ale já mu chci pomoci, přeci když si člověk pokecá, podělí, vytáhnu ho někam (ted nemůžu je v nemocnici týdny) tak je mu líp ne, odreaguje se.

To na vás neplatí ?

A proč nemám před vodnářem brečet ? Být smutná ?

QW, to není o znamení, to je převážně o člověku. Ne všichni Vodnáři jsou stejní. Zkus respektovat to, co on chce a nesnaž se ho tlačit do něčeho, o čem ty si myslíš, že by bylo dobré pro něj.


QW, nevím, ale být s něčím vážným v nemocnici a druhý přede mnou ještě brečí a je smutný, tak mi to síly fakt nepřidá.

Jak říkám, nejdřív se dej dohromady ty a pak se hoň za chlapem.

QW13: Já chápu, že se o něj bojíš, ale: nejste partneři, nejste ani ve vztahu, akorát Ty si na něho myslíš. Strach o něj můžeš mít horem-dolem, ale za současného stavu věcí skutečně nejsi schopna nic ovlivnit ... Jediné, co můžeš dělat - je čekat.

Čekat je nejtěžší, ale obvykle také nejúčinnější. Já bych se soustředila sama na sebe, na svoje zájmy, na to, co mě baví a počkala bych, až se Vodnář ozve jako první. Jestli na to namítneš, že bys taky mohla čekat do nekonečna, já Ti na to můžu odpovědět, že v tom případě - jestli se neozve - to bude signál k tomu, abys pochopila, že si nemáš dělat falešné naděje a začala se s tím pomalu nějak vnitřně vyrovnávat.

PPavlaa napsal(a):

šmárjápano, on ti neodpoví na sms a ty na základě toho, to s ním ukončíš a ještě přes sms
kolik ti je, 15 ?
a to ho chceš ujišťovat, že mu budeš vždycky oporou ? a věří tomu

koukám, že jste vlastně oba stejní ...

já bych v tom nic vodnářskýho nehledala podle toho, co píšeš.

A víš, že docela jo, PAvli? Teda, já jako Blíža mám blíže k Vodnářskýmu myšlení, než k Rybímu, ale jsem léta dost těsně obklopená vodníma živlama, tak jsem sis tihla udělat jakýsi obrázek taky.
Totiž, to, co zveme důvěrnou blízkostí my, vzdušníci, má dost jinou kvalitu, než jak to mají zemský, nebo nedejpámbu ohnivý.
A voda je kapitola sama pro sebe.....to, co oni chápou jako blízkost, je prakticky splývání, prolnutí, promíchání. Voda, no.....
Pro jiné je to příliš, oni zase strádají nedostatkem. Ovšem trocha respektu a pochopení z obou stran to může docela snadno napravit.

Kiara napsal(a):

QW13: Já jsem Ti to původně vůbec nechtěla psát na prvotní vlákno, které jsi tady založila.

Hele, já jsem Vodnářka. Když se s někým rozejdu, tak vím, proč s tím dotyčným už nechci být. Na moji povahu mě spolehlivě odpudí, když dotyčný nechce pochopit, že konec znamená opravdu KONEC, uhání mě, připomíná se mi, textovkuje, mailuje a pořád podniká nějaké sbližovací pokusy, ačkoliv ode mě není vůbec žádná, nebo jen velmi vlažná odezva. Fakt si říkám, jestli je ten dotyčnej natolik natvrdlej, nebo vlezlej jako štěnice, že konec vztahu i po tak dlouhé době odmítá pochopit a zkouší všechny možné páky, aby alespoň nějakým způsobem naviklal moje rozhodnutí už se s ním dál nevídat. A můžu Ti říct: čím je dotyčný vlezlejší a neodbytnější, tím větší ve mně vzbuzuje averzi a už jsem ve stadiu, kdy na něj pohlížím jako na obtížného škvora.

Vodnáři potřebují především svobodu. Jsou to ze všech znamení zvěrokruhu lidé, kteří si vlastní svobody cení nade všechno a jakmile mají pocit, že je někdo k něčemu proti jejich vůli tlačí nebo s nimi manipuluje - frnk!!! a jsou nenávratně pryč

MMCH takovýmhle postupem bys od sebe odplašila každého chlapa - a nemusel by to být ani Vodnář - protože aby si ženská takhle na jednoho jediného chlapa posedle umanula a dělala všechno možné, aby se k ní vrátil, to už není láska, to už je těžká závislost. A žádný chlap se nedá na ženskou, která mu svoji těžkou závislost takhle okatě dává najevo a která vymejšlí všechny možné tahy, aby ho získala za každou cenu nazpátek.

To by od Tebe prchnul každej, milá zlatá, Vodnář-neVodnář a pamatuj si, co se říká: Nikdy nechytíš to, co uháníš ...

horší je,když sám vodnář se chová přesně tak jak ty popisuješ a ještě obviňuje všecky kolem sebe,že kvůli nim pije a fetuje

muj ex je vodnář - už nikdy více

já snad randila jen s jedním vodnářem mě spíš tak něják berou berani, lvi, býci, nějáká ta panna ..